Zpráva z tisku (LN, 2.8.2008): Organizace spojených národů (OSN) loni požádala Českou republiku, aby poskytla šest vrtulníků na mírovou misi v súdánském Darfuru, ovšem této žádosti Praha nevyhověla. Nemá totiž dostatek vyhovujících strojů. Uvedlo to včera české ministerstvo zahraničí. Konec zprávy.

Provincie Darfur v Sudánu je už po několik let dějištěm střetů mezi vládními súdánskými vojsky a milicemi Džandžavíd (Arabové) na jedné straně a místními dárfurskými obyvateli (Afričané) a jejich ozbrojenými složkami na straně druhé. Konflikt je extrémně nelidský, oběťmi je především civilní obyvatelstvo. Muži a děti jsou vražděny, ženy předtím ještě znásilňovány. Odhaduje se, že dosud bylo zabito tři sta tisíc lidí. Katastrofa je znásobena nedostatkem potravin. V oblasti je více než dva miliony uprchlíků, kteří směřují především do Čadu. Americký kongres vyhlásil, že v Darfuru se jedná o genocidu.

"Avšak v civilizovaných zemích, k jakým Rusko jistě patří, by směr jejich práce měli určovat výhradně politici"

Příloha ruského listu Nězavisimaja gazeta věnovaná vojenství minulý týden přinesla článek Viktora Juzbaševa. Tématem poměrně rozsáhlého komentáře je pozadí návrhu umístit na Kubě strategické bombardéry. Juzbašev upozorňuje, že mediální zájem o tento problematický nápad nebyl vyvolán žádným vyjádřením z vládních míst, ale odráží rostoucí nespokojenost generality se způsobem, jakým politická sféra reaguje na kroky USA a NATO (plány na protiraketovou obranu v Evropě, rozšiřování Aliance na východ atd.). Autor podrobně vysvětluje, proč vyvolání druhé kubánské krize není vůbec v ruském zájmu, zároveň však vyjadřuje přesvědčení, že dosavadní reakce na postup západních zemí jsou příliš improvizované, nekoncepční a pro vojáky nepřesvědčivé. Reagovat by se podle něj mělo na úrovni koncepce národní bezpečnosti a nové vojenské doktríny Ruské federace.

KD - Poté co fotograf Zoriah Miller na svém blogu zveřejnil snímky příslušníků americké námořní pěchoty zabitých při útoku sebevražedného atentátníka v západní irácké provincii Anbar, vojenské úřady na něj vyvíjely nátlak - a nakonec mu odebraly licenci integrovaného zpravodaje. Informoval o tom server Photo District News (PDN).

Neúspěch jednání o další liberalizaci světového obchodu ve Světové obchodní organizaci vyvolal řadu otázek, které se v souvislosti s fiaskem rozhovorů zdají být tzv. nabíledni. Kdo co získal a kdo co ztratil? Jaké jsou přínosy pro jednotlivé skupiny zemí? Co získala Indie a proč riskovala zhoršení vztahů s několika zeměmi? Proč se angažovala Čína? Co ztratili průmysloví producenti? Co ztratily velmoci? Jak velká ztráta je to pro USA? Co získal třetí svět (chudí), když odmítli dohodu bohatých? Znamená postoj Indie její orientaci na Čínu a odmítnutí Západu? Uvedené otázky jsou ovšem velmi širok, někdy zavádějící, a je měly-li by být skutečně správně zodpovězeny, vyžadovalo by to zadat výzkumný úkol týmu akademických odborníků. Pokusím se přesto na ně alespoň naznačit odpověď. Kromě požadavku na analýzu podle uvedených otázek mi bylo připomenuto, abych odpověděla slovy pochopitelnými pro všechny. To mě přivedlo k myšlence objasnit alespoň základy fungování světových obchodních pravidel a organizace, která je zastřešuje. Užít slova pochopitelná pro všechny by bylo na úkor sdělovaného, ale psaní pro poučeného čtenáře by splnilo svůj účel.

Údajní teroristé v úterý v regionu Xinjiang na severozápadě Číny, kde probíhají nepokoje, usmrtili 16 policistů a dalších 16 jich zranili. Oznámila to čínská státní média. Je to zřejmě nejvážnější útok na úřady v této oblasti za několik let.

