21. 11. 2005
Proč jste se, pane Žáku, nespojoval proti násilí za komunismu?Ladislav Žák, před rokem 1989 člen ÚV SSM, v článku "Ztracená generace" píše pro mne skandální slova: "Ještě, že nás dají občas dohromady třeba Mejstřík se Štětinou... Teď nemyslím nás z ČVÚ SSM. Teď myslím nás tak nějak povšechně, prostě lidi, co se nechceme navzájem odnikud vyhánět a vyřazovat a na nic nikoho věšet nebo vyvěšovat. A takových nás je pořád v téhle malé zemi naprostá většina. Spojujeme se ovšem jen zcela výjimečně, většinou tváří tvář nějaké velké blbosti nebo násilí." Ačkoli považuji návrh pánů Mejstříka a Štětiny za naprosto absurdní, sdílím zcela jejich přesvědčení, že minulý režim byl zločinný a že ti, kdo v něm vyšplhali na vysoká místa (což se nestávalo lidem, kteří dbali na pravdu a poctivost víc než na svůj prospěch či "ideály"), by přinejmenším neměli vyvolávat dojem, že "naprostá většina" stojí za nimi proti Mejstříkovi, který se nebál v listopadu 1989 nasadit vlastní budoucnost za vítězství svobody. |
Jestliže v tom či onom s panem Mejstříkem nesouhlasím, cením si ho rozhodně víc než bývalých papalášů z SSM -- a to i pana Štětiny, který aspoň do těch funkcí nešplhal. Už ve starém Římě se říkávalo, že pokud je u moci nepřítel, kariéra se nedělá. "Vaše generace" neexistuje, to máte pravdu. Vůbec žádná "generace" jako nějaký monolit totiž neexistuje. Ze dvou lidí, kteří se narodili v tomtéž roce, může jeden strávit život tak, jiný jinak... vždy existovali kariéristé a různí přisluhovači, ale také lidi, co se nebáli, a když už se báli, tak aspoň nelezli dobrovolně do služby mocným tyranům. Neříkám sám o sobě, že bych neselhal, ale kdybych selhal, snažil bych se držet hubu a dívat se do zrcadla místo bratrského poplácávání čtenářů Britských listů, jako by byli nějací skvělí kámoši starých struktur. Jo, a jestli jste se chtěl spojovat s někým tváří v tvář násilí, měl jste k tomu dost příležitosti za vlády Vašich skvělých soudruhů... sovětské tanky tu byly víc než dvacet let. Ale soudruzi je tváří v tvář násilí nazývali "bratrskou pomocí". Bylo to jedno ze sine qua non každé kariéry za dob normalizace, že? |