Znovu jsem si ověřil rozhovory s delegáty na konferenci o mezikulturních tématech, která se konala o minulém víkendu v Glasgow, že lidé na Západě většinou nevědí, že 70 procent českého obyvatelstva odmítá výstavbu amerického radaru nedaleko Prahy a že tuto stavbu proti vůli občanů prosazuje vláda, která má minimální demokratický mandát dvou přeběhlíků.

Pokud by byla iniciativa Ne základnám co k čemu, okamžitě by napsala a nechala v Le Mondu publikovat odpověď na Vondrovu nehoráznou drzost. Je to totiž právě Vondra, kdo mluví "O nás bez nás."

A všeobecně by oslovovala v této věci daleko více mezinárodní publikum. Pokud se ve světovém tisku vůbec hovoří o projektu americké protiraketové obrany pro střední Evropu, je řeč o napětí mezi Ruskem a USA. Na názory českých občanů na americký radar v mezinárodní diskusi skoro nikdy nepřijde řeč. Čeští protiradaroví aktivisté musejí přestat mluvit mezi sebou, případně jen se svými sympatizanty na západě (Noam Chomsky, Joanna Landy) a musejí systematicky oslovovat západní média. Nechť se vezmou vzor ze Saakašviliho!

tisková zpráva

Tento pátek proběhne v pražské Rezidenci Bologna tisková konference u příležitosti představení evropské protiradarové kampaně hnutí Nenásilí a Ligy starostů proti radaru. Kampaň bude probíhat od ledna do června 2009 a jejím cílem bude upozornit instituce i politiky Evropské unie na nesouhlas většiny Čechů se zapojením ČR do systému Národní raketové obrany USA.

Snad všichni komentátoři víkendových událostí v Litvínově znamenají zcela nový fenomén -- podporu extrémistů ze strany veřejnosti "Je jen otázkou času, kdy se nad pouličními bijci objeví politická síla a radnice v těchto regionech začnou zaznamenávat příliv extrémistických politiků", píše např. sociolog Ivan Gabal v článku, který zveřejnily Hospodářské noviny.

Pokud by si čtenář myslel, že budu citovat nějakého pravicového neurvalce, mýlil by se. Jedná se o slova šéfa poslanců ČSSD a zřejmě budoucího hejtmana Jihomoravského kraje Mgr. Michala Haška. Jistě ho všichni vidíme, mladého zásadového muže, jak v Poslanecké sněmovně tepe do koaliční vlády, hřímá o jejích lumpárnách a protilidových plánech, prostě čistého jako studánka a charakteru, jejž by mu mohl Mirek Dušín z Rychlých šípů závidět.

Jaká je ale skutečnost? Pan šéfposlanec ČSSD a zřejmě budoucí hejtman reagoval na kritiku jeho vyjednávání s ODS asi těmito slovy:

Nejedná se o zradu na voličích, neboť "plných 90 procent priorit ve volebních programech obou stran je shodných, těžko najdete věci, které jdou proti sobě". Kdyby takto hovořil o programech ČSSD a KSČM, našinec by to chápal, jsou to levicové strany (alespoň to ta jedna o sobě říká), tak mají podobný program.

Ale ČSSD a ODS? Která z nich je tedy vlastně levicová a která pravicová? Koho vlastně voliči na jižní Moravě volili? A jsou vlastně při takovémto průniku programů nutné volby? ptá se Pavel Tučka.

Tak jsem si přečetl v internetových novinách tuto větu o výsledcích krajských voleb na jižní Moravě: "Poslanecký šéf (Hašek - pozn. autora) totiž míní, že udělal na jihu Moravy v podstatě totéž, co Zeman na celostátní úrovni v roce 1998. Tedy dojednal opoziční smlouvu a lidovce poslal do opozice."

Al Kajda ve středu vydala svou první reakci na vítězství Baracka Obamy v amerických prezidentských volbách. Využila při tom rasismu. Vydala videozáznam, na němž hovoří Ayman al-Zawahiri, druhý nejvyšší aktér al Kajdy po Usámovi bin Ladinovi. Ten v projevu, zjevně zaměřeném na své stoupence, argumentoval, že Barack Obama nepředstavuje v americké politice změnu.

