Sněmovna měla přímo na návrh premiéra Mirka Topolánka hlasovat v prvním čtení o smlouvách se Spojenými státy, které by umožnily v Brdech postavit radar.

Na doporučení bezpečnostního výboru Senátu měl smlouvy definitivně schválit Senát. ... Hlasování o smlouvách v Senátu odmítl přímo jeho předseda Přemysl Sobotka (ODS). Ve sněmovně se o smlouvách ve středu jednalo, nakonec se ale také nehlasovalo.

PODROBNOSTI: Aktuálně, Petr Holub: Sněmovna i Senát odkládají radar. Do kongresu ODS ZDE

Vážený pane prezidente,

děkujeme za Vaši odpověď na dopis, který jsme Vám zaslali během naší hladovky proti umístění vojenské základny cizí mocnosti na našem území a ve kterém jsme Vás žádali o setkání.

Samozřejmě nás mrzí, že jste toto setkání odmítl. Vnímali jsme to jako zavření dveří před dialogem. Napsal jste, že tato forma protestu je vhodná pro totalitní režimy a v takovém se dnes nenacházíme. V tom s Vámi naprosto souhlasíme: dnes se určitě nenacházíme v totalitní režimu, pokud tímto spojením myslíme diktátorský systém podobný tomu, který zde byl přítomný před rokem 1989.

Dopis zaslaný Václavu Klausovi dne 28. října 2008.

Zatímco během státního svátku Evropskou třídou projely snad všechny české tanky, na Václavském náměstí se sešla tisícovka členů a sympatizantů ultrapravicové Národní strany. Oficiálně bylo nahlášeno shromáždění k 90. výročí založení republiky; už při příchodu jsem ovšem zaznamenal protiislámská hesla promítaná na podstavec pomníku. Na místě stál přenosový vůz České televize a přítomna byla i další média, dále odhadem asi 150 policistů, antikonfliktní tým a zástupci pražského magistrátu. Mezi příznivci "obránců rasy" jsem zaznamenal značné množství normálních středostavovsky vyhlížejících osob, nějaké důchodce a pouze pár osamoceně vyhlížejících náckovských "bijců". Kromě šéfky Národní strany se mezi řečníky objevili i exkluzivní hostující soukmenovci: Předseda Britské národní strany Nick Griffin a šéf švédské Národní demokracie Marc Abramson, kteří přijeli podpořit kandidaturu Petry Edelmannové do Evropského parlamentu.

Nedosti na burcování nacionálních vášní vojenskou přehlídkou a "alarmujícím" padělku vyjádření České televize. Vláda hodlá kamuflovat své nelegitimní prosazování radaru také údajným zrušením vízové povinnosti pro české občany cestující do USA. Nespokojení voliči mají uvěřit, že jde o jakýsi obchod: My Američanům dovolíme postavit u nás malý, docela bezpečný radar, a oni za to zruší ponižující vízovou povinnost.

Jednou ze zásad informační války je cílená distribuce informace. Kam taková praxe vede lze ukázat na klasické metafoře slona předváděného lidem se zavázanýma očima. Jeden nahmatá oháňku a dospěje k názoru, že má před sebou koště; druhý stojí u nohy a domnívá se, že jde o sloup; třetí zkoumá chobot a má za to, že drží hadici. Dnes se takovým slonem stal prezidentský kandidát Barack Obama. České publikum má uvěřit, že by byl v zásadě stejným jestřábem jako John McCain, kdežto američtí voliči jsou naopak strašeni, že Obama zanechá jejich zemi zcela bezbrannou.

Na základě středečního jednání Senátu PČR se tedy nyní nebudou schvalovat obě smlouvy ohledně instalace vojenských zařízení a pobytu cizích vojsk v rámci amerického systému protiraketové obrany v dosavadním složení komory (s osazenstvem před doplňovací volbou). Pokud odhlédneme od faktu, že původně anoncovaný silový manévr schvalování senátem přicházel tak říkajíc v hodině dvanácté, vzhledem k výsledku voleb spíš znějící jako ve 12:30, který mohl v reakci výrazně snížit legitimitu politického systému a dotčených institucí u veřejnosti, položme si opět základní otázku o zadání a smyslu celého projektu.

