Ruská kontrarozvědka (FSB) vyšetřuje případ špionů pracujících pro britskou rozvědku MI6. FSB potvrdila, že jeden z bývalých policistů, Vjačeslav Žarko, několik let pracoval pro britské tajné služby. Vyšetřovací oddělení ruské Federální bezpečnostní služby 6. července 2007 začalo trestní řízení proti němu za zločin dle článku 275 trestního zákoníku (špionáž).

sobota 20.00: Hlavní cenu na karlovarském filmovém festivalu získal po zásluze vynikající islandský film Mýrin (recenze v Britských listech ZDE); ruský film Prosté věci (recenze ZDE ) dostal Ekumenickou cenu a cenu FIPRESCI. Diváci hlasovali pro Vratné lahve (recenze ZDE.)

Chtěl bych krátce reagovat na článek Štěpána Kotrby. Nechci se zabývat jeho podivnou a dle mne velmi ujetou myšlenkou, která spojuje milenecký poměr páně Paroubkův s evangelizací. To je podle mne absurdní v jakémkoli smyslu (ale nejspíše se Kotrba jen vysmívá tomu, kdo považuje za podstatné u celkem formální akce ve velmi liberální církvi zmiňovat za důvod nepřítomnosti náboženské vyznání milenky). Mně teď jde o něco jiného. Každý zřejmě cítí, že označovat Petru Kováčovou za katoličku je poněkud problematické. Ale téměř všichni asi budeme souhlasit zároveň s tím, že její intimní život, včetně života víry, je pouze její věc a je na ní, k čemu a jak se bude hlásit.

Polemika s článkem Petra Slámy "Mistr Jan Hus - národní hrdina nebo nebezpečný náboženský fanatik??"

Petr Sláma ve svém článku pro Britské listy podle mého názoru velmi lacině míchá Husa a husitství (přičemž husitské hnutí je husitské jen v tom smyslu, že reaguje na Husovu smrt a že si bere za své některé jeho postoje -- v každém případě Hus byl konzervativní katolík, nikoli utrakvista a už vůbec ne táborita) a ještě laciněji dává k dispozici jen dvě alternativy, z nichž žádná nemá relevanci. Každý, kdo chce psát o Husovi, by si měl především přečíst jeho dílo (kompletně vyšlo v češtině v šesti svazcích: Mistra Jana Husi Sebrané spisy, Josef Bursík, Praha 1904). Co každého čtenáře Husova díla musí napadnout jako první, je dle mého názoru to, že Hus byl součástí středověké, univerzalistické, scholastické tradice. V ničem není větším fanatikem či národovcem (ačkoli by se dalo právem říci, že se více věnuje -- trošku jako Dante -- rodnému jazyku a rodné zemi) než sv. Tomáš Akvinský, který zastával také mnohé, pro nás zcela nepřijatelné, "fanatické", teze, jako je např. popravování kacířů.

Než mu však dali na hlavu pro posměch papírovou korunu, řekli mu mezi jiným: ,,Odevzdáváme duši tvou ďáblu.'' A on sepjav ruce a pozdvihnuv oči k nebi pravil: ,,A já ji odevzdávám nejmilostivějšímu Pánu Ježíši Kristu''. A uzřev onu korunu: ,,Pán můj Ježíš Kristus pro mne bídného ráčil nésti korunu trnovou, mnohem tvrdší a těžší, nevinně jda na smrt nejpotupnější; a tak já bídný hříšník tuto korunu, mnohem lehčí, byť potupnou, chci nésti pokorně pro jeho jméno a pravdu.'' Byla pak ta papírová koruna kulatá, skoro loket vysoká, a na ní byli namalováni tři hrozní ďáblové, jak chtějí zmocniti se duše a rozsápati ji drápy. A na té čepici byl nápis s označením jeho viny: ,,Toto jest arcikacíř.'' I řekl král: vévodovi Ludvíku, synu Klema bavorského, který před ním stál slavnostně drže zlaté [říšské] jablko s křížem: ,,Jdi, přijmi jej.'' A onen syn Klemův převzal Mistra a dal jej do rukou pochopům a vedl na smrt.

Dramatickým předchůdcem moderních novinářů se stal při kostnickém procesu s Mistrem Janem Husem Petr z Mladoňovic [nar. kolem 1390], který se účastnil kostnického koncilu jako tajemník pana Jana z Chlumu. Pětadvacetiletý tajemník si pečlivě zaznamenával všechny podrobnosti a napsal o procesu s Janem Husem asi stopadesátistránkovou zprávu, která se zachovala ve dvou verzích, v češtině a v latině. Přinášíme poslední část závěrečné, velmi dramatické kapitoly v moderním překladu. Svou živostí a věcností připomíná současnou televizní reportáž. Až do Bílé hory se tato kapitola četla v českých protestantských kostelích na svátek Jana Husa namísto evangelia. V Husovi se střetl ve své rané formě moderní, pluralistický relativismus a právo na individuální úsudek a názor s monolitní hegemonií středověké, totalitní praxe. JČ

Šéf ČSSD Jiří Paroubek se vrátil se svou novou přítelkyní ze zahraniční dovolené. Jeho nová partnerka Petra Kováčová prozradila Magazínu DNES, co na Paroubkovi obdivuje. ... Do Betlémské kaple přišel sám. "Moje žena Zuzana se mnou na tyto akce nikdy nechodila. A moje nová partnerka je katolička," vysvětlil Paroubek.

ONA iDnes - čtení o ženách, jaké doopravdy jsou: Kováčová obdivuje na Paroubkovi hlavně intelekt ZDE

Samicím se vyplácí být s vůdcem smečky. .... Kdyby poradci došli k závěru, že je potřeba se předvádět jako monogamní konzervativec, že to společnost oceňuje mnohem víc než přestup na mladší model, tak by se tak politici chovali.

iDnes: Cyril Höschl - Samice mají rády opičí šéfy ZDE

Právě se koná na sedmi kontinentech čtyřiadvacetihodinová sekvence koncertů v rámci projektu Live Earth. Prostřednictvím 120 televizních stanic ji mají sledovat 2 miliardy lidí. Účelem je upozornit lidi na nebezpečí globálního oteplování. V sobotu vystoupí v londýnském Wembley např. Madonna, Genesis, Red Hot Chili Peppers, Snow Patrol, Beastie Boys a Duran Duran, and Blunt.

