Dal bych osobně přednost hledání smyslu před lopotným nalézáním nějaké statické účelové, předvolební pravdy. Musím říci, že mne záměr zabývat se transformací chemického průmyslu na nejvyšší úrovni velice zaujal.

Uvědomil jsem si, čím vším si průmysl a nejen chemický v této zemi prošel a řekl jsem si, že by to bylo krásné, kdyby někdo o této cestě shromáždil fakta. Vedle problémů, na které by narazil, by byly nějaké ty drobné při prodeji Unipetrolu asi skutečně zanedbatelné.

Lidé kolem chemického průmyslu museli především svést obrovský zápas o přežití českého průmyslu jako takového. Dnes už si málokdo pamatuje, jak byla průmyslu dávána nálepka starých časů, komunismu, sovětismu, socialismu a kdoví čeho ještě. Chemický průmysl pak musel přežít ještě další válku o své vlastní přežití, kdy bojoval s nálepkami neekologismu, smrdutosti, jedovatosti, dusivosti, ohrožování života lidí, zvířátek i kytiček. Prostě bylo to minimálně 5 let zápasu o právo na existenci v prostředí, kde podpora chemii byla brána jako úlitba starým časům a byla podezřelá apriori.

V dalších 5 letech docházelo vytváření nové struktury chemického průmyslu, realizaci prvních privatizačních záměrů, vstupu zahraničního kapitálu a také pádu Chemapolu, jako klíčového hráče na trhu. Dochází také k vytvoření a prvním velkým námluvám kolem Unipetrolu. Teprve na konci minulého století se začíná utvářet struktura chemického průmyslu tak, jak ji známe dnes a umíme ji pojmenovat i podle vlastníků, PKN Orlen v to počítaje. Druhá polovina let devadesátých tedy musí být chápána jako rozdávání karet do hry. Tak jak to v kartách chodí, jsou karty lepší a horší, dokonce jsou i poctivé a falešné, ale o těchto kartách bylo možné tvrdit s úspěchem to, že jsou reálné.

Dnes hra běží a nemá jasných vítězů a poražených. To se jen jednomu z hráčů povedl nádherně zahraný betl nebo spíše dvě sedmy: "domácí nakonec a polská ji strčí", ale ukázalo se polská padla, ale nestrčila...

Mariášníci by řekli, že jde o takový malý renonc, zaplatí se runda a hra jde dál. Tak to bude i ve hře o náš chemický průmysl. Žádné vyšetřování ji nemůže zastavit. Ale bylo by dobré napsat zprávu o vývoji a aktuálním stavu pravidel této hry a vyjmenovat slavné hráče ty živé i mrtvé, aktivní i ty na odpočinku. Mám takovou zkušenost, že když znám pravidla, dějiny a vůbec reálie nějaké hry nebo sportu, přináší mi její sledování nejen více potěšení, ale často i užitek.

Vždyť jde o hodně. Nejde přece jen o nějaký prodej Unipetrolu, jde o privatizační projekty, jde o Chemapol, jde o lehké topné oleje, jde o strategickou ropu a zemní plyn, jde o bezpečnostně citlivou chemickou produkci. Jde nejen o minulost, ale i o budoucnost. Je tu první velká reálná šance pohlédnout na uplynulých 15 let alespoň trochu nezaujatě a nikoliv apriori z politických nebo ideologických pozic a s určitým poučením se podívat na možný budoucí vývoj.

Bez moderní chemie se prostě v 21.století neobejdeme. Pouze tento jediný závěr o potřebnosti chemického průmyslu učiněný na nejvyšší úrovni by pro mne znamenal, že celé vyšetřování nabylo nadarmo.

Napadlo mne, že to není práce pro jednotlivce nebo pro parlamentní komisi. Myslím si, že by bylo dobré, aby se mohli k v této věci vyjádřit svobodně všichni, kteří u toho byli a kteří o to projeví zájem. Nevím jakou formou, ale myslím si že by bylo krásné shromáždit názory a pohledy lidí, kterých se transformace chemického průmyslu nějak dotkla, ovlivnila je nebo naopak oni ovlivnili ji.

Možná je to naivní, možná je to otázka pro čtenáře. Ale prosím, pokud budete hledat odpověď, pokoušejte se myslet na smysl a nikoliv na pravdu nebo spravedlnost. Ty bývají ošidné a často se mění s dobou. Smysl přetrvává.