Dva útočníci použili počišťovací vozidlo, jímž zamířili do jednotky polovojenské pohraniční policie při ranním výcviku. Pobodali je a pak mezi ně hodili granáty, uvedla státní tisková kancelář Xinhua.

Čínské úřady opakovaně obviňují uighurské muslimské separatisty, že chtějí vytvořit nezávislý "Východní Turkestán" a že organizují násilné útoky. Nedávno zatkly v provincii Xinjiang 82 osob a obvinily je z terorismu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Bývalí ruští prezidenti Gorbačov a Putin hovořili pochvalně o zásluhách a díle právě zemřelého spisovatele Alexandera Solženicyna, který zemřel v Rusku v pondělí ve věku 89 let. Vladimír Putin, současný ruský premiér, konstatoval v prohlášení, že Solženicynovo literární dílo stejně jako "celá trnitá cesta jeho života" "pro nás zůstane příkladem autentické oddanosti a nesobecké služby lidu, národu a ideálům svobody, spravedlnosti a lidskosti".

Už za pár týdnů bude žactvo psát první slohová cvičení na vskutku neotřelé téma Prázdniny utekly jako voda. Se zahájením školního roku se pozornost sdělovacích prostředků, části veřejnosti a možná i samotných učitelů zaměří na neduhy školství. Znovu, ostatně jako každoročně, budou všichni starostliví hledat nejvhodnější terapii pro našeho chronicky nemocného pacienta.

Největší překážkou na cestě k relevantním závěrům debaty o umístění radaru systému protiraketové obrany Spojených států v České republice k ochraně Evropy a USA proti útoku balistickými raketami z tzv. "darebáckých států" je fakt, že se používají pouze kvalitativní argumenty. Pokud však kvalitativní argumenty nelze ohodnotit kvantifikovaně, popsat je reálnou veličinou, jež by umožnila objektivní ohodnocení jejich váhy, ztrácejí tyto argumenty na své vypovídací hodnotě a jejich argumentační hodnota tím pádem klesá.

Jde o to, nalézt hodnověrnou odpověď na dvě základní otázky: do jaké míry bude protiraketový štít skutečně účinný v ničení raket, tj. jakou míru ochrany bude garantovat, a jaké jsou operační možnosti radaru.

Snad jenom předvolební období je srovnatelné se současnou vlnou útoků proti pořadateli letních olympijských her. Televizní zprávy, rozhovory v rozhlase, články v tisku -- toť systematické vymývání mozku. Na čele peletonu táhnoucího se osmičkovými serpentýnami určitě vede bulvár serióznosti, deník našich mládežníků. Hle, co nabídl list svým čtenářům v pondělí 4. srpna: Dokonce i stopem do Číny putující Tomáš Poláček s sebou nese hloupé poselství zapšklé zemičky jakoby vystřižené z Haškova kabaretu. A když už nemá co přihodit, tak vytáhne poučku z klobouku. Píše, že "nemá žaludek" na televizní přenosy z olympijské štafety. "Nevkus! Křečovité úsměvy běžců, povinné fandění vlajkonošů podél cest, vítězná gesta, všude rudá barva... zvláštní je, že tuhle odpudivou, úzkoprsou, totalitní Čínu ve skutečnosti nikde nemůžu objevit. Sochy a obrazy Mao Ce-tunga jsem zatím neviděl, policii jsem lhostejný, a když vyjedu z hor a pouští, v každém městečku jsou internetové kavárny".

