"Svět peněz je světem svobody, nikoliv světem moci. Svět moci je světem bez peněz". Touto zásadní myšlenkou reagoval Václav Klaus na vtip karikaturisty Práva Renčína, který říkal, že zatímco za komunistů měl peníze ten, kdo měl moc, dnes má moc ten, kdo má peníze. Václav Klaus maně zavzpomínal na literaturu, kterou četl před čtyřiceti lety a vyznal se ze svého monetaristického humanismu. Prý je to tak, že peníze vylučují moc!

Přiznám se, že to dost dobře nechápu. Pokusme se proto tento výrok nějakým způsobem rozklíčovat, abychom vlastně věděli, z čeho tato myšlenka s parametry matematické rovnice vychází.

psáno pro Britské listy a Rovnost

Před časem jsem vás informoval, že amatérský, dětský překlad šestého dílu Harryho Pottera je na světě. Neuvěřitelný výkon, hodný jedničky s hvězdičkou z angličtiny i počítačů, když se virtuální tým dal dohromady a překlad vznikl tak rychle a koodinovaně. Překlad na světě byl. Jen chvíli. Jen do té doby, než jakéhosi idiota v televizi Nova napadlo, že "se to nesmí" a vytvořil reportáž, v níž dětské virtuální překladatele přes obrazovku kriminalizoval.

A jak obohacující se dívat se v televizi na hokej nebo fotbal? Není to vůbec obohacující. Ale, jaksi, nikdo netiskne články protestující proti tomuto druhu dekadentní zábavy. Sport, stejně jako reality shows, oslovuje u diváků základní pudy.

Komerční televizní stanice vysílají běžně televizní pořady, které absolutně nemají žádný jiný účel než bavit diváka. Kritizovat, že reality shows nemají inteligentní obsah, je čistý předsudek, protože nikdo totéž neočekává od většiny typických televizních pořadů. A tak se pořady Big Brother a Vyvolení stávají pro mnoho "intelektuálů" obětním beránkem.

Chci reagovat na nejnovější populistický nápad venezuelského prezidenta Hugo Chaveze, totiž na jeho dodávky levného topného oleje pro chudé americké občany v Bostonu a v New Yorku .

Kdybych byl jedním z oněch milionů Venezuelanů, kteří nemají slušný dům, dodávku elektřiny ani zaměstnání, měl bych pocit, že peníze od státní ropné venezuelské společnosti patří mě. Je to firma, kterou Venezuelané podporují daněmi - a její zisky ukradl můj prezident. Protože pomocí občanům cizí země - a ke všemu ještě bohaté - s použitím finančních prostředků, které patří všem Venezuelanům - to je nejméně neodpovědné, pokud bych neměl použít horších adjektiv.

úterý 11.00: Vatikán právě publikoval dlouho očekávané předpisy, které potvrzují, že homosexuálové a "aktivní stoupenci gay kultury" se nesmějí stát katolickými kněžími.

Předpisy definují homosexualitu jako "tendenci", nikoliv jako orientaci, a konstatují, že ti, kdo tuto "tendenci" dokázali překonat, mohou vstoupit do semináře a nakonec se stát knězem. Mezi "překonáním tendence k homosexualitě" a vysvěcením však musejí uplynout tři roky. Předpisy nehovoří už o existujících kněžích, jen o osobách, které hodlají začít studovat na kněze.

Podle nejnovějších zpráv byl dle názoru ombudsmana Otakara Motejla policejní zákrok na Czechteku 2005 zákonný. Přestože znění celé "utajované" zprávy není známo, stojí za to se pozastavit minimálně nad jedním zveřejněným závěrem veřejného ochránce lidských práv.

Jen na první pohled se uklidnila situace po jmenování vlády velké koalice složené z nevítězů německých voleb křesťanských demokratů a sociálů CDU/CSU a sociálních demokratů SPD.

