Na základě logiky zobecnění z jednotlivých příkladů použitých paní Říhovou bychom mohli tvrdit cokoliv. Například, řemeslníci mi odvedli v bytě nekvalitní práci. Závěr: všichni řemeslníci jsou flinkové. Do tohoto příkladu si za proměnnou můžete dosadit jakoukoliv profesi od učitelů přes novináře až po ony sporné doktory, od odborářů, kteří již stávkovali, až po železničáře, kteří se stávkovat teprve chystají. Výsledek bude vždy stejný.

Naopak, jiní pracovali k mé naprosté spokojenosti. Pak bych na základě této metody zobecňování došel k závěru, že všichni řemeslníci jsou poctiví pracanti. Co je nyní pravda?

Každý text o nějakém oboru, i o zdravotnictví, se tedy musí opírat především o znalost faktů.

Kdyby tomu tak bylo v případě paní Říhové, nemohlo by se jí stát, že by se v jejím textu objevilo také tvrzení o jednotě lékařů a pojišťoven. Nikoliv, jejich zájmy nejsou totožné a jejich vztahy jsou často napjaté.

Ne až s úhradovou vyhláškou ministra Ratha, ale již daleko dříve uplatňovaly pojišťovny vůči lékařům limity výdajů na předepsané léky či na odesílání pacientů na vyšetření ke specialistům, laboratorní vyšetření apod. Při překročení těchto limitů jdou další náklady na účet lékaře, hradí je ze svého. Lékaři se tedy nacházejí ve dvou navzájem nesladěných systémech. V jednom jsou podrobeni požadavkům lékařského oboru, v tom druhém se nacházejí pod tlakem pojišťoven (a dalších) usilujících o maximalizaci svého soukromého zisku a minimalizaci výdajů na léčbu.

Paní Říhová psala o nutnosti vymést socialismus ze zdravotnictví. Nevím, co tím přesně myslela. Ale pokud bych jejím slovům dal běžný význam, volá po důsledném zavedení tržních principů. Jen si nejsem jistý, jestli si uvědomila, co by to pro nás všechny znamenalo. Vzato doslova, každý dostane jen to, co si sám zaplatí a lékaři a nemocnice budou nabízet své služby za ceny určované na trhu. Pak bych ji ovšem doporučoval, aby se opravdu důkladně pojistila a ani to ji nemusí stačit, aby zaplatila tržní náklady za svou případnou léčbu. Ovšem samo toto pojištění musí být v trhu a kapitalismu bez přívlastků věcí individuální volby. Pokud by v takovém systému přišla k lékaři a neměla na zaplacení, například proto, že si platila příliš nízkou pojistku, nebyla by ošetřena. Je to skutečně to, co chce?

Jako pravidelného čtenáře Britských listů by mě zajímala objektivní ekonomická analýza zdravotnictví, kolik nás stojí celkem, jak se tyto peníze rozdělují a komu z nich připadá jaká část, kde vznikají největší dluhy, jaký je podíl praktických lékařů a nemocnic, jaký je podíl farmaceutických firem atd.

Doufám, že ji nějaký ekonomicky zdatný přispěvatel Britských listů brzy napíše. Jistě by nezajímala jen mne.