Jen naivkové si představují, že peacekeeping mimo svalnaté proklamace v newyorském sídle OSN ještě i někde jinde myslí vážně. Věří tomu stále ještě lidé jako Andrew Stroehlein či Jan Čulík, kteří této iluzi kdysi dávno podlehli jako mesianismu a uvázali si na krk činění dobra. Když jsem zde před několika týdny, během protičínského povstání v Tibetu či v polemické reakci na článek Andrewa Stroehleina "Bezmoc mocných?" o nelidských praktikách vlády Uzbekistánu cynicky shazoval agendu "lidských práv", se kterou se pokusily "všechny pokrokové síly Západu" rozeštvat režim v socialistických satelitech včetně Československa, jako součást bezcharakterního diktátu "Pax americana", byl jsem vášnivě odmítnut davem doposud věřících v onu ikonu liberální politiky. Stejně jako byl odmítntut názor, že porušování lidských práv v Iráku je nyní horší než za Saddáma. Ten jsem bohužel nevyslovil já, ale Ajad Aláví, první irácký loutkový premiér po pádu Saddáma Husejna. Koncept společné, nedělitelné odpovědnosti za lidská práva na mezinárodní úrovni má schizofrenní souvislost na jedné straně s transformací nadnárodních států (a principem oprávněného boje za národní svébytnost) a na druhé straně s respektem vůči principu nevměšování (jako zásadnímu požadavku čl. 2.7. Charty OSN). Zneužití jejich vymáhání bylo od prvního pokusu velmi úspěšnou strategií americké mocenské hegemonie.

K tomu:Jan Čulík: Kotrba opakovaně vylévá s vaničkou i dítě ZDE

Jsem rád, že z davu pomýlených romantiků je dnes hlouček a i ten brzy prořídne. Pravda osvobozuje mysl. Rádi ale nebudou v Darfuru.

K jeho výkřiku "Ale jakýpak rasisti, jen prospěcháři" nemohu dodat nic jiného než to, co se trpělivě snažím vysvětlovat jako obvykle.

Svět prostě není takto černobílý. Ačkoliv samozřejmě různé mocnosti se snaží prostřednictvím různých ideologií (i třeba lidskoprávních) cynicky prosazovat své státní zájmy (a naštěstí, shodou okolností se koncem osmdesátých let krátkodobě shodovaly zájmy USA, Československa a vlastně i Ruska, takže pád komunismu byl ku prospěchu všem), není pravda, že na světě jsou svině všichni, že každý politik je svou podstatou sobec a podvodník, že lidskoprávní organizace jsou všechny někým zkorumpovány a podplaceny a že slušnost na světě zmizela. Prostě, hodně lidí se i dodnes na světě snaží o lidskost; je dobře, že proti sobectví států vystupují aktivisté za humanitu.

Jenom proto, že se mnozí chovají cynicky, máme se podle Kotrby zcela vzdát jakéhokoliv úsilí o lidskost? Tak zlá situace na světě opravdu ještě není. Nečinnost při žádosti OSN o vrtulníky pro Darfur je ovšem hanebnou vizitkou pro Schwarzenbergovo ministerstvo zahraničí.

Vždycky , když se česká média zahlcují nenávistí v rámci pěstování nové - paradoxně rovněž třídní - nenávisti, hledám útěchu v návštěvě oné "darebácké země". Vřele doporučuji zmíněnou terapii. Na šanghajském autobusovém nádraží mi prodali lístek na cestu do Pekingu. U pokladny číslo 21. Její obsluha dokázala pochopit moji angličtinu. Spokojený jsem ale nebyl. Přestal mi fungovat digitální fotoaparát. Najít opravnu, nebo koupit nový?

Obama založil svou kampaň do značné míry na svém stanovisku k irácké válce a tomu také vděčí za popularitu mezi voliči. Veřejně vystupuje proti válce od roku 2002. Nazval ji „pitomou válkou“. Hlasoval proti „vlně“ posilování vojsk. Vyzval ke stažení všech bojových jednotek do 16 měsíců. Odmítl uznat, že odpor proti „vlně“ byl chybou.

Současně s tím vždy tvrdil, že by Spojené státy měly dělat víc v Afghánistánu. Výslovně požadoval co nejrychlejší nasazení dalších 10 000 vojáků. Podle všeho se nedomnívá, že válka v této zemi je nějak pitomá. Zřejmě si myslí, že Spojené státy mohou tuto válku „vyhrát“ – s větším počtem vojáků a větší podporou NATO. Jakmile se ale stane prezidentem, může se dočkat drsného překvapení.

