Odevšad slyšíme a všude čteme, jak by bylo hrozné, kdyby komunisté získali větší politický vliv. Nikde však nečteme a neslyšíme, co by skutečně nastalo. Pisálkové a mluvkové se zřejmě přece jen nechtějí zesměšňovat. Především KSČM není KSČ. I kdybychom přistoupili na tezi o kontinuitě organizace, je dětinské tvrzení, že se politická strana nijak nezmění ztratí-li faktický mocenský monopol a změní-li se vše kolem. Na vysvětlenou- je mi 52 a nikdy jsem členem KSČ nebyl. Víra, že třeba za měsíc KSČM vyzbrojí lidové milice, znárodní průmysl včetně zahraničního, uzavře hranice a zavede "diktaturu proletariátu", není slučitelná s dg. "fobie", musí vést, je-li vážně míněna, k diagóze mnohem závažnější.

Jestliže není ČSSD ani při současném a minulém vedení pro US A KDU-ČSL dost pravicová a chce-li premiér ČSSD politicky přežít, nezbývá, než vzít za vděk hlasy KSČM (ve formě mlčení).

Jenže současná vláda se současným premiérem v čele vyvolala v KSČM nefalšovaný spor o otázku menšího zla. Pan Veselovský v nedělní "Sedmičce" vyvinul značné úsilí, aby přesvědčil diváky, že vedení KSČM je prodejné a změnilo stanovisko k toleranci Grossovy vlády po příslibu tučných protihodnot ve formě křesel. Jenže netoleranci prosazoval předseda Grebeníček dříve než znal stanovisko vedení vlastní strany. Byl to osobní názor, který ve vedení vlastní strany neprosadil. Jedna část strany mínila, že tuto vládu v čele s tímto premiérem podpořit nelze, druhá část (nikterak minoritní) mínila, že ještě horší může být Klausem jmenovaná vláda "odborníků". Že nové volby nehrozí vědí všichni, neboť ústavní většinu (121 hlasů) ODS (57 hlasů) nemá. ODS naproti tomu má právem obavy, že si nadkritické procento občanů nejen přečte "modrou šanci", ale že jí, nedej bože, i správně do důsledků pochopí. ČSSD má od svého letošního sjezdu zákaz souhlasit s předčasnými volbami a KSČM nemíní urychlovat nástup modré hrozby.

Poslední příležitost podpořit Buzkovou

Někteří zvláště jasnozřiví ministři nominovaní za ČSSD nabídli vlastní rezignaci pro případ sílícího vlivu KSČM. Pro jistotu však neuvedli žádné kontrolovatelné kritérium podobni blanickým rytířům, kteří údajně naopak přijdou, bude-li "nejhůře". Ono je to však spíše naopak, neboť pokud by KSČM měla vliv, například Martin Jahn by ve vládě nebyl, setrvává-li, pak KSČM podstatnější vliv nemá. Odejde-li, pak preventivně, neboť nikoli křesla pro zasloužilé členy KSČM, ale například Jahnova neúčast ve vládě by mohla být pro KSČM jednou z podmínek tolerance Grossovy vlády.

Dostal jsem záchvat smíchu, když jsem si na serveru novinky.cz přečetl následující stanovisko ministryně Buzkové: "Žádostí o důvěru chce Gross prokázat, že se jeho nový kabinet po odchodu lidovců nehodlá opírat pouze o podporu KSČM. Sociální demokracie tímto krokem poskytuje demokratickým stranám poslední příležitost k zachování širšího konsensu."

Poslední příležitost dala předtím Buzková i delegátům sjezdu ČSSD, když kandidovala na funkci místopředsedkyně. Ještě před tím dala svým nadutým a arogantním vystupováním najevo, že se delegátům nehodlá "podbízet". Snad si i uvědomila, že je sama největší překážkou svého zvolení, když ve svém projevu doporučila, aby ji volili "takovou, jaká je". Na tuto nabídku reflektovalo 72 z více než 500 přítomných.

Jak chce Gross dosáhnout ve Sněmovně podpory vlády, netuším.

Pokud si Gross chtěl uchovat politickou budoucnost, měl v  minulosti myslet včas na svoji budoucí politickou a hospodářskou současnost.