Nevím, zda se sociální demokracie rozhodla zavést stropy na pojištění, nebo je to soukromá iniciativa pana místopředsedy. Pan místopředseda má obavy ze směřování české ekonomiky, pokud nezavedeme stropy. Firmám se tak prý zvyšují prudce náklady na zaměstnání špičkových manažerů. "Stropy na pojištění jsou třeba k podpoře podnikání" - říká.

Pan místopředseda je demagog. Součástí každého platu jsou daně a pojištění. Současné nešťastné rozdělení pojištění na dvě části -- část, kterou platí zaměstnanec, a část, kterou jakoby za něj platí zaměstnavatel, může u méně inteligentních lidí vzbuzovat dojem, že je to nějaká pokuta pro podnikatele. Věc je přitom jasná.

I ta část pojištění, kterou platí přímo zaměstnavatel je součástí příjmu zaměstnance, protože je to zaměstnanec, kdo si platí toto pojištění. Není přece tak těžké, aby pokud náklady na zaměstnance jsou vysoké, aby mu podnikatel snížil plat. Ano, odvody z platu jsou vysoké, ale je to solidarita. A jak jsem napsal, sto let to nikomu nevadilo. Nebo vadilo, ale neodvážil se protestovat, natož požadovat snížení plateb. Na to musí být silný žaludek. Pan Jahn ho má. Navíc, odvody jsou možná vysoké, ale třeba ve Skandinávii jsou větší.

Skutečně nevím, proč se pan místopředseda angažuje v takové věci. Je pravděpodobné, že příští volby vyhraje ODS a ti mají ještě lepší řešení, které by panu místopředsedovi vyhovovalo ještě více. ODS má ve své modré šanci připraveno zrušení solidarity. Každý se musí postarat sám o sebe. Nikdo nikomu nic nedá. Za líbivými hesly o vyvázání se ze systému "státního pojištění" připravují americký model. Každý se bude muset sám pojistit.

Že to pojištění nebude laciné, by mělo být každému jasné. Pokud zmizí solidarita, tak to znamená, že každý bude muset zaplatit stejnou, plnou cenu. Už nebude přerozdělování peněz od lidí s vysokými příjmy k chudým. Obávám se, že stejně jako 45 milionů Američanů i mnozí lidé u nás nebudou mít dost peněz na zdravotní pojištění. Přidáme-li k tomu, že stejný systém připravují i pro důchodové pojištění, musí nám být jasné, že budoucnost chudší části našeho obyvatelstva nebude růžová.

Chtěl jsem provést takovou rekapitulaci nákladů na zdravotní péči po vzniku zdravotních pojišťoven. Hledal jsem na webových stránkách VZP a ministerstva zdravotnictví náklady (a jejich růst) od roku 1993. Našel jsem jen údaje po roce 2000. Napsal jsem těmto institucím a žádal jsem o poskytnutí těchto údajů. Odpověděli mi, abych si je našel na internetu. Tam ale nejsou. Vypadá to, že tyto údaje jsou nejpřísněji hlídaným státním tajemstvím. Takže jediná informace, kterou mám, je dva roky stará zpráva z tisku, že náklady v roce 98 nebo 99 byly asi 90 miliard korun. V současnosti jsou náklady na zdravotnictví cca 200 miliard ročně.

Protože pojišťovny nemají dvojnásobný počet pacientů a protože silně pochybuji, že dvojnásobně přibylo úkonů ve zdravotnictví, musím se ptát, kam ty peníze mizí. Když to dám dohromady s tím, že kontroloři a jejich rodiny ve VZP musí mít policejní ochranu, aby mohli pracovat, je všechno jasné. Zdá se mi, že je zdravotnictví černá díra, ve které mizí desítky miliard korun v rukou podsvětí. A lidem, kteří z toho těží, se vyplatí vyhrožovat vyvražděním rodin kontrolorů. To je skutečný obraz našeho zdravotnictví šestnáct let po sametové revoluci.