Titulek této úvahy jsem si vypůjčil s diskusního příspěvku "a kde je ta budoucnost?" 31letého čtenáře článku Jana Potůčka v týdeníku Reflex pod titulkem "NEJSEM BUDOUCNOSTÍ TOHOTO NÁRODA". Další názory nejsou o nic méně inspirující.

Německá federální vláda sice v osobě federálního ministra ekonomiky Michaela Glose ostře zamítla žádost francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, aby evropské země částečně zestátnily nejen hroutící se banky, ale i klíčový průmysl, avšak německé obyvatelstvo je jiného mínění, a to nejen takzvaní "levičáci", ale i někteří přívrženci stran CDU, CSU a FDP. Tahle neočekávaná paradigmatická změna názorů je asi důsledkem finanční krize a zajímavým rozporem mezi názorem vlády a veřejností.

Vrátil jsem se do českých luhů a hájů po krátkém svátečně prázdninovém pobytu v dříve tuzexových velehorách a zaujaly mne v rozhovorech po návratu dotazy na to, co říkám slavnostní vojenské přehlídce. Protože jsem byl informací poněkud nedotčen, neboť do rakouských médií pronikla z ČR pouze nedělní informace, že náš premiér fyzicky napadl novináře po volbách, pro ODS nepříliš úspěšných, a žádné komentáře k přehlídce jsem neslyšel ani v rádiu na zpáteční cestě (poslouchám ČRo), vyslechl jsem tedy trpělivě hned několikeré komentáře svých známých.

Při sledování vojenské přehlídky v Praze během státního svátku mi na mysli vytanulo několik otázek. Mlha nezabránila přeletu Gripenů, které ovšem nebylo vidět, pouze slyšet. Alespoň to. Ačkoliv přelétal nad Evropskou třídou původem polský vrtulník Sokol, vyměněný kdysi za Kalouska za tehdy nejmodernější stíhačky nadzvukové bitevníky Mig-29, zmrzlí návštěvníci neviděli těžké bitevní vrtulníky Mi-24 vybavené radary a nočním viděním ani transportní vrtulníky Mi-171. Byla přece mlha. Je absurdním zjištěním pro všechny vojenské přidělence na tribuně, pokud zjistí, že česká armáda v mlze neválčí. A ani se v mlze nepřehlíží. Stejně nic není vidět. Efektní vynoření se z mlhy a přistání vrtulníků na Vítězném náměstí by bylo vítěznou tečkou za českým darem tuctu těchto strojů z arzenálu Ruska afghánské vládě... To se to rozdává, když jde o deblokaci ruského dluhu, že?

Pre Spojené štáty sú v súvislosti s voľbami, typické dva "železné" volebné stereotypy, ktoré aspoň doposiaľ boli hlboko kultúrne zakotvené: tým prvým je, že prezident USA nemôže byť žena, tým druhým, že nemôže byť černoch. Napriek tomu, Demokratická strana, jedna z dvoch relevantných strán politického systému v USA, rátala do prezidentských volieb s dvoma potenciálnymi kandidátmi: ženou a černochom. Nominovaný bol nakoniec Barak Obama, ktorý i napriek uvedenému, zatiaľ vyzerá ako pravdepodobnejší kandidát na prezidenta USA -- v porovnaní so svojim náprotivkom McCainom. McCain i napriek verbálnemu dištancu od politiky súčasného a mimoriadne nepopulárneho prezidenta Busha, je reprezentantom neokonzervativistickej skupiny v politike USA, ktorá sa zatiaľ aspoň zdanlivo v o čosi väčšej miere kryje s Republikánskou, ako s Demokratickou stranou. Vďaka verejnej nepopularite, až nelegitimite línie ktorú táto skupina v americkej politike presadila a ktorá viedla ku vojenskej katastrofe v Iraku a jej pravdepodobnej analógií v Afganistane, sa zdá, že i napriek týmto stereotypom je práve Obama budúci americký prezident. Presnejšie, je to akoby všeobecne prevažujúci mediálny obraz situácie. Problém si však zaslúži hlbšiu analýzu.