"Amerika přijala novou tvář, ale její srdce je plné nenávisti, mysl se utápí ve chtivosti po majetku a duch šíří zlo, vraždění, útlak a despotismus jsou dál stejně jako kdykoliv předtím," řekl Zawahiri.

V rasistickém útoku charakterizoval Obamu jako "domácího otroka", který jen poslouchá své bělošské vládce. Podtitulky al Kajdy Obamu charakterizují jako "domácího černocha".

Podle jedenáctiminutového videozáznamu je Obama přímým protikladem čestných černošských Američanů, jako byl Malcom X.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Všechny policejní sbory v Británii začaly bedlivě prohledávat prozrazený seznam členů ultrapravicové British National Party. Hledají v něm jména a adresy policistů. Deník Guardian okamžitě zveřejnil mapu, ukazující rozložení členů BNP v různých okresech Velké Británie ZDE

Britská vězeňská služba oznámila, že propustí všechny zaměstnance, které najde na seznamu členů BNP a stoupenci ultrapravicové strany hovoří o tom, že se obávají, že přijdou o zaměstnání. BNP se octla v krizi.

Stát by měl něco udělat, trh to vyřeší a Dow Jones se prosadí. Kdo něco takového dosud neslyšel? Se samozřejmostí o tom píší novináři asi na celém světě, ačkoliv žádná z těch tří entit není schopna udělat nic. Astrid Wonnebergerová z Institutu pro etnologii na Hamburské univerzitě mě krátkou větou ve své přednášce o "politice a o právu" k tématu dnešní poznámky...

tisková zpráva

Vyzýváme Ministerstvo kultury, vládu a Poslaneckou sněmovnu, aby nepřipustili likvidační krácení podpory kultury národnostních menšin ze strany státu na rok 2009. Považovali bychom za absurdní a nerozvážné, aby Česká republika krátce po bezprecedentním útoku stovek rasistů podporovaných velkou částí veřejnosti na litvínovském sídlišti Janov schválila a v době svého předsednictví v EÚ realizovala kroky, které by vedly k úplnému ochromení kulturních aktivit národnostních menšin a zániku jejich médií, existujících často desítky let. Jako výsměch by vyzněla i nedávná ratifikace Evropské charty regionálních či menšinových jazyků pro slovenštinu a polštinu, po jejíž ratifikaci nedošlo s výjimkou dvoujazyčných česko-polských tabulí k žádnému zlepšení, v případě ochrany a pěstování slovenštiny se podpora pouze snižuje.

Když předminulý čtvrtek vzbudily vietnamské obchodníky plameny jejich legálního i nelegálního zboží, ještě netušili, že tento požár už neustojí. V písničce od Kabátů se zpívá „shořel náš dům“. S mojí mámou jsem se neshodl na tom, jestli byly v „Malé Hanoji“ jak se onomu skladu přezdívalo, „nelegální“ oblečení, či nikoliv. Škodu vyčíslili majitelé na dvě stě miliónů korun.

The End of America: Letter of Warning to a Young Patriot od Naomi Wolfová, Chelsea Green Publishing, 2007

Ve své nedávné a vlivné knize "The End of America" autorka Naomi Wolfová nejdřív popisuje "standardní model" toho, jak vlády ničí demokracii, a pak varuje, že právě tento model používá americká vláda k podkopání demokracie v USA. Podle Wolfové tento model spočívá v deseti krocích, které označuje jako "deset snadných kroků k fašismu". Jsou to:

. Faktických, věrohodných a publikovaných srovnání skutečných výsledků naší ekonomiky v době "zločinného" komunismu a "svobodného" kapitalismu pořád není dost, přesněji řečeno nejsou žádné. Místo toho máme pořád na stole jen neurčité bláboly a zatracování "totality" jako samozřejmého zla o němž se ve slušné společnosti nepochybuje. Právě proto je nutno konkretní skutečnosti vyhrabávat a porovnávat. V tomto případě půjde o působení a hospodaření bank či peněžnictví, tedy odvětví, které je do určité míry pokládáno za páteř národního hospodářství státu.

