Některé výroky zúčastněných lékařů by ovšem neměly upadnout v zapomenuti (citáty jsou doslovným přepisem; uvedený čas v minutách přibližně odpovídá jejich místu v internetovém vysílání).

22.00

Ředitel nemocnice prohlásil, že naše zdravotnictví je na evropské úrovni, že ale dostává dvakrát méně než je průměr 15 původních členů EU.

25.30

Moderátor se osmělil zeptat, jaký názor mají přítomní na (finanční) spoluúčast pacienta. Všichni odpověděli, že jsou pro. Gynekolog svoji odpověď rozšířil výrokem, že "máme hypersolidární systém veřejného pojištění, který škodí zejména pacientům".

Ředitel nemocnice k tomu dodal, že neexistuje politická vůle tento systém bez spoluúčasti "vybalancovat, aby byla rovnováha mezi veřejnými a soukromými zdroji".

Moderátora ovšem nenapadlo zeptat se na rozdíl mezi solidárním a hypersolidárním systémem ani na to, kolik peněz ze soukromých zdrojů by bylo zapotřebí.

Posuňme se v čase, k otázce zaslané divákem:

46.50

"Co uděláte s rodinou, která prostě nebude mít na zaplacení spoluúčasti, pokud bude zavedena ..."?.

Obvodní lékařce bylo žinantní připustit kteroukoliv z krajních možností, a tak odpověď zablekotala do autu. Že prý by záleželo na okolnostech.

Slovo si pak vzal gynekolog: "Jestli mohu ... tak ten dotaz čpí socialismem a tou naší minulostí. To prostě tak není. Já nevím co bych dělal s rodinou, já mám pacienta a ne rodinu. To znamená,co udělám s pacientem. I v zemích, kde je spoluúčast opravdu vysoká, tak to bazální zdravotní pojištění, to znamená udržet toho pacienta zdravého a živého, je hrazeno z veřejných prostředků. I v té kritizované Americe, pokud ten člověk je bez prostředků, tak dostane péči srovnatelnou, minimálně srovnatelnou s péčí u nás dnes. Takže já bych tyhle obavy rozhodně neměl. Jsou prostě přemrštěné a zbytečné."

Jistě, tenhle člověk nemusí mít obavy, protože lůza na jeho soukromou kliniku nikdy peníze mít nebude. Jiná otázka ovšem je, co tento člověk ví, anebo chce vědět o světě.

V Americe, kterou zmínil, neexistuje bazální zdravotní pojištění pro všechny, ale jen pro hodně chudé anebo přestárlé. V USA ovšem existuje významná skupina populace, která si nemůže pojištění dovolit, ale není dost chudá ani dost stará. Jde zhruba o 50 milionů lidí s rostoucím podílem střední vrstvy.

Lékař, který předstírá, že se spoluúčasti netřeba obávat, je buď hlupák, anebo pokrytec. Podle nedávno zveřejněného průzkumu mají největší problémy se spolúčastí (která u nepojištěných představuje 100%) právě v USA, kde 51% dotazovaných uvedlo, že z finančních důvodů vynechali testy nebo léčení, nešli k lékaři, anebo si nenechali předepsat léky. V Kanadě, která má solidární systém, alespoň pokud jde o lékařská vyšetření a hospitalizaci, kleslo toto procento na 26%. A i to je hodně. Na tomto místě bych doplnil, že nejde jen o kanadské chudé. Vedlejší náklady na léčbu (doprava ke specialistům, pobyt v hotelu pro doprovod nemocného atd. jsou často obrovskou zátěží i pro střední vrstvu.

Výše zmíněný dotaz nečpí socialismem, ale oprávněnou obavou - z lidského hlediska zcela pochopitelnou -- že spoluúčast splní to, co se od ní očekává, totiž že omezí přístup ke zdravotní péči.

Ideologie čouhá jak sláma z bot nikoli z dotazu, ale z odpovědi gynekologa, nepochybně hmotně zainteresovaného na destrukci solidárního systému.

