Kanadské vyslanectví v Saúdské Arábii protestovalo proti tomu, že vládní úřady zavřely kanadský stánek na "Trhu pro vzdělání", který se konal ve městě Jeddah jakožto součást Středovýchodní výstavy pro vzdělání a výcvik (Middle East Education and Training Exhibition). Důvodem pro zavření stánku bylo to, že informace v něm poskytovaly návštěvníkům ženy. Kanada protestovala slovy, že "takové neprofesionální incidenty velice narušují mezinárodní pověst Saúdské Arábie".

Exprezident Václav Havel by mohl protestovat proti porušování práv žen v Saúdské Arábii - pomohl by polovině saúdsko-arabského obyvatelstva.

Nápad za milión. Blokovat blokádu. Dva redaktoři týdeníku Reflex šli na rakouský hraniční přechod provést "průzkum bojem", zda rakouští protitemelínští aktivisté jsou liberálové či nikoliv. Zda ctí mezinárodní právo, ale i rakouské zákony či nikoliv. Zda uznají i právo blokovat blokádu nebo ne. Zda budou ochotni diskutovat a nebo se bít.

Šli svými těly bránit průchodnost hraničních přechodů a zabránit blokádě protijaderných aktivistů - šli zajistit prosazování základního práva občanů Evropské unie. To, co zjistili a zdokumentovali, je alarmující.

Re Rykala, Gawron, Kotrba

Postavení mladých lidí v české společnosti a z něj plynoucí politické postoje jsou podle mého názoru dány minulým společenským vývojem, píše František Řezáč z Plzně. Mladí lidé jsou zde příliš závislí na rodičích, hlavně finančně. Normální situace, kdy mladí přispívali starým, se v Čechách obrátila. Pracující důchodci podporují své dospělé potomky a jejich rodiny do věku, kdy je to z hlediska normálního vývoje národů až bizarní. Toto se nepovažuje za jakési přilepšení, ale za samozřejmost, která je tvrdě vyžadována. Naopak stačí vidět nějaký dobrý, třeba americký film z rodinného prostředí. Těžko se tam někdo mladší chlubí tím, kolik mu dávají rodiče, spíše chce být nezávislý.

Samozřejmě že existuje, jako všude, generační spor, ale ten se u nás vyčerpá brbláním a pasivitou, nacházející odraz i v politických postojích, z nichž základní je: Ne koho volit, ale prostě nevolit vůbec, to je pro ty staré. Jindy se to vybije na různých akcích typu Techno, tam se koncentrovaně vyjeví obvyklé vyústění: Drž hubu nebo přes ni dostaneš, stejně se sám neuživíš.

... největší porodnost v EU mají vedle Francie především skandinávské země -- země, kde funguje sociální stát s kvalitními jeslemi a školkami, kde existuje otcovská dovolená, kde ženy ve své většině pracují, kde je platová diskriminace jednou z nejmenších a kde ženy jsou velmi hojně zastoupeny v politické sféře.

Darina Martykánová : Rodičovství -- výzva pro celou společnost ZDE

Nedávno nazvala Darina Martykánová rodičovství výzvou pro celou společnost. Rodičům zvedne pravice jednorázové porodné, ale trvalé náklady na většinu spotřebního koše zvedne. Učitelům vláda nepřidá, kladem jejího modrého "baťohu reformy" prý má už být, že je nepropustí. Náklady na život každé rodiny se vyšplhají na západoevropskou úroveň, aniž by je následovaly platy a úroky z vkladů.

Protestní kampaň proti hrubé politické manipulaci s dětmi, ke které došlo v pořadu Tykadlo, dosáhla prvního úspěchu. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se bude touto stížností zabývat na svém zasedání již 15.-16 května, jak dosvědčuje její níže uvedená odpověď, kterou nyní dostává každý ze signatářů protestního dopisu. Podrobnosti o kampani najdete zde: "Zabraňme vzniku autoritativního režimu v ČR prostřednictvím prodejných médií" : Připojit svůj podpis ke kampani můžete ZDE

Rád bych zdůraznil, že již této první reakce oficiálních institucí bylo dosaženo při počtu "pouhých" 260 podpisů. Již tento fakt je důkazem, že poměry v České republice lze měnit, pokud se do tohoto úsilí zapojí dostatečný počet občanů.