LVI│ Nová studie prestižní bezpečnostně-poradenské korporace RAND varuje, že letecká síla USA v Pacifiku nebude dostatečná k odvrácení čínského útoku na Tchaj-wan v roce 2020. Analýza pojmenovaná „Vzdušný boj v minulosti, současnosti a budoucnosti“ (autory jsou John Stillion a Scott Perdue) tvrdí, že čínská výzbroj a strategie mohou zabránit USA ve schopnosti účinně operovat z blízkých leteckých a námořních základen.

LVI │ Hlavní titulky zpráv sice patří čínským astronautům („tchaikonautům“), Čína však určitě není jediná asijská země, kterou můžeme označit za vesmírnou mocnost, upozorňuje Trefor Moss, analytik prestižního vydavatelství Jane’s Information Group. Ve svém článku shrnuje dnešní stav asijského dobývání kosmu a jeho vojenské souvislosti.

Vzhledem k tomu, že v rámci své školní praxe už dva měsíce pracuji jako terapeut mentálně handicapovaných ve waldorfském denním stacionáři, nalézajícím se na venkovské farmě, která je do jisté míry odříznutá od okolního světa, jsem tak trochu "out" od světodějného dění, hýbajícího našimi médii. Připadám si zde tak trochu jako onen řecký filosof, ke kterému v jeskyni doléhaly pouze stíny venkovního dění, a tato metafora mu přišla natolik silná, že na ní založil celý svůj filosofický systém. O jedné ze zápletek, kterými je v těchto dnech krmen celý národ, jsem se dozvěděl od manžela své kolegyně. Z farmy, kde žije celá jejich rodina, dojíždí dvakrát týdně pracovat do Prahy, a tak vždy nám vždy přiváží nejnovější zprávy. Zmíněné vyprávění znělo v citaci následovně: "Paroubek měl narozeniny, nebo tak něco. Slavil to doma na zahradě a pozval na to celou tu pakáž se kterou se kamarádí. Jeden z těch jeho kamarádů během tý voslavy vytáh pistoli a zastřelil druhýho kamaráda."

Ve svém dopisu z 11. června 2008, č.j. 086557/08-KPV, adresovaném paní Ing. J. Bobošíkové, poslankyni Evropského parlamentu, jste mezi dalším napsal: "K Vašim spekulacím o mém opakovaném setkávání se s bavorskými politiky, opřeným o tvrzení bavorské strany, bych rád uvedl tyto skutečnosti: Na mém jediném pracovním setkání s tehdejším ministrem vnitra Becksteinem dne 12. září 2007 jsme se zabývali tehdy velmi aktuální otázkou technických a bezpečnostních a zároveň i politických aspektů spuštění schengenského systému, který umožní volný pohyb osob přes česko-bavorskou hranici. Dalším bodem našeho jednání byly možnosti posílení česko-bavorských hospodářských a obchodních vztahů. Otázky dekretů prezidenta republiky, odsunu či majetkových požadavků nebyly tématem našeho setkání. ...".

Jako už tolikrát, cestuju po naučené trase vlakem. Tentokrát je ale moje cesta opepřena tísnivým zážitkem. Nejde přitom, jak by se dalo čekat, o stres způsobený svérázným provozem Českých drah, ale o nové připomenutí vlastní bezmocnosti ve společnosti na špičce civilizace.

Vicky Cristina Barcelona (Španělsko, USA, 2008), režie: Woody Allen, kamera: Javier Aguirresarobe, hrají Rebecca Hall, Javier Bardem, Scarlett Johansson, Penélope Cruz, Patricia Clarkon a další.

