V tom případě je nutné konstatovat, že pan Buchert, coby jeden z předních novinářů MF Dnes, neumí číst. V mém článku může najít to, s čím pan Buchert polemizuje, pouze za předpokladu, že to tam vidět chce. Je mi velmi líto, že jsem se dotkl citů pana Bucherta. To ho ale ještě neopravňuje si vymýšlet intelektuální sebemrskače s očima zarudlýma vztekem. To nejsou ani hyperboly, to jsou naprosté nesmysly, které žijí pouze proto, aby pan Buchert měl nějakou odrazovou plochu pro své závěry. Buď tedy neumí číst text, což je následkem českého postherbartovského školství pochopitelné, nebo to dělá schválně, což je vlastně s ohledem na stav české žurnalistiky pochopitelné taky. Jakákoliv polemika s panem Buchertem se mi vzhledem k jeho indispozici zdá zbytečná, proto jen stručně:

• až budete příště psát "ostré" konfrontační články, jmenujte prosím svého konkrétního oponenta a neskrývejte se za bezobsažné vymalovávání neexistujících "nepřátel". Je to minimálně nečestné a tzv. unfair, což byste měl jako oddaný stoupenec ideje olympismu odsuzovat, ne praktikovat. K závažnějšímu aspektu této skutečnosti viz dále.
• polemizujete-li s nějakým názorem, nedeformujte si ho do takové podoby, abyste s ním byl schopen polemizovat. To raději nepolemizujte.
• nesnažte se převlékat marketing, v tržním prostředí jistě sám o sobě legitimní, za službu společnosti spočívající ve zobrazování pozitivních sociálních vzorů. Máte k tomu jinak velmi daleko.
• Sportovní vzory jsou v určitém věku jistě dobré a pomáhají dětem nejen fyzicky, ale také v sociální orientaci, zejména během kritických vývojových období. Tyto vzory jsou v současnosti ale natolik popularizovány, že jakékoliv jejich další blahořeční zavání neschopností médií představit společnosti vzory jiné, méně prodávající denní náklad. Hranice mezního užitku sportovců byla v tomto ohledu už dávno dosažena. Atd.

Dost legrace. Článek, jeho styl a výpověď dávají tušit dost nečekané rysy autorova charakteru. Zdá se, že novinářsky pochází ze staré školy a "staré" v tomto případě rozhodně neznamená totéž, co "staré dobré". Jeho citová angažovanost v práci, kterou jako novinář předkládá, je zábavná. "Je radost pozorovat to obrovské množství žen, které se radují a inspirují tím, že příslušnice slabšího pohlaví je tak uznávaná a tak úspěšná," recituje Viliam Buchert.

"A je radost pozorovat tisíce mužů, kteří v potu tváře stavějí radostnou budoucnost našich dětí", chtělo by se dodat. Jazyk, tedy způsob uvažování přenášený do komunikace, je stejný. Má jen trošku odlišný obsah. Úplně stejný původ má skazka o nenávistných očích mediálních mudrlantů. Je to označování neexistujícího odpudivého a špatností nakaženého nepřítele, což je prvek běžný pro totalitní propagandu a v žurnalistice nemá co dělat.

Dá se pochopit, když novinář píše pod tlakem totalitního režimu to, co chce režim slyšet. Pokud tak ale činí novinář v atmosféře svobody slova a bez objektivní příčiny, je to dost smutné. Zamyslíme-li se nad tím, že má člověk, který uvažuje tímto způsobem, velký vliv na veřejné mínění a jeho neustále vytváření a přetváření, máme další důležité téma, kterému by se mohla média věnovat více a třeba i na úkor sportu (jak příjemně mrskačsky kacířské:)

Pomohlo by to společnosti -- a mladé generaci, která by měla co nejlépe pochopit existenci soudobé společnosti v její podstatě -- daleko více než stovky kladných sportovních vzorů.

To samozřejmě platí, ať už pan Buchert polemizuje se mnou nebo s větrnými mlýny. Ve druhém případě by dovedl donquiotskou ideu k dokonalosti, protože si nejprve musel "své" mlýny vlastnoručně vystavět. To už je ale samozřejmě čiré pokrytectví. Je mi úplně jedno, jestli MF Dnes dá na titulku celoplošnou fotografii Kateřiny Neumannové. Je to sice projev novinářského nevkusu a kýče, ale soukromý majitel deníku je tím, kdo o tom rozhoduje. U ČT je to ale jinak, protože je financována z veřejných prostředků.

Morální apel pana Bucherta na to, aby společnost měla více takových pozitivních sociálních vzorů, je z výše uvedených důvodů velmi nedůvěryhodný a skutečně se divím tomu, že je toho schopen. Primárním a rozhodujícím činitelem toho, proč měla MF Dnes na titulní straně celoplošnou fotografii Kateřiny Neumannové, není snaha zprostředkovat společnosti její pozitivní vzory, ale podbízení se s vědomím, že takovým tahem se nedá nic zkazit, jedině vydělat. Je to prachobyčejný marketingový tah.

Denně se odehrávají různé události, které by mohly sloužit společnosti jako pozitivní vzor. Pokud by chtěla MF Dnes jít touto cestou, patrně by si musela ve svém monitoru všímat úplně jiných věcí, než je pro její dost pochybný infotaiment. Jinými slovy, kdyby silně citově podbarvené okolnosti olympijského vítězství Kateřiny Neumannové nepřitahovaly pozornost masy, MF Dnes by upozornila úplně jiným způsobem a daleko skromněji. Ať už by byl její morální apel jakkoliv silný.

Na závěr bych se rád omluvil Kateřině Neumannové za to, že se stala věcným předmětem této diskuse. I nadále jí fandím a věřím, že se jí bude pořád dařit. Ačkoli tomu opět spousta lidí, kteří citově investovali do jejího vítězství na olympiádě, nebude schopna uvěřit, myslím to upřímně ...:)