Neuvěřitelný, přes měsíc starý projev předsedy české trojkoaliční vlády Mirka Topolánka, od kterého se nedistancovala ani "zelená" ministryně , která má na starosti menšiny a rovné příležitosti, Džamila Stehlíková, dorazil až do Evropy. Evropské ženy, sdružené v 4000 nestátních neziskových organizací a tvořících alianci pod názvem Evropská ženská lobby, chtějí po předsedovi české vlády omluvu a stěžují si na něj evropskému komisaři. Topolánek při slavnostním zahájení Evropského roku rovných příležitostí v divadle Archa v Praze dne 2. 4. 2007 stihl pobouřit ženy, menšiny i seniory, o nichž se ve svém projevu zmínil. A protože veřejný projev předsedy vlády není jan tak nějakým hospodským blábolením alkoholem zmoženého opilce, přinášíme vám jej v oficiálním přepisu, který pořídil Martin Schmarz z Úřadu vlády. Stojí za to. | šok

projev premiéra Topolánka k zahájení Evropského roku rovných příležitostí ZDE

Jak referují média o událostech, je nejlépe poznat, porovnáte-li si zprávy o jedné události, u které nebyli ani ti, kteří o ní psali, ani vy... V tureckém Izmiru demonstrovali zastánci sekulárního státu proti snaze tureckého premiéra Erdogana prosadit do prezidentského úřadu islamistického ministra zahraničí Abdullaha Güla. Kolik že těch demonstrantů bylo? Světová ani domácí média se nemohou shodnout, různé údaje jsou navíc v titulku a ve vlastní zprávě. Jednotlivá čísla počtu demonstratů, obsažená ve zprávách, se od sebe přitom liší řádově. |šok

119 agenturních fotografií z demonstrace v Izmiru FOTOGALERIE

Až 100.000 zastánců sekulárního Turecka podle agentury AP zaplnilo ulice třetího největšího tureckého města Izmiru při další demonstraci proti vládě. ... Město hlídají tisíce policistů poté, co při výbuchu bomby na místním tržišti přišel v sobotu o život jeden člověk a dalších 14 bylo zraněno.

ČTK 13. 5. 2007: V Izmiru demonstrují desetitisíce zastánců světského Turecka ZDE

Názory šesti mezinárodních historiků na odstupujícího Tonyho Blaira.

Britský premiér Tony Blair dnes oznámil, že 27. června odstoupí z funkce britského premiéra, po 10 letech, kdy zastával premiérskou funkci, a po třinácti letech jako šéf Labouristické strany. 27. června podá Blair královně svou rezignaci. V emocionálním sedmnáctiminutovém projevu Blair zdůraznil, že "je na vás, občanech, jak mě budete soudit". Zvlášť pochválil svou manželku a děti, "kteří mi nikdy nedali zapomenout na mé nedostatky."

Mnozí zakuklení totalitáři remcají nejen proti Listině základních práv a svobod, označujíce ji za plevel v Ústavě, ale i proti Evropské Ústavě, považujíce ji za hrozbu jejich božské neomylnosti, ctěné v jejich rodném pašalíku.

Starověké národy si místo psaných Ústav a Listin vyprávěly své mýty. Byla to řada pro ně základních příběhů, které svým poselstvím hrály roli společného identifikátoru, společné konstituční osy. Pro staré Izraelce je doslova základním příběhem Exodus, vyjití z Egypta. A hned povězme, že poselstvím tohoto příběhu je vítězství svobody nad totalitou.