Přímý přenos koncertů ze všech kontinentů, jejichž cílem je vyjádřit prostřednictvím hudby kolektivní obavy mladé generace o další vývoj vztahu ke klimatu planety Země z Londýna přináší až do hluboké noci druhý program České televize - právě teď. Přenos končí v 8:00 ráno. Hosty ve studiu moderátora Pavla Anděla budou: Prof. RNDr. Ing. Michal Marek Dr.CSc, ředitel Ekologického ústavu AV ČR, pracuje jako vedoucí vědecký pracovník v oboru systémové ekologie a působí jako vysokoškolský profesor v oboru ekologie lesa. RNDr. Jan Pokorný, CSc., geobotanik, člen konzultační komise australské vlády.

Česká televize - ČT chat do studia ZDE

Dvě miliardy televizních diváků a statisíce lidí na koncertech. Masivním způsobem s nyní zkouší technologie, při které se libovolní vysílatelé připojují do společného kanálu - vzdálenost či kuturní rozdíly nic neznamenají. Dočkáme se globálního multimediálního kanálu, do kterého budou připojovat jak komerční, tak věřejnoprávní či ryze privátní či komunitní provozovatelé obsahu? Internetová YouTube ukazuje, že všichni jsou si rovni. Tak proč ne? Al Gore to myslí vážně.

Current TV - The TV Network Created By The People ZDE

Britská vláda vypracovala tajný seznam 46 britských vysokých škol a dalších škol třetího stupně, které čelí vážnému riziku finančního kolapsu od té doby, co bylo zavedeno univerzitní školné.

Dokumenty, které získal list Guardian podle Zákona o přístupu k informacím, jmenuje 46 institucí, o nichž se vláda obává, že udělají finanční bankrot i po zavedení vysokoškolského školného.

Rusko nabídlo USA další radarovou základnu - tu nejmodernější, co má, český tisk informaci ignoroval.

Pokud Američané postaví protiraketovou základnu v Polsku a radar v Brdech, chce Rusko rozmístit své rakety poslední generace v Kaliningradské enklávě - přímo mezi státy Evropské unie na hranici s Litvou a Polskem. Podle ruského prvního vice­premiéra Sergeje Ivanova to americkému prezidentovi Geor­gi Bushovi řekl Putin, když ho navštívil v letním sídle jeho otce v Kennebunkportu, Maine. Nové ruské iniciativy by podle Ivanova totálně změnily současný systém mezinárodních vztahů.

Pokud Západ přistoupí na to, aby Američané budovali protiraketový systém spolu s Rusy, pak bude podle svých slov Ivanov žádat, "aby novináři zapomněli výraz studená válka". Moskva protiraketový systém v střední Evropě považuje za hrozbu pro Rusko. Putin nedávno nabídl USA přebudování radarové základny v ázerbajdžánské Gabale a upgrade an novou technologii, podruhé převzal iniciativu v podndělí, když nabídl na spolupráci další stanici - Armavir v Krasnodarském kraji a chce ji začlenit do nového globálního protiraketového obranného systému, který by se budoval v rámci Partnerství NATO-Rusko.

. Veškeré informace nového radaru budou podle Ivanova slučitelné se "spojeným informačním systémem " shromažďující data ve dvou centrech - v Moskvě a v Bruselu.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov jednal s finským minstrem zahraničí Ilkkaem Kanervaem, který je návštěvě Ruska. Po jednání novinářům řekl, že politika rozšíření NATO na východ je politickým zpátečnictvím a zbytkem myšlení studené války. Hrozby stojící před dnešním světem nijak nesouvísí s velikostí NATO. Dodal, že rozšíření NATO na východ neodpovídá potřebám reality a duchu evropské bezpečnostní smlouvy.

Dokud plánovaný raketový štít USA nebude účinnější, jde o kolosální plýtvání penězi a vytváření zbytečné krize s Ruskem. Na tiskové konferenci v ukrajinské Jaltě to v sobotu prohlásil bývalý americký prezident Bill Clinton.

"Mé údaje nemusí být správné, ale mám dojem, že vytváříme krizi, když žádná není nezbytná," řekl Clinton, když hovořil o vztazích Ukrajiny s Evropou. "Protože si nemyslím, že systém raketové obrany je dost spolehlivý, aby byl účinný," dodal. Podle Clintona by bylo logičtější vrátit se k argumentům, jimiž bývalý prezident Ronald Reagan (1981-89) zdůvodňoval nyní již opuštěné projekty tzv. hvězdných válek, jež měly čelit nepřátelským, tedy v té době hlavně sovětským raketám. "Chtěl, aby to měli Rusové, aby to měl každý," prohlásil Clinton.

podrobnosti v deníku Právo: Clinton: protiraketový štít je plýtváním a vytváří zbytečnou krizi ZDE

SITA/SME Vatikán chce potvrdit právo být "jediným legitimním zástupcem Ježíša Krista na zemi", informoval podle slovenského deníku SME v pátok denník II Giornale. Agentura I-Media, která sa specializuje na informace o Vatikánu, oznámila, že Vatikán vydá v úterý dokument, který připravila Kongregace doktríny víry, a který má prokázat, že jedině římskokatolícká církev je tou pravou církvou Ježiíše Krista... Podobný dokument vydal Vatikán pred sedmi lety v době papeže Jana Pavla II. a jeho vydání rozhněvalo ostatní křesťanské cirkve.

iDnes: V Iráku jsme kvůli ropě, prohlásil australský ministr ZDE

< Režisér Alexej Popogrebskij v Karlových Varech. Foto Emma Čulík.

Rusko je země s problémy. To ví každý. Ale to, jak je to všechno složité, málokdy vidí ti, kteří tam nežijí a nezažijí to z první ruky.

Film Alexeje Popogrebského Prosté věci/Простые вещи se neinzeruje jako sociologický snímek. Ale ve skutečnosti je to tak hluboké a tak přemýšlivé dílo, že se mu daří zkoumat tyto rysy současného života, a to jemným a dojemným způsobem.

