Když byla bosenská novinářka Mirna Jančičová v Haagu, odkud informovala o procesu se Slobodanem Miloševičem, zhnusilo ji, jak se obžalovanému dařilo proměnit soud v emocionální divadlo, v němž hrál Miloševič hlavní roli, praví se v redakčním komentáři listu Guardian.

Miloševič, který se sám hájil, hrubě zpochybňoval pravdivost svědků žalobce, osoby, které přišly o příbuzné a přátele ve válkách, které vyvolal. Navzdory výtkám od soudu Miloševič dlouze, nesouvisle a důležitě mluvil, citoval přísloví, citoval údajné historické paralely, vyprávěl vtipy, a snažil se přednášet politické projevy. Požadoval, aby u soudu vystoupilo obrovské množství svědků, kteří nenabízeli žádné věcné důkazy, ale jen svědčili o tom, že Miloševič měl mnoho užitečných konexí. Přesto však podle Jančičové soud zosobňoval "vítězství nad nihilismem. Byla to instituce, která zaručovala, že události nebudou zapomenuty a zločiny nebudou nepotrestány."

Po tradičně nesmyslném guláši komentářů a domněnek ve sdělovacích prostředcích, ohledně náhlého úmrtí Slobodana Miloševiče ve vězení v Haagu zírám jako vyoraná myš na podmínky, které v tomto zařízení panují, píše Jiří Havlačka.

Všechny naše TV uveřejnily zprávu, že si Miloševič záměrně a svévolně vzal NEPŘEDEPSANÝ lék proti lepře a tím zrušil účinnost léků proti vysokému krevnímu tlaku a tím se vlastně usmrtil. Jak se k uváděnému léku dostal, už ale nikdo nijak nekomentoval. Oni tam mají lékárnu, kde jsou tyto léky volně k dostání ? Nebo si pro ně Miloševič odskočil z vězení do města ?

Předpokládal jsem, že alespoň BL si takové anomálie všimnou a budou se jí zabývat, leč nestalo se tak. Pitva konstatovala, že zemřel na infarkt, co ale ten infarkt způsobilo, už nikdo neřeší. Je mi celkem jedno, zda byl, nebo nebyl vinen. Pravdu mají vždycky vítězové a ti také sestavují tribunály, které spravedlivě soudí poražené. Zdá se, že pravda v tomto případě nikoho nezajímá. Aby jednou naše pravověrně fundamentalisticky orientované noviny nepsaly, že řezník z Iráku a Afganistánu náhle zemřel ve své vězeňské cele a my nemuseli zase jít povinně do ulic oslavovat.

Slobodan Miloševič měl často používané přízvisko "řezník z Balkánu", podobně jako se hovoří o Ivanu Hrozném či Petru Velikém. Jsem si jist, že mnoha Rusům by se nelíbilo, že se jejich caru říkalo Hrozný i mnoho Rusů z té doby neshledávalo třeba cara Petra zrovna velikým. Ale tuto nálepku ti vládci dostali od historie. Miliony Američanů, kteří hlasovali pro Bushe pro jeho druhé funkční období by nikdy nesouhlasily s tím, jak je jejich prezident vnímán po celém světě, ale kvůli nim přece se ode mne neočekává, že budu předstírat, že existují pochybnosti o tom, zda byl Bush odpovědný -- i když jen nepřímo, jako inspirace -- za mučení, k němuž došlo ve vězení Abu Ghraib. Miloševič je stejným způsobem odpovědný za hrůzy, kterým bylo vystaveno tolik lidí v bývalé Jugoslávii (a mnozí z nich přišli o život).

