21. 11. 2005
Právo na informaceSe zájmem jsem si přečetl komentář Jany Bendové v idnes, píše Petr Wagner. Protože si myslím, že jde o potřebné a pro mnohé zajímavé téma, pokusím se nevšímat si "nemocnicí -- pevností, lékařů -- bohů, pacientů -- hlupáků a striptýzů fakultních nemocnic". Myslím, že každý chce být ošetřen pokud možno nejlepším lékařem v nejúspěšnější nemocnici. Asi nejlepším příkladem jsou v tomto bodě USA. Jejich nemocnice musí zveřejňovat mnoho údajů. Od finančních až po statistiku úspěšnosti v léčení jednotlivých chorob. Dopady jsou různé. |
"Ivy league" má superkonsiliární povinnosti a ti špatní problémy s penězi. Ale na rozhodnutí běžných pacientů, kam se jít léčit, to má vliv minimální. Důvodů je víc a myslím, že nemá smysl je zde rozebírat. I v bohatých USA nejde o to, že by se pacient potloukal po "supermarketu" nemocnic a vybíral tu "v nejlepší v nejlepší akci". Natož v ČR. V Čechách bohužel dnes je realita zcela opačná. Zde hledáme někoho, kdo bude vůbec moci ošetřit a adekvátně léčit. Také okolí zveřejňovaných informací má veliký význam. Jiné je v našem prostředí a jiné v prostředí platby za diagnózu. Ano souhlasím, že zveřejňování informací o nemocnicích, o finančních a statistických skutečnostech i o množství a kvalitě personálu a i o úspěšnosti v léčbě, je potřeba. Ale zároveň musím říct, že Jana Bendová se mýlí, pokud se domnívá, že tyto údaje lze využít reálně pro výběr a volbu zdravotnické péče. A to kdekoliv na světě |