Kanada je, jak tento lékař patrně neví, socialismem zcela nepoznamenána, a přesto tady nechtějí přijít o systém, o němž se náš gynekolog s odporem vyjadřuje jako o solidárním. Není to systém dokonalý -- nedostatek oficiální solidárnosti je často nutné nahradit solidaritou lidskou -- ale i tak zaplat pánbůh za to, že tady nemoc člověka nezbankrotuje a chudší rodiče nemusejí doma přepočítávat šestáky, aby zjistili, zda mají na to vzít sebe nebo dítě k lékaři.

Vraťme se ale ještě kousek zpátky.

37.45

Gynekolog znova zabrousil na svoje zřejmě oblíbené téma: "To, že bude všechno kvalitní, zadarmo, dostupné, a na nejvyšší možné úrovni, jsme slýchali do roku 1989 každý den a každý si pamatuje, jak to zdravotnictví vypadalo." A dodal, že "Pokud toto deklaruje vládní garnitura, to znamená, že veškeré možnosti mediciny budou všem dostupné, tak to otevírá právě prostor pro to, co tady je teď. To znamená neuspokojeného pacienta, který tohle dostupné a zadarmo v nejvyšší kvalitě hledá."

Člověk by se tomu mohl pousmát, ale ono je to vlastně tragické, protože (soudný) lékař by měl solidární systém hájit a ne odsuzovat. Jistě, lékař podnikatel se rád zbaví nevýnosných klientů -- jak jinak by mohl naplnit vlastní kapsu a zákazníka učinit za jeho peníze "uspokojeným".

Moderátor opět nenašel odvahu výše uvedené výroky zpochybnit. Zřejmě se bál, že by mu napadnutí pravicové propagandy -- jejíž oblíbeným trikem je překroucení slova bezplatný do slova zadarmo - mohlo vynést nepříjemnou nálepku levičáka a v horším případě obhájce komunismu.

Bezplatná péče ovšem není komunistický výmysl. Jde o sociálně ekonomický model, který existuje i v zemích solidně kapitalistických. Opět je třeba zdůraznit, že bezplatnost je v přímé souvislosti s dostupností o níž by mělo ve slušné společnosti jít.

Moderátor se mohl například zeptat, kolik lidí by bylo při současných nákladech na zdravotnictví potřeba odstavit, aby ti movitější byli uspokojeni. Mohl dokonce položit i otázku v podstatě filosofickou, totiž zda je pro společnost hodnotnější člověk, jehož kapsa je prázdná, protože práce není dost pro všechny, anebo grázl, který si "nadstandard" dopřává za peníze nakradené třeba při privatizaci.

42.00 Gynekolog prohlásil ...že si musíme spočítat, na co ten systém má, a to hradit", což samozřejmě každý ví, a dodal "(že si nemůžeme) říct, že naprosto všechno, co medicina umožňuje je dostupné všem a zdarma -- to potom nebude fungovat. Je to samozřejmě nepopulární krok, samozřejmě to nemůžeme čekat od vlády socialistické, ale prostě jednou to už někdo musí říct, jinak ten systém nespěje ke zdárnému konci."

Zde se nabízela otázka, co tedy ten zdárný konec vlastně znamená a za jakou cenu k němu dospějeme. Ono totiž nejde jen o peníze, ale o velmi nebezpečný trend vedoucí k postupné destrukci společnosti na základě finančního rasismu, jestli se to tak dá říct.

59.00

Zajímavá mohla být ta část pořadu, kde se ředitel nemocnice zmínil o "nadspotřebě zdravotních služeb" a ohromil cifrou 150 000 000 milionů ambulantních vyšetření za rok v roce 2004 (tady se asi spletl, protože nejčerstvější údaje Českého statistického úřadu jsou pro rok 2003. Ročenka 2004, sekce 23-7, Sekce 23-7 tento údaj obsahuje.

Nemocniční ředitel pak dodal, že se toto číslo od roku 1985 nezměnilo, čímž naznačil, že lidé ve starém (komunistickém) zdravotnictví zvlčili a je třeba je dát na řetěz.