Poprvé jsem byl v Jugoslávii v roce 1968. A od té doby mnohokrát. Jezdil jsem hlavně za sportem, ale i za krásami této balkánské lokality. V té době jsem se slušně domluvil i na území dnešního Chorvatska a Srbska. Když začaly, pro nás nepochopitelné, války, někteří z kolegů odešli a začali pracovat v Čechách. Jeden z nich odešel poté, co během chirurgické operace bomba zasáhla nemocnici a on, instrumentářka a pacient zůstal. Jeho asistent z druhé strany stolu a celý zbytek nemocnice zmizel. Ptal jsem se ho mockrát, proč se válčí. Říkal a říká i dnes "to nemůžeš pochopit". Musel bys tam žít a tvůj tatínek, tvůj děda a jeho tatínek a jeho děda a jeho..... Balkán je místo s neobyčejným prolínáním zájmů, kultur, s neobyčejně komplikovanou historií.

Pan Golgo asi hovoří srbštinou, chorvatštinou a ostatními balkánskými jazyky. Jistě poznal historii a kulturu této oblasti.

Přesto se mi po přečtení jeho článku vybaví "zuřivý" reportér E.E. Kisch a jeho citát po návratu z Číny: "kdo byl v Číně hodinu, napíše článek, kdo byl v Číně den napíše knihu, ale kdo tam strávil rok, nenapíše nic".

Odkazy na výběr více než 360 článků, publikovaných v BL o válce v bývalé Jugoslávii do 29. 8. 2001 ZDE

V pondělí 13. března má deník Metro hlavní titulek: "Balkánský řezník zemřel v Haagu na infarkt". - Je to materiál z ČTK. Je fakt, že list publikuje několik rozdílných názorů na Miloševiče, od občanů z bývalé Jugoslávie, ale celou věc kazí ten nesmírně zaujatý titulek. Nepřijde redaktorům deníku Metro, že tím titulkem urazili značnou část lidí, kteří si o Miloševičovi třeba nemyslí, že to byl "řezník"? Co je to vůbec za jazyk?

K Vašemu dnešnímu článku doplňuji toto: Zpravodajský server Novinky.cz měl v dnešním vydání (10.30) titulek článku o Miloševičovi nazván "Srbové o mrtvého Miloševiče nestojí", přičemž z textu článku vyplývalo, že se nejedná o postoj Srbů, ale srbských úřadů, píše Miroslav Kodet.

Ve 12.30 už titulek zněl "Srbové chtějí zabránit pohřbu Miloševiče". Potěšující na věci je to, že v diskuzi k článku bylo 1300 ohlasů, z nichž více než polovina označila jak použitý titulek, tak i chování srbských úřadů za pobuřující. Protože se diskuse na Novinkách nevyznačuje nějakou ohromující úrovní přispěvatelů, právě naopak, je tak přesná a výstižná reakce čtenářů potěšující.

Ani po osmi měsících, jež uplynuly od smrti Adolfa Hitlera, nemizí z českého tisku ani z tisku řady dalších zemí články nazývající Adolfa Hitlera diktátorem, rasistou či masovým vrahem, píše Jan Friedlander. Nepřijde pisatelům těchto článků ani příslušným redaktorům, že tím urážejí značnou část lidí, kteří si to o Hitlerovi nemyslí?. Co je to vůbec za jazyk?

Na počátku 21. století žijeme v novém, úzce vzájemně závislém světě, ve kterém bezprecedentní nové hrozby vyžadují zvýšené společné reakce. Následně my, členské státy Severo atlantické organizace a Ruská federace zahajujeme dnes novou stránku v našich vztazích, zaměřených na zvýšení naší schopnosti pracovat vzájemně v oblastí společného zájmu a postavit se společně proti hrozbám a rizikům naší bezpečnosti.

Jako účastníci Zakládajícího aktu o vzájemných vztazích, spolupráci a bezpečnosti, znovu potvrzujeme cíle, zásady a závazky tam deklarované, zvláště pak naše odhodlání budovat trvalý mír v euroatlantické oblasti na zásadách demokracie a bezpečnostní spolupráci a na zásadě, že bezpečnost všech států v euro-atlantické společnosti je nedělitelná. Jsme přesvědčeni, že kvalitativně nový vztah mezi NATO a Ruskou federací vytvoří zásadní příspěvek k dosažení tohoto cíle. V této souvislosti budeme v dobré vůli respektovat naše závazky dle mezinárodního práva, včetně Charty OSN, ustanovení a zásady obsažené v Helsinském závěrečném aktu a Charty pro evropskou bezpečnost OBSE.

