Znepokojuje mě, že celá řada radikálních politických opatření nynější vlády ohrožuje mnoho základních principů, které dodržovaly všechny předchozí vlády, Demokratické i Republikánské, píše bývalý americký prezident Jimmy Carter, autor nové knihy Our Endangered Values: America's Moral Crisis (Naše ohrožené hodnoty: Americká morální krize). K ohroženým hodnotám podle Cartera patří dosavadní americká podpora míru, hospodářské a sociální spravedlnosti, občanským svobodám, ekologii a lidským právům.

Také jsou ohroženy tradiční americké postoje, v jejichž rámci dostávali občané pravdivé informace, v jejichž rámci bylo se zastánci nesouhlasných názorů a věr zacházeno s respektem, byla ochraňována státní a komunální autonomie i finanční odpovědnost.

Jsme v Evropské unii. Rozhodlo se o tom v referendu, nedá se to nijak napadnout, můžeme leda vystoupit (?). Nikdo se nestal více fyzicky členem Evropské unie než ústavní činitelé -- poslanec, senátor, člen vlády, prezident. Oni to celé tzv. komunikují ("komunikovat něco" je v poslední době hit žargonu všech lidí na úrovni), ovlivňují a - v rámci nemalých možností kormidlovat - řídí. Oni by měli na prvním místě respektovat, že občané tohoto státu se rozhodli začlenit se do EU. S tím je pochopitelně, jak už je pro člověka žijícího ve světě symbolů, spojena patřičná symbolika. Evropská unie je natolik státem, že má i svou měnu, svou hymnu, svou vlajku...Dvanáct apoštolů je běžně i na, opět ze symbolického hlediska, podružných espézetkách.

Kdokoli v tomhle státě má samozřejmě právo Evropskou unii napadnout. Může to udělat beze strachu z perzekuce, může to udělat veřejně, může na tom postavit politický program. Na základě toho programu snad může jednou docílit toho, aby Evropská unie buď zanikla, nebo aby alespoň tu falešnou vlajku (určitě je za tím něco levicového!) zrušila.

Již dlouhou jsem nečetl žádný článek a neslyšel žádný projev od prezidenta Klause. Přiznám se, že mám rád jeho názory na témata, která se týkají EU, volebního systému, sociálního státu či ekonomického polistopadového vývoje v České republice. Tuto neděli jsem proto nezaváhal a místo ležení na kavalci a trávení oběda jsem začal pozorně sledoval jeho "one man show" v diskusním pořadu na Primě. Lehce jsem si zívl a v duchu pomyslel, že ten desátý knedlík jsem si přeci jen dávat neměl...

Hned z počátku mě zaujal profesionální a nevtíravý přístup moderátora, který svým profesionálním přístupem vůbec nedával znát, že zpovídá "tatíčka" prezidenta a nebál se pokládat mnohdy i otázky na "tělo" .

Posledních tří urbanistických soutěží na území Karoliny jsem se zúčastnil s různými kolegy a se snahou o opravdové provrstvení centra na tuto cennou plochu, tj. s integrovanou městskou zástavbou. Protože nevím, kdo z představitelů města má urbanistické vzdělání, dovolím si zúžit problematiku na centrální zóny měst. Přestože naivní snaha o zviditelnění města stavbou supermarketů v centrální zóně má již dnes své negativní výsledky, nejznámějším předchůdcem takových developerských postupů je Bauhaus (supermarket "vše pro dům a zahradu") u vjezdu do centra Moravské Ostravy.

V souvislosti s tím, jak je v posledních týdnech ČSSD obviňována ze všech stran z příklonu ke KSČM, se znovu ozývají hlasy, které požadují stranu v čele s jejím novým předsedou Filipem zrušit. Ve veřejnosti je dostatečně známa ona petice "Zrušme komunisty", která vznikla již před několika měsíci. Petiční výbor tvoří známé i méně známé osobnosti, Jmenovitě Pavel Bobek, Ladislav Smoljak, Jan Urban a Jakub Jireš. V redakční radě tohoto volného "sdružení" je mnoho dalších osobností, kterých si já osobně vážím a díky jejich záštitě bych o svém podpisu přemýšlel. Věc ovšem není tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Může člověk ve skutečné demokracii něco "jen tak" rušit? Přestože ke KSČM nechovám ani ty nejmenší sympatie (na to mám o nich až příliš informací), tak svůj podpis prostě přiložit nemohu.

(Článek nevydala Mladá fronta Dnes.)

