11. 5. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
12. 5. 2007

Topolánek: "Žádnou pozitivní diskriminaci!"

Jak českého premiéra těší, že v Evropské unii zvítězil konzervativní názor

Proč jsou ženy diskriminovány při přijímání do zaměstnání? Jednoduše proto, že ochrana žen je tak vysoká, tak rigidní -- a nový zákoník práce to ještě zhoršil -- že je prostě daleko rizikovější zaměstnat ženu než muže.

Neuvěřitelný, přes měsíc starý projev předsedy české trojkoaliční vlády Mirka Topolánka, od kterého se nedistancovala ani "zelená" ministryně , která má na starosti menšiny a rovné příležitosti, Džamila Stehlíková, dorazil až do Evropy. Evropské ženy, sdružené v 4000 nestátních neziskových organizací a tvořících alianci pod názvem Evropská ženská lobby, chtějí po předsedovi české vlády omluvu a stěžují si na něj evropskému komisaři. Topolánek při slavnostním zahájení Evropského roku rovných příležitostí v divadle Archa v Praze dne 2. 4. 2007 stihl pobouřit ženy, menšiny i seniory, o nichž se ve svém projevu zmínil. A protože veřejný projev předsedy vlády není jan tak nějakým hospodským blábolením alkoholem zmoženého opilce, přinášíme vám jej v oficiálním přepisu, který pořídil Martin Schmarz z Úřadu vlády. Stojí za to. | šok

projev premiéra Topolánka k zahájení Evropského roku rovných příležitostí ZDE

Mirek Topolánek: Hned do úvodu musím poznamenat, jak mě těší, že v Evropské unii zvítězil konzervativní názor a rovnost příležitostí dostala přednost před rovností a rovností výsledků. Jak bylo tisíckrát ověřeno, rovnostářství nakonec přináší více a horších nerovností, než jaké se snažilo odstranit.

Máme zde tedy Evropský rok rovných příležitostí a je na nás, jak si poradíme s výzvou, kterou přináší. Ostatně specificky pro Českou republiku jde i o přípravu na předsednictví EU, které proběhne pod heslem „Evropa bez bariér“. A co jiného je Evropa bez bariér než Evropa rovných příležitostí?

Při našem předsednictví půjde o srovnání příležitostí na státní úrovni. Půjde o odstranění diskriminací mezi starými a novými zeměmi, mezi velkými a malými, mezi těmi uvnitř a těmi vně. Půjde o dokončení liberalizace vnitřního trhu, o odstranění zbytečné byrokracie, regulací a nerovných dotací.

Evropský rok rovných příležitostí se oproti tomu týká jednotlivců. A to je dobře. Svoboda vždy vychází od jednotlivce. Nepřeslechli jste se, řekl jsem opravdu svoboda, ne rovnost. Protože svoboda je základní hodnotou, od níž jsou všechny další odvozené. Bez osobní svobody, nelze vůbec usilovat o nějakou rovnost.

Pokud nám jde o skutečnou svobodu, o skutečnou rovnost příležitostí, musíme se zbavit socialistického zlozvyku angažovat do věci byrokrata. Zárukou rovnosti příležitostí není žádná „dobře míněná“ snaha narovnat nenarovnatelné. Žádná pozitivní diskriminace. Cítíte ten protimluv POZITIVNÍ - DISKRIMINACE? To zní asi stejně, jako příjemný výprask

Zárukou rovnosti je vláda práva a neosobních pravidel. Občanská individuální práva jsou proto vždy důležitější než práva skupinová. Záruka, že když splním určitá profesní kritéria, tak získám nabízenou práci bez ohledu na věk, pohlaví, barvu pleti, stáří, názory či náboženství.

Nikoli náhodou je nejméně skutečné rovnosti příležitostí tam, kde se stát nejvíce angažuje ve jménu takzvané ochrany znevýhodněných skupin. Tato skupinová ochrana pak přes všechnu snahu fakticky vede ke skupinové diskriminaci. Vidíme to u žen, důchodců, studentů. To je třeba změnit.