Exodus - pokračování 1968 , foto George Nemeh, Al Ahram

Jsem příznivcem iniciativy Ne základnám. Rád bych se ale vyjádřil k problému jak nazývat věci týkající se základny radarové, základen vůbec a možnosti aplikace demokracie a přímé demokracie zvláště, píše Jaroslav Klíma.

Česká administrativa, ale konečně i občané uvažují o americké vojenské základně na českém území. Rozhodnutí není jen v technické oblasti ani v jednoznačném vyhovění či respektu k požadavkům současné vlády USA. Jakékoliv zvažování v tomto směru musí předně odpovídat politicko bezpečnostnímu prostředí nejenom našeho teritoria, ale i globálnímu pohledu. Nemáme právo být pasivním nebo jen "poslušným" vykonavatelem vůle jiných.

Život bez smrti neexistuje. Lidé to vědí, ale normálně se o tom nemluví, a politikové už vůbec ne. V posledních dnech sehrála smrt svou roli, a to ve třech případech, v každém úplně jinak.

Předseda české vlády Mirek Topolánek byl v Borovnu, když měl zajímavý nápad.

V dnešní společnosti, která se honosí přívlastky jako informační, vzdělanostní nebo technokratická, jsou nejpádnějším argumentem čísla. Umíte-li svá tvrzení podložit statistickými údaji, máte správné karty v ruce. Statistika je náročná a precizní věda, ale není všemocná. K získání hodnotných poznatků je třeba její výsledky správně interpretovat. Tento úkol se ne vždy daří v případě genderových statistik.

Jakákoliv "statisticky dokázaná fakta" ve mně vyvolávají nedůvěru. Ty nejdůležitější údaje, které svědčí o (ne)věrohodnosti publikovaných tvrzení, např. údaje o vzorku a použitých výzkumných metodách, jsou v novinách uvedené miniaturním písmem kdesi na konci a v televizním zpravodajství většinou vůbec. Genderové statistiky, především ty o platových rozdílech mezi muži a ženami, nejsou v tomto směru výjimečné.

Paní Nováková titulkem naznačuje cosi o vztahu mezi statistickými metodami a jejich interpretací. Článek sám je ovšem již pouze o diskriminaci žen v oblasti odměňování.

Pokusil bych se doplnit i některé jiné úhly pohledu. Předem předesílám, že pracuji ve zdravotnictví, a tak za situace například na mém oddělení, kde pracuje 32 žen a tři muži, není možné relevantně výši platů hodnotit a tak mluvit o nějakých rozdílech za stejnou práci.

Pražská policie - jako obvykle - dělala při oslavách 1. máje ochranku neofašistům z Národního sjednocení a Vlastenecké fronty, namísto toho, aby rozpoznala znaky porušení §198a trestního zákona a proti demonstrativně pochodujícím holým lebkám zakročila. Namísto toho zadržela 1. května v dopoledních hodinách v Praze na Střeleckém ostrově protestující Mladé sociální demokraty a jejich přátele z řad členů Socialistické solidarity a dalších skupin. Neodůvodněné zadržení , neprofesionální a nepřiměřené šikanování zadržených policií nezůstalo tentokrát bez následků. Porušení pravidel u policie připustil ve čtvrtek po prověrce zásahu odborem vnitřní kontroly náměstek pražské policie Zdeněk Bezouška. Poslanec Hamáček interpeloval ministra vnitra. Předseda MSD Jiří Dolínek podal včera trestní oznámení na Městské státní zastupitelství. Do věci se vložila bývalá nejvyšší státní zástupkyně, dnes stínová ministryně spravedlnosti a advokátka Marie Benešová - žena tvrdá a nekompromisní, která se nedá několika policisty zastrašit ani udolat houštinou neochoty státních zástupců obviňovat policisty. Kdybych si měl nyní vsadit, tak na strážce "zákona" určitě ne... Podle rozhovoru ministra vnitra Langera (ODS) pro Týden už byly položeny základy reformy policie. Není to vidět. Podle sých vlastních slov pro Týden je lékař Langer duchem liberál a jen funkcí ministr vnitra...