Irácký prezident Džalal Talabani zdůraznil, že je ochoten vyjednávat s povstalci, pokud s ním chtějí hovořit. Prezident uvedl na konferenci věnované iráckému národnímu smíření, která se koná v Káhiře, že je "odpovědný za všechny Iráčany" a chce "naslouchat i zločincům". Dodal však, že stoupenci Saddáma Husajna a náboženští extremisté nemohou hrát roli v politickém procesu v Iráku.

Kromě toho, že tým Able Danger (schopné nebezpečí) odhalil teroristickou buňku na území USA, dokázal v říjnu 2000, dva dny před teroristickým útokem na americkou válečnou loď Cole, "křičet", aby loď Cole nevplouvala natankovat do jemenského Adenu. Armáda tomuto varování nevěnovala pozornost, a přesto, že se o dva dny později potvrdila jeho oprávněnost, byl začátkem roku 2001, po nástupu Bushovy vlády, tým Able Danger rozpuštěn.

V červnu letošního roku pronesl republikánský člen americké Sněmovny reprezentantů, předseda Výboru pro ozbrojené složky, Kurt Weldon, ve sněmovně řeč, ve které se poprvé pokusil informovat americkou veřejnost o existenci operace Able Danger, která už koncem roku 1999 nebo začátkem roku 2000 identifikovala, v rámci mapování celosvětové sítě Al Kajdy tzv. brooklynskou buňku Al Kajdy a Mohameda Attu, budoucího vůdce útoků z 11. září 2001 na USA, jako jejího člena. Jediné noviny, které o této Weldonově informaci napsaly, byly noviny Times Herald z filadelfského předměstí Norristown, kde je volební okrsek Kurta Weldona. Teprve, když byla tato informace publikována v komerčním časopise Government Security News, zareagovaly začátkem srpna i New York Times, Washington Post a další americké sdělovací prostředky.

Jako filosofický horor popisuje svůj nový film Jan Švankmajer, který měl v českých kinech premiéru 17. listopadu pod názvem Šílení. Nehodlám zde psát recenzi - k tomu se ani necítím dosti povolán, a navíc, pro čtení této statě ani není potřeba shlédnutí Švankmajerova chef-d'oeuvre. Chci se spíše věnovat ekonomickému aspektu tohoto filmu.

Denní výbuch nejplodnější sopky naší doby, kráteru Informace, je fascinující. "Chceme informace, chceme pravdivé informace, chceme znát a nechceme být klamáni," dožadovali se občané někdejší Československé socialistické republiky a svou žádost vznášeli k vládě (či spíše vládnoucí straně), která ze zřejmých důvodů neměla sebemenší zájem nebo pohnutky podobná přání plnit. Občané se nedožadovali splnění svého přání ani agresivně, ani naléhavě, ani tak, aby ve vládnoucí garnituře vzbuzovali pocit obavy z vypuknutí pouličních nepokojů nebo jiných viditelných způsobů aktivního odporu. Nesdílíme tak naléhavě zálibu Pařížanů, kteří odjakživa rádi stavěli barikády dekorované pěknou ženskou v revolučních nedbalkách s pařížským uličníkem s bambitkou v ruce po pravoboku.

Španělé kolektivně předstírají, že Francova diktatura neexistovala. Nikdo se nechce zabývat tím, co se dělo za Francovy vlády, tvrdí Sandra Ruesga, autorka nového dokumentárního filmu Mezi diktátorem a mnou. Film argumentuje, že by mělo Španělsko uznat plnou hrůzu Francovy čtyřicet let trvající diktatury a odškodnit oběti jeho režimu. Téměř všichni, kdo žili ve Španělsku během Francovy vlády, odmítli ve filmu o té době hovořit. "Jde o věci, o nichž by se nemělo mluvit," řekl jeden svědek.

Ruesga poukazuje na to, že s ní nikdy nikdo o životě za Francovy diktatury nehovořil. "Zdědila jsem falešnou historii, vynucenou mlčením," konsatuje Ruesga.

Kontroverzní britský historik David Irving byl zatčen ve Štýrsku na základě vazebního příkazu vídeňského zemského soudu vydaného 8.listopadu 1989.