Zaujal mě jeden detail, píše Jiří Hudeček. Při sledování tiskové konference hlavní žalobkyně ICTY paní Carly del Ponte (byla k vidění "live" na Euronews) jsem si všiml, že soustavně komolí Miloševičovo příjmení (používala výhradně znění MiloSevič). Zdá se mi to pozoruhodné - nevím jen, jde-li o důsledek neschopnosti paní žalobkyně se za čtyři roky (!) naučit správně znění příjmení, nebo o projev pohrdání Miloševičem, či o prostý výraz pohrdání příslušníka "civilizovaného národa" ze "západní Evropy" jazykem "nějakých Slovanů". Každopádně mám pocit, že to o čemsi vypovídá a že to možná nebyla úplná drobnost.

Pánu Hudečkovi slúži ku cti, že si tento detail všimol, obávam sa však, že tomuto prešľapu prisudzuje príliš veľkú dôležitosť. Situáciu v Juhoslávii som svojho času sledoval veľmi pozorne a meno Slobodana Miloševića anglicky hovoriaci novinári a politici takmer bez výnimky prepisovali ako Milosevic. Pravdepodobne preto sa v anglicky hovoriacom svete ujala výslovnosť [milouzevič]. Svetlou výnimkou bola v tomto ohľade iba BBC, píše Slavomír Čéplö.

Hraniční siť je rozeseta po celé planetě a varuje nežádané návštěvníky: nejste vítáni! Běženci opouštějí domovy po stovkách a tisících, i když jejich země prosperuje příkladně z turistického ruchu anebo vyšlechtěné poslušnosti a psovské oddanosti -- víra nevíra, všechny cesty vedou ke svobodě, k naději v lepší ekonomické zacházení. (Slyšel jsem, že všechny cesty vedou do Číny, do svatého města Říma vedly kdysi.)

Běženství vytváří kazy a boláky na lidském rodu. V nočních dobách se lidské bytosti nedůstojně snaží proniknout do zakázaného území, střeženého vycvičenými bojovníky, podpořenými poslušnými psy, moderní technikou odhalující lehce i jehlu v kupce sena.

"Je to diktatura," dospívají vnitropolitičtí analytici po prostudování volebního programu Strany zelených k závěru. Chtějí nařizovat, omezovat, jejich liberální rétorika ve skutečnosti kryje ekologické inženýrství a svobodu v praxi omezuje. Co jiného je snaha zakázat jízdu kamionů o víkendech, topení uhlím, či restrukturovat daňové zatížení na zcela jiném než současném principu?

Zatímco premiér Paroubek označuje SZ za "hnutí pravičáků" a soudruh Filip, dotčený nechutí Zelených k Rudým, konstruuje nový druh melounů s modrým, "možná shnilým" jádrem, jiní komentátoři -- např. Zbyněk Klíč v pátečních HN, docházejí k tomu, že tato strana vlastně vůbec pravicová není.

A proč by měla být?

Krátká poznámka o tom, jakým způsobem je financováno a komu slouží takzvané "Sorosovo impérium" nevládních organizací - a to nejen v České republice, rozzlobilo postižené husy. Sorosova taktika nevládní infrastruktury "neziskového sektoru", finacovaná decentralizovanou formou "fundraisingu" ze státních, polostátních nebo nadnárodně korporátních zdrojů jako součást cílené, koordinovné politiky, slavila přitom v uplynulých deseti letech až nečekaný úspěch. Přispěla k pádu několika režimů a ovlivnila složení mnoha vlád a parlamentů.

Taktika je to přitom až neuvěřitelně jednoduchá. Pevná pavučina částečně shodných zájmů.

