Jedna věc je ohledně událostí ze čtvrtečního odpoledne zcela jasná: tyto bomby a tito atentátníci byli zjevně naprosto odlišní od sebevražedných atentátníků, kteří před čtrnácti dny usmrtili více než 50 osob, píše Richard Norton-Taylor v deníku Guardian.

Minule jsem zde referoval o pravděpodobném dosažení vrcholu světové těžby ropy v současnosti nebo nejbližší budoucnosti. V článku, který Britské listy shrnuly z Guardianu a který vlastně na celou problematiku v českém mediálním prostředí poprvé závažným způsobem upozornil, je zmíněna osoba geologa Colina J. Campbella. Pojďme se proto blíže podívat nejen na něho, ale i na další autority, které se dlouhodobě zabývají problematikou, pro niž se mezitím vžil pojem anglický pojem Peak Oil.

V LN se objevil zajímavý rozhovor s Ivanem Langerem, který se rozhodl komunikovat s vládou skrze billboardy okolo D1. Na tomto rozhovoru není zajímavé ani tak jeho ústřední téma, jako to, že se vymyká běžnému standartu, ačkoli by právě taková úroveň měla běžným standartem být.

Neústupnost a intolerance k vyhýbavým odpovědím dokázala zjevně vykolejit i takového mediálního rezidenta, jakým je místopředseda ODS Langer.

Málo kvalifikovaní přistěhovalci ze zemí mimo EU, kteří přijedou do Británie pracovat, budou podle nových návrhů britské vlády, zveřejněných tento týden, donuceni, aby posílali část svých výdělků do zahraničí.

Britská vláda chce přijmout nařízení, v jehož rámci budou zaměstnavatelé přistěhovalců povinni posílat část jejich výdělku na jejich bankovní účet v domovské zemi, k němuž budou mít zaměstnanci přístup teprve, až se vrátí do své vlasti.

Ne všechno je tím, nač to vypadá. Přesuneme-li něco z jednoho světa do druhého, může se stát, že se ze šperku stane krám a z tretky něco neobyčejně vzácného. O tom je tento příběh.

Hrdina tohoto příběhu byl v inkriminované době šéfredaktorem významného celostátního magazinu. Rozhodoval o bytí a nebytí dvou set lidí a jeho komentáře mohly někoho i zničit.

Být starým v operetně nasládlém státečku není k popukání. Zvláště přihlédneme-li k nelibé realitě, že nám chybí státní úředníci oplývající láskou k nám obyčejným lidem, kteří je notabene slušně živíme a překrmujeme, mají díky nám velmi dobrý futrplatz. Miluj bližního svého, ano, ale nic se nemá přehánět. Lidé si rychle uvyknou na lepší anebo alespoň na příslib, že se k lepšímu blíží a dohánějí bohatou a demokracií kvetoucí cizinu.

Od března 2003 do března 2005 zemřelo v Iráku nejméně 25 tisíc civilistů. Zjistila to britsko-americká nevládní organizace, která analyzuje především zprávy médií. V číslech nejsou započítány oběti z řad koaličních vojsk, irácké armády a ozbrojenců. Mezi 25 tisíci oběťmi nejsou koaliční vojáci, příslušníci iráckých bezpečnostních sil a ozbrojenci, protože údajně nelže sehnat přesná a věrohodná čísla.

Závěry, ke kterým došlo ICB, jsou podstatně nižší než ty, které loni v říjnu zveřejnil britský lékařský časopis Lancet, jenž hovořil o 100 000 mrtvých za 18 měsíců. S odkazem na zpravodajství agentury Reuters o tom informoval server iDnes.

Jen během jediného dne - ve středu 20. července 2005 - bylo zabito sebevražedným útočníkem při incidentu ve čtvrti Muthana centrálního Bagdádu 6 iráckých rekrutů a zraněno dalších 25 . Potvrdili to úřednící z nemocnice Yarmouk, která mrtvé i zraněné přijala. Tři další zabití v Bagdádu byli členové zvláštní komise, která připravuje iráckou ústavu.

Ve čtvrtek 21.7. se na základě dosavadních petičních a propagačních akcí uskuteční druhá demonstrativní protestní "černá jízda" jako součást kampaně proti zdražení MHD.

Nejprve děkuji panu Kartousovi za zdvořilou reakci bez invektiv. A nyní přiznání: ano, jsem ekonomickým fachidiotem. Velice rád bych se stal renesanční osobností vzdělanou ve všech oblastech, ale není mi to souzeno. Dnešní doba je věkem specializace a ani nejlepší ekonom nemůže dokoce ovládat všechny ekonomické disciplíny. Nezbývá mi tedy než se smířit s vlastní fachidiocií. V oblastech, které s ekonomií částečně souvisí (například sociologie) věřím spíše tvrdým datům než autoritám. Pokud se pouštím do mimoekonomických exkurzí, kladu důraz právě na ně.

Máme tu v podstatě provizorní vládu, řízenou velmi schopným technokratem bez ambicí prosadit jakýkoli dlouhodobý program. Máme tu vládu udržovací, ale také schopnou dopustit se chyb, které bude později více než obtížné napravit.

Navrhované snižování základu daně z příjmu paušálem u osob samostatně výdělečně činných -- to je opravdu "skvělý" nápad. Vládní strany potřebují získat voliče a v této souvislosti si přiznejme, že například kováků je daleko víc, než všech těch, kteří se snaží udržet duševno národa při životě a rozvíjet ho -- pracovníků v oblasti, kterou můžeme zjednodušeně nazvat oblastí kulturní.