Pseudohistorik, jehož knihy jsou v ČR beztrestně šířeny ve vysokých nákladech, byl v poutech převezen do vazební věznice hlavního města. Irving, kterého zadržela dálniční policie na cestě do Vídně, kde měl promluvit na slavnosti krajně pravicového buršenšaftu "Olympia", je obviněn z porušení zákona o zákazu šíření nacistické ideologie, když před šestnácti lety při přednáškách ve Vídni a Leobenu údajně popíral existenci plynových komor. Pět let předtím byl kvůli podezření, že šířil nacistické myšlenky na přednášce v Solnohradě, již jednou v Rakousku zatčen a odsunut do Německa. Rozhodnutí o podání obžaloby má být urychleně vydáno spolu s rozhodnutím o nutnosti vazby.

Tímto titulkem uvedl svůj článek v Právu pan místopředseda sociálnědemokratické vlády Jahn. Ač věta začínala slovem "proč", nebyl za ní otazník. Taky to nebyla otázka -- byl to imperativ. Celá věta měla znít "proč musíme zavést strop na placení sociálního a zdravotního pojištění". Nejprve - co je to strop pojištění. Pojištění se platí procentem ze mzdy. Už více než sto let se to tak platí. Tenkrát lidé s vysokými platy souhlasili s tím, že budou svými vyššími platbami pomáhat těm, kteří nemají to štěstí a jejich výdělky jsou malé. Sto let to nikomu nevadilo. Nyní po pádu socialismu se někteří lidé utrhli ze řetězu a odmítají se podílet na solidaritě s chudými. Tito sobci odmítají platit a žádají "strop" výše poplatků. Žádají, aby maximální výše jejich platby byla vypočítána nejvýše z dvojnásobku nebo trojnásobku průměrné mzdy. A jsou to stejně bezcharakterní politici, kteří jim to zařizují. Je to tak i proto, že obrovské peníze jim zatemnily oči i mozek. A z těchto peněz už oni odmítají přispívat chudým.

Nenahraditelné a významné mozky ve funkcích státní důležitosti neopustí významné posty dnes ani pozítří. Bývávaly doby hojnosti a k popukání. Člověk postižen v dobách vzdálených vysilující funkcí, zaháněl chmury alkoholem nebo dívkařením. I drobné krádeže se přihodily. Zašantročil se stavební a jiný vhodný materiál, kšeftovalo se bez větších starostí s nedostatkovým zbožím. Dokonce na to smrtelně dojel v litoměřické vazební šeredně vedoucí jednoho ústeckého obchodu. Trestuhodně si zapisoval, bloud, jména vysokých tajemnických a vládních špiček do sešitu s nadpisem Má dáti --dal.

Se zájmem jsem si přečetl komentář Jany Bendové v idnes, píše Petr Wagner.

Protože si myslím, že jde o potřebné a pro mnohé zajímavé téma, pokusím se nevšímat si "nemocnicí -- pevností, lékařů -- bohů, pacientů -- hlupáků a striptýzů fakultních nemocnic".

Myslím, že každý chce být ošetřen pokud možno nejlepším lékařem v nejúspěšnější nemocnici. Asi nejlepším příkladem jsou v tomto bodě USA. Jejich nemocnice musí zveřejňovat mnoho údajů. Od finančních až po statistiku úspěšnosti v léčení jednotlivých chorob. Dopady jsou různé.

30. září 1452 spatřila světlo světa kniha, která znamenala zlom v dějinách Evropy. V ten den dokončil německý zlatník, kovolijec a vynálezce Johannes (Henne) Gensfleisch zur Laden zum Gutenberg tisk dvoudílné Bible. Zatímco předtím existovalo v celé Evropě několik tisíc vzácných a drahých rukopisů, po Gutenbergově smrti to už byly statisíce knih, které předávaly vzdělanost dalším generacím.

V minulých týdnech bylo vyhlášeno, že se přece jenom kolem Unipetrolu vyšetřovat bude. Ovšem toto šetření dostane nový kabát komplexního pohledu na věc. To je věc chvályhodná a nezbývá než si tedy položit základní otázky. Kdo bude vyšetřovat a co bude vyšetřovat?? Respektive o co komu při vyšetřování půjde. Půjde o označení jakéhosi pofiderního viníka, který se bude náhodou aktuálně nacházet v dresu politického soupeře nebo půjde o nalezení objektivní informace o vývoji tohoto klíčového průmyslového větví v posledních 15 letech? Bude výsledkem mediální, politická a kriminální štvanice a nebo něco jako "bílá kniha" o chemickém průmyslu?