Když se Mongolové bojí nějakého tvora, nenazvou ho pravým jménem. A tak je vlk ,,stepní zvíře" chérín amitan, had se skrývá pod označením ,,dlouhý červ" urt chorchoj a medvědovi se říká bávgaj - ,,dědeček" (ve smyslu uctivého oslovení božstva, původní název pro medvěda se z mongolštiny zcela vytratil). Václav Havel v rozhovoru s Renatou Kalenskou (LN 15.11. 08) nazval americký zaměřovací radar, který by zjevně rád měl na dohled od Prahy jako ,,jakousi obrannou západní kouli v Brdech." Havlovo označení nese stejné znaky jako mongolské tabuizování: zastřít znepokojivou hrozbu. Liší se však motiv. Zatímco Mongolové se záměrně nepřesným označením snaží obelstít nebezpečí, aby třeba přímým pojmenováním nepřivolali útok vlka, Václav Havel se snaží obelstít a uchlácholit čtenáře.

Václav Havel to má s Čechy těžké. Své potíže pregnantně shrnul v této větě: "Mě by zajímalo, ti lidé, aspoň ti starší, kteří se proti tomu radaru bouří, proč se bouří teď, když mohou a když jim za to nic nehrozí? A proč se nebouřili, když tady byly celé divize sovětských vojsk?" píše Radek Svítil.

tisková zpráva

Dne 25. listopadu uspořádá Mezinárodní výbor Červeného kříže webovou tiskovou konferenci na téma Úmluvy o zákazu kazetové munice, která bude oficiálně otevřena k podpisu 3. prosince v Oslo.

Úmluva, podporovaná více než 100 státy, poskytuje jedinečnou příležitost ukončit desetiletí utrpení civilistů a uchránit budoucí generace těchto zbraní. Jak efektivní ale tato úmluva může být a může reálně změnit situaci? MVČK šíří povědomí o kazetové munici a jejích dopadech a hrál vedoucí úlohu při jejím prosazování.

Mluvčí: Knut Doermann, vedoucí právní divize MVČK a Peter Herby, vedoucí oddělení zbraní. Konference proběhne v anglickém jazyce a bude zahájena ve 14.00 ženevského času (tj. 13.00 GMT)

Účastnící se mohou zaregistrovat ZDE

Pro více informací o Úmluvě nebo webové tiskové konferenci, prosím kontaktujte: Simona Schorno, tel. +41 22 730 2426, e-mail sschorno.gva@icrc.org.

Dostupné je nové 15-minutové video o účincích kazetové munice, a to ZDE

Je ráno. Po mořském pobřeží obnaženém odlivem se prochází ve žluté gumové pláštěnce asi pětiletý chlapec a sbírá do košíku mušle a korýše vyplavené mořem. Když košík naplní, vydá se k domovu do malého bretaňského městečka. Při přecházení opuštěného náměstí ho srazí a usmrtí rychle jedoucí osobní auto. Řidič nezastaví, a aniž by poskytl dítěti pomoc, z místa neštěstí odjede.

Tak začíná francouzský film "Bestie musí zemřít", který před několika lety běžel v pražských kinech.

Když jsem se nyní v zahraničí snažila známým vysvětlit principy české mentality, někteří posluchači se rozesmáli, neboť se domnívali, že se jedná z mé strany o černý humor. Vysvětlovala jsem jim svojí českou mentalitu, neboť je mojí národní identitou, a možná v tom také poznali tu svojí. Mentalita jiných národů je však jejich vlastním problémem, do kterého není slušné strkat nos, zvláště pokud jsme si sami nezametli před svým vlastním prahem. Rysem naší povahy (a jistě nejen naší) je však útěk před vlastní špínou k té cizí. Střízlivá sebekritika se u nás doma nenosí. Jsme však mistři v její imitaci.

