Počátkem 90. let začaly pokusy o vytváření romských politických stran. Mnozí z asi 200-300 000 českých Romů patřili k účastníkům demonstrací v Listopadu 1989 a následná vlna prudké emotivní politizace cikánské menšiny vedle ke zformování Romské občanské iniciativy (ROI) kolem Emila Ščuky a Jána Rusenka. Ti tehdy jménem Romů podpořili v televizi probíhající vzpouru.

Prezident Klaus několik let pronáší sem tam velmi pozoruhodné soudy. Podivují se i novináři, ale jejich komentáře k výrokům prezidenta Klause mají spíše tendenci je bagatelizovat nebo považovat za vtip. Někdy, jako třeba ZDE, s nimi dokonce polemizují. Václav Klaus však zatím smysl pro humor neprokázal, natož pro humor na úrovni mystifikace o levicovosti sportů, lahví a zavazadel. O chybějícím smyslu pro humor u Václava Klause ostatně svědčil i Miloš Zeman.

Mrtvoly obětí globální chřipkové pandemie z roku 1918 by měly být exhumovány -- zabránilo by se tak šíření ptačí chřipky u lidí, konstatoval ve středu jeden čelný virolog.

Mrtvoly obětí pandemie z r. 1918 -- která se rozšířila přímo od ptáků na lidi a usmrtila asi 50 milionů osob -- by měly být podrobeny zkoumání. Tak by se zjistilo, které orgány obětí virus postihoval, konstatoval John Oxford, profesor virologie na lékařské škole Queen Mary's Medical School v Londýně.

Tisková zpráva Českého svazu ochránců přírody

V souvislosti s výskytem ptačí chřipky na našem území považujeme za nutné veřejnosti zdůraznit známé skutečnosti:

1. Normálně se chovající člověk u nás nemá šanci se touto chřipkou nakazit.

2. Krmit volně žijící ptáky, poskytovat jim místa pro hnízdění a těšit se z jejich přítomnosti je normální chování člověka. Při tomto chování člověk nemá šanci se ptačí chřipkou nakazit.

3. Je zcela zbytečné, neefektivní a nezákonné pod záminkou strachu z ptačí chřipky vyhánět ptáky z míst, kde se běžně vyskytují, nebo je či jejich hnízda likvidovat.

Nastalo roční období, kdy se po mnoha váháních, sporech, pokusech a ústupcích rozhodne, kudy se bude ubírat v naší zemi zdravotnictví. Resort péče o zdraví a jeho šéf se stali jednoznačně letošním volebním tématem č. 1. Jeden rath sice nedělá jaro, ale letošní volby ano. Kromě jara, léta, podzimu a zimy máme ještě jedno další období -- předvolbami. Během pár měsíců bude rozetnut uzel, kdo ve volbách uspěje a kdo nikoliv. Prubířským kamenem se stalo téma, které každého zajímá, více či méně, ale zajímá. Zajímá podle míry sledování naší politické scény, do té míry, jak moc se občan cítí pacientem.

V článku "Hlas z ledové planety", který vyšel 28.3.2006 na Britských listech, a dalších, jež může zvědavý čtenář najít na internetových stránkách občanského sdružení Šalamoun www.spoleksalamoun.com, jsem se vyjádřil k postupu Jany Jurečkové, mladé soudkyně příbramského okresního soudu a viceprezidentky Soudcovské unie ČR, v řízení o povolení obnovy procesu ods. Jaroslava Černého a Tomáše Dunaje-Jurči. Oba byli odsouzeni pro tr. č. nedovoleného ozbrojování, kterého se měli dopustit tím, že přejímali kradené granáty od ods. Jozefa Janíčka, skladníka armádního skladu v Rožmitále pod Třemšínem. Usvědčeni byli právě jeho výpovědí. Jozef Janíček ale po právní moci rozsudku změnil výpověď.