Ladislav Žák, před rokem 1989 člen ÚV SSM, v článku "Ztracená generace" píše pro mne skandální slova: "Ještě, že nás dají občas dohromady třeba Mejstřík se Štětinou... Teď nemyslím nás z ČVÚ SSM. Teď myslím nás tak nějak povšechně, prostě lidi, co se nechceme navzájem odnikud vyhánět a vyřazovat a na nic nikoho věšet nebo vyvěšovat. A takových nás je pořád v téhle malé zemi naprostá většina. Spojujeme se ovšem jen zcela výjimečně, většinou tváří tvář nějaké velké blbosti nebo násilí."

Ačkoli považuji návrh pánů Mejstříka a Štětiny za naprosto absurdní, sdílím zcela jejich přesvědčení, že minulý režim byl zločinný a že ti, kdo v něm vyšplhali na vysoká místa (což se nestávalo lidem, kteří dbali na pravdu a poctivost víc než na svůj prospěch či "ideály"), by přinejmenším neměli vyvolávat dojem, že "naprostá většina" stojí za nimi proti Mejstříkovi, který se nebál v listopadu 1989 nasadit vlastní budoucnost za vítězství svobody.

Jakmile generální ředitel WTO došel v první polovině tohoto měsíce k závěru, že pro konferenci ministrů v Hongkongu není možno připravit dohodu o dalších směrech jednání, organizace se začala orientovat na přípravu takové deklarace ministrů, která by mohla být interpretována jako úspěch. Žádoucí interpretací by mělo být vytvoření platformy pro následující velmi brzkou dohodu o směrech vedoucích k ukončení celého kola jednání. I když je nyní zaměření dohody ministrů jasné, její sjednání ani ve velmi okleštěné podobě nebude lehké.

CIA založila společná operační střediska ve více než dvaceti zemích světa. V nich spolupracují američtí agenti a agenti rozvědek jiných zemí ve snaze sledovat a zatýkat osoby podezřívané z terorismu. Na základě informací od amerických a zahraničních výzvědných pracovníků to napsala v deníku Washington Post Dana Priestová, reportérka, která nedávno v témže listě prozradila, že CIA zadržuje osoby podezřívané z terorismu ve věznicích ve středovýchodní Evropě.

V rámci genetického experimentu, jehož cílem bylo odhalit tajemství procesu stárnutí, byly vytvořeny organismy, které žijí šestkrát déle, než je jejich průměrná délka života. Zřejmě to povede k zjištění, jak zpomalit stárnutí u lidí.

Genetikové na University of Southern California, kteří provedli tento experiment, konstatují, že zvýšení délky života těchto organismů je tak dramatické, že je zjevné, že se zřejmě dostali k nejzákladnějším mechanismům, které kontrolují stárnutí.

V říjnu si polští voliči vybrali nového prezidenta. Stal se jím ultrakonzervativní politik ze strany Právo a spravedlnost Lech Kaczynski, bývalý varšavský primátor. V podání této strany není právo a spravedlnost určena všem, ale pouze těm, kteří splňují konzervativní katolické standardy. Tady jsou některé z nich: heterosexualita, pravicový konzervatismus, odmítání potratů, aktivní "antilevicovost". Strana obhajuje trest smrti a ve své politice se silně opírá o učení katolické církve.

Mardi 29 novembre 2005 à 19h30

UN HOMME AVEC UNE BIERE

Soirée Café-théâtre

Composée de "text-appeal" d'Ivan Vyskočil et Přemysl Rut

Entrée libre. Réservation recommandée

Centre tchèque, 18 rue Bonaparte, 75006 Paris

ccparis@czech.cz, 01 53 73 00 22

V minulém roce na Silvestra se nás výborně bavilo asi 400 ve velkém sále hotelu Huntington Beach do 4 hodin do rána a pro velký zájem to chceme zopakovat. Program letos bude lepší za stejnou cenu $30.- dolarů v předprodeji. Tentokrát cenu u dveří nemáme, protože bude určitě vyprodáno. Zatím jen tolik, že začneme o dvě hodiny dříve. V 18 hodin přímým přenosem přes satelit. Velký silvestrovský televizní program z Česka a Slovenska na velkoplošné desetimetrové obrazovce. Ve 21 hodin Dancing Party do rána za doprovodu 4 Top CZ-SK diskdžokejů a videodžokejů. Info a rezervace na tel: 310 - 828 2002

Centrum vyhnání, o které se zasazuje paní Merkelová, není nic jiného než provokace, míní Petr Jánský. Provokace a pokus o přepsání dějin. V mysli paní Merkelové a tedy i značné části německé veřejnosti, je bezpráví války, agrese, okupace, vražd, etnických čistek, koncentračních táborů a likvidace národů dáváno na roveň bezpráví vyhnání. Cituji: "Jedno bezpráví nemůže být vyvažováno jiným." Němci přestali rozlišovat mezi příčinou a důsledkem. Němci na světovou válku, při které vyvraždli miliony, nasadili stejný loket jako na odchod statisíců. Přestali rozlišovat mezi vraždou a odsunem. Bezpráví jako bezpráví.