Russia is a country with problems. Everybody knows that. But the true complexity of it all is rarely visible to those who do not live there and see it first hand.

Alexei Popogrebskij's Simple things/ Простые вещи does not publicise itself as a sociological film. But in fact, it is such a rich and deeply contemplated work, that it manages to deal with this aspects of modern life, in a subtle and moving way.

Natáčíte-li filmy, vždycky se podílíte na nějaké tradici. Existuje mnoho triků a modelů a formulí, kterých většina filmů do určité míry vždycky využívá.

With films, one always is participating in some tradition or another. There are many tricks and models and formulas that the majority of films make use of in one way or another.

Hezké chvilky bez záruky (2006) , režie Věra Chytilová

Současná česká společnost je od základů a možná nenapravitelně rozbitá, stěžuje si Věra Chytilová svým nejnovějším filmem Hezké chvilky bez záruky. Příčinou je politováníhodný stav mezilidských vztahů. Lidé se totiž v současné české společnosti chování až obsesivně sobecky: hovějí výlučně svým vlastním osobním zájmům, nejsou schopni empatie vůči druhým a jejich narcismus jim často zabraňuje vnímat svět jako normální lidé -- chovají se bez výjimky jako šílenci. A to tentokrát nejen muži, ale v podstatě stejnou měrou i ženy.

Podle oficiálně zveřejněné statistiky bylo k 5. červenci 2007 vydáno přibližně o 10 procent festivalových akreditací více než loni (akreditovaných festivalových účastníků je 11 083, loni jich bylo 10 100; z toho bylo letos prodáno 9523 diváckých akreditací, loni jich bylo 8589).

Zejména od začátku červencových svátků to vyvolává vážné problémy s infrastrukturou. Vždycky je relativně obtížné pro řadové diváky získávat vstupenky na představení, začátkem týdne se na festivalu však nakonec pokaždé nějak dostanou, i když to třeba znamená dlouhé čekání před sály, anebo fronty před pokladnami. (Už jsme psali o tom, že esemesková rezervace vstupenek pro festivalové diváky je v podstatě nepoužitelná, vzhledem k tomu, že i když si je pokusíte rezervovat v první minutě po otevření rezervací, totiž přesně v 7 hodin ráno, už tehdy je tato kvóta rezervací vyprodána, vím, o čem mluvím, zkoušel jsem to čtyřikrát.)

Zvlášť letos je však od čtvrtka téměř nemožné pro normálního návštěvníka sehnat skoro jakoukoliv vstupenku, i když po zaplacení akreditace má mít řadový divák právo na tři lístky denně.

Myslím, že není od festivalu příliš seriózní prodávat občanům festivalou akreditaci za 1000 Kč, když jim festival v pozdějších dnech festivalu nezaručí možnost dostat se na filmy. Hovořil jsem s celou řadu návštěvníků a všichni potvrzují, že se v posledních dnech festivalu lístky shánějí velmi špatně. Dostávají za svou tisícikorunu velmi málo, v některé dny vůbec nic.

Infrastruktura festivalu praská ve švech. Bylo by asi bývalo rozumné omezit počet prodaných diváckých akreditací na přijatelnou míru.

Nesnesitelně hloupými články iritoval festivalové hosty od samého začátku v Karlových Varech tzv. Festivalový deník, který rozdává zadarmo redakce deníku Právo. Články, byly unavené, banální a často vyloženě trapné. Za celý týden se nevyskytl jediný text, v němž by zazářila aspoň minimálně originální myšlenka. Návštěvníci byli krmeni neuvěřitelnou směsicí hloupostí a neumělým poklonkováním před údajnými "celebritami".

Jedním z vrcholů stupidity byl v pátečním Festivalovém deníku rozhovor Veroniky Bednářové s Dannym DeVitem.

Jenže snad všechny rozhovory s "celebritami" byly hrozné. Byly jasným příkladem McLuhanova hesla "the medium is the message": "Já jsem novinář a komunikuju s 'celebritou', je to senzační. Problém je, že nemám co říct."

Stojí za to citovat ze začátku tohoto rozhovoru. To se jen tak nevidí:

tiskový mluvčí vlády - "Pan radar" - Tomáš Klvaňa v odpovědi na otázky čtenářů serveru Aktuálně ZDE

Kontroverzní návrh prezidenta Bushe postavit nový protiraketový systém ve středovýchodní Evropě bude pravděpodobně příští týden zlikvidován, píše list Guardian. Americký Kongres se připravuje, že zablokuje financování tohoto projektu.

Senát se zjevně připojí k Sněmovně reprezentantů a vyškrtne z amerického obranného rozpočtu miliony dolarů, o něž George Bush žádá na financování amerických raketových základen v Polsku a v České republice. Prezident Bush by musel proti tomuto hlasování použít svého veta, ale to by ohrozilo celý americký rozpočet na obranu.

Hlasování v Senátu se zřejmě stane další vážnou překážkou proti tomuto ambicióznímu projektu. Důsledkem zřejmě bude, že skončí i konflikt s Moskvou, která považuje americký protiraketový systém za hrozbu.

Sněmovna reprezentantů hlasováním vyškrtla z amerického obranného rozpočtu 40 miliard dolarů na přípravné práce ke stavn raket v Polsku a v České republice.

Senátní výbor pro armádu, který plán na vybudování protiraketové obrany podrobně zkoumal, se proti němu postavil nejen kvůli příliš vysokým nákladům, ale také proto, že se staví skepticky k technologii protiraketové obrany. Senát dospěl k názoru, že není třeba protiraketový systém ve středovýchodní Evropě stavět s žádným spěchem.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americký Senát se návrhem rozpočtu na obranu pro fiskální rok 2008 -- viz ZDE tisk S.1547 - po projednání ve výborech začne zabývat na své plenární schůzi v pondělí 9. července 2007 odpoledne, upozorňuje Pavel Barák.