V tomto smyslu byla prorocká slova amerického novináře, autora inspirativní knihy Ekonomie v jedné lekci Henryho Hazlitta: „Budeme-li se pokoušet manipulovat ekonomiku ve prospěch nějaké skupiny nebo třídy, poškodíme nebo zničíme další skupiny, včetně členů samotné skupiny, v jejíž prospěch jsme se pokoušeli ekonomiku řídit. Ekonomika musí fungovat ve prospěch všech.“

Proč jsou ženy diskriminovány při přijímání do zaměstnání? Jednoduše proto, že ochrana žen je tak vysoká, tak rigidní – a nový zákoník práce to ještě zhoršil – že je prostě daleko rizikovější zaměstnat ženu než muže.

U seniorů zase vidíme, že jak se blíží čas státem stanoveného odchodu do důchodu, firmy ztrácejí o tyto lidi zájem. Je to dáno tím, že ochranářský stát vytvořil atmosféru, kdy se automaticky počítá s tím, že člověk po šedesátce se hodí jen do penze.

Studenty zase dnes tak chráníme před vykořisťováním, že neseženou brigádu. Lidé bez praxe, zaměstnávaní na krátkou dobu, za které se ovšem musí platit plné zdravotní a sociální pojištění, nejsou dvakrát atraktivní na trhu práce.

To jsem uvedl jen tři smutné příklady boje za rovnost, který vede k vytváření mravně neobhajitelných nerovností. Tři příklady, jak socialismus ničí rovnost šancí. Náprava je v tomto případě poměrně snadná. Stačí klepnout byrokracii přes prsty, zrušit diskriminační ochranářská opatření a věci se brzy narovnají samy.

Důkladné odstranění bariér však znamená udělat mnohem víc. Znamená to provést liberální reformy ve všech sektorech ekonomiky a společnosti. Znamená to důkladnou revizi přežilých socialistických receptů.

Ve školství potřebujeme otevřít vysoké školy všem, kteří k tomu mají předpoklady. To nepůjde bez zavedení odložené platby za vzdělání. Země, v nichž se nějakou formu platí školné, mají třikrát větší podíl vysokoškoláků ze sociálně slabých rodin než Česko. Systém zdánlivé rovnosti - neboli vše je zadarmo - tak vede ke skutečné diskriminaci.

Třeba pro Romy je školský systém naprosto neprostupný. To vše je fakt a žádná ideologie s tím nehne. Rovnost v přístupu ke vzdělání je školné. Mimo jiné.

Rovněž tak je důležité, aby školský systém lépe než dnes přispíval k soudržnosti společnosti. Aby nevylučoval odlišné skupiny – etnické, ale potenciálně i náboženské – do kulturních ghett. Školský systém musí naopak sloužit k asimilaci, ke schopnosti menšin plně se integrovat do většinové společnosti, do společnosti práva a jasných pravidel. Multikulturalita je zdrojem bolestných nerovností, narůstajících diskriminací a napětí.

Ve zdravotnictví musíme zvýšit spoluúčast u banální léčby a léků na běžné choroby. Jen tak získáme peníze na záchranu životů, na zlepšení kvality života těžce a chronicky nemocných. Nikde jinde není rovnostářství tak nespravedlivé a doslova vražedné, jako při poskytování zdravotní péče. Rovnost příležitosti přežít je ve vyšší solidaritě zdravých s nemocnými.

Co se týče sociálního systému, je nutné okamžitě zamezit zneužívání sociálních dávek. Kdo nepracuje, ať nejí – držme se tohoto pravidla našich babiček. Kdo odmítá nabízené zaměstnání, kdo je přistižen při práci načerno, automaticky vypadává ze solidárního systému. V soutěži o sociální dávky dnes vítězí ne ti nejpotřebnější ale nejšikovnější.

Dnešní benevolence je krutě nespravedlivá k těm, kteří poctivě dřou, stejně jako k těm, kteří opravdu pracovat chtějí, ale doplácejí na to, že prosperita všech je projídána černými pasažéry systému. Opět na to doplácejí ti nejslabší. Romové, ženy, případně zdravotně postižení. Rovnost příležitostí na trhu práce je v odstranění rovnostářství.