Sedím na letišti Fiumicino poblíž Říma a docela se nudím, protože letadlo do Prahy odlétá až za několik hodin. Kupuji si jen tak International Herald Tribune (29. března), abych měl co číst, a na straně dvě narážím na článek C. S. Smithe "4 simple rules for firing an employee in France" -- a ještě než ho dočtu, už si otvírám notebook, abych shrnul základní skutečnost, která mne na našem evropském přístupu k nezaměstnanosti stále zaráží.

Poté, co jsem si přestal kupovat noviny jsem se stal pravidelným čtenářem Britských listů. Přestože je už čtu pravidelně asi 5 měsíců, nemohu říci, že jsou nějak jednostranně zaměřené. Samozřejmě si pečlivě všímám všech námitek proti jejich obsahu a bohužel jsem nucen konstatovat, že tito čtenáři (kterým se obsah BL nelíbí) jsou buď skrytí nebo veřejní obdivovatelé totalismu v duchu "soudruha Stalina" (co to je, pravicovost nebo levicovost?) i když používají vůči panu Č. výrazy jako ty "zmrde komunistickej". Jsem přesvědčen, že tito lidé:

1. vůbec neví co to komunismus je,

2. vůbec neví, že v ČSR a ČSSR nikdy žádný komunismus nebyl,

3. že komunistická strana vyhrála volby v roce 1946 přesně podle předpisu: ti první mě zklamali a teď budu volit opozici, míní Jiří Kopal a pokračuje:

Nedávno jsem si z dlouhé chvíle přečetl "Koncepci rozvoje sociálního státu" podle Zdeňka Škromacha - rok staré "poznámky" adresované delegátům XXXII. sjezdu ČSSD, zatížené nejen dobou svého vzniku, ale hlavně tím, co už několik let patří k hlavní pracovní náplní pana Škromacha, tj. dohlížet na přerozdělování veřejných peněz. Z podstaty této funkce si nemusí příliš lámat hlavu nad tím, odkud se tyto peníze berou, ani kam směřují, protože drtivá většina příjmů a výdajů v oblasti státní sociální politiky, kde působí, je daná zákonem. Zdroje tu jsou a pokud ne, je třeba více vybrat na daních. Tečka. V následující polemice se proto zaměřím na základní nedostatky takto "zmodernizovaného" sociálního státu a na to, proč by nemohl být "hrází" proti odbourávání sociálních jistot.

Na tomto místě bych rád zdůraznil, že tato polemika není namířena proti "sociálnímu" státu jako takovému.

Komerční oddělení společnosti BBC plánuje příští rok zprovoznit inetrnetové stránky s reklamou. Chce vydělávat na popularitě společnosti BBC v zahraničí.

Již téměř rok pracuji jako řidič tramvaje, píše Pavel Fluksa. Jsem si vědom, že to není dlouhá doba, přesto jsem se rozhodl reagovat na článek pana Bureše "Jízda z nákupu". Pro upřesnění, jezdím v Ostravě a ne v Praze, což však není v tomto případě rozhodující.

Autor v článku popisuje situaci, při níž byl ve dveřích tramvaje přivřen člověk.

Donald Rumsfeld, americký ministr obrany, byl poněkud zaskočen, když na něj 11. března 2005 při jednání o rozpočtu pro obranu na rok 2006 padla otázka o společnosti DynCorp a její minulosti v obchodování s lidmi včetně dětské prostituce. Stejně tak byl zaskočen, když se dozvěděl z úst senátorky, že v rozpočtu Pentagonu zmizely 3,4 biliony dolarů.

Záznam výměny názorů senátorky Cynthie McKinney s Donaldem Rumsfeldem a náměstkyní resortu obrany Tinou Jonas pochází z přenosu C-SPAN TV . DynCorp je dceřiná společnost energetického koncernu Halliburton a obě tyto společnosti již delší dobu získávaly významné vládní kontrakty na obnovu Iráku, výcvik irácké policie, ale i stavbu věznic, kde z nejposlednějších zakázek za 385 milionů dolarů je stavba tzv. dočasných zadržovacích táborů [temporary immigration detention centers], kam mohou být vlivem nové legislativy [Civil Inmate Labor Program] posíláni i američtí občané.