Výstavby základen proti raketám dlouhého doletu v Evropě se týká oddíl 231 návrhu, který uvádí několik podmínek pro případnou dostupnost rozpočtových prostředků na tento projekt, zejména že a) vlády zemí, v nichž mají být rozmístěny prvky systému, definitivně schválí příslušné smlouvy, a b) ministr obrany předloží Kongresu - na základě zprávy ředitele útvaru pro operační testování a vyhodnocení -- ujištění, že interceptory v průběhu úspěšných testů za realistických letových podmínek prokázaly vysokou pravděpodobnost operační účinnosti.

Ministr obrany dále zadá vypracování nezávislého ústavního posudku, který do půlroku vyhodnotí sporné body (návrh uvádí šest témat), použitelné technologie (sedm již známých, s možností doplnit je o další) a souvislosti (sedm faktorů) případného přijetí systému protiraketové obrany.

Anglický text kongresového usnesení viz níže:

4. července ruský Vzgljad informoval o prohlášení prvního vicepremiéra Sergeje Ivanova. Informace byla poněkud podrobnější než to, co proniklo do českých médií - ve skutečnosti šlo o velmi tvrdé a neobvykle otevřené vyjádření. Jestli prý Američané nepřijmou nabídku Moskvy na výstavbu X-band radaru v jižním Rusku a neupustí od plánu na výstavbu základen v Polsku a ČR, ruské iniciativy budou odvolány. Zdá se, že zatímco Putin si dosud drží poměrně flexibilní pozici, Ivanov momentálně zaujal pozici "zlého policajta".

Prohlášení občanské iniciativy Ne základnám ke schůzce prezidentů USA a Ruska George W. Bushe a Vladimíra Putina

Praha, 4. července 2007 - "Části plánovaného amerického protiraketového systému by měly být umístěny ve střední Evropě navzdory ruskému nesouhlasu." "...Česká republika a Polsko by měly být nedílnou součástí systému." Takto citují světové agentury amerického prezidenta George W. Bushe po jednání s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem.

Dá se předpokládat, že naprostá většina lidí by na uvedenou otázku odpověděla jednoznačně: samozřejmě že to byl hrdina, vždyť pro svoji pravdu neváhal obětovat život. Neúnavně kritizoval zlořády v tehdejší církvi a ta ho proto nakonec odsoudila k trestu smrti, poněvadž jeho čisté křesťanství nemohla strpět.

Austrálie přiznala, že úsilí zajistit si dodávku ropy je klíčovým faktorem, proč udržuje své jednotky v Iráku.

Zpravodajský direktorát CIA vydal a tím i odtajnil v květnu 2007 v rámci projektu FOIA Zpravodajskou zprávu (Intelligence Memorandum) jejíž součástí je i šedesátistránková zpráva "Czechoslovakia :The problem od Soviet Control - Československo: problém sovětské nadvlády". Přísně tajná zpráva (s klasifikací top secret) byla zpracována ke dni 16. ledna 1970 skupinou analytiků, kterou vedl James Ogle a výsledek předkládal šéf oddělení speciálního výzkumu DD/I John Kerry King.

Účelem zprávy bylo podat podrobný rozbor "jak Sovětský svaz přišel o politickou nadvládu nad Československem a jak ji opět získal během let 1968 - 1969". Materiál, přestože měl vysoký stupeň utajení, je v podstatě souhrnem a chronologickým popisem informací z dostupných, většinou mediálních zdrojů.

Poznámka redakce BL: Kdyby Milan Vodička z redakce MfD nečetl analýzy Britských listů, neměl by snad o čem psát...
MfD 7. 7. 2007 14:30: CIA: Nezvládnuté pražské jaro uťalo reformy východu ZDE

Rozhodnutí snížit hodnocení hrozby útoků z nejvyššího stupně "kritický" na "vážný" oznámila nová briský ministryně vnitra Jacqui Smith, po jednání nouzového výboru pro mimořádné události "Cobra". Ministryně uvedla: "Nemáme žádné výzvědné informace, že by se bezprostředně chystal nový útok. Nicméně trvá vážná a reálná hrozba proti Spojenému království a chtěla bych znovu požádat veřejnost, aby zůstala bdělá a ostražitá."

Už víme, proč se Správní rada "protikorupční" organizace Transparency Internernational odhodlala k bezprecedentnímu kroku: stažení svého Etického kodexu z webových stránek. Usvědčila by se sama z úmyslného klamání veřejnosti.

Etický kodex totiž přikazuje pracovníkům kanceláře, voleným funkcionářům TIC ale i osobám spojeným s TIC - tedy i členům samotné správní rady, stejně jako ředitelce Krnáčové, vystříhat se možného střetu zájmů. Tvrdí, že důvěryhodnost TIC nesmí být ohrožena porušováním etických principů na straně jednotlivců reprezentujících TIC. Vyžaduje po nich politickou nestrannost. Etický kodex z 29. listopadu 2002 zároveň vyžaduje existenci volené Etická komise, která podle všeobecně dostupných informací neexistuje dodnes. Skutečné i potenciální střety zájmů je podle dokumentu nutno ohlásit oné neexistující Etické komisi TIC, aby mohly být "nezávisle" posouzeny (etickou komisi přitom jmenuje sama správní rada) a "doporučena řešení". Káží vodu a pijí víno.

6. 4. 2007 Na netransparentní Transparency International podáno trestní oznámení ZDE

Transparency International: tajný etický kodex ZDE

"Ještě jsem neviděla špatný korejský film," řekla mi tady na karlovarském festivalu moje dcera Emma. Musím uznat, že je to pravda, a tento dojem mi už poněkolikáté potvrdil právě festival v Karlových Varech. Možná jsou korejské filmy dobré proto, že jde dodnes do značné míry o represivní společnost: jak mi vysvětluje má holandsko-korejská studentka Max Park, jihokorejská společnost je založena na nesmírně tvrdé konkurenci ve všech oborech lidské činnosti, a zejména ve školství. Od žáků či studentů se očekává, že budou stoprocentně nejlepší; pro ty, kdo jsou druzí, má korejská společnost jen pohrdání. Přitom samozřejmě v korejské společnosti převládají stále ještě tradiční, autoritářské hodnoty, vůči nimž má jedinec konformovat -- jinak je ostrakizován. Zřejmě není divu, že to vyvolává u citlivějších a nadanějších jedinců silnou emocionální úzkost, která se pak v jihokorejských filmech projevuje pozoruhodnou mírou umělecké intenzity i vhledu do podstaty lidské existence.

