Celá řada reakcí přišla na můj článek, v němž jsem se pozastavoval nad nedemokratičností a účelovostí současné protivládní petice některých pražských studentů. (Mimo jiné jsem dostal i vyčítavý dopis o jednoho z organizátorů petice, který kupodivu nepoužil na její obranu věcné argumenty, ale tvrzení, že se mám podívat, kolik "slavných" lidí už petici podepsalo. To mělo přesvědčit, že je správná...:) )

Čtení některých těchto reakcí bylo bohužel dost otřesnou zkušeností. Reakce svědčily o tom, že někteří lidé nejsou vůbec schopni nějakou věc logicky analyzovat a racionálně si ji rozebrat. Dopisy byly plné myšlenkových zkratů a emocionálního zmatku.

Ano, já vím, lidé se v ČR ve školách neučí logicky uvažovat.

Nevím, zda má cenu se k věci znovu vracet. Vybírám jeden z křiklavějších dopisů. Není to dopis anonymní, nechci však jeho autora osobně urážet, proto ho publikuji bez zveřejnění jeho jména. Dopis totiž pěkně ilustruje podstatné myšlenkové zkraty, jichž se mnozí často dopouštějí:

Na BL se rozpoutala diskuse kolem článku šéfredaktora pana Čulíka na téma studentské výzvy ke svržení premiéra Grosse. Náhodou jsem četl články až včera a po řadě jsem četl nejdříve nesouhlasné komentáře a až nakonec jsem si přečetl vlastní článek, který to všechno vyprovokoval. A nestačil jsem se divit i když jsem překvapen nebyl. Všechny reakce na článek pana Čulíka byly typickou ukázkou demagogické práce s fakty, tak je běžná v našem tisku. Pánové vytrhli z kontexu větu a na ní se pokoušeli rozcupovat jeho názory. Vkládali mu do úst věty, které neřekl a na nich dokazovali to, co chtěli dokázat. Při tom vůbec nevzali na vědomí celkové vyznění článku. To je totiž normální. Pan Čulík se snažil podívat trochu z jiného pohledu na "iniciativu" studentů.

Jak píše Ivan David v článku Diagnóza: komunistofobie: "Fobie je reálně neodůvodněný strach, který má konkrétní, často neobvyklý předmět. Nemocní si často uvědomují, že jim nic nehrozí, přesto jednají pod vlivem strachu". Nedávné události na české politické scéně vyvolaly komunistofobii, píše autor. Myslím, že má pravdu -- obavy z návratu do let padesátých jsou opravdu liché. Nicméně současně s autorovou komunistofobií můžeme pozorovat i jinou, v podstatě pararelní fóbii -- strach z omezení sociálního státu, na politické scéně reprezentovaný (i když nepříliš dokonale) tzv. Modrou šancí.

Jako redaktor a zástupce šéfredaktora Mladé fronty a později šéfredaktor týdeníku Svět v obrazech jsem poznal romantického muže, geologa, prospektora nerostů v dalekém Íránu, talentovaného novináře, spisovatele, fotografa, ing. Jaromíra Štětinu. Stejně jako jsem poznal a spřátelil se s jeho nadšenými kolegy, brázdícími po roce 1970 sibiřské řeky na jejich milované pogumované lodi Matyldě. I na pozdější Štětinově říční lodi na Obu (ale i na jiných) byly symboly Komsomolské pravdy a Mladé fronty, na stěžni vlály plavební vlajky MF, Světa v obrazech, Obchodního domu Kotva.

Komunistická strana je dle vás standardní politickou stranou, již patnáct let se chová demokraticky a tudíž jaképak strachy? míní Jan Bartoň.

Je skutečně velmi nepravděpodobné, že by komunisté zavedli naší zem do stejného marasmu jako v roce 1948. Nemají na to dnes Sovětský svaz. Nicméně, pokud usilují o změnu společenského systému, a to nijak nepopírají, jistě by svou vládu využili k tomu, aby se pokusili realizovat své neobolševické chiméry.

Už pomalu začínám chápat, proč se pan Čulík podivoval nad hysterickou kampaní médií v případě premiéra Grosse. Otázky proč, proč zrovna teď a proč zrovna on, jsou velmi správně položeny, píše Petr Pokluda.

I kdybych souhlasil s požadavky pánů Jareše, Hrona, Šůry a spol., musím se důrazně ohradit proti způsobu, jakým své prohlášení uvádějí, píše Jaromír Hořák. Nelíbí se mi křečovitá snaha vyvolat u veřejnosti představu, že vyjádřené názory a postoje jsou charakteristické právě pro studenty.

