Debata byla plná jasných a pádných argumentů, smířlivých gest ze strany rozumného prezidenta a divák mohl mít opravdu pocit, že ten Václav Klaus přeci není jenom vrtošivý stařík, jak si ho dovolil nazvat "enfant terrible" ministr Rath. Přiznám se, že jsem k celé této debatě přistupoval z lehkou nedůvěrou, protože nepatřím mezi oddané příznivce páně prezidenta. Mé obavy se ale ukázaly jako liché (a zbytečně předpojaté).

Vstřícnost, ale zároveň rozhodnost hodná velkého státníka se projevila rovnou v první otázce, která měla za cíl rozproudit argumentační debatu v souvislosti s ne příliš ideálním vztahem k nynějšímu premiérovi. Prezident každým svým slovem ukazoval, že on opravdu žádné osobní antisympatie k premiéru Paroubkovi necítí. Nesnažil se předsedu ČSSD nijak shazovat a dělat se sebe jedinou morální autoritu. Naopak nechal divákovi prostor, aby si ten udělal na jejich složitý vztah názor sám. Přátelská kritika, která na jeho rivala směřovala, nebyla osobního rázu a soustředila se jen na neoddiskutovatelná fakta, proti nimž by ani sám Paroubek, kdyby byl ve stejné místnosti, nemohl vůbec nic namítat. Co by si člověk mohl přát více než takový věcný přístup bez emocí, tak netypický na domácí politické scéně? A to byl jen začátek. Takových to milých překvapení bylo v tomto vystoupení hlavy státu více než požehnaně.

Mírně jsem se obával až dojde na téma, u Klause vskutku životní, tedy EU. Prezident nejen že neprohodil na adresu této zpátečnické organizace žádný výsměšný bonmot. Dokonce se ani při slovech Evropský parlament, Brusel a Evropská ústava nekřižoval a neodplivoval si na zem. Neříkal nic o tom, že EU je pouze velký Satan, který má za úkol zničit demokracii v jednotlivých evropských státech a z těch poté učinit své vazaly. Byl ochoten přiznat, že ne ve všem měl pravdu a ona prý ta Evropská unie má i svá pozitiva!

Poté začal být moderátor trochu drzý (znáte ty komerční televize) a zmiňoval se o jakémsi Klausově slibu, že v jistém roce budou občané brát každý měsíc 20 000 Kč. Klaus se kupodivu nesnažil se moderátora opravovat a předkládat jiné verze své předpovědi. Z jeho úst nebylo slyšet nic o tom, že za to vše může uměle vyvolaná ekonomická krize v roce 1997 (přísahám, že slovo Sarajevo skutečně nepadlo) a že poté se hospodářský růst prostě zastavil. Žádné výmluvy, prezident chlapsky přiznal, že mýlit se může každý a reformy přeci nejsou jen o tom, kolik kdo bude v daný rok brát peněz. Tímto logickým argumentem zavřel floutkovi moderátorovi alespoň na pár minut ústa.

Ani na většinovém volebním systému netrval Klaus tak dětinsky umíněně, jako tomu bylo v minulosti. Byl ochoten naslouchat argumentům moderátora, který byl na tuto debatu skutečně výtečně připraven. Považte! Klaus dokonce tvrdil, že to vše je otázkou dalších diskusí a vůbec ho nenapadlo napadat Ústavní soud, který návrh ČSSD a hlavně ODS o zřízení většinového systému smetl ze stolu. Žádné nářky a kyselé obličeje. Prezident opravdu dospěl ve státníka! Překvapením jsem lapal po dechu.

Ještě jednou se však pokusil moderátor vyvézt Klause z klidu, ale opět se mu to nepovedlo. Vytáhl na něj totiž ten odpudivý pojem "sociální stát". Náš (teď už to mohu opravdu psát bez ironie) pan prezident to vše přešel s bohorovným úsměvem a ještě si zavtipkoval, že toto sousloví pro něj opravdu není sprosté slovo a že si ho dokáže (i mimo své nejhorší noční můry) představit jako jednu z variant fungování dnešních evropských demokracií. Jeho další věty, kterými dokonce vyzdvihoval pozitiva (!!!!) nemohu dost dobře tlumočit, protože mě přemáhá až dojetí, jakého otevřeného prezidenta v České republice máme. Nic pro něj není dogma. Je schopen přijmout a objektivně posoudit i ideje, které mu nejsou zrovna blízké. To dokáže přeci málokdo. Je to o to cennější, když uvážíme, že obzvláště u starších lidí je to někdy problém. Náš pan prezident je prostě moderní člověk 21. století.

I jeho názor, že přesto že nesouhlasí se zakazováním propagace komunismu, tak se nedivá na předkladatele této výzvy skrze prsty a neříká, že jsou falešní, sdílím na sto procent. To, že se s Klausem shodnu téměř na všem, to bych si byl nikdy nepomyslil. Jen ten závěr to trochu pokazil. Záludný moderátor přispěchal s aférou ohledně vyvěšení či nevyvěšení vlajky EU na Pražském hradě. Pan prezident bral iniciativu M. Kocába a B. Šípka s humorem a vůbec ho nenapadlo nějak vážně kárat tyto umělce a dávat tím najevo, jak moc si neváží lidí, kteří měli někdy něco společného s V. Havlem.

Když moderátor neuspěl se svými připravenými otázkami, vytasil se otázkami od diváků. Byly jen dvě, ale stála za to. První divák se ptal, jestli bude prezidentovat Klaus i ve druhém období. Odpověď na tento až příliš osobní dotaz byla však bleskurychlá a zněla ano. Ovšem druhá otázka, u té už jsem se opravdu divil, že mohla projít "bezpečnostním" sítem redakce TV Prima. Divačka, která se zjevně velice zajímá o složité politické a ekonomické otázky dneška, se ptala, jak bude prezident kupovat dárky a co by si nejvíce sám přál najít o štědrém večeru pod stromečkem. I na tyto sofistikované otázky prezident odpověděl s bravurou sobě vlastní. Neskromně tvrdil, že dárek, který by si přál, raději neprozradí. Jednou to prý udělal a pak jich od těch "senzačních českých lidiček" dostal desítky. Naštěstí tenkrát nešlo o prase domácí či krokodýla, ale o šálek na kafe...

Zrovna v tom nejlepším mi však sedla moucha na špičku nosu a já se probudil. Zhrozil jsem se. To vše byl snad jen sen? Já jsem zaspal celou debatu, a to jsem uvažoval, že bych se pokusil některé podnětné myšlenky a názory pana prezidenta přiblížit čtenářům Britských listů. Ale uznejte sami, že grafomanství se nějak ukojit musí, a tak jsem si alespoň dovolil vyprávět tu o svém nedělním popoledním snu. Vy, kdo jste diskusní pořad Partie nezaspali, můžete posoudit na kolik se realita od mého snu lišila. No a vy, kdo jste neměli to štěstí se v tu dobu na televizní obrazovku dívat, můžete dál snít se mnou...