Pravidla lži (2006), režie Robert Sedláček

Tak trochu konjunkturálním "psychologickým dramatem" je debut Roberta Sedláčka Pravidla lži. Je to fiktivní příběh jedenácti narkomanů či bývalých prodejců drog nebo pasáků, kteří se sejdou v komunitním terapeutickém centru, které je má vyléčit a umožnit jim zahájit nový život. Film je natočen zdánlivě dokumentární metodou, ovšem k atmosféře nereálnosti přispívá skutečnost, že "dokumentárně" snímanou psychologickou interakci v internátním středisku předvádějí známí herci.

Česká média vytvářejí falešný dojem, jako by filmový festival v Karlových Varech byl snad záležitostí pro celebrity. Nic by nemohlo být dál od pravdy. Význam karlovarského festivalu spočívá v tom, že je to snad jediná možnost pro českou veřejnost, aby každoročně zhlédla rozsáhlý výběr nejnovějších mezinárodních uměleckých filmů, které se -- v důsledku velmi omezené distribuční filmové politiky -- do České republiky jinak nedostanou. A je to velmi zdravá zkušenost, protože se tak do ČR dostanou opravdu kvalitní filmy. Právě jsme uvažovali nad tím, proč tomu tak je, že třeba některé ruské či korejské filmy mají říz a hloubku, jimž se dnešní české filmy snad nikdy nemohou rovnat.

Široká veřejnost na tuto příležitost, zdá se, většinou kašle: velmi silně jí využívají mladí lidé, především studenti. Karlovarský filmový festival je tedy vlastně svým způsobem o trochu bohatší a lépe zorganizovanou letní školou z Uherského Hradiště. K tomu přispívá i relativně levná cena divácké akreditace -- pouhých 1000 Kč na celých 10 dní. Sedím právě před promítáním v kinosále Lázně III a rozhlédnu-li se kolem sebe, mladých lidí kolem dvaceti je v publiku tak devadesát procent. Co by si Karlovy Vary počaly bez studentské populace!

V tom filmu je snad všechno. Kontrast mezi primitivním, nevzdělaným mládím dneška, které je arogantní a posedlé samým sebou, protože je -- holt -- mladé, i když nevědomé, a graciézností a stářím mezinárodní divadelní a filmové celebrity -- která je skutečnou osobností, nikoliv ve smyslu inflačního užívání tohoto výrazu v českých médiích. Zároveň varování, že věk a smrt zničí všechno -- nezáleží na tom, jak jste vzdělaný, kultivovaný, zkušený, či graciézní -- jste-li starý, máte smůlu, prim mají vždycky -- v důsledku přírodních zákonů -- mladí lidé, ti jsou určující: bez ohledu na to, že jejich hodnoty zdaleka nedosahují hodnot, jichž dosáhli lidé ve stáří.

Marta (2006), režie Marta Nováková

Hranice (2006), režie Martin Kopp

Celovečerní debut Marty Novákové je "psychologickou studií" tří osob na samotě, v poněkud uměle vytvořeném prostředí blíže neurčené války. Sedmnáctiletý mladík Marek žije se svým invalidním otcem na samotě v lesích; kolem zuří válka, což se projevuje tím, že se v blízkosti lesní usedlosti občas objeví dva nebo tři vojáci se samopaly a na koních. Otec syna v usedlosti skrývá, nenahlásil ho před začátkem války českým vojenským úřadům, takže chlapec nebyl odveden. Když ho posléze vojáci objeví, Marek si před jejich očima sekyrou usekne dva prsty, aby nemohl střílet.

Jedním z nesmírně pozitivních vlastností karlovarského filmového festivalu je dlouholeté demokratické opatření, podle něhož kdo nezaujme své místo v sále do pěti minut před začátkem představení, ztrácí na místo, určené vstupenkou nárok, neboť těsně před zahájením představení se do sálu vpouštějí čekající diváci bez vstupenek, aby zaplnili prázdná místa.

Někdy to vyvolává konflikty, protože se pozdně příchozí neoprávněně dožadují svých míst, přestože jejich vstupenka už propadla.

Fotografický deník Emmy Čulík z MFF Karlovy Vary jako inspirace FOTOGALERIE

Je smutné, že hrozba terorismu jíž nyní naše země čelí ještě bude zřejmě nějaký čas trvat.

Tedy, dovolte nám jasně říci, že ti, kteří vědomě usilují o zabití nebo zranění nevinných lidí jsou nepřáteli pro nás všechny. Neexistuje žádný důvod pro ospravedlnění tohoto barbarství. Ti, kteří zosnovali tyto vražedné akce a ti, kteří jim poskytli podporu jsou nepřáteli nás všech, muslimů i nemuslimů, a stojí proti námi sdíleným hodnotám Spojeného království.

Snahu zbavit památník v Brně – Králově poli symbolů srpu a kladiva vnímám jako snahu přepisovat a zamlčovat dějiny, jako projev absence základní lidské slušnosti. Považuji ji za odsouzeníhodnou a věřím, že se tu nakonec prosadí prostá lidská slušnost a vděk.

Oba symboly znamenají pro naši zemi a řadu lidí připomínku útrap minulosti. Zároveň ale nemůžeme zapomínat, že komunistickému režimu v ČR předcházela II. světová válka. Její oběti, které položily život na našem území, si zaslouží naši úctu.

Dík za fotky Emmy Čulík z festivalu v KV, píše Tomáš Zachat.

Něco tak pěkného se v těchto dobách jen tak nevidí a už vůbec ne v novinách, byť v dřívějších dobách toho bylo dost. Když se nedalo něco číst, aspoň bylo na co koukat. Další důkaz toho, jaká je škoda, že "outsourcing" v médiích doslova vyhnal (odsunul?) fotoreportéra jako prospěšnou důležitou profesi.

Dnes, kdy na digi fotí kdekdo a kdeco, ba i to kdeco se zveřejňuje, chybí zoufale měřítko s tím, co samo o sobě vypovídá jako kvalita dobré práce. Tuto poznámku dávám k zamyšlení, zda občas by něco podobného nesplnilo více užitku než napsané slovo. Jen to chce mít nebo hledat lidi, co se umí jen a jen prostě koukat kolem sebe a přitom zmáčkonout jisté tlačítko přístroje. A to je někdy čertovsky složité. Jen se utěšuji, že takoví lidé jsou jen dočasně odsunuti a nikoli úplně zapuzeni.