Souhlasím s Vámi [ohledně kritiky "studentské" protivládní petice], píše Jana Oulová. Jak to můžu dát ovšem na vědomí? "ONI" mají nějaké popisové petice. Jak můžu podpořit Váš názor? Taková nicotnost a takové reakce, ukazuje to jen na to, že tady strašně málo lidí přemýšlí vlastním mozkem, ale jenom se nechá vláčet "novodobými vůdci".

Dnešní (5. dubna) ranní zpravodajství ČRo 1 Radiožurnálu přineslo následující informaci (cituji nepřesně, na serveru ČRo se mi tuto zprávu téhož dne večer už nepodařilo najít):

ČEZ mají zájem odkoupit od českých zemědělců statisíce tun obilí z loňské nadúrody, aby je použily jako palivo pro kotle svých elektráren. Pro ČEZ je prodejní cena nabízená sedláky velice přijatelná. 850 milionů lidí na Zemi sice hladoví, ale humanitární organizace (ve zprávě nejmenované -- pozn. autora) ve shodě se Světovou bankou prohlašují, že darovat jim potraviny a dovážet je v takovém množství na místo spotřeby není efektivní.

Pane Bože, čeho jsme se to dožili.

K úskalím české publicistiky patří, že řada závažných témat postrádá autory, kteří by kriticky dokázali psát o věcech, o kterých právě média šíří pouze konformní a svrchovaně ideologický balast.

Domácí ohlasy na umírání a skon papeže Jana Pavla II. tuto "bídu české publicistiky" vyjevují víc než zřetelně: za celých patnáct svobodných let nemáme publicistu - a především kvalitní médium, jež by si takového autora přálo, našlo, popř. si jej samo "vychovalo" -, který by se, ať z liberálních nebo osvíceně levicových pozic, soustavně kriticky zabýval Vatikánem, tedy katolickou církví jako institucí.

Pro správné zhodnocení působení tohoto papeže, který si dal jméno Jan Pavel II., musíme znát dobře kontext dějin církve i světa, do nichž vstoupil. Římskokatolická církev prošla ve středověku zásadními proměnami, jež z ní udělaly přísně hierarchickou strukturu s rozsáhlým právním systémem a s mocenskými ambicemi.

Jedním z málo rozvíjených metodických postupů ve školství je propojení vědeckých poznatků s jejich vizuální podobou, anebo jinak, propojení struktur a funkcí. Zní to vznešeně, ale jde o aplikaci nám všem známého faktu, že lidé mají paměť verbální a vizuální. Proto se začíná uplatňovat zásada, že mluvení není učení. Verbální výklad vede k aktivaci pouze levé mozkové hemisféry a pravá zůstává neaktivní. Pouhý verbální popis děje nebo procesu - faktu - je daleko těžší si zapamatovat, než když je stejný fakt vázán na určitou vizualizovanou strukturu.

Vážení přátelé, dovolte mi, abych vás srdečně přivítal na této nevyžádané virtuální vernisáži fotografií. Na mých nově otevřených stránkách najdete v současné chvíli dva úplné výstavní soubory: Znamení a Zjevení, na kterých jsem pracoval v posledních deseti letech, ale také několik nejnovějších fotografií, píše Igor Malijevskij:

Vzhledem k papežově úmrtí a konání smutečního rozloučení s Janem Pavlem II. dne 8.dubna 2005 v 10.00 hod., usoudilo vedení romského střediska po poradě s kanceláří pana primátora PhDr. Richarda Svobody přesunout datum konání oslav u příležitosti Mezinárodního dne Romů a spojit tyto oslavy s konáním plánované akce oslav "Dětského dne" v červnu 2005. Tímto se omlouváme a žádáme o pochopení výjimečnosti tohoto rozhodnutí. Pevně věříme, že nám i nadále zachováte přízeň při akcích pořádaných naším romským střediskem DROM.

Diskuse o výstavbě rychlostní silnice R35 se zúžila na otázku trasy. S ní spojený příchod prosperity --- údajné družky všech dálnic --- tak stále zůstává neotřesitelnou jistotou (nejen) komunálních politiků. O vlivu dálnic na ekonomiku regionů píše posluchač magisterského studia humanitní environmentalistiky na FSS MU, spoluzakladatel občanského sdružení Zelený Kohout v České Třebové a zakládající člen Trastu pro ekonomiku a společnost.

Pod peticí www.zrusmekomunisty.cz je pod číslem 13800 je v petici uvedeno moje jméno i s adresou. Rozhodně jsem petici nepodepisoval, uvedení svého jména považuji za sprosťárnu.

V minulosti jsem ale veřejné podepisoval různé protiválečné aj. petice, odkud to mohl někdo opsat. Tím jsou zpochybněny i další podpisy. Kontakt na autory není uveden, nevím kam se obrátit a protestovat proti drzému podvodu.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.