trestní oznámení Petra Dolínka na policisty - adresované Městskému státnímu zastupitelství DOKUMENT

Podivné jaro. Zmatená příroda, ofukovaná jakýmsi zmutovaným föhnem od jihozápadu, z něhož záclony v bytovkách zachytávají vzdechy nad blamáží hokejistů. A teď, když jsme nad hokejem už mávli rukou a nadechli se z jiné baňky světovosti - Angelina Jolie s Bradem Pittem u nás natáčejí film a v Praze vzkřísili harmonii svého vztahu! - přichází další zklamání - Angelina Jolie křičí z bidetu na Brada Pitta, že kvůli paparazziům u nás už nezůstane ani hodinu, že i v Africe by to bylo lepší! Hrůza...! Poryv zloby opět přibouchl česká okna a my se můžeme jen dohadovat, co se za nimi děje:

Můj desetiletý synek se intenzivně zabývá myšlenkou navštívit výstavu Bodies v Lucerně. Když jsem se před časem dozvěděl, že se něco podobného chystá, tak jsem si řekl, že to bude zase pěkné téma pro všechny, kteří budou chtít nám malým a hloupým poradit, kde je sever a co se sluší a co naopak bohabojným nesluší. Musím ovšem říci, že se ke mně v této věci sklání tolik blahosklonných koryfejů a morálních a mentálních gigantů všeho druhu, že se ani nestačím divit. A překonávají ve svých radách všechna má očekávání.

Vláda předložila v rámci svého souboru opatření, majících poněkud vylepšit státní rozpočet, také návrh zákona, kterým se mění některé zákony v sociální oblasti a některé další zákony. Je povážlivé, že ve státě, kde se rozkrádají tisíce milionů při státních zakázkách zejména v resortech obrany či dopravy, se začínají šetřit desítky milionů právě v sociální oblasti. Nicméně, s řadou věcí se dá souhlasit, jako se zrušením "pastelkovného". Řada věcí je však silně diskutabilních, jako například nápad redukovat již jednou přiznaný - ve vymírajícím národě geniální - rodičovský příspěvek.

Petr Král se ve svém článku ptá, zda může být básník darebák. Může. Proč by nemohl? Může být přesně tím, čím se mu zachce být, stejně jako kdokoli jiný.

Vážené sdružení Agapé, obracíte se mimo jiné i na nás - to jest na Diakonii a sbor Českobratrské církve evangelické o finanční pomoc. Pokud bychom měli o nějaké pomoci uvažovat - spíše symbolické, neboť máme obdobné problémy - museli bychom o Vás více vědět. Zejména v informacích, které posíláte, chybí Vaše výroční zpráva, Váš rozpočet. Není jasné, kdy jste vznikli a s jakými prostředky nakládáte.

" Když už nedokážete nebo nechcete zabránit tomu, aby Britské listy vedly proti Domu Agapé štvavou kampaň, tak aspoň prosím netrpte panu Kotrbovi vyslovené lži! Ve svém článku "Agapé už nedostalo od Magistrátu milióny" píše: "O.s. Dům Agapé (IČ 26998874) obdržel od Magistrátu v roce 2006 dvakrát po sobě 1 040 000 Kč." To je lež a lze to snadno dokázat! Tuto dotaci jsme dostali jen jednou! Pokud to nebude okamžitě opraveno, budeme nuceni to řešit jinou cestou."