Na Britských listech uveřejněný popis nelichotivé situace studentů doktorandského studia i jejich kateder převážně humanitních oborů je zdánlivě tristní a ve většině civilizovaných zemí by vzbudil reakce a možná i akce. Obávám se ale, že v současné České republice to tak nebude. Důvodem je nepochopení problému financování škol. Ono nejde o to, že by nebyly peníze.

Je tomu již téměř dvacet let, co vyšli studenti do ulic a protestovali proti tehdejšímu režimu. Přibližně před šedesáti lety pochodovali na Hrad, aby podpořili prezidenta Beneše. Mnoho z nich skončilo v nejtěžších žalářích. A ještě o dekádu dříve zastřelili nacisté Jana Opletala. Tisíce pak skončily v koncentračních táborech, někteří byli popraveni. Studenti vždy překonali svůj strach a vyšli do ulic. Položme si otázku: jak jsou na tom v tomto ohledu dnešní adepti vysokoškolského diplomu? Odpověď zní jednoznačně: bídně.

Tento text je příspěvkem do diskuze o tristním stavu humanitních oborů na českých univerzitách, kterou rozpoutal Petr A. Bílek svým článkem. Není třeba dodávat, že je ryze subjektivní reflexí dané situace.

Vážení přátelé,

uplynul právě rok od chvíle, kdy jsem na Václavském náměstí řekl, že tak si vývoj u nás studenti v revolučním roce 89 asi nepředstavovali. Očekávali občanskou demokracii, lidská práva - a věřili, že je to reálný cíl.

Před rokem jsem tady řekl, že už zase nám vládnou politici, kteří s námi odmítají komunikovat. Že zase platí, že každý politik má na rozdíl od nás tolik práva, kolik si ve své neurvalosti urve moci. Vybídnul jsem tehdy občany, aby si takové chování od své vlády nenechali líbit.

tisková zpráva Ne základnám

Iniciativa Ne základnám ostře protestuje proti informacím některých médií, že vyvolávala potyčky s policií či s lidmi, kteří přišli zapálit svíčku u památníku studentů na Národní třídě. V prostoru Národní třídy bylo nahlášeno shromáždění Iniciativy Ne základnám, a proto mohl být kdokoliv z tohoto místa vykázán, pokud by narušoval průběh a smysl shromáždění. Nikdo z organizátorů však k takovému kroku nepřistoupil, neboť jsme si vědomi, že 17. listopadu navštěvuje památník řada lidí a naším cílem nebylo nikomu bránit v položení věnce či zapálení svíčky.

Musíme nicméně zdůraznit, že právě aktivisté Iniciativy Ne základnám byli opakovaně verbálně napadáni, docházelo ke strkanicím a útokům na vlajky Iniciativy i vlajku státní.

Polsko bylo donuceno popřít, že polský ministr zahraničí "vyprávěl vtip", podle něhož byli Obamovi prarodiče kanibalové.

Opoziční politik Ryzsard Czarnecki prozradil, že současný polský ministr zahraničí Radek Sikorski si prý dělal rasistickou legraci z nového amerického prezidenta. Podle britského konzervativního deníku Daily Telegraph by tato epizoda mohla potenciálně poškodit vztahy mezi Varšavou a Washingtonem.

3. 11. t. r. jsme pod titulkem "Devět procent", též ZDE upozornili na výroční zprávu Mezinárodní energetické agentury IEA, poradenské organizace pro země OECD. Zpráva zveřejněná oficiálně 12. 11. byla vydána se značnými ambicemi - chce předpovědět vývoj spotřeby ropy do roku 2030. Britské listy o ni informovaly hned 13. 11. ZDE V českých médiích na ni z mainstreamu dosud (psáno 16. 11.) reagovala pravděpodobně jako jediná ČT24 ZDE a dále už jen alternativní zdroje - Ekolist ZDE a anonymní blogger Thon Taddeo ZDE.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 55946.43 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2008 částku 205 154.26 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a