21. 11. 2005
Ač v EU, cizí nechceme a svoje nedámeJsme v Evropské unii. Rozhodlo se o tom v referendu, nedá se to nijak napadnout, můžeme leda vystoupit (?). Nikdo se nestal více fyzicky členem Evropské unie než ústavní činitelé -- poslanec, senátor, člen vlády, prezident. Oni to celé tzv. komunikují ("komunikovat něco" je v poslední době hit žargonu všech lidí na úrovni), ovlivňují a - v rámci nemalých možností kormidlovat - řídí. Oni by měli na prvním místě respektovat, že občané tohoto státu se rozhodli začlenit se do EU. S tím je pochopitelně, jak už je pro člověka žijícího ve světě symbolů, spojena patřičná symbolika. Evropská unie je natolik státem, že má i svou měnu, svou hymnu, svou vlajku...Dvanáct apoštolů je běžně i na, opět ze symbolického hlediska, podružných espézetkách. Kdokoli v tomhle státě má samozřejmě právo Evropskou unii napadnout. Může to udělat beze strachu z perzekuce, může to udělat veřejně, může na tom postavit politický program. Na základě toho programu snad může jednou docílit toho, aby Evropská unie buď zanikla, nebo aby alespoň tu falešnou vlajku (určitě je za tím něco levicového!) zrušila. |
Každý se o tohle může zcela legálně snažit, ale do té doby, než svých cílů způsobem běžným pro demokratické politické systémy dosáhne, měl by se řídit stávajícím a taktéž nanejvýš demokraticky dosaženým stavem. Měl by brát symboliku EU jako něco, s čímž se tato společnost dobrovolně spojila a čehož součástí bytostně je. Takový postoj v podstatě uvádí do praxe program politického extrému, který je silně frustrován rychlým a pro něj nezvladatelným pohybem vlastní identity v průběhu zrychleného civilizačního vývoje -- ač v EU, cizí nechceme a svoje nedáme... Ztratily se velké vize, nemáme kam směřovat, jsme nuceni se vypořádat se spoustou vlastně velmi krutých daností, kterých stále přibývá a přibývá, a máme (často) na všechno jen sami sebe. Tato situace aktivuje u určité skupiny lidí silné obranné mechanismy, které nejsou ničím jiným než jsou stejné mechanismy zvířat, která se dostanou do ne zcela jasné situace (např. do cizího, neznámého prostoru), a pociťují proto nebezpečí. To není urážka, ale fakt, se kterým je nutno počítat. Jenže tento program není tím, k čemu dali lidé v referendu přednost a co podpořili velmi silně. To je program sociopatů, u nichž převládá negativní pojetí reality a emocionálně generovaná vůle k činu. Mají před něčím strach a nejsou schopni se smířit s představou, že by měli přijmout symbol toho, co jim strach nahání. To by se přece rovnalo smlouvě s peklem (představme si ho třeba jako svět, v němž existují pouze levičáci). Není důvod neupozornit na tuto skutečnost, i když mediálně dobře zvládnutá aktivita ze strany členů předešlého hradního dvora není zrovna způsobem, který by všechny přesvědčil o tom, že se skutečně jedná pouze o vlajku na jakési žerdi. Zvlášť když jeden z nich měl donedávna na starosti design Pražského hradu a vypadá to, jakoby ho chtěl ovlivňovat i nadále. Přesto všechno je to tak, že současný prezident budí svými názory a postoji u značné části veřejnosti despekt, ačkoli maloměstská inteligence je spíše na jeho straně. Není se co divit. Jeho pozice je skutečně neobhajitelná. Pokud by chtěl konečně dokázat, že je schopen chovat se jako skutečný prezident, povznesl by se už na začátku nad svou nepatřičnou emocionální zášť (stále jsem slušný) vůči EU a dál by vedl svůj spor na adekvátní úrovni politické diskuse a ne přes fábory na stožárech. Ne že by to nakonec nepřineslo nic skutečně překvapivého. Postaral se o to prezidentův mluvčí, který vlastně přiznal kapitulaci nejvyššího českého politického představitele před nějakými "nedotknutelnými". Podle něj jsou aktéři vyvěšování vlajky EU na Hradě lidmi, kteří "jsou na rozdíl od běžného občana zcela beztrestní". Tomu moc nerozumím: tak buď provedli něco protizákonného a budou za to postiženi, anebo nic neprovedli a nějaká "beztrestnost" je zcela irelevantní pojem zmatené hlásné trouby. Pokud je ale prezident srozuměn a smířen s tím, že zde existuje institut imunity, nad kterou nemá moc žádná společenská síla, pak je to smutné. Nutně si musíme přiznat, že žijeme v despocii! To jsme to ale za současného prezidentování dopracovali...:) |
Evropská unie | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
21. 11. 2005 | Ač v EU, cizí nechceme a svoje nedáme | Bohumil Kartous | |
8. 11. 2005 | Kam se dívá Evropská unie? | Egon T. Lánský | |
2. 11. 2005 | Quo vadis, Evropo | Oskar Krejčí | |
24. 10. 2005 | Je Evropská unie před zánikem? | ||
31. 8. 2005 | Václav Klaus: Evropa musí odmítnout pojem evropského občanství | ||
24. 6. 2005 | Blair: "Je načase, aby se Evropa probudila" | ||
23. 6. 2005 | Britský ministr financí požaduje reformy, aby se EU vyrovnala Číně | ||
13. 6. 2005 | Euro a suverenita | Přemysl Janýr | |
6. 6. 2005 | Rebelie kmánů | ||
6. 6. 2005 | Pozice mrtvého brouka v časech globalizace | Milan Černý | |
3. 6. 2005 | Barroso: Evropská ústava není mrtvá | ||
3. 6. 2005 | Poučení z francouzského a nizozemského NE | Michael Kroh | |
1. 6. 2005 | Návrat politiky do Francie | Milan Neubert | |
1. 6. 2005 | Problémy Evropské ústavní smlouvy | Martin Kunštek | |
1. 6. 2005 | PBS: Co bude znamenat odmítnutí EU Francií pro USA? |