To je jediná reakce hospodářky Domu Agapé Eduarduy Heczkové na odhalení Britských listů. Skandální údaje o tom, že veřejné prostředky používá Dům Agapé výhradně na nájemné a rekonstrukci soukromé vily na rohu Ruské a Bělocerkevské ulice, organizace nenapadá... Už Josef Švejk prý pravil, že přiznání ztěžuje zapírání. Magistrát na svých internetových stránkách tvdí, že o.s. Dům Agapé obdržel čásku 1 040 000 Kč v roce 2006 na začátku i v druhé etapě na základě usnesení č. 39/49 ze dne 29. 6. 2006 udělování grantů. Podle usnesení č. 35/23 ze dne 23. 2. 2006 ovšem v první etapě nedostaly projekty Domu Agapé nic. Ano, nejspíše se úředníci Magistrátu zmýlili při psaní zprávy a nebo já jsem ji špatně pochopil... A tudíž je možné, že údaj 2x1 040 000 Kč je ve skutečnosti poloviční. Ale i kdyby byl, tak je to furt milión. Za rok a půl prošlo azylovým domem přitom pouze 16 klientů. Klienti se podle zprávy ČTK z 10. 5. 2007 podílejí na úklidu a údržbě domu a zahrady. Bydlení vila zajišťuje podle stejného zdroje i pro organizátory občanského sdružení manžele Heczkovy a sociálního pracovníka Jiřího Vancla. Zadarmo... Naplnila se tak pověst o Agapé, která si chtěla vzít jen toho, kdo pro ni postaví na poušti veliký a pevný dům.

Z vyjádření radního pro oblast sociální politiky ZHMP Jiřího Janečka vyplývá, že projekt organizace Dům Agapé se neslučuje se záměry HMP pro využívání sociálních dotací poskytovaných organizacím na podporu sociálně potřebným lidem. Celkový rozpočet na sociální službu o.s. Dům Agapé byl plánován pro rok 2007 2 496 000,- Kč. Jenomže celá požadovaná dotace od hlavního města Prahy ve výši 1 170 000,- Kč byla požadována na úhradu nájemného ve výši 130 000,- Kč měsíčně . Vzhledem k tomu, že objekt vlastní soukromý majitel a ne zmíněná organizace, jednalo by se o prostředky, které by HMP poskytlo na úhradu nájemného poskytovateli a ten je poté převedl soukromému vlastníkovi budovy. Přitom toto zařízení poskytuje služby přibližně desítce bezdomovců.

Podle informací Britských listů je objektem Ruská 816/116 (50.073325N, 14.469836E), o jehož nájem a rekonstrukci se jedná, třípatrová vila továrníka Kolbena na památkově chráněném území v pražských Vršovicích...

Hlavní město Praha poskytlo v roce 2006 v rámci grantového řízení na sociální služby poskytovanou podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách v roce 2006 v prvém kole celkem 267, 274 mil. Kč, z toho 187, 907 mil. Kč hlavní město Praha obdrželo ze státního rozpočtu a 79, 367 mil. Kč poskytlo ze svého rozpočtu. V druhém kole pak Magistrát rozdělil granty ve výši 13 843 100 Kč. O.s. Dům Agapé (IČ 26998874) obdržel od Magistrátu v roce 2006 dvakrát po sobě 1 040 000 Kč, magistrát přitom odmítl přidělit grant sdružení Agapé na vydávání informačních brožur pro osoby bez přístřeší , stejně jako na kampaň "Adopce nablízko aneb adoptuj si svého bezdomovce". MPSV nepřidělil na rekonstrukci Vily, ve které sídlí Dům Agapé na rok 2007 ani korunu. Sdružení žádalo podle usnesení ZHMP č.2/43 ze dne 21.12.2006 1 560 000 Kč. Na rok 2007 požadoval Dům Agapé - Ruská od Magistrátu z celkového rozpočtu svého projektu 2 496 600 Kč dotaci 1 170 000 Kč a rozhodnutím zastupitelstva 26. 4. 2007 nedostal nic. Ještě v březnu 2007 Rada hlavního města Prahy na návrh radního pro oblast sociální politiky Jiřího Janečka převedla na Agapé nevyčerpané finanční prostředky z loňského roku ve výši 390 tisíc korun . Ty byly potřeba na spoluúčast, aby mohlo Ministerstvo práce a sociálních věcí přidělit na rekonstrukci topení sociálního zázemí a příček 1170 000 Kč.