Rád bych Vás upozornil na to, že Jiří Vančura, kterého tak uvádíte, již není členem redakční rady Literárních novin ani jejich přispěvatelem, píše Matěj Stropnický, editor Literárních novin.

Jak může snadno dojít k mediální korupci reklamním trhem, lze nyní názorně spatřit v posledních dvou číslech Literárních novin. Redakce, o níž je známo, že je velmi úzce personálně napojena na Stranu zelených, rozpadající se a rvoucí se o moc, se objala s reklamními agenturami a velkými zadavateli reklamy - těmi nejméně ekologickými subjekty na českém podnikatelském dvorečku. Redakce přitom ještě nedávno zápolila s vlastním rozpočtem. Nakonec prodala svou deklarovanou nezávislost i vyváženost zeleně politickému hazardu a dnes lobbuje i za reklamní průmysl, seč jí síly stačí. Očekává snad za své snažení od velkých firem nějaký sponzorský příspěvek? Anebo splácí, co už zinkasovala? Anebo je pouze tak naivně hloupá?

Jedna z informací, které při své vídeňské návštěvě poskytl Jiří Paroubek, novináře dost překvapila. Řekl jim, že připravovaný dokument o poděkování našim někdejším spoluobčanům německé národnosti, kteří v roce 1938 projevili věrnost demokratické republice, jistou indiskrecí unikl z Ministerstva zahraničí ČR. Indiskrecí cílenou na příští parlamentní volby, v nichž by "ústupnost vůči německým požadavkům" měla české voliče varovat před stranami současné vládní koalice.

Mnozí ze čtenářů BL se pozastavovali nad německým hovorovým výrazem "Tschechei". Samozřejmě že tu je jakoby "úřednější" výraz "Tschechien" (úřední název je samozřejmě jen dvouslovný, jako v češtině!). Ten prvý výraz samozřejmě nebyl žádoucí ani přijatelný v době tzv. První republiky, kdy existovalo ČESKOSLOVENSKO. Tehdy by nebyl přijatelný ani výraz "Tschechien" pro ten tehdejší stát mezi lety 1918 až 15. březen 1939.

Britské listy uveřejnily 11.7.2005 článek Přemka Janýra "Policejní stát", který je jakousi předehrou k návrhu na zrušení zákona o trestním řízení (trestního řádu), který doputoval koncem června k Ústavnímu soudu ČR jako součást ústavní stížnosti soukromého stěžovatele. Článek podává přehled historického vývoje trestního řízení u nás s důrazem na období od r.1948 do současnosti a dále komplexní kritiku jeho současného stavu.

Zahraničně politická strategie USA, ve smyslu využití vzdělávání budoucích elit jako nástroje k prosazení vlastních geopolitických, mocenských zájmů, je do značné míry saturována. Náležitá výchova elit ze zemí, kde dominuje americký vliv, zájmy a kapitál, je záležitostí už několika generací. Tu zabezpečují místo vlády USA (kromě programů na vojenských školách, jako je West Point, Citadel nebo nechvalně známé, již uzavřené, School of the Americas) samy americké školy a univerzity.

V současné době probíhá několik závažných mezinárodně politických událostí, které si činí zcela oprávněně nárok na stanovení cesty dalšího směřování v mezinárodních vztazích a naznačují perspektivní zásady a metodiku vzájemných vztahů pro příští období. Kupodivu určovatelem nejsou Spojené státy. Při hlubším rozboru dojdeme k závěru, že se jedná o objektivní zákonitosti dané novou situací.

Spory nejvyšších ústavních činitelů patří ke koloritu české polistopadové politiky. Ne vždy jde pouze o žárlivost či prestiž, i takovýto střet může mít věcný obsah.

Již několik týdnů se táhne rozepře premiéra Jiřího Paroubka s prezidentem Václavem Klausem o... Kdo vlastně ví, o co? Podle některých komentátorů jde o Paroubkovo vymezování se na politické scéně. Budiž. Může se ale hráč vymezit jinak než tím, o co hraje?

Jezdí k nám z USA pořád různé delegace. A jedna členka jedné takové delegace byla rozčilena. Zejména se jí nelíbil jeden plakát. Je to na internetu, jistě ho mnoho lidí zná. Bush má vousy Usámy bin Ladina a text na plakátu zní: "Kdo je skutečný Usáma bin Ladin?" To se této dámě vůbec nelíbilo a stěžovala si, že Američané naši školu financují a americká vláda je na její půdě urážena. Chtěla, aby byly všechny tyto plakáty odstraněny, stěžovala si rektorovi, ale ten jí řekl, že nad tím nemá pravomoc, že jde o svobodu projevu a že když se studenti chtějí takto vyjadřovat, mohou. Nic se nestalo.

O tom, jak se ve středoasijských zemích přetahují velmoci o vliv, hovořil Jan Čulík v řecké Olympii s dvěma kyrgyzskými intelektuálkami, Aidou Aidakjevovou a Elmirou Satybaldievovou.

Po zveřejnění apelu Jana Čulíka "Proč to nejde" přispělo v červnu 2005 celkem 195 čtenářů na provoz Britských listů úhrnem částkou 75 567 Kč, dalších 11 200 Kč byl příjem z reklamy. Na internetovém účtu Paypal máme nyní dále 715.08 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu cca šest až osm tisíc čtenářů denně, někteří z nich velmi podstatnými částkami, děkujeme. Vybranou částkou budeme financovat dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.