Po volbě Angely Merkelové šéfkou vlády se komentátoři soustředili na jazykový problém, zda ji nazývat "spolkovou kancléřkou" nebo "paní kancléř". Nakonec zvítězil rozum a její titul je "kancléřka", i když ústava zná pouze kancléř. Poněkud zarazila i její volba s nepodporou 51 koaličních poslanců, která však byla přehlušena konstatováním, že Merkelová obdržela nejvíce hlasů jako kancléř v dějinách Spolkové republiky.

Sleduje-li člověk informace českých médií ze světa, mohl by se domnívat že k významným událostem uplynulých dnů patřilo nadšení skupiny britských holek, oslavujících s pintami piva v ruce novelu zákona, který poprvé povoluje téměř všem hospodám neomezené otevírací doby a čepování alkoholických nápojů. Pokusím se zde v omezeném výčtu informací o věcech důležitějších, jež se uskutečnily v našem blízkém okolí a nás, přímo či nepřímo, ovlivní ukázat, že tomu tak není. V Rusku (ale i například v Číně) se důležitého děje tolik, že by se o každé z těchto zemí dal vydávat tlustý deník. Čínu tentokrát přeskočím a z Ruska alespoň hrst novinek.

Pravda je nikdy neukončený proces a cesta k ní je složitá, plná zákrut, překážek, občas se ztrácí v mlze vlastních i cizích omylů. Ty ovšem nevyplývají jen z objektivní složitosti poznávané skutečnosti, ale i ze způsobu nazírání této skutečnosti, z povrchní informovanosti, předsudků, dogmat, slepé nenávisti. Obávám se, že právě neinformovanost a předsudky zavedly Borise Cveka (BL 28.11.) při hledání pravdy o komunistické ideologii k řadě zcela evidentních omylů.

Jan Čulík se - jako obvykle - moralisticky pohoršuje nad fenoménem ztráty studu a sexuální explicity. Tentokráte v českých reality show. Proč? Prostituci uvyklá "západní" společnost nerozlišuje mezi prostitucí duchovní a fyzickou. Sexuální revoluce let šedesátých v Československu nedošla deziluze z bezvýchodné cesty dětí květin na Západě, nová morálka let osmdesátých nevytovřila ambiciózní asexuály, deroucí se na výsluní moci a peněz. Nedosažitelnost obého dala v české "po-sametové" společnosti vyrůst generaci, pro které je prostituce v bordelu totéž jako pracovní prostituce v zaměstnání. Tělo na prodej. Pracovní síla na prodej. Pravda a láska nevítězí. Alespoň doposud. Tato generace nerozlišuje mezi nahotou a chtivostí, mezi prostitucí myšlenek a činů. Od zvířat nás nedělí sklo, ale modely chování. Gorily nejsou a nemohou být nemravné, protože nepoznaly Gutha Jarkovského. Odhalování přirození je u zvířat součástí jejich "kultury". Nemravnost přichází až s člověkem rozumným, jako reakce na mravnost. Zahalení do morálního rozhořčení u novinářů je pozůstetek katolické perverze, v níž tělesný chtíč odkláněl člověka od lásky k jeho Bohu. A vy, pánové, jste zůstali v pasti myšlenek na hříšnost sexu, zatímco byste se měli rozhořčovat snad jedině nad novodobým otroctvím mediálních gladiátorů. Pro prachy totiž udělá homo sapiens sapiens na počátku nového milénia všechno. Narozdíl od goril. Narozdíl od Hamleta. Nebo ne?