Začátkem listopadu 2005 schválila Sněmovna reprezentantů USA 4 miliony dolarů jako dotace pro ruské demokratické politické strany a 95 milionů dolarů Fondu pro demokracii, s nímž disponuje americké ministerstvo zahraničních věcí a který byl v minulém roce určen především pro Rusko a Ukrajinu. Tehdy dostaly z různých amerických fondů nejrůznější nevládní a jiné podobné organizace v Rusku 95 milionů dolarů a na Ukrajině 105 milionů dolarů. Jak známo loňská "oranžová revoluce" na Ukrajině byla financována právě z amerických vládních a soukromých dolarových dotací.

Trestní stíhání Yekty Uzunoglu patří určitě k nejpodivnějším výkonům polistopadových orgánů činných v trestním řízení (tedy netoliko justice) mimořádnou délkou, nadužíváním institutu vazby a nezpůsobilostí obžaloby dosáhnout svého. Právě poslední okolnost činí z kauzy obzvláště hrůznou záležitost: orgány činné v trestním řízení dlouhodobě narušovaly život občana, a dokonce ho za účelem vyšetřování zbavily osobní svobody, aniž by k tomu měly dostatečné zákonné důvody.

Továrna automobilky Hyundai - byly toho plné strany novin. Jedna zaručená informace předháněla druhou. Uběhlo už více jak půl roku, kdy se poprvé objevily spekulace o možném vstupu jihokorejské firmy na náš trh. S koncem minulého roku události nabíraly razantní spád. Nyní je polovina března a o investici se nedovíme takřka nikde nic.

Finsko je jedinou západoevropskou zemí, která staví jaderný reaktor. V minulých letech byla proto dávána za příklad renesance jaderné energetiky. Výstavba však ještě neběží ani rok a už nabrala mnohaměsíční skluz. Potýká se nejen s nedostatečnou kvalitou svárů reaktorové nádoby, ale koncem února vyšlo najevo, že i samotná základová deska byla postavena z nekvalitního betonu.

Již delší dobu sledujeme se znepokojením aktivizaci různých přisluhovačů nacismu a také často nepokrytou snahu o jejich rehabilitaci v některých státech Pobaltí. Jsme navíc přesvědčeni, že takovéto snahy usilující o revizi pohledu na průběh a výsledky 2. světové války se hluboce dotýkají i nás. Také třeba proto, že např. estonští fašisté nesou spoluodpovědnost za vyvraždění transportu šesti set českých Židů.

Tvar nečtu už dávno, dvě čísla Hosta mám pročtené za dvacet minut, někdy i za kratší dobu (stačím přitom vypít kávu v Univerzitní knihovně UP) -- člověk se ale s tím nudným světem současné české literatury, v níž se všichni navzájem poplácávají a kňourají nad nezájmem lidí o jejich díla, setkává i jinde, třeba v Lidových novinách (typická je v tomto ohledu rubrika D. Iwashity v sobotní Orientaci). Člověk by měl asi jásat a děkovat Bohu za to, že máme kulturu, že máme své básníky... leč on je to stejně stupidní klam jako víra naivní šlechtičny z Osudů dobrého vojáka Švejka, že český voják je dobrý voják, čili že splňuje všechno to mondénní nadšení pro válku, jež tak tvrdě kritizoval Karl Kraus.

Skupina občanů vystoupila před několika dny na veřejnost s textem, který pod názvem Žalujeme zveřejnila většina médií. Signatáři v něm obviňují některé představitele výkonné, zákonodárné a soudní moci v České republice ze zanedbání svých povinností i z lhostejnosti k nedostatkům a chybám, jichž se dopustily věcně příslušné orgány, činné v trestním řízení vůči původně tureckému, nyní už německému občanu kurdského původu panu MUDr. Yektovi Geylanî - Uzunoğlu v období mezi roky 1994 a 2005. Dokument také ve stejné souvislosti vyčítá novinářům zkreslené a nepravdivé informování v honbě za senzacemi. Uvedené, ale nejmenované osoby podle signatářů nesplnily svoje ústavní pravomoci, či v případě novinářů, hrubě poškodili pověst Yekty Uzunoğlu a tak se morálně zpronevěřili svému poslání.