Odstranit bariéry je nutné i v podnikání. Dnešní systém investičních pobídek má jisté izolované výsledky. Ty jsou však několikanásobně negovány morálními a ekonomickými důsledky stavu, kdy úředník jednomu podnikateli sebere, aby mohl o to více dát jinému.

Je zvláštní, že jinak velice podrobný antidiskriminační zákon na tuto zjevnou a státem řízenou diskriminaci - a na mnohé jiné - nepamatuje. Rovnost příležitostí v podnikání znamená stejné podmínky pro všechny, velké i malé, domácí i cizí. Tedy i více pracovních příležitostí a méně diskriminace při získávání zaměstnání. Hlavně u těch nejslabších, nejvíce znevýhodněných.

To jsem stručně popsal část reforem, které podrobně představíme zítra. To je náš konkrétní přínos k roku rovných příležitostí. To je základ budoucí prosperity a rovných příležitostí. Ale ještě bych se rád krátce zmínil o souvislosti těchto reforem s konkrétnímu jednotlivci ohroženými diskriminací.

Jsem rád, že tu vůbec nemusím mluvit o diskriminaci na základě sexuální orientace. Tu se nám podařilo zcela vymýtit a neznám případ, že by někdo zkoumal u uchazeče o zaměstnání, zda je homosexuál či heterosexuál.

Naopak jsou rozdíly, které jsou nevymýtitelné. U zdravotně postižených nikdy nedosáhneme rovnosti příležitostí, protože zde rovnost fakticky není. Je tedy potřeba kombinovat důsledně liberální přístup s efektivními formami podpory. Podpora je v tomto případě nutná, aby vyrovnala objektivní nerovnost. Vždy však musí jít za jednotlivcem, nikoli za institucí.

V případě žen – což není znevýhodněná menšina, ale obvykle se tak o ní mluví – rovněž nelze mluvit o rovnosti příležitostí. Těhotenství a mateřství je výsadou žen a tato výsada činí ženy apriorně odlišnými od mužů. Například na trhu práce. Je to přirozené, je to logické, je to zdravé.

Žena se může svobodně rozhodnout děti nemít a pak jsem přesvědčen, že má stejné příležitosti uplatnění jako muž. S tím by měl zákon počítat a nevnucovat těmto ženám ochranu, o kterou nestojí a která paradoxně vede k jejich diskriminaci.

Pokud se žena rozhodně věnovat roli, kterou jí svěřila příroda, pak nepotřebuje, aby se jí zákon snažil srovnat s mužem. Naopak potřebuje flexibilní pracovní trh, který jí umožní zaměstnat se za podmínek, které budou oběma stranám vyhovovat. A samozřejmě potřebuje podporu rodiny.

Už jsem se zmínil o škodlivosti multikulturního přístupu. A je jedno, zda jde o Romy, jiné národnosti, nebo o muslimy. Neschopnost integrovat jakoukoli kulturní menšinu způsobuje problémy a vede k tomu, že tyto skupiny nikdy nedosáhnou na rovné příležitosti. Peníze, které stát v této oblasti vydává, musejí jít na asimilaci jednotlivců, nikoli podporu chiméry multikulturality.

Závěrem chci všechny vyzvat. Úředníky státní správy a samosprávy, firmy i jednotlivce, aby vzali evropský rok rovných příležitostí nikoli jako pouhou formalitu. Jako formalitu, kdy se pouze utratí peníze z rozpočtu a z fondů EU za PR kampaně, které v důsledku pomohou jen některým.

Vezměme tuto příležitost vážně. Vezměme ji jako začátek procesu, na jehož konci bude společnost bez bariér a diskriminací (pozitivních či negativních). Liberální společnost rovných příležitostí.

Na závěr uvedu jeden citát: „Obecně bychom měli usilovat spíše o jistotu zaměstnanosti než o jistotu udržení každého jednotlivého pracovního místa. Spíše než samotná pracovní místa bychom měli chránit možnost pracovníků nacházet práci.“

To neřekl nějaký liberální ekonom.To jsou slova zde přítomného eurokomisaře Vladimíra Špidly. A já vám za ně děkuji, pane komisaři. Ukazují totiž, že i když se neshodneme v mnohém, v těch zásadních věcech mohou i mezi námi padat (ideologické) bariéry.

