21. 7. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
21. 7. 2005

Kam se valej, stará bytosti

Nashledanou v pekle

Být starým v operetně nasládlém státečku není k popukání. Zvláště přihlédneme-li k nelibé realitě, že nám chybí státní úředníci oplývající láskou k nám obyčejným lidem, kteří je notabene slušně živíme a překrmujeme, mají díky nám velmi dobrý futrplatz. Miluj bližního svého, ano, ale nic se nemá přehánět. Lidé si rychle uvyknou na lepší anebo alespoň na příslib, že se k lepšímu blíží a dohánějí bohatou a demokracií kvetoucí cizinu.

Hospodský nádeník po osmém půllitru vykřikl pohněvaně na celý lokál: ten chlap z ministerstva říkal, že u nich doma se za plky dává po čuni, tak mi ho přiveďte, já mu vyhovím. U stolu předtím došlo k hádce o potřebnosti člověka v našem pravdivém a láskou prodchnutém regionu. Já přemýšlel poplašeně o tom, že člověk sám sobě může věštit budoucnost. Kdysi jsem napsal povídku o dvou dědcích, jeden shání práci, má páru, ale nikdo o něho nestojí, pára nepára dědek umře mimo pracovní proces. Nejen mezi bezdomovci je dostatek frájů, co nabyli falešné přesvědčení o vlastní dokonalosti a bezuzdném svobodném životu. Žili, byli, a najednou ouha -- most jim je rezidencí, tráva kobercem, hvězdy lucernami, oblaka pokrývkou, řeka umyvadlem a majetek se scvrkl na tašku s dekou. Město, ta bezohledná kurva je dusí po desítkách. Pravdu děla lepá žena krátce po revoluci: vy ještě uvidíte, holoto, budete vzpomínat, nám se nic nestane, my vám budeme vařit polívky a vy nám budete ruce líbat.

U nás doma, je-li ti, dobrotivá osobo, vícero let, jseš ztracena. Nikdo tě nechce i pan ministr práce a iracionálního sociálna se domnívá, že řada nezaměstnaných nehledá, nechce, vyhýbá se, je šťastno za prvorepublikovou almužnu, fláká se po obchodech a vykupuje nadbytky, navštěvuje kulturní paskvily, hulvačí po hospodách, vytrvale a bezostyšně vysává stát, onu dojnou krávu s poloprázdným krvavým vemenem...pan ministr je filuta a čtverák.

Lépe osočovat lidi, než se hlasitě a důrazně ozývat, že nelze donekončena napínat struny socialistické kytary, vyhrávající pro okolní svět křepké a sladké melodie, lákající k nám prý investory očekávající ovšem především vstřícnost samosprávců, všeliké úlevy a pochopení. Slyšte lidé dobré vůle: průmyslové zóny stanou se jednou provždy naší záchranou. Zatím nám lidé bloumají po úřadovnách práce, kde sedí šafáři na pohodlných židlích a po našem příchodu nacvičeně říkají: nemáme. Ovšem, ty se ponižuj, červe, choď se pravidelně hlásit, vyhledávej sám vytrvale a svižně vhodnou práci -- nemysli, holenku, že ti budeme cpát do krku na nájem, chleba a botasky od pingpongů!

Před lety pohlíželi jsme se závisti na autokary plné důchodců z hrůzné kapitalistické ciziny. Staroušci si užívali v našich hotelích a restaurantech -- jednou přijde den a i my poznáme slasti stáří, jenom musíme změnit režim. I stalo se, autokary odjíždějí, i staroušci v nich sedí -- jenom si nejedou zcela bezstarostně užívat a většina beztak dřepí na zápražích a mudruje o tom, co by bylo kdyby bylo...no, možná je pan ministr naloží do autokaru a bude s nimi vyjíždět obchodně -- sto skromných důchodců na polní práce za příslib jednoho investora, že od nás neuteče dříve než za dvacet let.

Mládí vpřed! Poslechli jsme, šli, motali se světem a životem, uvěřili jsme, že nám jsou dány všechny možnosti k potřebnému růstu. Došli jsme, ohlédli se a vida -- na startovní čáře k cíli osudu stojí mládí připravené k zběsilému závodu o zachování života. Dere se kolem nás, bezohledně, neurvale, chybí mu zkušenost, někdy talent a pracovitost, úcta ke stáří...Stop. Není to tak dlouho, co jsme se přehnali kolem našich starých, vzpomínáte, přátelé? Práce je poslední zoufalý pokus, jak sehnat peníze, říkávali hoši z galerky. Sehnat práci je poslední zoufalý pokus, jak zůstat člověkem, páni vládní nedouci, říkají obyčejní lidé. Nashledanou v pekle.

                 
Obsah vydání       21. 7. 2005
21. 7. 2005 Tři stanice londýnského metra evakuovány v důsledku explozí rozbušek
21. 7. 2005 Dnešní útoky "byly zcela jiné než před 14 dny"
21. 7. 2005 Kdo studuje blížící se vyčerpání ropných zdrojů Jindřich  Kalous
21. 7. 2005 Dobrý rozhovor v Lidovkách Bohumil  Kartous
21. 7. 2005 Přistěhovalce donutí britská vláda, aby své výdělky posílali do zahraničí
21. 7. 2005 Je třeba je zabíjet Karel  Škrabal
21. 7. 2005 Bolestné poznání Alex  Koenigsmark
21. 7. 2005 Kam se valej, stará bytosti Václav  Dušek
20. 7. 2005 Irák: 25 000 zabitých civilistů, anebo víc než 100 000 za dva roky ?
21. 7. 2005 Kampaň proti zdražení MHD pokračuje další protestní "černou jízdou"
21. 7. 2005 Ano, jsem ekonomický fachidiot Pavel  Kohout
21. 7. 2005 Vláda plánuje ponížení a zničení kultury
21. 7. 2005 Jiří Vančura už nemá nic společného s Literárními novinami
20. 7. 2005 Reklama a hlasatelé zelené pravdy a lásky v Literárních novinách Štěpán  Kotrba
20. 7. 2005 S Klausem, nebo s Paroubkem? Jiří  Vančura
21. 7. 2005 Ještě k tomu jednoslovnému názvu státu Miloš  Dokulil
20. 7. 2005 O nutnosti zrušit trestní řád Zdeněk  Jemelík
20. 7. 2005 Americké univerzity vychovávají i hrobaře zahraničních zájmů USA Jozef Bohumil Ftorek
20. 7. 2005 Asijská spolupráce v širších souvislostech Miroslav  Polreich
20. 7. 2005 Premiér versus prezident Oskar  Krejčí
19. 7. 2005 Kyrgyzské intelektuálky: "Nejsme loutky americké zahraniční politiky" Jan  Čulík
4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce