30. 10. 2008
Papež ať se stará o Andělský hradreakce na poznámku Karola Dučáka "Pápež má neodnateľné právo, ba povinnosť priamo sa angažovať v záležitostiach českej katolíckej cirkvi!" Papež má právo komandovat svoje křesťanské ovečky, jak je mu libo. To je vnitřní pravomoc hlavy církve vůči těm, kteří věří v jeho neomylnost, dogmata i velikost jeho Svatého stolce na pahorku věštců. K uplatňování této pravomoci slouží vnitřní předpisy a zákony katolické církve (církevní právo), které ovšem zavazují pouze ty, kteří se jimi cítí zavázáni. Průnik mezi právem civilním a církevním tvoří vztah státu a církví. V Česku je to hierarchický vztah sekulární republiky, regulující činnost církví a náboženských společností a svobodu vyznání. Naopak to není. |
Vůči vnějšímu světu papež vystupuje jako hlava městského státu Vatikán (0,44 km², 921 obyvatel) , která uzavírá mezistátní smlouvy, vydává pasy, jmenuje a odvolává velvyslance (legáty) či další diplomaty a provádí celebritální cesty či jiné úkony jako kterákoliv jiná hlava kteréhokoliv jiného státu. V těchto případech se papež řídí sekulárním právem - například Vídeňskou úmluvou o diplomatických stycích (1961-1962, č. 157/1964 Sb.), Vídeňskou úmluvou o konzulárních stycích (1963-1967), Vídeňskou úmluvou o smluvním právu (1969-1980, zák.15/1988 Sb.), zavazují ho i další regule mezinárodního práva či mezinárodních smluv, jejichž je Vatikán signatářem. Papež je v těchto případech zejména povinen úctou a respektem vůči územní, politické i legislativní svrchovanosti jiných zemí. Suverenita či svrchovaná rovnost se tomu říká - a znamená to nejvyšší moc státu nad jeho územím a nezávislost v mezinárodních vztazích. Bodem 7 článku 2 se Charta OSN přihlašuje k základnímu principu mezinárodního práva a vztahů, jímž je zásada nevměšování se do vnitřních záležitostí jiných států. Svrchované státy mají rovná práva a povinnosti a jsou rovnými členy mezinárodního společenství bez ohledu na hospodářské, společenské, politické či jiné rozdíly. Každý stát má právo svobodně si zvolit a rozvíjet své politické, společenské, náboženské, hospodářské a kulturní zřízení. Územní celistvost a politická nezávislost státu jsou neporušitelné. Je vrcholnou drzostí hlavy státu Vatikán, který svou mezinárodněprávní legitimitu získal smlouvami s Mussoliniho Itálií vyřešením římské otázky s kardinálem Gasparrim, vměšovat se do probíhajícího vnitrostátního majetkoprávního soudního řízení ve státě Česko, jejíhož velvyslance přijímá a dává mu agrément. Odpovědí by mohla být podpora Česka novodobému Garibaldimu. Představy o všemocnosti papeže a jeho právu se vměšovat kdykoliv do čehokoliv jsou laickým názorem bez jakékoliv opory v zákonech České republiky. Zvláště za situace, kdy Vatikán touží mít s Českou republikou mezistátní smlouvu a České republice je to fuk. Vatikánská interpelace o tom, jak by měl rozhodnout český civilní soud o katedrále Sv. Víta je přesně tou ukázkou, proč čeští politici prozatím vždy uzavřené smlouvy s Vatikánem (konkordátu) odmítli. Protože papež zde už vícekrát v historii poroučel a nikdy to nedopadlo dobře... |