Je to správné, nebo lépe řečeno: je to vůbec legální?

Již delší dobu je rovná daň prezentována jako základ potřebné ekonomické reformy, jako nástroj, který odstraní všechny současné neduhy a povede k tomu, že všichni, včetně státu, se budou mít lépe.

Pokud nebyly známy bližší podrobnosti o jejím uplatnění, nebylo možno zodpovědněji posoudit všechny její dopady. V současné době byla publikována pro daň z příjmu fyzických osob tzv. "tlustá daňová kalkulačka", umožňující zpřesnit některé pohledy na "rovnou" daň. Nejlepší jsou vždy konkrétní čísla. Následující tabulka byla vypočtena pro nejjednodušší případ -- daň z příjmů jedné fyzické osoby.

K tomu: BBC: Bylo by zavedení rovné daně politickou sebevraždou? ZDE

Pozn pro nepamětníky: když před listopadem 89 bylo málo čočky, obchody Jednota a Pramen prodávaly 1/2 kg čočky a 1/2 kg hrachu k tomu. Nebojte se, nemuselo se to přebírat. Přesto se vázaný obchod neosvědčil. Ani vláda.

Táta má mámu. Ema má rodiče. Každý má mobil. Mají také pevnou linku. Pevná linka má smysl kvůli internetu. Jinak ji táta ani máma ani Ema nepoužívají. Každý má mobil.

Parlamentní volby skončily očekávaným vítězstvím modrých Viktora Janukovyče a překvapivým úspěchem Bloku Julie Tymošenkové. Výsledek nepřináší trvalou politickou stabilitu.

Když před půl rokem ukrajinský prezident Viktor Juščenko odvolal svou družku z oranžové revoluce Julii Tymošenkovou z postu premiérky, zeptali se ji na tiskové konferenci, jestli se někdy do funkce předsedy vlády vrátí. "Otázka by neměla znít, zda se vrátím, ale kdy se vrátím," odpověděla expremiérka. Téměř nikdo tomuto poněkud bombastickému prohlášení nevěřil. Dnes se však tento návrat stává reálným.

Abdul Rahmán udělal chybu, zřekl se své víry a přestoupil na jinou. To samo o sobě by nebylo takovým problémem, kdyby neudělal i chyby předcházející a následující. První chybou bylo, že nezabezpečil svou rodinu a neodvezl ji do sekularizované země. Chybou poslední, že se vrátil domů do Afghánistánu. Výsledkem těchto chyb či iluzí je, že mu byly odebrány děti a nyní mu hrozí trest smrti, který je podle islámského práva šaría udělován každému odpadlíku od víry. Je možné, že pod mezinárodním nátlakem současná vláda v Afghánistánu tomuto rozsudku zabrání, a to již proto, že bez zahraniční vojenské podpory by se sama dlouho u moci neudržela.

Pozn. red.: Abdul Rahmán byl nyní propuštěn z vězení, z "technických" důvodů - že je "mentálně neschopen" být postaven před soud. Znamená to však, že afghánská vláda neudělala nic, aby v budoucnosti zabránila takovýmto procesům ani pro budoucnost neochránila samotného Rahmána.

V úterý 28.3. jsem se účastnil semináře o profesionální novinářské práci ve francouzském středisku Univerzity Palackého v Olomouci. Druhým mluvčím byl Eric Maurice, editor pozoruhodného francouzského týdeníku Courrier International. Je to časopis, který ve francouzském prostředí dělá v podstatě totéž, co v českém prostředí dělají Britské listy - ovšem ti Francouzi to dělají daleko profesionálněji, mají na to peníze... :) Přináší informace o mezinárodním diskursu a o tématech, jimž se mainstreamová francouzská média, posedlá hlavně domácí politikou, vyhýbají. Týdeník má náklad 180 000 výtisků a jeho čtenost stoupá - na rozdíl od tradičních novin, jimž náklad nezadržitelně klesá.

