Otázkou dne totiž není (a ještě dlouho nebude), zda "sociální" stát ano nebo ne, nýbrž v jakém rozsahu a jak dlouho jej ještě bude možné provozovat solidárně. Ať už totiž byly u zrodu "sociálního" státu jakkoli přízemní pohnutky (např. obavy z revoluce), byl rozvíjen především proto, aby řešil nepříliš půvabné stránky industrializace (pokroku, chcete-li) a rozpad či oslabení struktur, ktere zajišťovaly sociální zabezpečení jednotlivce dříve (vícegenerační rodina, klan, církev atp.). Dnes představuje v řadě vyspělých zemí, včetně České republiky, prakticky jediný zdroj sociálních jistot pro ty, kdo jsou odkázáni na příjmy z pracovního poměru, tj. pro většinu obyvatel. Toho také patřičně využívají všechny sociálnědemokratické strany (ať už názvem nebo politickým programem) k programové ofenzívě. A "opoziční" strany k programové defenzívě.

"Sociální" stát má kladné a záporné stránky. Dá-li si někdo práci, snadno na dílčích faktech doloží jeho potřebnost nebo nepotřebnost, hospodárnost nebo plýtvání atp. O "sociálním" státu jako celku to však mnoho nevypovídá. Po nezbytném zjednodušení lze konstatovat, že "sociální" stát je zde od toho, aby pomáhal potřebným. Aby toho byl schopen institucionálně, musíme jasně definovat to, co spadá a co nespadá do jeho kompetence. A podle toho určit cíle a prostředky a to na základě DISKUSE a širokého KONSENSU.

Protože se však u nás diskuzí mnoho bodů do politické souteže získat nedá (a před volbami už vůbec ne), nezbývá představitelům stran nic jiného, než daný problém vypolarizovat (tj. zdůraznit jeden z extrémů) a fakta, o která by se návrhy na jeho řešení mohly opřít, nahradit emocemi. Postup je následující: ČSSD zdůrazňuje výhradně kladné stránky sociálního státu, ODS záporné. Po převedení na emocionální rovinu je ČSSD dobrá (="sociální") a ODS zlá (="asociální"); pro nespokojené s dnešním stavem naopak - ČSSD je zlá (="reakční") a ODS dobrá ="pokroková"). Boj proti zlu začíná: vlk se nažere (strany získají potřebné hlasy) a koza zůstane celá (řešení daného problému se odsune na neurčito).

Proč se ODS vyplatí vyrukovat s Modrou šancí? Protože jí nic jiného nezbývá. Laciný antikomunismus, který plně vyhovoval při závěrečné fázi "přestavby" v devadesátých letech, už dnes nikdo nemůže brát vážně. A že na něj ODS hodlá vsadit ve volbách, je pouze důkazem toho, že lidé v jejím vedení mají výrazné problémy se sebereflexí. Modrou šancí navíc dali ČSSD do rukou volební trumf -- STRACH ze ztráty sociálních jistot.

Současné nastavení "sociálního" státu (a na něj navazující komplikovaný výběr daní) totiž vyhovuje ČSSD hlavně proto, že díky lidem, kteří jsou na něm závislí (ať už proto, že jim nic jiného nezbývá nebo proto, že jim to tak vyhovuje), má o voličskou základnu postaráno. Alespoň do té doby, než se KSČM podaří mediálně vyprofilovat jako strana "s lidskou tváří".

Také na západ od našich hranic se v této chvíli potýkají s tím, jak nově definovat vztah mezi veřejným a soukromým sektorem. Svět se zmenšuje, konkurence roste. A bude hůř. Na scéně objevuje spásné slovo "konkurenceschopnost". Vzývá ho i pan Škromach - rostoucí produktivita práce má pokrýt rostoucí náklady (tj. vyšší daně) na stávající "sociální" stát. Skutečná konkurenceschopnost a sociální jistoty se však do jisté míry navzájem vylučují. A právě do bodu, kde tato úměra přestává platit, umístěme instituce našeho "sociálního" státu -- budou více pomáhat a méně překážet. ČSSD ani ODS touto cestou nejdou. Mají k tomu pádný důvod - stabilní politické prostředí po volbách a klid na "práci".