Vraždou egyptského studenta v Praze se zabýval rakouský soud počátkem 80. let, když rozhodoval o vydání Rostislava Roztočila československým úřadům. U egyptského zastupitelství v Praze si ověřil, že v dotyčné době žádného svého občana v Praze nepohřešovalo. Čí mrtvolu Bezpečnost v roce 1975 ve Vltavě nalezla ani kdo byl Mohammed Nabil L. Kallini, jehož identitu jí později přisoudila se již nedozvíme. O deset let později byl za jeho vraždu v nepřítomnosti odsouzen Rostislav Roztočil. Dozvěděl se to za dalších patnáct let, když byl v roce 2000 při jedné ze svých četných cest do ČR nečekaně zadržen a předán do výkonu trestu. Nejen věcné nesrovnalosti, ale již samotné odsouzení v nepřítomnosti neponechávají pochybnost, že rozsudek někdejší komunistické justice dnes není aplikovatelný. "Věznění a trestání osob, které vstoupí na území ČR na základě trestů vynesených v nepřítomnosti by směřovalo proti základním právům a principům právních záruk, které musí být platné ke dni přistoupení (k EU). Evropský soud pro lidská práva shledal rozsudky vynesené v nepřítomnosti za zásadně porušující lidská práva dle čl. 6 Evropské konvence," říká Froweinova zpráva z r. 2002, posuzující slučitelnost českého právního řádu s právem Evropské Unie.

To ale český právní řád nezajímá.

Vyšlo též 18.11. v Právu

"Kolem půlnoci jsme dostali rozkaz pomoci jiné rotě, která se ocitla v potížích. Zbytek noci se změnil v den, osvícený fosforovými granáty a výbuchy, které dělaly pekelný kravál."

"Human Rights Watch je také znepokojena výpověďmi očitých svědků, které nasvědčují tomu, že Izrael mohl v lidnatých oblastech jižního Libanonu použít bílý fosfor nebo jinou zápalnou látku běžně užívanou k označování cílů, a to jako zbraň proti osobám."

V článku nazvaném Spojené státy použily v Iráku chemické zbraně - a pak o tom lhaly, zveřejněném 15. listopadu v deníku Guardian, George Monbiot tvrdí, že použití bílého fosforu proti civilnímu obyvatelstvu během obléhání Fallúdži v dubnu 2004 lze klasifikovat jako nasazení chemických zbraní. Při vší úctě k vesměs vynikající Monbiotově práci je však třeba říci, že toto jeho tvrzení se mu patrně nakonec nepodaří obhájit. A to i přes vyjádření profesora Paula Rogerse z bradfordské univerzity, který 16. listopadu řekl BBC, že bílý fosfor sice za normálních okolností nespadá pod Úmluvu o chemických zbraních z 13. ledna 1993, avšak "ačkoliv je to záležitost právní ekvilibristiky, pravděpodobně do kategorie chemických zbraní spadá, pokud je použit pro tento účel přímo proti osobám."

Řekl řečník to, co chtěl říct a pochopili posluchači to, co měl řečník na mysli? Interpretace vlastních slov, interpretace slov řečníka pochopením a zopakováním vlastními slovy, případně dekódování rozdílu v obou interpretacích je cestou, jak buď nedorozumění vyvolat, nebo mu předejít.

Sémantika ale umí víc. Umí vyvolat válku a nebo válce předejít. Umí zachránit nevinného, anebo ho poslat za mříže. Nevěříte? Sémantika je hlavním nástrojem bulváru i "seriózních" médií. Sémantika vyhrává, anebo prohrává politikům volby. Sémantika je nástrojem diplomatických nót i demarší. Sémantika je zbraní šéfů a prostředkem k ovládání podřízených. A sémantika je i zbraní spin doctors, oné kasty, která se pokouší nám určit, co bychom si měli myslet a s čím bychom se měli ztotožnit.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.