Před několika lety jsem měla to štěstí, že jsem v kynologickém časopise narazila na originální text Ireny Sehnerové, píše Hana Magyarová. Text sice přinášel poučení stran kynologických znalostí a dovedností, nicméně se zcela vymykal rámci, který ve své obecnosti kynologický časopis přinášívá. Vedena zvědavostí jsem si objednala několik autorčiných titulů o psech, které jsou poučné i lehkovážné, osobité. Pořád je to ale takové hraní, pohrávání-až se člověk diví, proč tolik zjevné originality v myšlení a psaní je používáno právě v oblasti kynologie.

Vtom přišel první výbuch - vydání románu Ach, národe hříšný.

Poslanecká sněmovna v rámci přijetí nového trestního zákoníku učinila dvě závažné změny -- snížení věku trestní odpovědnosti dětí na 14 let a snížení věku ochrany dětí před pohlavním zneužíváním rovněž na 14 let -- obě v rozporu s původním návrhem vlády a podle našeho mínění v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Ta je přitom integrální součástí právního řádu České republiky. Podle jejího článku 1 je dítětem každá lidská bytost mladší osmnácti let.

Pokud se týká hodnocení Moravcova diskusního pořadu na ČT s Vámi plně souhlasím a navíc se domnívám, že takto koncipovaný pořad neposkytne posluchačům to, co by měl - tj. orientaci v programech stran a seriozní odpověď na to, jak by takovou či onakou problematiku řešily, kdyby se dostaly k moci výkonné. Pořad na mne působí jako estráda svého druhu, jejímž hlavním účelem asi jest představit krajské lídry jednotlivých stran. To nepovažuji za účelné provádět na celostátní úrovni.

Domnívám se, že značný časový prostor tomuto pořadu věnovaný šlo využít mnohem účelněji, píše Zdeněk Horák.

Pane Čulíku, o co vám jde? Redaktor Aust je zjevně mladý člověk. Vy jste člověk, který na všem vidí špatné. Pravda je, že Britské listy jsou plné chyb. To se dá prominout. Jsou ale plné jedovatostí a účelových lží. To se prominout nedá. Máte štěstí, že žijeme v demokratickém státě a vy si můžete dělat, co chcete. Neměl byste toho ale zneužívat a lhát a překrucovat fakta. Když teda chcete ostatní poučovat. Jinak si klidně jděte třeba do prdele, doporučuje Tomáš Radvan.

I když jsem vás v minlosti několikrát dost ostře kritizoval a myslím si že mnohé vaše názory jsou šité velmi horkou jehlou, s vaším rozborem českých médií v podstatě bezvýhradně souhlasím. Podle mého názoru jsou česká média s prominutím jedna velká sračka a je fantaskní vidět, jak se těmito nýmandy lidé nechávají manipulovat, píše z Kanady Paul Novotný.

V poslednch několika měsících jsem se stal pravidelným čtenářem Britských listů. V jejích článcích nalézám v prvé řadě informace, které v papírovém tisku nejsou, píše Jiří Kopal. Mladou frontu a Lidové noviny, o Blesku nemluvě jsem přestal číst hned po odchodu do penze před 6 lety. Považoval jsem to a považuji stále za vyhazování peněz.

Souhlasím s hodnocením Hospodářských novin (i když ty se také trochu pokazily) i Práva (zvláště té stránky, která je věnována lumpárně). Často vysmívané Haló noviny považuji za významný politický nástroj KSČM, který se snaží o seriozní (i když samozřejmě tendenční) zpravodajství. Alespoň nejsou (stejně jako Právo a HN) sprosté a urážlivé.

A že kritika pana Čulíka byla správná, to je zřejmé v odezvě pana Austa.

Čulíku, jsi mimo! Ty akorát pořád kalíš vodu, protože jsi se po návratu z emigrace nedostal v Česku k lizu a tak trucuješ. Miloševič byl bolševické prase a KOMUNISTICKÝ zločinec a měli ho pověsit za jeho rudý koule do průvanu.

Nenávidím komunismus! Stejně vyhraje ODS a kopne vás všechny do prdele! Ať žije pravice! SMRT KOMUNISTŮM, píše Britským listům anonymní čtenář, který se podepsal občan a demokrat.