Celkem chtěli pro rok 2007 žadatelé po Magistrátu na sociální služby granty ve výši 303 653 072 Kč, a dostali pouze 59 444 400 Kč. Ne na každého se tedy dostalo.

Novinář z Hospodářských novin v reakci na můj článek "Smrduté výroky proamerického poskoka Havla" bodá ostrým obviněním z "kojzarovštiny". Namísto argumentů, proč podle jeho mínění Havel není poskokem Američanů, raději zastánce opačného mínění onálepkovává dehonestujícím slovem.

Jenže toto obvinění nesedí.

Čtu BL pravidelně a jsem tedy na různé exhibice zvyklý, i když bývají spíše ojedinělým úkazem toho, že nádech levicovosti BL přitahuje občas i radikály blízké názoru našich extrémních politických stran a jejich odnoží s vizí jiné, "lepší" společnosti, píše Jan Bím.

Nicméně, co jsem se dočetl od pana Tomana v jeho posledním komentáři vůči českému expresidentu Havlovi, to panem Šídlem zmiňovaného Kojzara rozdílem "váhové kategorie" hravě překoná.

Na 150 lidí zastupujících 15 protiválečných iniciativ z 10 zemí se sešlo 5. května 2007 v Praze, aby prodiskutovalo další postup v boji proti výstavbě protiraketového systému USA v Evropě. Na závěr konference byla přijat následující dokument.

Pražská výzva účastníků Mezinárodní konference proti militarizaci Evropy ZDEZDE

Mezinárodní konference proti militarizaci Evropy - zvukový záznam s překladem a poznámky z konference ZDE

1. máje 2007 došlo v Praze k fatálnímu selhání Policie ČR. Neofašisté z Národního sjednocení a Vlastenecké fronty volně pochodovali ulicemi Prahy za asistence policie. Ty to organizace ve svých projevech i na svých transparentech porušovaly §198a Trestního zákona v platném znění „Podněcování k nenávisti vůči skupině osob nebo k omezování jejich práv a svobod“. Doložme některé případy: „je třeba vyčistit Evropu“, „Right place for reds“ (pod obrázkem šibenice s oběšenci), „Rudí vrazi“ apod.

Francouzi pracují, aby žili, Anglosasové se svou protestantskou etikou žijí, aby pracovali. Ve Francii se pracuje 35 hodin týdně, v Americe 46. Sarkozy to ovšem chce teď ve Francii změnit. Je to rozumné, ptá se Stuart Jeffries v deníku Guardian. Máme se všichni prací uštvat k smrti?

Způsobila to asi ta druhá sklenice vína. Ta, nebo dezert millefeuille aux poires. Anebo to byla ta blanquette, ten bourguignon, onen pot-au-feut, nebo co to ta restaruace v ulici 4. září nabízela ve svém speciálním menu. Po obědě jsem vždycky šel volně pěšky zpět do úřadu, chránil jsem si oči před sluncem v 15.30, klimbal jsem u pracovního stolu nad poledním vydáním listu Le Monde a vzbudilo mě jen mé vlastní chrápání. Teprve pak jsem uvažoval o tom, že bych měl něco dělat. Někdy ovšem za mnou v tuto chvíli zrovna přišel Nicolas z ekonomické kanceláře na druhé straně dvora a pozval mě na pivo. Pozvání jsem většinou přijal. Stal jsem se Francouzem: nežil jsem pro práci, ale pracoval jsem, abych mohl žít. A žít dobře.