Fotografický deník Emmy Čulík z MFF Karlovy Vary jako inspirace FOTOGALERIE

Vážený pane Čulíku, jmenuji se Richard Bláha, několikrát jsem vám již psal. Chci na úvod jen říci, že vás docela podrobně a systematicky v blistech "studuji", píše čtenář Richard Bláha. Rozhodně jste se pustil do skvělé věci. Máte velké plus ve svém britském zázemí (skotském? je v tom rozdíl?). A radím vám, nikdy už ho nevyměňujte - nesnažte se o to - za české. Je mi padesát, mám nejrůznější zkušenosti, nevím jestli mám právo někomu radit, ale přesto to udělám.

Promiňte: Vykašlete se na poučování a výchovu českého prostředí.

Reakce na text Richarda Bláhy "Pane Čulíku, nepoučujte český národ"

Nechci nikoho poučovat, nechci nikoho měnit. Moje poznánání je je pouze jedno z nespočetných poznání, moje pravda je pouze jedna z nespočetných pravd. Stejné platí o poznání a pravdách jiných lidí. Každý člověk by si měl samostaně vytvořit svůj názor na sebe a své okolí, bez ovlivňování nějakými autoritami. Ale i toto je pouze moje poznání, moje pravda, píše Zdeněk Wognar z Mnichova.

Ale myslím si, že je nutné si tato subjektivní poznání a tyto subjektivní pravdy navzájem vyměňovat. Jenom tak, že se poznáme navzájem přestaneme mít jeden z druhého strach, přestaneme jeden druhého nenávidět, přestaneme si závidět.

Minulý týden se konala v Černínském paláci malá slavnost. Na ní šéf české diplomacie Karel Schwarzenberg poděkoval představitelům, kteří se podíleli na jednání o odškodnění obětí nacismu, která probíhala v letech 1999 až 2001. Stalo se tak po celosvětovém ukončení výplat odškodnění obětí otrockých a nucených prací, které oznámil německý spolkový prezident Horst Köhler a kancléřka Angela Merkelová na slavnostním aktu v berlínském zámku Bellevue. Tím byla oficiálně ukončena činnost nadace "Připomínka, odpovědnost, budoucnost - Erinnerung, Verantwortung und Zukunft", která vyplatila přes 4,4 miliardy eur odškodnění pro více než 1,6 milionu osob.

Píše se rok 1907. Velká krize, která zasáhla americkou ekonomiku, vedla ke krachu burzy a velkého množství bank. Následují úvahy o reformě amerického systému emise měny. V roce 1913 tak spatřil světlo světa zákon o Federální rezervním systému (FED) a také 16. dodatek ústavy, autorizující Kongres k vybírání tzv. federální daně z příjmu. Souvislost? Její výnos byl od počátku určen převážně k placení úroků (v současnosti 5,25%), které si FED (ve skutečnosti zcela soukromý bankovní trust) za emisi dolaru účtuje. O obojím se dodnes vedou spory. V případě 16. dodatku je od počátku zpochybňován samotný proces jeho ratifikace a někteří argumentují, že ho řádně ratifikovaly pouze 4 státy federace a tudíž jeho uvedení do platnosti nikdy nebylo legální. Je to dodnes předmětem neutichajích sporů.

Z britskej politiky odchádza najdlhšie slúžiaci labouristický premiér, jeho obdobie však nekončí. Gordon Brown sa podobá na Tonyho Blaira v mnohých aspektoch -- lenže situácia sa zmenila, a pre desaťročie trvajúcu vláda labouristov to môže byť labutia pieseň.

V tieto dni sa uzatvára sága, ktorá sa už niekoľko rokov ťahala britskou politikou -- po tom, ako cez víkend nahradil Gordon Brown na poste lídra Labouristickej strany Tonyho Blaira, preberá po ňom aj úrad premiéra. Niekoľkoročné obdobie Blairovho odchodu (počas ktorého bolo v podstate samozrejmé, že ho nahradí Brown) bolo síce prešpikované informáciami o komplikovanom vzťahu medzi oboma politikmi, o ich konfliktoch a rozdielnych názoroch, nemožno sa však ubrániť pocitu, že tieto konflikty boli, minimálne sčasti, dobre zinscenovanou hrou na „obnovu Labouristickej strany“, poškodenej klesajúcou popularitou premiéra Blaira. Politické názory Tonyho a Gordona sú totiž prekvapivo rovnaké a Brown bol spoluarchitektom, alebo minimálne podporovateľom, politiky Blaira a „New Labour“.

Hlavní proud českých médií úspěšně opsal kružnici a skončil tam, kde začal před téměř dvěma desetiletími - opět u propagandy. O důkazy pro toto tvrzení se starají téměř denně média sama. Stačí číst noviny, nebo sledovat televizi, aby bylo možno v několika větách sestavit obecný katechismus českého média. Tedy soubor tezí, které tvoří ideologický rámec, jaký není vhodné překročit. Co je to za rámec a proč existuje? Pokud zde píši o českých médiích, pak mám na mysli především jejich hlavní proud, "mainstream". Ten tvoří především deníky s největším prodaným nákladem a televize s největší sledovaností zpravodajství. I kdyby novinářské prostředí ve svém celku nakrásně užívalo kritického rozumu, přesto to bude vždy mainstream, jenž vytváří hlavní témata a ovlivňuje jejich obraz.

Česká pobočka Transparency International včera odmítla zveřejnit aktuálně platný etický kodex, jeden ze základních dokumentů své organizace. Britské listy po něm pátrají, neboť se ukazuje, že kolem Transparency International je zjevně netransparentno a je možné, že sami funkcionáři se tímto etickým kodexem neřídí... Mnozí ho i porušují. Například neparlamentní Strana občanské sebeobrany upozornila na podivné vyúčtování miliónových částek za 10. mezinárodní protikorupční konferenci v Praze a předseda SOS Vejtasa se začal zajímat o pozadí "protikorupční" společnosti, která ji organizovala. Policie ČR šetří nyní českou pobočku Transparency International správnost vyúčtování překlenovací půjčky od vlády Miloše Zemana ve výši 30 milionů Kč. Podle SOS vyúčtovala TIC pouze polovinu. Podle redaktora internetového serveru Hospodářských novin Tomáše Otáhala se v tuto chvíli jedná o vyšetřování úvěrového podvodu.