Teorii, že pro kontakt mezi jakýmikoliv dvěma navzájem neznámými lidmi na této planetě stačí jen šest kontaktů, byla potvrzena obří studií elektronických komunikací. Vědci zkoumali 30 miliard elektronických konverzací mezi 180 miliony lidí po celém světě a dospěli k závěru, že mezi jakýmikoliv dvěma lidmi na této planetě je jen 6,6 stupňů kontaktu. Znamená to, že mezi jakýmikoliv dvěma lidmi na světě je možno navázat kontakt prostřednictvím řetězce šesti nebo méně lidí. Vědci zkoumali databázi Messengera firmy Microsoft z června 2006, tedy přibližně polovinu veškeré komunikace chatovacího typu, které tehdy proběhly na této planetě. "Zdá se mi to docela překvapivé. To, co jsme zjistili, naznačuje, že možná pro lidstvo existuje konstanta sociální konektivity," konstatoval spoluautor studie Eric Horvitz. Lidi vždycky měli podezření, že jsme si všichni velmi blízko. Ale nám se podařilo dokázat ve velmi velkém měřítku, že tato představa není pouhý folklór."

Podrobnosti v angličtině ZDE

Známý rakouský historik Stefan Karner (nar. 1952) informoval tiskovou agenturu APA a vídeňský týdeník "Profil" o výsledcích výzkumného projektu o Pražském jaru. Ten vyšel ve dvou svazcích na třech tisících stranách a podílelo se na něm 80 historiků z USA i Ruska a z evropských zemí včetně Česka i Slovenska. Kniha nesoucí název "Pražské jaro. Mezinárodní krizový rok 1968" obsahuje celou řadu dosud nepublikovaných informací a komentovaných dokumentů z tohoto období. Na financování velkolepého projektu vážícího čtyři a půl kila se spolupodíleli rakouská spolková ministerstva vědy a zahraničních věcí, Henkelova nadace, Nadace pro zpracování diktatury SED, Boltzmannova společnost, rakouské spolkové země Korutansko a Štýrsko, Ruská akademie věd i Univerzita humánních věd v Moskvě.

Motto:

Filmové listy, LFŠ, Uherské Hradiště: Jaký máte z probíhající filmovky pocit?

Petr Korč, předseda Asociace českých filmových klubů: Jednoznačně úžasný. Překvapil nás velký zájem publika i přes fakt, že je tentokrát program mnohem náročnější a není tak atraktivní. (...) A ve štábu letos vznikla pospolitost, která v něm dřív ne vždycky byla.

Petr Korč, který letos s jinými převzal vedení Letní filmové školy, v rozhovoru pro bulletin LFŠ filmové listy přiznal, že byly problémy s přeplněnými sály, že nebylo dostatek repríz, že na LFŠ bylo daleko méně hostů než v minulosti ("Myslím, že nemusíme za každou cenu vozit stovky hostů.") a že některé lektory, kteří se pokoušeli filmy uvádět, diváci vypískali. Byli jsme svědky i toho, že publikum reagovalo ironicky i na oslavování místních politiků.

Myslím, že rozumím palácovému převratu, k němuž ve vedení a organizaci Letní filmové školy došlo za poslední rok odstraněním Jiřího Králíka. Je to prostě revoluce mladších lidí, kteří se rozhodli, že už mají Králíka s jeho autoritativním přístupem dost. Šlo myslím o generační konflikt: Lidé kolem dvaceti třiceti se rozhodli, že chtějí zkusit filmovku organizovat po svém.

Baskický režisér Julio Medem debutoval v žánru hraného celovečerního filmu rodinnou ságou Krávy. Je kvalitním mytickým zobrazením hrdosti, tradice a lásky. Julio Medem má rád hluboké psychologické motivy. Díky tomu je film plný složitých, zdánlivě nemotivovaných náznaků, které jsou obtížně uchopitelné, nicméně mu dodávají magickou hloubku a otevírají mnoho zajímavých otázek. Jednou z nich je otázka šílené, proměnlivé doby a silné, stabilní tradice. Film svým příběhem relativizuje konvenční pojetí hrdinství a ve svém celku vyznívá velmi antiheroicky.