Poslední snímek Woodyho Allena mi připomíná přebujelé fantaskní romány francouzských spisovatelů devatenáctého století, kteří usilovně toužili uniknout ze spárů zuřící průmyslové revoluce, dravého kapitalismu a byrokracie do světa, kde vládnou spalující vášně, barvy a rozkoš a kde se dá zažít dobrodružství a dosáhnout harmonie. Tito spisovatelé hledali inspiraci převážně na Blízkém a Dálném východě a jejich příběhy o svůdných odaliskách, fanatických derviších, oddaných gejšách a autentických duchovních hodnotách skrývající se v poušti byly většinou spíše produktem jejich horečné fantazie, než pozorování dění kolem sebe. Nezajímalo je, ba je spíše obtěžovalo, že egyptští dělníci staví Suezský kanál, japonské ženy píší osvětové články do časopisů, arménští inženýři vytyčují železnice a turečtí úředníci tráví dny nad účetnictvím...Tito spisovatelé věděli, co hledají, a byli ochotni brát na vědomí jen to, co bylo v souladu s jejich snem o exotickém ráji, kam by mohli na chvíli uniknout a kde by mohli odhodit tíživou slupku "civilizace"....

Gruzínský prezident Michail Saakašvili popřel, že gruzínské jednotky spáchaly při útoku na Jižní Osetii v srpnu letošního roku válečné zločiny.

Z důkazů, které v regionu získala společnost BBC, vyplývá, že Gruzie použila nepřiměřené síly a zřejmě se zaměřovala na civilisty.

Člověk pendlující mezi státy, kulturami a jejich společenskými institucemi se nevyhne srovnávání. Přesto, že tato komparace není nesena vědeckou sociologickou, politologickou nebo psychologickou metodou, nemusí být povrchní a upadat do klišé a předsudků. Zejména lidé, kteří dlouhodobě žijí v různých částech světa a po mnohá léta nemohli svoji starou vlast z politických důvodů navštěvovat, naráží v původní vlasti na vzorky chování, kterým bud už odvykli, nebo které si občané staré vlasti během let v důsledku politických a ideologických tlaků osvojili a které nejsou v jiných demokratických státech obvyklé.

Mám na mysli poslední krajské a senátní volby, jejichž výsledky jsou provázeny osobními útoky a nesmiřitelnými nevybíravými konfrontacemi.

Moje poznámka se týká především nadstranickosti úřadu presidenta.

Nejen Armáda ČR, v zastoupení Greenpeace, ale zcela otevřeně a sám za sebe také prezident České republiky Václav Klaus vyjadřuje názory, které se dají nejspíše interpretovat tak, že je proti umístění radarové základny USA na území státu, jehož je nejvyšším představitelem. Několikrát se témat bezpečnosti a mezinárodních vztahů dotkl ve svém projevu k příležitosti oslav 90. výročí založení Československa. Podívejme se, jak vlastně Václav Klaus vidí problematiku, bezprostředně se týkající smyslu umístění významné součásti globálního mocenského arsenálu, tehdy, pokud není přímo tázán "ano či ne" a pokud má možnost projevit své vlastní přesvědčení tak, jak si to nepochybně v den takto významný přál a jak to také uskutečnil. Překvapení pak neberou konce.

Krajské a senátní volby se staly vděčným tématem mediálně politického žvanění. Mluvčí z obou stran politického polosvěta se předháněli v tom, aby volby nejprve dopadly tak, jak si přáli, a posléze v tom, jak prodat banality s co nejmenší škodou nebo naopak s co největším obratem. Vzkaz plynoucí z voleb však neleze destilovat z výroků politiků nebo z následných mediálních komentářů ohraničených tím, co politici ve svých tvrzeních dovolí, aby bylo "myšleno". Lze ho ale vyvodit z toho, co vyřčeno vůbec nebylo. Toto negativní vymezení celého diskurzu koresponduje s mnoha dalšími projevy současného politického systému, jako je třeba vojenská přehlídka, kterou oficiálně nemáme nazývat vojenskou přehlídkou. Tímto negativním vymezením je impotence.