Ve správní radě české pobočky Transparency International přitom zasedá bývalý prezident Soudcovské unie a předseda obvodního soudu pro Prahu 1 JUDr. Libor Vávra, předseda Obvodního soudu pro Prahu 10, zakladatel a čestný prezident Soudcovské unie JUDr. Jan Vyklický. Možný podíl na odpovědnosti za trestný čin u takto veřejně exponovaných soudců nevrhá stín pouze na jednu neziskovou organizaci, ale na celý soudcovský stav. A zde ta legrace končí. Jsme u samých pilířů státu a po kauze soudce Berky víme, že pokušení zločinu se nevyhýbá ani mužům v talárech.

6. 4. 2007 Na netransparentní Transparency International podáno trestní oznámení ZDE

< Režisérka Linda Jablonská před promítáním v Karlových Varech. Foto Dominika Švecová

Opravdu komický dokumentární film natočila Linda Jablonská. V přibližně hodinovém snímku, nazvaném Kupředu levá, kupředu pravá sleduje protagonisty dvou současných extremnějších českých politických organizací, Komunistického svazu mladých a Mladých konzervativců, a to od 17. listopadu 2005 až do červnových voleb v roce 2006.

< Režisér Baltasar Kormákur v Karlových Varech při promítání filmu Mýrin, foto Dominika Švecová

Mýrin (Severní blata), Island, 2006, režie Baltasar Kormákur

Filmy, jako je Mýrin, se dnes v kinech jen tak nevidí. Detektivní thrillery byly v současnosti většinou odsunuty jen na televizní obrazovku a -- alespoň v Británii -- jsou programová schemata televizí plná thrillerů jako Dalziel & Pascoe, Inspector Morse, Agatha Christie's Poirot, Columbo, Murder She Wrote... Televizní diváci tyto pořady znají a vědí, co od nich očekávat.

Film Mýrin splňuje všechny požadavky tohoto žánru: vystupuje v něm vysoce inteligentní (nikoliv však neomylný) a mírně nevrlý hlavní detektiv, pak tu máme i jeho sympatického a trochu nezkušeného pomocníka, jemuž se přirozeně režísér filmu i ostatní protagonisté snímku jemně posmívají.

Mýrin (Wetlands), Iceland 2006, Dir. Baltasar Kormákur.

You don't see films like Mýrin in cinemas much these days. Detective thrillers have largely been relegated to the small screen, and, at least in Britain, television schedules are full of such programmes. Dalziel & Pascoe, Inspector Morse, Agatha Christie's Poirot, Columbo, Murder She Wrote... Audiences know these programmes well and know what to expect from them.

Mýrin fulfils all the requirements of the genre: you have the highly intelligent (but not infallible) and slightly grumpy head investigator, the endearing assisting investigator, who is inevitably gently mocked by the director and by his fellow characters.

Grandhotel (2006), režie David Ondříček

Grandhotel je další jemný, poetický film o vztazích, míjení a překážkách v mezilidské komunikaci. Příběh se odehrává na malé ploše severočeského města Liberce, především v tamějším hotelu, případně na věži vysílače na Ještědu. Rozehrává se akce mezi několika postavami z české současnosti, jejichž obdoby najdeme i v jiných českých filmech. Výrazné je místní prostředí, které zdůrazňuje drsnost horského klimatu, celý film je vizuálně tónován do ondříčkovské modré, důležitým prvkem ve filmu je počasí: silný déšť vítr, mlhy, mraky, záběry do horské krajiny. Hluky bouřlivého počasí byly zakomponovány i do filmové hudby.

...a bude hůř (2007) režie Petr Nikolaev

Filmovým přepisem původně "šokujícího" románu Jana Pelce, ...a bude hůř, který vyšel původně v roce 1985 v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem ve spolupráci s čtvrtletníkem Svědectví Pavla Tigrida, je stejnojmenný film režíséra Petra Nikolaeva a producenta Čestmíra Kopeckého. Ve snaze vyvolat atmosféru autentičnosti je film natočen zrnitě na černobílý materiál a s cílem zřejmě tak trochu navodit dojem, že jde o dobový dokument ho autoři nedali do normální distribuce v kinech, ale promítají ho starým šestnáctimilimetrovým projektorem v zakouřených hospodách po České republice.

Kontroverzní Pelcův román ...a bude hůř působil v době, kdy vyšel, opravdu šokujícím dojmem: tehdy totiž dokázal porušit společenská tabu. Emigrantští čtenáři vyčítali Pavlu Tigridovi, šéfredaktorovi Svědectví, že se dal dohromady s "undergroundovými punkáči", kteří porušují všechny civilizační normy. Po letech však už filmová verze tohoto románu působí docela idylicky.

Frank Schirrmacher, vydavatel Frankfurter Allgemeine Zeitung, ve své knize z roku 2004 “Das Methusalem komplot” upozorňuje na blížící se generační válku spjatou se vstupem generace tzv. babyboomu - dětí narozených v období populační exploze v 40. až 60. letech 20. století - do penzijního věku. Vzhledem k tomu, že porodnost soustavně klesá, v západním světě nastane v letech 2008 - 2020 zcela ojedinělá situace, kdy starší a staří lidé se ocitnou ve většině. Poprvé vznikne něco, s čím evoluce nepočítala a čemu se snažila všemi prostředky zabránit: většinu společnosti bude tvořit skupina jedinců neschopná další reprodukce, jejíž biologický účel se dávno naplnil a která čeká na odvolání podle řádu přírody.

O závislosti ruských médií se obecně ví. Jaké jsou mechanismy, na nichž tato závislost vzniká? Jak se situace změnila během vlády současného prezidenta? Existují v Rusku média, která zůstala nezávislá, a o jaká média se jedná? To jsou některé z otázek, na které jsme hledali odpověď.

