Veřejnost se občas podivuje velkým rozdílům mezi tresty, uloženými za podobné trestné činy různými soudy, a pozastavuje se nad výroky o vině, vynesenými na základě velmi chatrných důkazů, ba téměř žádných. Viní z těchto nepříjemných úkazů soudce, kteří stojí na konci řetězce trestního stíhání a je na ně dobře vidět, neboť soudní řízení je veřejné. Při pohledu zblízka se ale téměř vždy ukáže, že pochybné rozsudky stojí na nejisté základně neúplného nebo nesprávně vedeného vyšetřování, jehož výsledky přetavil státní zástupce v pochybně odůvodněnou obžalobu.

Opět se někdo pokouší stávkovat a opět mu ostatní nadávají a jiní se pokoušejí zneužít stávky ve svůj politický prospěch. Místo věcných argumentů, ekonomické analýzy finančních toků ve zdravotnictví apod., jsou však opět prezentovány jen osobní dojmy a špatně skrývané zájmy jako hlavní argumenty.

S pořádnou ekonomickou analýzou se nikdo nenamáhá. Občas se argumentuje na základě jednotlivých příkladů a zkušeností, jak to udělala včera paní Říhová. To je ovšem naprosto chybný přístup, od účetní bych očekával více, a to především analýzu financování zdravotnictví.

Z předvolebního průzkumu veřejného mínění, který v minulém týdnu provedla pro ČT agentura SC&C, vyplývá, že by Stranu zelených v Praze volilo 8,2 % voličů. Pokud přijmeme hypotézu, že Zelené je možné v České republice pokládat za liberální stranu, můžeme z toho dále vyvodit zajímavá fakta - tak, jak je skrývají volební výsledky. Ty nám říkají, že volební potenciál zelených se oproti roku 2004 a volbám do Senátu snížil asi na polovinu a oproti výsledkům bezpochyby liberální Koalice ve Sněmovních volbách v roce 2002 o dalších deset procent.

Setkají se medvěd, lev a kuře.

Medvěd praví: "Když já zařvu v severoamerických lesích, celý les se roztřese strachem."

Lev praví: "A když já zařvu na velkých pláních severní Afriky, bojí se mě celá savana."

Kuře: "To nic není. Když já jenom zakašlám, podělá se hrůzou celý svět."

Nějak se mi nechce věřit tomu, že by novinář z MF Dnes Viliam Buchert polemizoval ve svém článku "Tajemství Kateřiny N." s jakýmkoliv mnou vyjádřeným názorem. Četl jsem o tajemství Kateřiny N. několikrát a místo nějakého jasného názorového střetu jsem našel jedině zmínku o mediálních mudrlantech, kterým oči rudnou vzteky, kteří se vyjadřovali pohrdlivě o nějakých sportovkyních, kteří u toho provádějí svůj intelektuální masochistický rituál.

Připusťme tedy, čistě hypoteticky, že Viliam Buchert skutečně polemizuje s mým článkem.

V únoru 2006 uskutečnila česká vládní delegace návštěvu subsaharské Afriky. Vzhledem ke skutečnosti, že málokterý z českých představitelů překračuje 25. stupeň severní šířky, když se jedná o cestách do Afriky lze říci, že tato návštěva byla historickou. Byla početná i měla větší ambici. Tomu také odpovídají slova ministra C. Svobody: "Být první se vyplatí" nebo "příležitosti je třeba využít" v týdeníku Ekonom z 15. 2. 2006. Nutno dodat, že to jsou výroky pro Cyrila Svobodu necharakteristické, však výstižné mimo jiné i proto, že česko-africké vztahy je třeba chápat jako funkci souher mezi asymetrickými ekonomickými zájmy na straně jedné, a specifickou historii těchto vztahů na straně druhé.

Ve své reportáži o cestě na Seychellské ostrovy za Radovanem Krejčířem, která vychází v úterý v deníku Metro, píše Filip Sklenář mj.: "Knížka vychází -- je plná strašných tiskových chyb a přehlédnutých stylistických neohrabaností. Věda dobře, že mě za tuto knihu nikdo nepochválí, pochválím se na stránkách Britských listů sám." To se skutečně stalo. Dne 12. 12. 2005 jsme v Britských listech publikovali Sklenářovu recenzi na knihu o Krejčířovi.

Sklenář však Britské listy neinformoval, že je sám autorem této knihy, a že tedy manipulativně píše recenzi na svou vlastní knihu! Kdybychom to věděli, samozřejmě bychom tuto "recenzi" nevydali. Kniha vyšla za podivných okolností a její autor zůstal veřejnosti neznámý.

Jde o hrubý střet zájmů a neetické jednání. Z toho důvodu oznamujeme, že Britské listy s Filipem Sklenářem končí jakoukoliv další spolupráci. Čtenářům se za tento podvod autora "recenze" omlouváme.

Dan Brown, autor bestselleru Da Vinci Code prý ukradl hlavní téma své knihy z dokumentárního knižního díla o Ježíši Kristu a o katolické církvi, stěžovali si žalobci v pondělí u vyššího soudu v Londýně.

Autoři Michael Baigent a Richard Leigh tvrdí, že jim americký spisovatel Dan Brown ukradl témata a myšlenky, které zkoumali ve své knize z roku 1982 The Holy Blood and the Holy Grail (Svatá krev a Svatý Grál).

Žalují amerického vydavatele knihy Da Vinci Code Random House v případě, který zřejmě bude mít dalekosáhlé důsledky pro zákon o autorských právech.

Ve své poslední Zprávě o stavu unie pronesl americký prezident slova, která obletěla svět: "Amerika je závislá na ropě". Očekávaný obrat, o kterém se záhy začalo spekulovat, se ale nekoná. Necelý měsíc poté bubliny splaskly a vše zůstává při starém, ne-li ještě hůř.

Před nedávnem vyšel v Britských listech článek o "sociální ekonomice" , ve kterém pan Novotný navrhuje zakládání státních "sociálních" firem pro řešení problému nezaměstnanosti. Po přečtení díla Fréderica Bastiata (1801-1850) zjišťuji, že podobné návrhy byly na denním pořádku před více než sto padesáti lety, píše Ondřej Palkovský:

Článek "Vykloubená logika", který Britské listy vydaly 12. 2. 2006 pod jménem Ladislava Jakla, tajemníka prezidenta Václava Klause, obdržela redakční spolupracovnice, redaktorka Profitu Andrea Cerquierová jako argumentační přílohu odpovědi Ladislava Jakla na svou korespondenci s Hradem ve věci zákona o registrovaném partnerství.

Vydali jsme tento dokument, analyzující pozici tajemníka Václava Klause proto, aby byly jasné argumenty, které ovlivňují prezidentovo rozhodnutí. Jaké bylo ale naše překvapení, když se Ladislav Jakl ozval, že on autorem těchto argumentů není... Kdo tedy vlastně radí prezidentovi? Po poměrně nervózní korespondenci vyšlo najevo v odpovědi na položenou otázku, že oním tajemným snášečem argumentů proti souhlasu se zněním zákona je bývalý poslanec Oldřich Kužílek (ODA), spoluautor zákona 106/1999 Sb. o svobodném přístupu k informacím, nyní "poradce pro otevřenost veřejné správy". Ten jej zveřejnil pod názvem Poznámky k registrovanému partnerství 10. 2. 2006 na serveru Centrum politiky ODA-US. Stať podle svého vyjádření pro Britské listy vypracoval pro potřeby některých senátorů, a poté poskytl i L. Jaklovi pro potřeby kanceláře prezidenta.

Britské listy měly text k dispozici už před tímto datem. Obdržely ho pod č. 3864520450 z hradní adresy Ladislava Jakla jako přílohu emailové korespondence s Andreou Cerqierovou, aniž by Jakl dal na vědomí adresátce, že text není jeho. Jak je vidět, i poradce potřebuje občas poradit. Ale kdo radí poradcům poradce, když poradce radí prezidentovi?

Čtenářům se za ne-chtěnou ne-pravou autorskou zápletku omlouváme, Ladislavu Jaklovi za ne-pravé autorství a pravému autorovi Oldřichu Kužílkovi za ne-pravého autora také. Jeho přání plníme beze zbytku a text už navždy označujeme jeho jménem. Ať to všichni pěkně vědí, kdo radí poradcům, když si poradci nevědí rady se svobodným přístupem občanů k informacím z Hradu. Olaf Lávka by měl také vědět, co udělat, když budete muset něco napsat na tabuli, a v tu chvíli zjistíte, že je křída zlomená ... Je to jako rozhovor s hostem, kterého jste si vybrali aneb Můžete si za to sami. Prostě Vykloubená logika v podání Oldřicha Kužílka.

Celá logika zákonů o registrovaném partnerství je vykloubená. Původním, tradičním, rituálním a archetypovým obsahem právní úpravy manželství, zejména v rovině dědické, daňové, v rovině vzájemného zastupování atd. je nadstandardní ZVÝHODNĚNÍ jako ODMĚNA za nejdůležitější funkci při přežití biologického rodu, tj. plození dětí.

V přirozenosti úpravy manželství je tedy princip nerovnosti mezi všemi ostatními typ vztahů, když jen tento jediný plní tuto nejdůležitější funkci. Jako nadstandardní se u manželství upravují nejen aspekty daňové, dědické ad., ale stát na sebe ve velké části úpravy manželství bere roli toho, kdo svou mocí prosadí i MORÁLNÍ ZÁVAZKY, plynoucí ze vztahu, jako je vyživovací povinnost, povinnost přiměřeného příspěvku na společnou domácnost atd.

Jako občanka České republiky a pacientka českého zdravotnictví odmítán být nadále zajatcem ve válce lékařů s politickou mocí a být držena jako rukojmí některých lékařů, VZP i ministra zdravotnictví. Odmítám být politickou předvolební zbraní ČSSD kontra ODS. Jsem člověk se svou lidskou důstojností a nikoliv výrobní prostředek ani kasička na peníze zdravotnickým individualistům, lhostejno zda z lékařských ordinací či byrokratických kanceláří.

Odmítám doplácet svým zdravím a hodnotou svého budoucího života na soukromé rozpory několika jedinců ve společnosti, odmítám se finančně podílet na legislativou vynuceném zdroji peněz společnostem, které bez skrupulí vydělávají na záměrném poškozování zdraví občanů.

S článkem Bohumila Kartouse "Mimozemšťané by neměli šanci" polemizuje v pondělí Mladé frontě Dnes, aniž by názoru, s nímž nesouhlasí, poskytl prostor, či ho vůbec jmenoval :) Viliam Buchert, ZDE. Píše, že je vítězství Kateřiny Neumannové pro mnoho Čechů vzorem, a proto je důležité. V zahraničí často znají podle něho Čechy pouze jako sportovce.

Viliam Buchert si o minulém víkendu vyměnil s redaktory Britských listů několik mailů ohledně článku Jana Kavana, s jehož prezentací nesouhlasil. Nabídli jsme mu prostor k vyjádření jeho názoru, to však odmítl. Děje se to pravidelněji: Viliam Buchert občas posílá své kritické - někdy souhlasné - názory na Britské listy, nepřeje si však, abychom je publikovali.

Občanské sdružení Dialog vědy s uměním pořádá od 7. do 17. července 2006 v Nových Hradech (Jižní Čechy) mezinárodní workshop s názvem:

DIALOGUE BETWEEN SCIENCE AND ART - THE CONCEPT OF CONTEMPORARY CREATIVITY (International Workshop).

Workshop je zařazen do databáze Vzdělávacích programů Evropské unie: Socrates Comenius / Grundtvig Course Database 2006-2007. Více na webu: ZDE (referenční číslo: CZ-2006-002).

Kurz je určen přednostně pro lektory, nebo učitele zapojené do vzdělávání dospělých a do celoživotního vzdělávání. Přihlásit se mohou i učitele středních a vysokých škol. Přednášet budou vědci z Anglie, Rakouska a Čech, v ateliéru budou asistovat profesionální umělci z Rakouska a Čech. Poplatek za kurz pro české účastníky je 2 000 Kč, v čem je zahrnutá celodenní penze na 10 dní, materiál pro ateliérovou tvorbu, exkurze a jiné. Zatím jsou přihlášení účastníci ze Španělska, Řecka, Itálie, Rumunska a Slovenska.

Pracovní jazyk kurzu je angličtina. Více informací na e-mailove adrese: ZDE.

Všichni víme leccos o období zvaném studená válka. Naprostá většina z nás i osobně zažila delší či kratší část tohoto období. Zažili jsem období strachu, že studená válka by mohla přerůst do války otevřené. O to větší byla naše úleva, když tato válka skončila. Rušily se celé kategorie zbraní, zavírala se kasárna a prudce se snižovaly vojenské výdaje. Netrvalo však dlouho a válka se vrátila.

Nejprve to byla tzv. první irácká válka - Pouštní bouře 1991. Byla ale legální, tzn. měla mandát RB OSN. Byla i legitimní - jejím hlavním smyslem bylo potrestat agresi. Pak ale přišla první velmi problematická válka - letecké údery proti srbsko - černohorské Jugoslávii - Spojená síla 1999. Ta už byla nelegální, neměla mandát RB OSN. Přesto jsme o ní slyšeli nezapomenutelný výrok - "humanitární bombardování." Navíc přinesla nešťastné chvíle pro Javiera Solanu.

A pak přišlo 11. 9. 2001. Bezesporu krutý a cynický teroristický zločin. Byl také po právu tvrdě odsouzen i v řadě rezolucí RB OSN. Na základě toho prošla i rezoluce schvalující údery na Afghánistán - EF 2001. Z hlediska mezinárodního práva to byla v podstatě bezproblémová válka. Jenomže tím věc neskončila - v Bílém domě padlo rozhodnutí o dalším úderu, tentokrát proti Iráku - IF 2003. Válka však byla jednoznačně nelegální - neměla mandát RB OSN. A přesto dostala tak vzletný název: Irácká svoboda.

Když jsem svůj text "Umělec vyhozený dveřmi se musí vrátit oknem" končil tvrzením, že umělec nemá v současné společnosti žádné postavení a ještě za to musí přijmout větší odpovědnost, měl jsem tím na mysli především fakt, že údělem umělce je dobrovolné přijetí samoty, v níž přesto musí nějakým způsobem pozvednout hlas a snažit se být i za cenu odmítnutí slyšen.

Když bylo před časem na Miloslava Ransdorfa podáno trestní oznámení za jeho údajné výroky, týkající se lágru v Letech, požádal mně jako advokáta o převzetí obhajoby. Toho však nebylo nakonec zapotřebí, neboť jak známo z médií, ke stíhání nedošlo, jelikož příslušný orgán konstatoval absenci skutkových i právních důvodů. Jestliže se dnes o Letech opět hovoří, patří zřejmě ke zdejšímu mediálnímu folklóru, že o Ransdorfovi dokonce i zasloužilí "lidskoprávníci" píší, jakoby byl již přinejmenším třikrát oběšen za popírání holocaustu a velebení genocidia. A tak i proto mám důvod veřejně objasnit jeho pohnutky v "letské cause".

Moazzam Begg chtěl pomoci svým druhům muslimům - v Bosně, v Čečně, v Afghánistánu. CIA a britská rozvědka MI 5 rozhodly, že to znamená, že se stal "nepřátelským bojovníkem". Věznili ho tři roky v Afghánistánu a pak na Kubě - v zálivu Guantánamo. Protože je britský občan, na nátlak britské vlády ho pak propustili. Nic proti němu nikdy neměli. Po propuštění a příjezdu do Británie proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání za nic. Nyní vydal Moazzam Begg o své "cestě do Guantánama a zpět" pozoruhodnou knihu. V minulých dnech poskytl rozhovor deníku Guardian.

Mohou politici vyzývat k násilí vůči svým oponentům? Kde končí svoboda slova? A kde "nedotknutelnost" politiků?

Řádně demokraticky zvolený politik Jonáš (ODS) se veřejně podivuje nad tím, že občané nezpráskali holemi jeho oponenta Lišku (SZ) za to, že hájí názor preferovaný většinou voličů v řádném, demokraticky uskutečněném referendu. Náměstek brněnského primátora Radomír Jonáš sáhl v předvolební propagandistické kampani ke zbrani nebývalého kalibru.

Jakkoli nás veřejní činitelé nabádají, abychom si důkladně rozvážili, koho budeme volit, je zřejmé, že většina z nás se ve skutečnosti neřídí úvahou, nýbrž sympatiemi a antipatiemi, které ke svým zástupcům chováme; toto emotivní hledisko uplatňujeme tím víc, čím méně se dokážeme orientovat v jejich výrocích a programových prohlášeních. Slouží nám to ke cti nebo k necti? To je sporné; takový je prostě současný stav světa.

Samozřejmě je toto travestie na esej, satira na internetové diskuse, ale informace v úvodní části jsou pravdivé. Bohužel jsem nenašel původní studii v angličtině (nečtu německy), takže většina faktu pochází z článku na internetu (link je uveden v textu) a z vědecké a populárně vědecké literatury o mozku, píše autor a pokračuje:

Dvě věci jsou na tomhle zajímavé.

1. Když článek, shrnující výsledky německé studie, poprvé vyšel, někdy na konci devadesátých let, prošel na veřejnosti (v US) téměř bez povšimnutí, zrovna tak jako pozdější US studie, které mezi jiným dokumentovaly naprosto devastující vliv televize na schopnost soustředění, dvoutřetinový pokles slovní zásoby mezi středoškolskými studenty atd. Hlavní mediální zdroje to zkrátka zazdily.

2. Před rokem, když jsem to znovuobjevil, jsem poslal link několika svým americkým přátelům, kteří ho poslali dál, takže mi najednou došlo asi 150 emailů od lidí, které jsem neznal. Spektrum reakci bylo široké, ale zároveň bylo pevně ohraničeno dvěma extrémy: a) konečně! to vše vysvětluje b) ty idiote - útoky na moji osobu a intelekt, jakobych byl autorem článku nebo studie.

V Lidových novinách říká Václav Havel (projev v Obecním domě 22.února): "Osobně například nechápu, proč je českým, evropským i světovým ideálem výroba stále většího počtu automobilů, který předpokládá stavbu dalších silnic a dálnic a tím opět nezvratné ničení naší země. Jsme snad šťastnější, veselejší, spokojenější?" Konec citátu. Nu, s tím můžeme jen souhlasit. Vzpomněl jsem si při tom, že jsem před nedávnem také četl, že si Václav Havel šel koupit úplně nový typ mercedesu, na který jako stálý a prominentní zákazník dostal zvláštní cenu. Zvláštní se obvykle rozumí nízká. Už moje prabababička říkala, že čert obvykle sere na větší hromádku a tak na ni sere i mercedes. Snad je Václav Havel tím pádem šťastnější, veselejší, spokojenější...

V knize Mirek Topolánek osobně říká Mirek Topolánek osobně: "Pravicová politika nemá mediálně ustláno na růžích. Když si vezmeme třeba západní univerzity, ty jsou spíše také levicové než pravicové. Z hodnotového hlediska bych řekl, že novináři a to i ti, kteří svou práci dělají profesionálně, jsou spíše liberální, těch konzervativních je minimum. Někteří jsou vysloveně levicoví." Konec citátu. Zdá se, že tuto myšlenkovou armaturu má MT společnou se svými odpůrci -- ti zase vidí novináře jako pravicové spiklence. Pravda, někteří jsou vysloveně pravicoví, dokonce i ti, kteří svou práci dělají profesionálně.

Sexuální frustrace a pocit sexuální méněcennosti zřejmě vede k násilnému extremismu, argumentoval v listě Guardian komentátor Ian Buruma, s odkazem na novelu japonského autora Kenzabura Oe, který dostal v roce 1994 Nobelovu cenu za literaturu.

Oeova novela Sedmnáct se odehrává v šedesátých letech dvacátého století, kdy byla napsána. Hlavní postavou je sedmnáctiletý mladík, který neustále masturbuje, všude, na záchodě, v ložnici, v křoví, ve škole. Stydí se za to a stydí se za všechno. Je nesportovní, s holkama to neumí a s nikým se nesnáší. Je si plně vědom, že je absolutně k ničemu. Jediné, co dokáže, je masturbovat, a přitom má hrůzu z toho, že si toho je celý svět vědom, kdykoliv se na něj podívá.

Jako obvykle každý rok, během března bude Jan Čulík v rámci školské univerzitní výměny EU (Socrates/Erasmus) vést několik kursů na vysokých školách v Praze, v Brně a v Ostravě. Kdo má zájem, ať přijde.

Britský Arts and Humanities Research Council, který financuje postgraduální i další vědecký výzkum na britských univerzitách, poskytne i pro příští školní rok (2006-2007) šest stipendií na vypracování doktorské práce z oboru středo a východoevropských studií na britských univerzitách - "ring-fenced awards in Central and East European Studies". O stipendium mohou přirozeně žádat i studenti ze zemí střední Evropy, po dohodě se svým případným školitelem na britské univerzitě. Rádi přijmeme na katedře slovanských studií na Glasgow University studenty, kteří by tam chtěli pracovat na doktorské práci z oboru české literatury, českého filmu či středoevropských médií. Sesterská katedra Department of Central and East European Studies přijme studenty pro výzkumnou práci v oboru sociálních věd, týkajících se středovýchodní Evropy (ekonomika, politika, atd.) Vítáme studenty i z oboru polonistiky, hungaristiky a rusistiky, i studenty různých kultur a společností na území bývalého Sovětského svazu.

Studenti ze zemí Evropské unie (včetně tedy, od 1. května 2004, i z České republiky), kteří nemají trvalý pobyt ve Velké Británii, mají nárok žádat jen o stipendium na uhrazení školného na britských univerzitách, nedostanou stipendium na živobytí, avšak na to si lze v Británii vydělat.

Lze žádat o studium na plný i na částečný (part time) úvazek.

Podrobnosti o stipendiích AHRC ZDE

Žádosti o stipendium nutno podat do 2. května 2006, pozor ale, žádost je nutno podat prostřednictvím konkrétní britské univerzity, s níž je třeba si případný výzkumný program dohodnout hned teď. Např. Na Glasgow University je interní lhůta pro podání žádostí o postgraduální stipendium AHRC do 3. dubna 2006.

Informace o postgraduálním studiu na Glasgow University ZDE ZDE

Katedra Středo a východoevropských studií (fakulta sociálních věd), Glasgow University ZDE

Mladá fronta Dnes přinesla vcelku užitečné informace o možnostech studia ve Velké Británii pro české studenty, viz níže.