"Nějak to funguje... nějak se to dá řídit... nějak se to nedá řídit..."

Týden jsou mladá hudební scéna i její posluchači rozezleni výrokem programového ředitele ČRo Richarda Medka, který pronesl na zasedání Rady Českého rozhlasu jako podbízivou odpověď na kritiku Radia Wave Radou Českého rozhlasu. Řekl o posluchačích Radia Wave, že nejsou budoucností tohoto národa. Pod stejným heslem se už začínají po Praze prodávat potištěná trička. Rada obvinila Wave na základě zcela nesmylsných argumentů z propagace fašismu. Na Facebooku vznikla speciální skupina na podporu Wave. "Žádáme veřejnou omluvu pana Richarda Medka všem těm, kteří jsou součástí alternativní kultury, ať už jako její tvůrci nebo její spotřebitelé," napsal ředitel soukromého Radia 1 Saša Michalidis. Medkovo odvolání požaduje i hudební publicista Petr Vizina. Jeho rezignaci požadují pracovníci managementu Českého rozhlasu, ředitelé Miroslav Bobek a Judita Hrubešová. Je to teatrální gesto, odmítl programový ředitel ČRo výzvu kolegů k rezignaci... Posluchači uspořádali 28. 10. před budovou Českého rozhlasu demonstraci. Přišlo na 150 lidí. Dva televizní štáby (ČT a Z1), novináři, fotoreportéři. Rada dostala od organizátorů dopis. Skandální výrok programového ředitele Českého rozhlasu a cenzorské praktiky Rady Českého rozhlasu se dostaly na obrazovky hlavního zpravodajství České televize. Rádio 1 hodlá v podpoře konkurenčního Rádia Wave pokračovat. Připravuje speciální komponovaný Večer hudby pro Radu ČRo. "Budeme hrát The Cure -- Killing an Arab a mnoho dalších," přiblížil to Baldýnský serveru DigiZone.cz. Organizátoři úterního happeningu zase připravují speciální internetové stránky www.nejsembudoucnostnaroda.cz a www.nechciradu.cz, na nichž bude možné podepisovat petice na podporu Rádia Wave a za odstoupení předsedy Rady ČRo Floriana a programového ředitele ČRo Medka. Server DigiZone.cz uvažuje o uspořádání veřejné diskuse o budoucnosti Rádia Wave a roli Rady ČRo při přípravě jeho nové programové koncepce. Na akci, která by měla proběhnout den či dva před koncertem "Nejsem budoucnost tohoto národa" v pražském klubu Roxy, chce Jan Potůček pozvat zástupce a zastánce Rádia Wave, ale také programového ředitele ČRo Richarda Medka a členy Rady ČRo. 26.11.2008 má proběhnout hapenning na veřejném zasedání Rady ČRo.

Muzikanti reagují jinak: 11. 11. bude v pražském klubu Roxy mimořádný koncert pod titulkem Nejsem budoucnost tohoto národa. Hudební rádia zvažují, že ho budou vysílat v přímém přenosu. Poslechněte si upravenou verzi skladby Swastika Eyes od české skupiny Sporto. "My jsme budoucnost, oni minulost" vzkazují Radě ČRo.

Místopředesdkyně a mluvčí Rady Českého rozhlasu Dana Jaklová (ODS) považuje za absurdní jak demonstraci, tak i její účastníky. Řekla to pro zpravodajství České televize, které o setkání posluchačů Wave před budovou rozhlasu informovalo. Jan Čechtický z kapely Ohm Square prohlásil pro televizi Z1, že od projevu Miloše Jakeše na Červeném Hrádku tak soudružský projev neslyšel.