Ivan Vojnár předvedl v sobotu na karlovarském filmovém festivalu svůj důležitý dvaašedesátiminutový dokumentární film Rozpomínání. Název je odkazem na Platónovo tvrzení, že věci, které si postupně uvědomujeme, se vlastně neučíme úplně znovu, ale jen se na ně rozpomínáme, protože jsme ji vždycky měli přítomné ve své duši. V závěru filmu na toto téma hovoří ve Vojnárově dokumentu skupina studentů.

Fotografický deník Emmy Čulík z MFF Karlovy Vary jako inspirace FOTOGALERIE

< Režisér Javier Rebollo. Foto Emma Čulík.

Občas člověk vidí film, který vás přiměje k tomu, že se zamyslíte nad otázkou, co je to žánr. Protože, bohužel, přátelé, tohle je něco, co je na filmu nevysvětlitelné, a je to něco, co musíte vzít v úvahu, když vytváříte své mistrovské dílo.

Film je něčím, co je žánrově značně omezené, vzhledem k tomu, že se film stal součástí lidové kultury jako masové médium. Téměř každý zajde aspoň tak dvakrát do rok do svého místního multiplexu -- film je zábava. A tento rys kinematografie způsobuje, že film mnozí považují za žánr nízké kvality, za něco, co není třeba brát vážně. Módní návrhářka Vivienne Westwoodová ve své přednášce v Oxford Union v roce 2004 charakterizovala film jako "pseudo-žánr". Ve skutečnosti neměla tušení, o čem mluví, vzhledem k tomu, že neměla naprosto žádné povědomí (anebo se rozhodla, že nechce mít naprosto žádné povědomí) o všech těch nejrůznějších filmech, které jsou ke zhlédnutí zde v Karlových Varech. Inteligentní, dojemné, imaginativní filmy, které se dotýkají srdce i mozku. Ano, nejsou to většinou filmy, které se promítají v multiplexech (možná, že by se tam měly promítat? chodili by tam lidé na ně?) -- ale není možné je ignorovat, protože jsou nedílnou součástí kinematografie.

From time to time you see a film which makes you sit back and consider the question of genre. Because unfortunately, my friends, this is something inexcapable in film, and something you must think of when creating your masterpiece.

Film is something particularly limited by genre, due to the way that it has been embraced by popular culture as a mass-medium. Almost everybody goes to their local multiplex at least a couple of times a year - it is entertainment . And this aspect of cinema makes it come to be regarded by some as low brow, as disregardable. Vivienne Westwood, in a speech at the Oxford Union in 2004, called it a "pseudo-genre". In fact, she had no idea what she was talking about, as she was blissfully unaware (or had decided to be blissfully unaware) of all those types of films that we see here at Karlovy Vary. Intelligent, moving, imaginative films, which touch the heart and the brain. Indeed, these are not the films shown in the multiplexes (perhaps they should be? but would people go to see them?) - but one cannot ignore them as a part of cinema and film as a whole.

Karlovy Vary, sobota 0.30: Hned v pátek, v první den letošního Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech, se promítaly dva velmi dobré filmy. Britsko-francouzsko-irsko-americký film, natočený v severním Skotsku, Mister Lonely (Pan Samotář) a korejský film Ye-ui-up-nun-gut-deul (Bez slitování) měly kupodivu mnoho společného.

Také velmi dobře vybraným, napínavým a mnohovrstevnatým filmem, vedoucím k přemýšlení, promítaným v prvních dvou dnech karlovarského festivalu, byl snímek amerického nezávislého režisére Toma Di Cilla Delirious (U vytržení). I tento film se svými tématy dotýká přesně toho, čím žije dnešní společnost. I on řeší závažná témata ironicky, přesto však je zjevné, že pod povrchem je touha po jemnosti, citu, upřímnosti a čistotě, kterou se však v dnešním cynickém světě lidé bojí přiznat.

Roming (2007) režie Jiří Vejdělek

Film Roming je překvapivě daleko hlubším dílem než Vejdělkovi komerční a relativně tuctoví Účastníci zájezdu z loňského roku, a to nejen proto, že je tento film skutečným hereckým koncertem dvou opravdových hvězd, Mariana Labudy a Bolka Polívky. Ti v tomto filmu oba hrají Romy, se všemi omezeními i lidskými vlastnostmi, jaké bychom zřejmě nalezli u většiny dnešních Romů v České republice. Film nezakrývá, že Romové mohou být nevzdělaní, v určitých věcech omezení a mohou lpět na absurdních, nepraktických tradicích, avšak to neznamená, že nejsou nakonec lidmi, které nemůžeme než mít rádi. Velmi dobře napsaný scénář tohoto pikareskního filmu používá romskou omezenost i furiantství jako metaforu všeobecného lidského údělu. Stejně jako oba hlavní Romové z tohoto příběhu, i my všichni často v životě lpíme na základě svých osobních či kulturních předsudků na nesmyslných, nepraktických či absurdních zvyklostech či řešeních, v jejichž důsledku se pak dostáváme do problémů. Lidé se takto chovají určitou měrou snad všichni -- neznamená to však, že přestávají být lidmi, argumentuje moudře a tolerantně tento film.

Obsluhoval jsem anglického krále (2006), režie Jiří Menzel

Většina filmových adaptací literárních děl, vzniklých po roce 1990, je neúspěšná, a totéž platí plnou měrou o velmi nevyrovnané Menzelově verzi Hrabalova románu Obsluhoval jsem anglického krále. Jistě, Hrabalův román je významově těžko uchopitelný, světélkuje množstvím protichůdných semantických obsahů na mnoha rovinách; přesto však z nich nakonec vyplývá ucelená filozofie. Veškerá tato složitost a hloubka z Menzelovy adaptace zmizela. Co zůstalo, je jen láskyplná a vizuálně pečlivá evokace prostředí luxusních dobových hotelů z období první republiky. Cynik by se mohl zeptat: Co ten film vlastně sděluje, než že je to oslava jídla?

(Ukázka z připravované knihy Jana Čulíka: Jací jsme: Český hraný film 1990-2007, která vyjde před Vánoci)

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.