(Věcná informace: Jan Čulík z Československa neemigroval. Ani se do Československa nevrátil: žije v Británii a vyučuje středoevropským studiím na University of Glasgow.)

Jako jeden ze spoluorganizátorů pražských akcí v rámci Mezinárodního dne proti okupaci Iráku bych se rád vyjádřil k článkům Štěpána Kotrby na toto téma "Sektářství mírotvůrců" a "Demonstrace: Mladí a neklidní se probudili se sněženkami". Sdílím nechuť Štěpána Kotrby k rozhádanosti českého protiválečného hnutí. Letos se projevila se tak, že proti okupaci Iráku jsou organizovány dvě demonstrace.

Rád bych viděl jeden velký protest 19.3 v Česku. Sektářství však není způsobeno rozhádaností několika organizátorů -- ta je spíše následkem, než příčinou. Podmínky pro hašteřivce tvoří izolovanost a slabost jejich hnutí.

V poslední době ztrácejí lidé důvěru v církev, v křesťanství, v Boha. Není to jenom trend posledních několika let, ale je to jakýsi vývoj, nasměrování celé lidské civilizace. Odpověď, proč tomu tak je, přenechám kvalifikovaným odborníkům. Odborníkům, jako jsou například sociologové, filosofové. Možná je to dáno nepochopením základní biblické zvěsti, snad jsou tady ještě i jiné důvody. Jako vyznávající křesťan mohu přispět svým pohledem, svým svědectvím kým Bůh je. Pokusím se poodhalit něco z božího charakteru. V Bibli je užito slovního spojení -- Bůh slitovný a milostivý.

Španělsko zažilo ve dvacátém století několik desetiletí diktátorského režimu. Po smrti diktátora Franka zahájilo Španělsko přechod k demokracii, jehož součástí se stalo také radikální zpochybnění tradiční mužské a ženské role, včetně "sexuální revoluce". V posledních třiceti letech probíhá ve Španělsku živá společenská debata na toto téma a španělská společnost prochází dramatickými změnami. Díky snaze žen i mužů změnit tradiční uspořádání a dospět k společenským vztahům založeným na rovnosti je dnes Španělsko zemí s nadprůměrným zastoupením žen v politice i v ekonomické sféře a těší se z pokrokové legislativy, např. zákonu o manželství osob stejného pohlaví a komplexním zákonu o domácím násilí.

Před třemi týdny byla dr. Wafa Sultanová v podstatě neznámou syrsko-americkou psychiatryní, žijící nedaleko Los Angeles.

Nyní, v důsledku neobvykle otevřeného a provokativního interview, který s ním odvysílala televize Al Džazíra dne 21. února 2006, se Sultanová stala mezinárodní senzací. Mnozí ji chválí jako nový hlas rozumu, jiní ji odsuzují jako kacířku a bezvěrkyni, která si zaslouží zemřít.

Josef Vít se nás snaží přesvědčit, že kritika čínského počínání v Tibetu je přehnaná. V zemi prý do roku 1950 panoval nelidský středověký režim, zatímco nyní - pod čínskou vládou - do Tibetu konečně přišel pokrok a s ním všechny vymoženosti moderní civilizace.

Vít kritizuje protibetské aktivisty, kteří údajně mají minimum znalostí o skutečné situaci v zemi před čínskou invazí. "Kolik z nich ví, že před padesáti lety byly v Tibetu ještě lidské oběti?", táže se (ale neuvádí pro své tvrzení žádný zdroj).

Na klimatické změny neexistuje jiná rozumná odpověď než zásadní společenská změna. Limity na cokoli a kvóty na něco jiného to nezajistí. Ať do nich fušujeme jak chceme, stejně nemůžeme základní pozemské systémy podporující život udržet v rámci stávajícího ekonomického systému.

Moravcův čtvrteční mimořádný politický diskusní pořad bohužel vážným způsobem zkreslil politické poměry v České republice, a to v důsledku dvou závažných profesionálních poklesků, jichž se dopustila Česká televize.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.