Moderátor jen zasmušile pokýval hlavou, místo aby od boku vypálil pár zcela zásadních otázek:

• Co to je ambulantní vyšetření? Jsou do tohoto počtu zahrnuty laboratorní testy, rentgeny, očkování, obnova receptu?
• Je údaj z roku 1985 (kdy ještě existovala ČSSR) srovnatelný s údajem pro ČR roku 2003? (Pokud ne, tak je to znamená že v roce 1985 bylo 10 ambulantních vyšetření na občana za rok, kdežto v roce 2003 15, tedy o 50% víc.)
• Jsou-li čísla srovnatelná, jak je možné, že po 14 letech sice máme, jak pan ředitel v úvodu připustil, zdravotnictví na evropské úrovni, a při tom počet vyšetření neklesá?
• Znamená to, že pojišťovny umožňují plýtvání, anebo že setrvalý stav ambulatních vyšetření prostě odráží zdravotní stav obyvatel?
• Která ambulantní vyšetření ovlivňuje pacient a která jeho lékař?
• Kdo reguluje lékaře specialisty, aby si navzájem nepřihrávali pacienty?

Moderátor samozřejmě nemohl z hlavy vědět, jak je dané číslo dále rozděleno mezi jednotlivé kategorie. Podle zmíněné ročenky připadá asi 50 milionů ambulantních vyšetření na praktické lékaře a zbytek na odborná vyšetření (včetně pediatrie).

Na jednoho dospělého tedy připadá ročně asi 10 vyšetření v této kategorii. Zda to je hodně nebo málo, nelze bez znalosti definice odhadnout. Jestliže ale občan v průměru onemocní dvakrát za rok a každé léčení vyžaduje několik návštěv (minimálně zahájení a ukončení neschopnosti, ale často i kontroly v mezidobí) je podstatná část ročního "přídělu" rychle vyčerpána.

Zcela promarněnou příležitostí byla vsuvka týkající se, jak redaktorka podotkla, nezákonného počínání ženských lékařů, kteří pacientkám vnucují blíže nedefinovanou nadstandardní péči za předem splatný roční paušál -- v daném případě 5000 za rok.

Na obrazovce se v této souvislosti odehrály neuvěřitelné věci. Režie zabila celou věc nesmyslnou grafikou, která "šikovně" překrývala titulky doplňující mizerný zvuk kamery.

Gynekolog podnikatel označil toto evidentní porušování zákona za "nešikovnost lékařů" na což redaktorka odpověděla, že si naopak myslí, že ti lékaři jsou velmi šikovní, protože se tenhle nezákonný trik daří používají prakticky všechny ordinace.

30.40

Moderátor k tomu odvážně dodal, že VZP tuto situaci toleruje -- její přístup prý je "nechte lékaře vydělat". Nejspíš bude zažalován, protože nemůže být nejmenší pochyby o tom, že VZP tajnými kontrolami zájmy svých klientů hájí, a může doložit, s kolika lékaři rozvázala smlouvu a případně na ně podala trestní oznámení.

Ovšem ve hře jsou dost značné částky. Statistická ročenka ČR například uvádí, že v roce 2003 bylo v ČR 2344 ženských lékařů a že v daném oboru bylo provedeno 11 miliónů ambulatních vyšetření. Když pomineme okrajové věkové skupiny bylo v ČR zhruba 4 800 000 žen, které lze pomocí nadstandardu vydírat (jinak se to nedá označit). Ostatně vaginy jsou často zlatým dolem nejen pro tělo, které je obklopuje, ale i pro lékaře jimž voní peníze.

Kdyby nadstandard stál jen 1000 korun ročně, dojdeme jednoduchou aritmetikou k tomu, že si každý lékař přijde na 2 000 000.

To je ovšem jen zápisné za standardní nadstandard -- například kytička v čekárně, jak ironicky poznamenala redaktorka. Posléze musí dojít k další diferenciaci, protože movitější klientky mohou požadovat třeba návštěvu doma. Lékař podnikatel to jistě za příslušný peníz udělá, ale protože není na roztrhání, bude muset omezit ostatní klientelu -- což je přesně důvod, proč ve studiu přítomný gynekolog napadal "hypersolidární systém" a proč se snažil kamerou doloženou nezákonnost zamést pod koberec bonmotem o nešikovnosti kolegů.

Připomeňme si, úryvkem ze hry V+W Osel a stín, že tohle všechno tady už jednou bylo:

K pořadu lze snad ještě dodat, že použitá grafika byla na světové úrovni. To znamená, že byla stejně rušivá a samoúčelná jako kdekoli jinde.