A tak nakonec zbývalo ještě pozorovat, kdo z přísahajících členů kabinetu použil dodatek "tak mi dopomáhej Bůh". Že jej jako prvá pronesla evangelička Merkelová při jmenování spolkovým prezidentem se pochopitelně očekávalo, a tak se největší pozornost soustředila na ministry, přísahající v Bundestagu, zejména pak sociální demokraty.

Překvapení přišlo, když toto vyřkl jako prvý v řadě vicekancléř Franz Müntefering (SPD) a pak jej následovali všichni členové vlády až na ministryni spravedlnosti Brigitte Zypriesovou (SPD), která zůstala u světské přísahy. V předcházející rudozelené koaliční vládě jich bylo ještě pět. Pak již jen následovalo rozhodnutí exkancléře Gerharda Schrödera vzdát se poslaneckého mandátu, což nebylo sice překvapivé, ale překvapilo jeho rozhodnutí stát se spolupracovníkem švýcarského mediálního koncernu Ringier, který podniká i v Česku, střední a východní Evropě. Ten vydává i nejrozšířenější švýcarský bulvární deník "Blick" a v Německu magazín pro politickou kulturu "Cicero". Již před rokem zveřejnil satiricky zabarvený článek předvídající zvolení Merkelové v roce 2015, poté co čtyři roky před tím byla zvolená po simultánních teroristických útocích na světová obchodní a finanční centra včetně Frankfurtu nad Mohanem a za všeobecného rozkladu společnosti v Německu. Vyvrcholil národnostní i mezigenerační problém, doprovázený rostoucí kriminalitou a zločinností, jejíž východisko hledá Merkelová v modlitbě.

Předpovědi magazínu mají však reálný základ v neřešených společenských a sociálních problémech, které bude muset velká koalice řešit. Již nyní se stále silněji ozývají problémy zejména v oblasti zdravotnictví, kterým věnuje koaliční smlouva "Společně pro Německo - s odvahou a lidskostí" 8 stránek ze 190. V pondělí vstoupila do stávky nejznámější berlínská klinika "Charitas", kde lékaři požadují zvýšení mezd o třicet procent.

Stejné požadavky zazněly již na nedávném lékařském sjezdu v Kolíně nad Rýnem, protože prý Německu hrozí zhroucení zdravotnické péče. V současné době je údajně ohrožena existence každé třetí kliniky a naprostý nedostatek zdravotního personálu, který odchází na lépe placená místa do zahraničí. Vinu na této situaci podle lékařů mají pojišťovny, kterých je nyní v Německu téměř 300 a které "budují paláce a živí stovky úředníků za peníze pojištěnců".

Koaliční smlouva sice o problémech hovoří, ale nikterak je neřeší, takže podle některých politologů z nastávajících neodkladných problémů zdravotnictví hrozí největší nebezpečí pro koaliční soudržnost. Staronová sociálně demokratická ministryně zdravotnictví Ulla Schmidtová vyvolala svými reformními návrhy na řešení kritické situace bouři odporu u unionistů. Jde o představu, jak spojit zákonné pojištění s různými jinými pojištěními zdravotních pokladen. Současně zrovnoprávnit ošetření pacientů bez ohledu, jaké pojištění mají.

Aby se ušetřilo, mělo by dojít podle Schmidtové k snížení počtu pojišťoven mezi 30 až 50, což plně stačí k možnému výběru a konkurenci. Někteří komentátoři v tom vidí past, protože jak napsala Frankfurte Allgemaine Zeitung, jde o "komplot směřující k omezení až na jednu pokladnu, což by ale měli posoudit samotní pojištěnci".

Kritické hlasy zaznívají i k návrhu zrovnoprávnit ošetření, které by vedlo k jednotnému sazebníku pro lékaře. Westdeutsche Allgemaine Zeitung k tomu poznamenala, že již v současné době je "mnoho lékařů závislých na privátních pacientech a zrovnoprávnění by je finančně postihlo". V praxi by to znamenalo, že by se lékaři vzdali bez náhrady honorářů od privátu ve výši 4,5 miliardy eur ročně. Dolnosaský ministerský předseda Christian Wulff (CDU) prohlásil, že považuje za možné, že velká koalice ztroskotá právě na zdravotnické reformě. "Cesta k kompromisu je přitom daleká a my navíc chceme zcela protikladné požadavky, než nám předkládají sociální demokraté. To může ovlivnit i nastávající zemské volby, které se pak mohou stát signálem k rozpadu koalice." Pokud jde o křesťanské strany, Wulff je přesvědčen, že budou chtít udržet celé legislativní období.

Za další bezprostřední oblast, kde může dojít ke střetu v koalici, považují komentátoři zahraniční politiku. Ministrem pro tuto oblast je sociální demokrat Frank Walter Steinmeier, který slíbil, že bude pokračovat v linii tandemu Schröder-Fischer. Nemůže však přehlédnout, že nezastupitelným hráčem v této oblasti je samotná kancléřka, která okamžitě po zvolení vyrazila ke svým velkým evropským partnerům. V rozhovoru pro sobotní "Focus" jasně naznačila, že chce zlepšit vztahy k USA a menším partnerům v Evropské unii. Merkelová řekla, že "určitě dojde k zintenzivnění vztahů k menším členským zemím EU a intenzivnějším transatlantickým vztahům".

To sice není žádné prohlášení proti některému jinému, ale kritizovala úzké vztahy svého předchůdce Schrödera k Francii a Rusku. Právě za rudozelené vlády se německo-americké vztahy ochladily, zejména po válce USA vedené proti Iráku.

Merkelová zdůraznila "Focusu", že Německo potřebuje strategické partnerství s Ruskem, ale též úzké vztahy s USA. S USA je Německo zakotveno v NATO, proto také minulou středu navštívila v Bruselu EU, ale i NATO, přičemž její první stanicí po volbě byla Paříž. Pokud jde o Francii, chce pokračovat v tradici svého stranického předchůdce Kohla. Ve sporu o rozpočet Unie, žádá kompromis ze strany Francie a Anglie. Německo chce pomoci při dosažení dohody, ale musí přitom zastupovat i své vlastní zájmy. K Rusku podle Merkelové, která ruštinu ovládá , byl Schröder příliš přátelský.