Na seminář mě Francouzi pozvali proto, že - jak se ukázalo - v některých (málo) případech, kdy se Courriere International zabývá i Českou republikou, publikuje - ve francouzštině - překlady článků i z Britských listů - přehled viz níže.

Profil Britských listů v Courrier International ZDE

Au, člověče ! Dívejte se do čeho řežete ! Kresba Pavel Kantorek

Přiznávám tím ovšem - ačkoli nerad, že i já pomalu starnu. Narodil jsem se ještě před prvním vysílaním televize a zavedením penicilinu, příšernou chuť rybího tuku a hofmanských kapek na kostce cukru cítím a očkovací znaménka vlastním dodnes.

Pro mléko jsem jezdil na kole, řídil jednou rukou a s konvičkou v druhé jsem si ověřoval odstředivou sílu. Jak v přísloví o džbánu a uchu... se té konvičce jednou na jedné straně urvala "ouchytka" a já přijel domů zlitej mlíkem. Místo dvou přivezl jsem matce jen půl litru. I máslo se tehdy vážilo, zrovna tak jako mouka a cukr.

Sami al Hajj, jeden z klientů, jehož zastupuje britský právník Clive Stafford Smith, odborník na lidská práva, je vězněn v americkém táboře v zálivu Guantánamo. Byl kameramanem pro televizi Al Džazíra. Američané ho 15. prosince 2001 zatkli v Pákistánu a odvezli ho do tábora v zálivu Guantánamo. Právník Clive Stafford Smith o něm píše v deníku Guardian:

Televizní hlasování je zvrhlost, která umožňuje zcela nekontrolovatelnou manipulaci politické situace, míní z Kanady Jiří Jírovec. Viděl jsem například záznam debaty mezi věcně diskutujícím Rathem a Julínkem, který dosti nekoherentně jel podle předem připravené osnovy. A přesto Julínek "vyhrál" 62 - 38.

Vaší pozornosti ale poněkud uniklo, že hlasování je zároveň i prostředkem, jak snížit výrobní náklady. V Kanadě je hlasování dost běžné u stanic, které se zabývají sportem.

Češi mají problém jednak v tom, že se rozhodovači a majitelé moci už zase oddělili od normálního života, jednak v tom, že veřejné diskutování, ale možná i soukromé uvažování významného množství lidí se zatáhlo neprůzračným, dusivým a lepkavým hlenem omezenectví. (Zda to platí o většině občanů, uvidíme u voleb.)

Sledoval jsem televizní Moravcovy otázky pro pány Mládka a Tlustého. Jaktože si oba troufnou být tak nekonečně drzí a krmit televizi a diváky svými rafinovanými kličkami, odváděním pozornosti, utápěním reality v papírech a osočeních? Skrze obrazovku nejde bohužel do studia hodit cihlou ani plivnout.

Voličstvo, jehož sluchu lahodí národovecká písnička, je ve Francii podobné jako v Rakousku nebo u nás. Jde převážně o muže staršího nebo středního věku a nižšího vzdělání, z menších měst, manuálních profesí, muže vyznávající tradiční hodnoty, odmítající nepořádek, nedůvěřující novotám a cizím vlivům a hledící do budoucna s obavami o to, že jim někdo cizí sebere práci. Zkráceně tedy protestní voliči oslovitelní pravicovým populismem. V Česku kolem tohoto vzorku lidí krouží hlavně následníci Miroslava Sládka, ale též částečně ODS a dokonce KSČM, v níž protiněmecké, protievropské a panslavistické tóny přehlušují její někdejší internacionalistický původ.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.