Zdá se mi, že kácení stromů je u nás přímo úměrné rostoucí oblibě krbových kamen, kdepak asi jinde, všechny ty tuny vytěženého dřeva končí? Bylo by jistě zajímavé to zjistit. České kutilství má po roce 1948 dlouhodobou tradici, českého kutila odvádí od všedních starostí, přináší mu radost, zábavu, pocit smysluplně stráveného času, dobrý pocit z odvedené práce.

Společenský přesah takového kutilství je neoddiskutovatelný. Tu stromy stíní slunci v domku kutila, tu zastiňují okna kutilova úřadu, anebo větve ohrožují naše spoluobčany. Co všechno by kutil neudělal pro naši bezpečnost, nejraději by se přetrhnul. Co na tom, že letorosty poražených stromů, jsou ve většině případů nedotčeny dřevomorkou, nebo jak to kutilové odborně pojmenovávají.

Kutilský systém je propracovaný, má svoje předpisy, svoje směrnice, svoje zásady; mně se ovšem zdá, že příroda je u nich až na posledním místě. Podstatné je, vykazovat činnost a tak kutilové vykazují činnost, zbavují nás nebezpečí, které nám chodcům hrozí. Svatá Hora u Příbrami, slavné poutní místo, kam se sjíždějí lidé z celé Evropy, vítala letos velikonoční návštěvníky obnaženými pahýly pořezaných stromů, vzrostlých tují.

Příbramští kutilové jim připravili příjemné překvapení. V okolí známého svatostánku vykáceli velké množství zdravých stromů, ale návštěvník se díky nim může cítit na boží půdě bezpečně. Bylo mi smutno. Kutily nemám rád, jsou ve svém zaujetí do práce pro dobro nás všech nebezpeční. Na Svaté Hoře vám prý Panenka Maria může splnit vaše přání, zkoušel jsem to, ale pahýly po kutilech se nehnuly z místa, asi proto, abychom měli na kutily nějakou památku. Kutilové samozřejmě na dotaz nereagují, jejich práce přece mluví za ně.