Aktuální remake Swastika Eyes od české skupiny Sporto - stream na iDnes MP3

Cenzoři z Rady Českého rozhlasu zaútočili opět na Rádio Wave ZDE

Vážení, proč proboha tolik nenávisti v tak krásné zemi? To už z okna svých kanceláří či za tmavými skly svých nejnovějších bouráků nedohlédnete na krásy podzimu, šťastný smích dětí u venkovského rybníka, to už jste zapomněli slova naší národní hymny? Copak v listopadu 89 jsme si bojovali změnu pro nenávist? Napravo, nalevo -- jen názor. Ale Zemi máme jen jednu píše čtenář Martin Míček.

České televizi se dnes podařilo v Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky zachytit falešný dopis, který se snaží vzbudit dojem, že pochází z televize veřejné služby. Dopis obsahující informace vztahující se k jednání České republiky o umístění radarové základny na našem území je šířen mezi poslanci v době, kdy zde probíhá klíčové jednání na toto téma.

Čtenáři BL nechť sami posoudí těchto několik stručných odpovědí panu Dolejšímu:

1) Nevytýkám Dolejšímu osobně nic, kromě mnohomluvnosti. Každý něco čteme a něco jsme dosud nečetli.

2) Zda není koho volit a za koho kandidovat? Na to výstižně odpovídají jiní. Viz například poslední číslo Literárních novin. Nebudu Dolejšímu vytýkat, pokud je dosud nečetl.

3) Co udělali v roce 1969 za chyby dědové z Obrody, by mě samotného opravdu zajímalo. Sem s tím! Kdo o tom psal? Něco tak specifického jsem nečet. Ale prosím pouze o dědech z Obrody!

Mám z jara roku 1989 seznam! Já sám se přiznávám, že jsem chyby v roce 1969 dělal!

4) "...než někdo založí a zorganizuje novou politickou stranu, bude ČR nejspíš už definitivně periferií Evropy." No tohle! Tím se tedy opravdu nezabývám, proč taky?

5) Nevytýkám Dolejšímu, že nechodí na demonstrace, jeho obličej je veřejně známý a já ho tam vidívám. Vím také, že dělá kromě toho víc. Já dělám také trochu víc - no a co?

Dne 30. října 2008 Vám pustíme to, o čem mnozí z Vás slyšeli, ale málo kdo měl možnost si to opravdu poslechnout. Od 20:00 hodin uslyšíte českou katastrofickou rozhlasovou hru Požár v opeře. Ihned po ní bude následovat Válka světů, unikátní rozhlasový pořad v anglickém jazyce s českými titulky, které se budou zobrazovat na internetu během vysílání.

Více informací na www.rozhlas.cz/leonardo

Pápež má neodňateľné právo bezprostredne sa angažovať v záležitostiach českej katolíckej cirkvi, míní Karol Dučák. Katolícka cirkev je totiž jednotná v celosvetovom meradle a pápež je oficiálnym predstaviteľom všetkých katolíkov na tejto planéte. Českých katolíkov nevynímajúc. Je to dokonca nielen posvätné právo pápeža, ale aj jeho povinnosť.

Ba čo viac, pápež má právo angažovať sa v tejto veci nielen ako najvyšší predstaviteľ všetkých katolíkov sveta, ale aj ako celosvetovo uznávaná autorita.

A ešte jednu vec sa mi žiada dodať. Nemálo ľudí sa už v minulosti pokúšalo umlčať pápežov. Na škodu celého ľudstva.

Papež má právo komandovat svoje křesťanské ovečky, jak je mu libo. To je vnitřní pravomoc hlavy církve vůči těm, kteří věří v jeho neomylnost, dogmata i velikost jeho Svatého stolce na pahorku věštců. K uplatňování této pravomoci slouží vnitřní předpisy a zákony katolické církve (církevní právo), které ovšem zavazují pouze ty, kteří se jimi cítí zavázáni. Průnik mezi právem civilním a církevním tvoří vztah státu a církví. V Česku je to hierarchický vztah sekulární republiky, regulující činnost církví a náboženských společností a svobodu vyznání. Naopak to není.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V září 2008 přispělo celkem 199 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 45 684.45 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2008 částku 190 065.42 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a