V pátek promítali v jednom z přidružených programů Letní filmové školy snímek Tenkrát, dlouhý, skoro deset let starý dokumentární film Roberta Sedláčka z r . 1999, jímž se pokusil na prostoru téměř dvou hodin zmapovat události od cca 17. listopadu 1989 až do volby Václava Havla prezidentem Československé republiky. Byl to dosud snad nejférovější film o československé demokratické revoluci z r. 1989, jaký kdy vytvořili čeští filmoví tvůrci. Z velké části se skládal z mozaiky verbálních svědectví účastníků demokratické revoluce, nikoliv však tentokrát pouze jejich vítězů, ale i poražených. Takže kromě různých martinů mejstříků či petrů pithartů a václavů havlů jsme ve filmu viděli a slyšeli i názory Miloše Jakeše, Oskara Krejčího (někdejšího poradce komunistického premiéra Adamce a vysokého činitele Stb) a Miroslava Štěpána. Právě svědectví těchto někdejších vysokých činitelů komunistického režimu bylo nesmírně cenné, protože prostřednictvím jejich výpovědí se film aspoň pokusil proniknout do myšlení a mentality rozkládajícího se komunistického režimu.

Jan Potůček, odcházející z týdeníku Reflex a pokračující už dál jen na internetu na serveru Digizone, si před svým odchodem z redakce kopnul do kolegů. Dvou. Nejprve objevil teprve teď, že do vnitropolitické rubriky deníku Právo přišel bývalý pracovník tiskového oddělení vlády a posléze vedoucí tiskového oddělení ČSSD Jiří Ovčáček. Novinka to pro celou Prahu není rok. A pak se rozzlobil, že ho za to kritizoval Ivan Brezina v článku "Nezávislý šéfredaktor?" do té míry, že ve své odpovědi Brezinu nazval "Zamindrákovaná zmije". Přitom se ovšem ve svatém rozhořčení proti Brezinovi přiznal, že sám popíral informace, o nichž věděl, z loajality k novému šéfredaktorovi Reflexu.

Vztah PR struktur a tiskových mluvčích k novinářům je přitom velmi vachrlatý. V případě Potůčka to platí dvojnásob. Kdyby totiž neměl mediální komentátor informace "od pramene" (od tiskových mluvčích, mediálních agentur a šéfů firem, ok kterých píše), většinu informací by neměl a neměl by takřka o čem psát. Pro Reflex i pro Digizone.

Šel jsem večer na panáka k Máše. Byla už poněkud pokročilá hodina, na baru viselo několik ukrajinských dělníků, kteří si s rozmáchlou Mášou, vládnoucí této vinohradské internetové kavárně, vyměňovali své zážitky z české každodennosti. Jeden z nich, poněkud pobledlý mladík ostrých rysů a hlubokých očí, se na mne náhle zahleděl a pravil: "Viděl jsem tě v televizi!" Zdálo se mi to opravdu jako dobrý vtip, přece vím, co dělám nebo nedělám, a do televize v Česku tedy opravdu nechodím, a proto jsem rádobyvtipně odpověděl: "V televizi jsem byl naposledy před 10 lety!" Ukrajinec se na mne podíval ještě jednou a dodal: "Viděl jsem tě včera!"

Dohoda o umístění předsunutého X-band radaru , kterou 29. července podepsali ministři Gates a Barak, má pro oba státy velmi důležité vojenské implikace, napsala americká zpravodajská agentura Stratfor v analýze, kterou přinesl server Right Side News.

Uzavřená dohoda může podle Stratforu znamenat, že byl uzavřen důležitý vojenský kompromis. Barak údajně požadoval rovněž integraci izraelských protiraketových kapacit s americkým systémem včasného varování a financování dvou izraelských systémů kratšího dosahu určených k obraně proti dělostřeleckým prostředkům -- systémů David's Sling a Iron Dome. To by Izraelcům umožnilo čelit hrozbě, kterou pro ně představují rakety Kásam z Gazy a další typy dělostřeleckých raket odpalované z Hizballáhem z jižního Libanonu. Barak se prý také zajímal o několik původně námořních protivzdušných systémů krátkého dosahu Phalanx umístěných na kolových podvozcích. (V úvahu tak připadají mimo jiné podvozky od firmy Tatra Kopřivnice -- KD.)

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 170 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V červnu 2008 přispělo celkem 173 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 40 954.45 Kč, příjem z reklamy byl v červnu 2008 400 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.6. 2008 částku 256 552.30 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a 1,337.78 euro.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je 120 00 Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Jako v České republice oficiálně registrované občanské sdružení poskytujeme potvrzení o přijetí příspěvku pro daňové účely osobám, které v ČR platí daně.