|
11. 5. 2007
Markéta a ostatníVláda předložila v rámci svého souboru opatření, majících poněkud vylepšit státní rozpočet, také návrh zákona, kterým se mění některé zákony v sociální oblasti a některé další zákony. Je povážlivé, že ve státě, kde se rozkrádají tisíce milionů při státních zakázkách zejména v resortech obrany či dopravy, se začínají šetřit desítky milionů právě v sociální oblasti. Nicméně, s řadou věcí se dá souhlasit, jako se zrušením "pastelkovného". Řada věcí je však silně diskutabilních, jako například nápad redukovat již jednou přiznaný - ve vymírajícím národě geniální - rodičovský příspěvek. |
|
A některé věci v návrhu jsou tvrdě nehumánní, jako například uvažovaná změna zákona o zaměstnanosti, zejména novela § 78, který doposud přiznával chráněným pracovištím, tj. takovým, kde pracuje víc jak polovina osob se zdravotním postižením (OZP), finanční příspěvek. Tento příspěvek vlastně umožňoval OZP zaměstnávat – na běžném trhu práce jsou v podstatě nezaměstnatelní a bez tohoto příspěvku nemají ta pracoviště, kde pracují, šanci přežít. Nyní se navrhuje tento příspěvek redukovat a navíc se má vůbec zrušit, pokud by takové pracoviště získalo nějakou jinou, byť minimální formu finanční pomoci podle téhož zákona. Vláda v důvodové zprávě k tomuto návrhu píše: „Záměrem je nalézt efektivní řešení, které bude podporovat zaměstnávání OZP a které nebude účelově zneužíváno“. Nevím o žádném účelovém zneužívání, ale i kdyby skutečně k němu v některých případech docházelo, přeci nelze zbortit celý pracně vybudovaný systém zaměstnávání OZP jen kvůli pár podvodníkům, které by navíc měla odhalit běžná kontrola? Tato snaha ušetřit peníze v sociální oblasti hrozí zcela zničit stávající humánní systém, který umožňuje OZP vůbec nalézt práci. Navíc: celá věc vypadá jinak, když se halí do právní řeči paragrafů, jinak, když za tím vším vidíme stovky a stovky lidských osudů. Jako třeba skvělá Markéta z Diakonie ČCE. Celé dospívání statečně bojovala s těžkou, zděděnou psychiatrickou nemocí. Před ukončením středního vzdělání jí matka našla v litoměřické Diakonii praxi, po ukončení školy byla přijata v diakonickém chráněném pracovišti. Protože se podařilo novými léky stabilizovat její zdravotní stav, začala zkoušet štěstí na běžném trhu práce – nemá však vzhledem ke svému omezení šanci. Nakonec se jí podařilo uplatnit v nově otevřené restauraci Diakonie ČCE, která je chráněným pracovištěm. Pracuje zde jako servírka. Markéta se konečně našla. Obsluhovat hosty ji nesmírně baví, a do práce se těší. Restaurace jako chráněné pracoviště se bez příspěvku podle § 78 neudrží a bude muset být buď zavřena, či provozována na obyčejném komerčním základě, ale bez Markéty a dalších. Bude Markéta znovu bezútěšně obcházet všechna běžná pracoviště a zůstane doma se vzpomínkami na dočasnou důstojnost pracujícího člověka? Nešlo by opravdu spíš šetřit třeba na těch až čtyřikrát předražených dálnicích než na Markétách a ostatních, nebo řešit problém zvýšenou kontrolou příspěvků od státu ? |
