30. 3. 2006
Opakovaný omyl romských stranPočátkem 90. let začaly pokusy o vytváření romských politických stran. Mnozí z asi 200-300 000 českých Romů patřili k účastníkům demonstrací v Listopadu 1989 a následná vlna prudké emotivní politizace cikánské menšiny vedle ke zformování Romské občanské iniciativy (ROI) kolem Emila Ščuky a Jána Rusenka. Ti tehdy jménem Romů podpořili v televizi probíhající vzpouru. |
Společná kandidátka s OF přinesla ROI, vykazující tehdy 60 000 členů, v období 1990-92 prvních 8 romských poslanců. Když však časy nadšení, očekávání a širokých revolučních koalic nahradilo sociálně a rasisticky podbarvené napětí mezi Romy a Čechy, přišel úpadek a tříštění romské politické scény. ROI, ovládnutá Ščukovým klanem, se v roce 1992 prohlásila za pravicovou stranu. A zesílila její stranická konkurence. Už koncem roku 1989 se objevil prokomunistický Demokratický svaz Romů (DSR) Ignáce Rácze a Michala Pula. Začátkem roku 1991 odštěpenec od ROI Ladislav Žiga založil Hnutí angažovaných Romů (HAR), orientované sociálně demokraticky. Taktéž začátkem roku 1991 vytvořil další z odpadlíků ROI Ladislav Rusenko Romský národní kongres, organizaci na čistě etnickém základě, která měla zastřešovat pouze romské organizace. Atomizaci romské scény měl zastavit v roce 1992 integrační projekt Romského demokratického kongresu, v němž se nakrátko kromě rozmanitých společenských a kulturních organizací sešly jak romská "pravice" z ROI, tak "levý střed" z HAR a prokomunistická "levice" z DSR. Roku 1994 se objevila ještě Křesťanská a demokratická strana Romů. Všechny tyto strany, limitované pozůstatky kastovních tradic, extremní chudobou, izolovaností, politickou pasivitou a nevzdělaností velké části romských komunit, rychle sklouzly do podoby miniaturních, navzájem soupeřících "rodinných" skupinek, omezených na vydávání tiskových prohlášení a vesměs zbabrané pokusy o kandidaturu v různých volbách. Někteří jejich předáci se zkompromitovali kriminálními delikty. Přežilo pouze torzo ROI, která se v období 1989 - 2002 zmenšila z 60 000 na 150 členů. Její nový předseda Ličartovský, jenž nahradil Ščuku, však prokázal totální politickou negramotnost při parlamentních volbách 2002 svou dohodou s ultrapravicovou Národně demokratickou stranou a jednáním s neofašistou Janem Kopalem. Když po pár letech, v roce 2005 Miroslav Tancoš oznámil zrod nové, Romské demokratické a sociální strany (RDSS), sdružující údajně 900 členů a fungující ve všech krajích, bylo jisté, že RDSS kráčí ve starých stopách. Když minulý týden deník Aktuálně.cz pozval Tancoše k rozhovoru, Tancoš nepřišel a vypnul mobil. Nestačí však jen napsat, že efektivnější než tyto diskreditující pokusy o čistě romskou politiku je politická spolupráce Romů a neromů, opřená hlavně o mladší cikánské aktivisty a aktivistky, kterým nechybí vzdělání, serióznost, kritičnost ke gádžům i vlastní lidem a kteří jsou oproštěni od starých kastovních averzí. Novou romskou krev mohou do politiky dostat snadněji profesionálně fungující neromské strany tak jako kdysi Unie svobody katapultovala do parlamentu Moniku Horákovou a KSČM Ladislava Bodyho. Obávám se však, že při letošních volbách žádné překvapení typu Horáková č. 2 a Body č. 2 české bílé strany nechystají. |