Nedávno jsem četl v jednom celostátním deníku, jak je to hrozné, že se umí děti a mládež postavit nebo dokonce snad spiknout proti světu dospělých a že jako kdyby se vytratila jakási aliance dospělých, která by tomuhle spiknutí mladých mohla čelit. Cítil jsem za tím naprosto jasně a zřetelně stesk po tom, jak dospělí drží pohromadě a jejich vzrůst a věk je jakýmsi stigmatem pravdy a správnosti a stejně tak je menší vzrůst a dětství či mládí výrazem omylu nesprávnosti. Bylo mi toho pisatele hluboce líto, protože pokud si snad někdo myslí, že věk je poukázkou na cokoliv, tak je podle mne opravdu hluboce mimo misku.

Našel jsem skvostnou analýzu od Jana Sterna ZDE píše David Zatřepálek.

Dopis starostovi Prahy 1 Petru Hejmovi

Vážený pane starosto,

v pondělí 7. května 2007 jsem oznámil Úřadu městské části Praha 1 (dále jen "Úřadu") přestupek, který je páchán vystavováním zohavených lidských pozůstatků v paláci Lucerna. Ve svém podání jsem upozornil, že s vystavenými lidskými zůstatky je nakládáno v rozporu s ustanovením Zákona o pohřebnictví č. 256/2001 Sb. a zároveň navrhl uzavření výstavy cestou předběžného opatření.

Tak měla znít otázka místopředsedy Mladých sociálních demokratů Adama Rykaly v článku "Proč mladí nechtějí volit sociální demokracii" i stejnojmenná odpověď Tomáše Gawrona. Ani jeden z autorů této polemiky si neuvědomil, že mladá generace vyrostla na liberálních idejích, postmoderních kulturních modelech, rozvracejících tabu a zesměšňujících tradiční hodnoty. Ambice mladých lidí se neupírají ani k mezigeneračnímu dialogu, ani k tradicím, ani k uctívání mnoha falešných božstev otců a dědů. Sociální demokracie je stranou konzervativních hodnot, konzervativních lídrů i elektorátu. Z toho vzniklo ono nepochopení předsedy Paroubka, když policie zmlátila technaře a levicový lídr to podpořil... Mladá generace si tvoří svou vlastní kulturu, své vlastní ideje a své vlastní lídry. Kdo není "in", je "out".

Byli jsme to my? (1990, premiéra 1991), režie Antonín Máša

Analýza zdegenerované československé společnosti natočená podle režisérovy hry Divadelní zkouška, mohla v letech 1990 a 1991 působit jako "kopání do mrtvoly", svědectví o útlaku, který je v nové, otevřené společnosti už pasé. Tak také působí optimistický závěr filmu, který naznačuje, že problémy jistě vyřešila demokratická revoluce roku 1989. Na film je daleko zajímavější se dívat nyní, v druhé polovině nultých let jednadvacátého století, kdy se ukazuje, že vlastnosti normalizačního režimu, pranýřované Mášou, pádem komunismu nejenže nezmizely, ale staly se určujícími charakteristikami nové společnosti. Jediným rozdílem oproti osmdesátým letům, líčeným v Mášově snímku, je jen to, že zatímco proti všeobecné společenské zkorumpovanosti a dekadenci tehdy stáli disidenti, kteří si byli vědomi neměnných lidských a společenských hodnot a byli ochotni za ně bojovat, a tyto hodnoty nakonec podvědomě uznávali i zkorumpovaní jedinci, v dnešním postmoderním prostředí bez hodnot, kdy se cení pouze úspěch, bez ohledu na to, jakým způsobem je dosažen, by se většina lidí hlavnímu donkichotskému představiteli tohoto filmu asi vysmála, že vůbec hájí nějaké "hodnoty" a integritu práce i osobnosti.

Další ukázka z připravované knihy Jana Čulíka o hraném českém filmu od roku 1989, která vyjde v ČR letos na podzim.

