Když spadla klec, začal kolem sebe lehce pokopávat, pak kopat, dovolávat se zastání od panstva a nakonec se prý nečekaně oběsil v cele. Tehdejší nenahraditelní političtí bubáci, nedovzdělaní strejci a permanentní revolucionáři si zhluboka oddychli. Šiřitel nepříjemné pravdy a dvorní dodavatel nedostatkového tovaru umlkl.

Říkávalo se kdysi o stranických sígrech rozšafně: nu, stalo se, k čemu to veřejně rozmazávat -- pověříme prevíta jinými úkoly. Však se vzpamatuje. Člověk roste pod těžkými úkoly. Z chlastu se vyléčí, ženské mu vytlučeme z hlavy za pomoci politického školení.

Dnes, tak jako včera, býváme svědky satir, komedií, tragédií, rychlokvašených skečí a estrádních bumbrlíčkovských podbízivých šlehů. Smíchy se neudržíme při neplánovaných výměnách unavených veličin -- veličina předvede zastírací manévr, kam se na ni hrabe Caligula. Označí viníky korupčního skandálu, třeba nákupu půdy, aby sám sebe uchránil jestřábích útoků. Nakonec zmizí v propadlišti dějin. Jinak ovšem finančně zabezpečen žere v ústraní a chechtá se voličským analfabetům i stranickým druhům. Pozoruje z nakradeného hnízdiště okolní nevlídný svět a zahřívá ho vědomí, že nemá smyslu mít příliš nadbytečného svědomí. Svědomí je dobré pro blázny. Realita učí: křič, tlač se ke strukům, užívej triků, lži a vypínej se v mediálním světě na špičky. Nenech se odstrčit. Schovej se pod křídla dravců a poletuj zvesela na zatažené obloze, nahoře sice foukne, ale dole bys se svou povahou zbytečně trpěl v otráveném ovzduší.

I kdyby prostě na chleba nebylo, udržela se nejedna vykutálená bytost vždy na vrcholku hory. Dnes, jako včera, dotujeme různé náfuky, samozvance a pleticháře, velkohubé dravečky a úchylné blbečky. Neboť my, prostý, obyčejný lid, máme z čeho rozdávat. A když dojdou finance, půjčíme si u movitého šibala za nemalý úrok -- nakonec každý dluží každému, říkají světaznalí ekonomové, sami známí pouze v naší smogové kotlině. Vypustit je do zahraničí, nestačili by se tam prostí lidé a obyčejní lidé divit, co všechno je ještě možné zažít. A nedělám si jedinou iluzi, že by nezažili na vlastní kůži mnohá rozkošnická divadélka smělých opičích figurek. Trochu jiná, snad, ale mustr stejně jedovatě nudný a neměnný. Vyšplhám se vzhůru a budu chránit ohlodanou kost před každým nově příchozím. A nemusí to být nutně jen výrazně zaostalé byrokratické a stranické špičky.

Stát, tedy my, dotujeme ve firmách baraby, kteří nepřipustí ani náznak vniknutí cizích elementů do bohatých vod svého vysněného království. Léta si udržují posty kličkováním, lhaním, obratnými triky, razítky z brambor na potvrzeních o neskonale hrdinském partyzánštění přímo v řadách nepřítele. Tihle nenažraní mazánci papínků, stojících vždy na správné straně barikády, přešli houfně a bez velkých obav na jiné barikády. Ládují houfnice zcizenými nápady, hrabou pod sebe finanční stelivo a shánějí zbraně s ostrými nábojnicemi určené atakujícím dobyvatelům jejich tvrzí.

Být na výsluní není dáno kdekomu, to bychom se pro samé úspěšné nehnuli. K výkonu funkce není každý vhodným kandidátem. Dědičná pružnost vytrvale bují v místech tučného živobytí. Předurčenost chytráků v poměrech pidigalaktických, plodí nechutné ovoce s přezrálou navinulou pachutí. Přesto je možné uchytit se bez obav a trvale v bohatém sadu pod stále žhnoucími a životadárnými slunečními paprsky.

Vláda přichystala překvapivou past na dlužníky. Registr je má postrašit. Označení nebudou mít možnost nasekat malé dluhy, protože velkých si užíváme již sdostatek. Podle neověřených informací chystají se miliardoví dlužníci sepsat k našemu prospěchu a poučení romány a životopisy, možná i básnické sbírky -- později vyjdou pod označením: Sepsané spisy geniálních finančníků pro naivní vonásky z české chásky. Naši finanční pionýři mají svoje Artěky na nevlídných ostrovech. Podle jednoho zástupce Andělské federace nelétajících, takový miliardář podlehne na ostrově beznaději a ráj stane se pro něho vězením -- protože domů nebude moci. Nu, opustíš-li mne, zahyneš!

První se v registru objeví jistě následující informace: Největším dlužníkem v tomto ministátě je vláda. Kdy zaplatí? Nikdy. Proč? Nemá finance. Kam se poděly? To nikdo neví, pokud ví, pak nepoví! Jak může klidně vláda vládnout, když je zadlužena po uši? Protože je také stát a stát jsme my, vy hlupáčci, takže dlužíme a zaplatíme všichni.

Proč se nezkreslená informace objeví? Protože žijeme v právním státě! Často porušujeme, my stát, zavedené demokratické právní normy a občané se nám pak dovolávají spravedlnosti ve Strasburgu.

Nebude prý údajně dlouho trvat a někdo podá žalobu na stát. Třeba za mlčenlivé lichvářské poměry, rozkulačování půdy, devastaci krajiny, pohmožděného ducha lidí, za barbarství a nekulturnost všeho možného a myslitelného druhu.Ti nahoře si vždy mnuli a mnou ruce a říkají: žalujte, trapte se, my si zatím budeme užívat!

Poplašná zpráva, lepší zprávy lživé.