Za sebou máme volby, o nichž jsem si podle zpěvu sboru mediálních hlasů udělal dojem, že se vlastně nejedná o nic jiného než o dobře zpracovanou předvolební kampaň v podobě správně vyvedených log a hesel. Obsah politické komunikace propojující to politicky vnitřní a vlastní s tím politicky vnějším a reprezentujícím zmizí s přelepením billboardů okolo silnic. Potenciál reprezentujícího se zdá být nadále spíše iluzorní. Před sebou máme naopak velkou vojenskou trachtaci, poslední se odehrála v roce 1985. Úplně první otázka, kterou tato retroaktivita vyvolává, je co mají tyto čtvrt století vzdálené události společného. Odpovědí je, že forma tentokrát velmi dominantně diktuje obsah, aneb má-li nějaký politický systém hodně pokleslou vitalitu, je potřeba vtyčit alespoň hlavně zbraní.

Nalejme si tedy ke státnímu svátku čistého vína a ukažme si něco méně svůdného než napřímená děla tanků. Václav Bělohradský říká, že na místo sterého dobrého logos, substanciálního sdělovacího prostředku historie této civilizace, se dostalo pouhé logo, známka, která má své "tváře", za nimiž stojí se svými tabulkami manažeři instruovaní investory. Tak a ne jinak je tomu pod povrchem billboardové války politických značek, ostatně s obdivuhodnou přímostí to v rozhovoru pro Českou televizi řekl současný tajemník prezidenta pan Jakl. Se soucitem a pochopením konstatoval, že politické špičky (mluvil o "ubohých" odstupujících hejtmanech) "reprezentují určité silné, důležité, zájmové skupiny v těch regionech, které, kterým hrozí, že budou odříznuty od rozhodování a, a hejtmani je reprezentují a přemýšlejí, jak jinak tyto skupiny zapojit do podílu na, na rozhodování, protože tou původní cestou, zdá se, to tak nepůjde. To, to je jeden, jeden důvod frustrace."

Ano, budou frustrovaní. A k čertu s nimi, chtělo by se zdůraznit, stejně jako s těmi, kteří se nyní stanou vlivnými a kterým bude hrozit "odříznutí" po dalších volbách. Jestliže jste svůj vliv a moc vybudovali na klientelismu, tak tedy s radostí táhněte.

Jenže tak to nefunguje. Pokud se už jednou dostanete do "struktury" a dokážete s ní dostatečně kopulovat, můžete se těšit, že v době napínání různých vláken její sítě se zase dostanete někam výše. Stačí se držet v pozadí jedné, nebo klidně i různých politických značek a vhodně je podporovat.

V politice navenek reprezentované značkami zastoupenými primitivními slogany s uvnitř praktikovaným, vzájemně prokorupčním jednáním, se pak nelze divit soucitu hradního tajemníka. Co s tím uděláme, ptají se mnozí? Problém je ale v tom, že ti, co se ptají "tak co s tím uděláme", jako třeba pan Kocáb ve své předvolební kampani, představují často jen jinou variantu téhož. Jednou více zelenou, jindy více modrou, nebo oranžovou. Jsou to lidé, kteří se pohybují v určité struktuře etablované mocenské sítě, v níž pravidelně nebo s přestávkami nacházejí "svá místa", do nichž se vtělují s nimbem předchozích zásluh. Vždyť třeba v minulosti "vypráskali sovětské okupanty", tak proč by s tím "něco neudělali" i nyní. Neudělají, protože jsou zavěšeni v této struktuře jako marionety. Jsou to političtí impotenti, kteří se často úplně vyčerpají v kampaních a pak musí po celé volební období refundovat vynaložené energetické zdroje, aby se zase v pravou chvíli mohli vztyčit a pronásledovat svou fotograficky dobře postprodukovanou podobiznou voliče.

Volební kampaň, to je vlastně taková přehlídka. Je to přehlídka toho, co si politická reprezentace myslí, že by chtěl volič vidět a slyšet. Zcela nepokrytě se toto přiblblé a omezující hodnocení stává normou i pro hodnocení politického obsahu. Zdá se, že i armáda by ráda konstatovala svou připravenost a tak trochu se sebezhodnotila. Proto o státním svátku obsadí pražské ulice, ale jen jako.

Co je smyslem této maškarády? Aby společnost viděla, že má svou armádu? Cituji z webu ministerstva obrany: "Touto přehlídkou chceme demonstrovat společnou připravenost pomáhat občanům, řekl generál Halaška. Zároveň vyvrátil názor, že by se mělo jednat o jakousi demonstraci síly." Dejte prosím přečíst toto tvrzení žákovi první třídy základní školy a zeptejte se ho, jak pan generál vyvrátil názor, že nejde o demonstraci síly. Stalo se bohužel běžným územ, že kdokoliv chce něco vyvrátit či potvrdit, stačí mu k tomu na veřejně přístupném místě konstatovat "potvrzuji" nebo "vyvracím". Argument je pak možné nahradit značkou, které může mít podobu politické funkce nebo třeba generálských insignií.

Pan generál jednoduše nic nevyvrátil. Ano, je to pouhá marketingová kampaň představující Armádu ČR® "v plné zbroji" s její profesionálně nasupenou generalitou a toporně se šklebící ministryní obrany. Za to utratí tato organizace, placená z peněz daňových poplatníků, miliony korun. "Prostředky, které jsme do toho vložili, jsem se snažili vložit velice efektivně," tvrdil ve zpravodajství ČT Miroslav Žižka, velitel pozemních sil Armády ČR. Zapomněl jste nám pane generále definovat onen efekt, s nímž byly tyto prostředky utraceny. Prosím proto příslušné armádní činitele, aby si vystavili účet a zaplatili demonstraci impotence prostřednictvím armády. Vlastně pardon, nejedná se o "vojenskou přehlídku", nýbrž o "Přehlídku 2008", tudíž poměrný díl vyfakturujte dalším bezpečnostním složkám, které armádním impotentům zdatně sekundovaly. Snad se nějaký transportér během průjezdu hlavním městem s prominutím nepodělá, jako se stalo při snaze ochránit Svobodnou Evropu před možnými teroristickými útoky. To by totiž byla doprava v Praze zablokována na mnohem delší dobu, což bude ostatně jediný dojem, který po sobě štrůdl bezpečnostních složek zanechá.

Systém, který má zapotřebí ukazovat na odiv svou vnější sílu, zároveň vzkazuje, že vnitřně je slabý a nicotný. Chová se stejně jako jedinec, který svou vnitřní prázdnotu a impotenci nahrazuje vnějškovými symboly falu, moci, povrchní sociální dominance. Skutečná potence znamená účinný přenos vnitřní energie do vnějšího jednání. Jak je ale vidět na situaci okolo voleb a na návratu k demonstraci hypotetické připravenosti k agresi, pojivo mezi vnitřní energií a vnějším jednáním se vytratilo a zbyly pouze stále nákladnější demonstrace neschopnosti. Tento systém je tedy podle všeho impotentní.

Vážím si každého politika, který dokáže podřídit stranické logo věcem veřejným. Je mi k smíchu každý, který hledá logo, aby se "politicky našel". Vážím si každého vojáka, který chce bránit svobodu. Je mi k smíchu každý, který potřebuje defilovat před společností, okupovat zbytečně ulice, aby si odůvodnil smysl své profese. Nějak je ale nedokážu během přehlídek impotence rozpoznávat a rozdělit.