V sobotu 5.5.1945 jsme v Hostomicích vstávali do zamračeného rána. Šedivá plachta oblohy visela nehybně nad krajinou a každou chvíli hrozila deštěm. Bylo krátce po 9. hodině, když maminka přispěchala z náměstí a celá vzrušená vypravovala, co je tam lidí. Všude odstraňují německé nápisy jako by už tady byl konec války a my byli svobodní. Německá posádka je schovaná ve škole a vůbec nezasahuje. Ihned jsem se oblékl, vyslechnul matčiny starostlivé pokyny a spěchám za kamarádem Jardou. Ten je u radia a sděluje mi, že Američané jsou již v Plzni a v Praze vypuklo povstání. Chvíli ještě posloucháme rozhlas a potom spěcháme na náměstí.

Oproti rozšířené iluzi k ovládnutí lidí nestačí mít v rukou vojenskou a policejní moc. A nestačí k tomu ani ovládání ekonomických zdrojů této moci. I vojáci a policisté jsou lidé a pokud a pokud se většina z nich ideově neztotožní s podstatou režimu, kterému slouží, obrátí se dříve či později proti němu. Každá úspěšná revoluce v dějinách začínala tím, že došlo k rozkladu těchto "fyzických" nástrojů moci. Ještě obtížnější situace nastává, když se vládnoucí elita chová v rozporu se základními principy systému, jemuž stojí v čele.

A to je právě naše dnešní situace.

Výrok Vlasty Parkanové, že lidé jsou neodpovědní (rozuměj hloupí), a proto nemohou rozhodovat o americké vojenské základně u nás v referendu, na ni a celou současnou vládu, jež zavedení přímé demokracie brání ze všech sil, prozrazuje více, než je jim milé. To, co se v něm skrývá, je pohrdání občany a demokracií, je to snaha vládnout a nikoliv zastupovat.

Úterý 8. května 2007. Státní svátek ČR - Den osvobození od fašismu. Úderem dvanácté začínají na programu ČT24 České televize polední zprávy. Po znělce trvající 6 sekund zdraví diváky hlasatelka Zuzana Burešová. Během půlminuty připomene, že v České republice se oslavuje výročí ukončení 2. světové války v roce 1945. Po sdělení, že oslavy proběhly i na Vítkově, oslovuje tzv. telemostem redaktora Karla Rožánka, který sledoval oslavy na Pražském hradě.

Karel Rožánek začíná mluvit v čase 1 min 36 s. S poněkud nedbalou, nepatrně drmolivou výslovností popisuje, že prezident Klaus právě jmenuje tři nové generály.

Když před lety přišla Eduarda Heczková s fasabazmekkšeftem, že hodlá provozovat neziskovou sociální službu v domě v soukromém vlastnictví, setkala se u ekonomicky uvažujících lidí s poklepáním na čelo a trpným úsměvem pro romantické snílky či tiché blázny. Byl jsem toho svědkem. Představa privátního majitele, který bude trpět v domě dům sociálních služeb (říkejme tomu nízkoprahové centrum a ubytovnu pro bezdomovce) za neziskové nájemné, je z pohledu kapitalismu roku 2005-7 šílená. Potíže s financováním tohoto projektu jej provázejí od samého počátku. Komerční nájemné znamená komerční platby odpovídající centru metropole a ty není schopno takové zařízení zaplatit nikdy. Dotace pak jsou pouze snadným příjmem majitele domu, bezdomovci a jejich tíživá situace rukojmími a tklivé apely na přispění výsměchem solidaritě. S majitelem domu odmítám být solidární. Nyní se od zakladatelky tohoto "neziskového" podniku (ale tvrdě ziskového pro majitele domu) dozvídáme, že dvě veřejné instituce (MPSV a Magistrát Prahy) dotovaly komerční nájemné z veřejných peněz a dotovaly i rekonstrukci (zhodnocení) soukromého majetku. A lidé mají ještě přispět? Věřím Eduardě Heczkové její dobré úmysly, nevěřím ale v životaschopnost podivného projektu v Ruské ulici.

V dubnu 2007 přispělo celkem 97 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 18, 437.07 Kč . Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.4. 2007 částku 255 292.76 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.