Připomeňme si , co vše dokázal novopečený ministr Rath za posledních pár týdnů: Stačil se dostat do křížku s prezidentem Klausem, kterému nebylo příliš po chuti Rathovo setrvávání "na dvou židlích". Prezident ho nechtěl v případě, že nerezignuje na post předsedy lékařské komory, jmenovat ministrem zdravotnictví. Pár dní probíhalo přes média přátelské kočkování, která prostě patří k bontonu české politiky, kde je vše postaveno hlavně na osobních výpadech a antipatiích. Padaly zajímavé výroky z úst obou pánů. Nejvtipnější byl asi výrok, jenž Klause nazýval vrtošivým staříkem. Replika zdánlivě pouze vtipná (což nemusí znamenat, že pravdivá), ale příznivce prezidenta ranila příliš hluboko, než aby ji mohli jen tak přejít. Rath je nevychovaný fracek, který nemá úctu k majestátu, daly by se shrnout do jedné věty jejich komentáře. Přehnaná úcta k hlavě státu u nás přetrvává už od dob císaře Františka Josefa. Hlava státu je nedotknutelná a požívá až magické ochrany své osobnosti. Zapojuje se sice do debat a dění jako obyčejný smrtelník, ale běda, když je s ním náhodou jako s "obyčejným smrtelníkem" zacházeno. To nese on i jeho obdivovatelé velmi špatně. Buď jak buď, oba dva ctihodní mužové české politiky nemají k oněm drzým frackům a vrtošivým staříkům příliš daleko, budeme-li chtít být alespoň trochu objektivní.

Před koncem roku rozesílají některé penzijní fondy reklamní dopisy, ve kterých nabízejí úlevu na daních až 3840 Kč, pokud klient vloží více než 18 000 Kč za rok. To může být pravda, ale častěji nebude. Pojďme se podívat proč.

Reklama na mě nemá vliv. Proč by měla? Žiju si prostě úplně normálním neovlivněným životem.

Soudobá společnost je tak složitá, že vyžaduje superracionální řízení. Člověk, aby ji mohl zvládnout, vymyslel si k tomu umělou inteligenci. Musel v mnoha ohledech překonat sebe sama a vývoj pokračuje v tomto směru dál. Považujeme se za velmi vyspělé. Ten starý, zapomenutý a rádoby muzeální primitiv z doby razdva je ale stále uvnitř a žije. Promlouvá zásadně i tam, kde by každý čekal tzv. racionálně uvažujícího člověka 21. století a velkou měrou spoluurčuje něco jako osud. Měli bychom se nad tím malinko zamyslet, jinými slovy, přestaňme se na sebe dívat skrze lineární představu civilizačního vývoje a uvědomme si, že čas není pohyb vpřed, ale proměna (rozšiřování a protkávání) toho stejného prostoru. To, že do našeho života běžně promlouvá člověk starý tisíce let, je neodvratitelný fakt. Bohužel?

Tisková zpráva Správy sociálního zabezpečení

Česká správa sociálního zabezpečení zásadně nesouhlasí s článkem "Vládě budou chybět peníze na důchody" v Mladé frontě Dnes. Redaktorka Martina Patočková v pondělním vydání mimo jiné napsala, že s blížícím se koncem roku budou ve státní pokladně chybět zhruba čtyři miliardy na důchody a dvě až tři miliardy na nemocenskou. A že si tyto prostředky bude třeba půjčit částečně od České pošty, přičemž půjčka přijde vládu na desítky miliónů korun na sankčních úrocích. To ale není pravda.

Vážení, obracím se na Vás po několika letech téměř bezvýsledného snažení s žádostí o pomoc, protože jsem přesvědčen, že nechci zdaleka jen řešit svůj osobní problém, že jde o záležitost, která má podstatně širší souvislosti a více nebo méně se dotýká všech slušných lidí, takže by na jejím vyřešení získala celá společnost s výjimkou těch, kteří nezákonně profitují na současném stavu.

11. listopadu 2005, několik dní před svými 96. narozeninami, zemřel Peter Drucker. Byl to nejvýznamnější filozof managementu za poslední století, argumentuje týdeník The Economist. Napsal 40 knih a bezpočet článků. Byl to guru pro světovou podnikatelskou elitu, nejen v Evropě a v Americe, ale také v Japonsku a v rozvojovém světě. "Management je orgán institucí. Je to orgán, který proměňuje chaos v organizaci a lidské úsilí ve výkon," napsal Peter Drucker.

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.