Vynechala však na jednu velmi důležitou věc: Většina českých studentů může studovat na britských vysokých školách v pregraduálním studiu bez placení školného - Britská vláda odpouští studentům z chudších rodin povinnost platit univerzitní školné. Pokud vaši rodiče vydělávají (dohromady) méně než 22 000 liber ročně, tzn. je jejich celkový příjem menší než 79 000 korun měsíčně, nemusejí děti těchto rodičů platit v pregraduálních programech na britských univerzitách žádné školné.

Více podrobností naleznete ZDE

Není také pravda, jak píše MFD, že v Británii "Roční školné v průměru vyjde na 1000 - 1500 liber". Školné je standardní, stejné pro všechny studenty, a to v současnosti 1175 liber ročně. Pouze v Anglii. Ve Skotsku platí vysokoškolské školné jen Angličani. Skotští studenti a studenti z EU (včetně Čechů) za studium na vysoké školy ve Skotsku neplatí školné.

Pozor ale, od příštího roku Blairova vláda rozhodla, že univerzitní školné bude v Anglii až 3000 liber ročně, bude se však splácet až po ukončení vysoké školy, v podstatě bezúročně a jen pod podmínkou, že student získá zaměstnání se slušným příjmem. Bez získání takového zaměstnání student školné splácet nebude muset. Úlevy pro sociální případy (tedy většinu českých studentů) budou platit i v tomto případě. Ve Skotsku k tomuto zvýšení nedojde; pro skotské studenty a pro studenty z EU (včetně Čechů) bude univerzitní studium i nadále zadarmo, musí se však o to zažádat. ZDE

Náklady na živobytí pro studenty v Británii jsou asi 500-600 liber měsíčně, 700-800 liber měsíčně v Londýně. Studenti si mohou v Británii na studium (při)vydělávat prací. (Činí to i většina domácích studentů.)

Informace o univerzitním studiu v Británii ZDE

K tomu: Jan Čulík, "Jeďte studovat do Oxfordu!" ZDE

V lednu 2006 stoupla čenost internetového deníku Britské listy ve všech sledovaných ukazatelích. Oproti prosinci 2005 o 10% stoupl počet unikátních návštěvníků na 120 863, o 15% stoupl počet návštěv na 303 997, o 35% se zvýšil čas strávený sledováním stránek na celkový počet 1 105 112 minut za měsíc leden. A o 28% oproti prosinci 2005 se zvýšil počet zobrazených stran na rekordních 754 988 stran. Toto číslo je doposud nejvyšší za celé sledované období. Téměř ho v minulosti dostihl pouze měsíc srpen, poznamenaný událostmi kolem technoparty CzechTek, ke které Britské listy přinášely řadu unikátních zpravodajských materiálů i dokumentů.

vývoj ukazatalů návštěvnosti v měsíčních průměrech od října 2004 do ledna 2006 ZDE

V roce 2005 přitom Britské listy četlo o polovinu více čtenářů, než v roce 2004. Server během pracovních dnů v lednu 2006 navštěvovalo v průměru 10 487 unikátních návštěvníků denně a zobrazilo přitom 34 556 stran za den. Páteční, "víkendové vydání" si pak přečetlo v průměru 21 575 čtenářů, kteří si stáhli 59 806 stran. Měsíční "reach" Britských listů - podíl na trhu internetových médií - stoupl v lednu 2006 na 2,06% z 1,90% v prosinci roku předchozího. Pro Britské listy zpracovává ověřený monitor návštěvnosti kontinuálně společnost iAudit už od října 2004. Tehdy byl počet unikátních návštěvníků serveru méně než poloviční - 49 715 za měsíc. Metodiku i data ověřuje pro všechna relevantní média v Česku ABC ČR.

vývoj počtu unikátních návštěvníků v týdenních průměrech od října 2004 do ledna 2006 ZDE

iAudit 200410 PDF

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V lednu 2006 přispělo celkem 130 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 236.00 Kč. Příjem z reklamy byl 5500 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 1078.19 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než deset tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.