Téměř totéž řekl neokonzervativní americký ekonom Michael Nowak: k řešení blahobytu potřebujeme tři věci: Za prvé jobs, za druhé jobs, za třetí jobs. Problém nezaměstnanosti tak řeší oba dva výše jmenovaní vytvářením přátelského prostředí pro vznik pracovních příležitostí a ne zvyšováním ochrany nezaměstnaných a zaměstnanců. A v tom je i podstata mého vidění a v tom s oběma souhlasím. V tomto smyslu si přeji ne rok 2007 jako rok rovných příležitostí ale Evropskou unii rovných příležitostí bez časového omezení.

Zdroj: Úřad vlády DOC

                 
Obsah vydání       11. 5. 2007
13. 5. 2007 Gordon Brown: Nová politika pro Británii?
12. 5. 2007 Saúdská Arábie uzavřela kanadský stánek, protože hosteskami byly ženy Miloš  Kaláb
13. 5. 2007 Jan Potůček a J.X. Doležal aktivisty aneb všichni policajti jsou stejní... Štěpán  Kotrba
12. 5. 2007 Proč mladí nevolí
13. 5. 2007 Rodičovství jako oběť pro celou společnost Štěpán  Kotrba
12. 5. 2007 Protest občanů -- první úspěch Milan  Valach
12. 5. 2007 Topolánek: "Žádnou pozitivní diskriminaci!"
13. 5. 2007 O kvalitě zpravodajství aneb milión, statisíce, stotisíc, desetitisíce nebo tisíce demonstrantů
11. 5. 2007 Historikové: Jak bude svět vzpomínat na Blaira?
10. 5. 2007 "Je na vás, občanech, jak mě budete soudit"
13. 5. 2007 Plaváček Mojžíš a právo postavit se na odpor Zdeněk  Bárta
11. 5. 2007 Občánku, a co teď?
11. 5. 2007 Preventivní diplomacie nebo preventivní útok? Miroslav  Polreich
11. 5. 2007 Topolánek mluví o smrti, Bush lidi na smrt posílá, Söder smrt připomíná, aneb Tři politikové, kteří mi berou dech Uwe  Ladwig
11. 5. 2007 Co vám statistikové neřeknou aneb o nepřesných interpretacích přesných čísel Tereza  Nováková
11. 5. 2007 Nejvyšší příjmy mezi ženami mají v ČR prostitutky Petr  Wagner
11. 5. 2007 Dozvuky 1. máje 2007: Oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele Štěpán  Kotrba
11. 5. 2007 Za našimi okny David  Nesnídal
11. 5. 2007 Uč se synu moudrým býti Ladislav  Žák
11. 5. 2007 Markéta a ostatní Zdeněk  Bárta
11. 5. 2007 Návštěva Jan  Zahradníček
11. 5. 2007 Ať je to ten nebo ten, praštíme ho koštětem! Petr  Štengl
10. 5. 2007 Poněkud alarmující informace o sdružení Agapé Zdeněk  Bárta
12. 5. 2007 Agapé: Milión jednou nebo dvakrát? Buďte bezdomovcem Štěpán  Kotrba
11. 5. 2007 Agapé: 130 000 měsíčně za pobyt desítky bezdomovců Štěpán  Kotrba
11. 5. 2007 Agapé už nedostalo od Magistrátu milióny Štěpán  Kotrba
11. 5. 2007 O Havlovi, politické prostituci a mediální masáži aneb Kdo má právo urážet české občany? Luděk  Toman
11. 5. 2007 Ano, Havel měl pravdu, minimálně v případě pana Tomana....
11. 5. 2007 Mír nepotřebuje nové rakety - říkáme ne protiraketovému systému USA v Evropě
11. 5. 2007 Neofašisté pochodovali 1. máje za asistence policie, Mladá fronta Dnes si plete pojmy
10. 5. 2007 Konec "dobrého života" ve Francii?
10. 5. 2007 Schopnost říci NE Ladislav  Žák
10. 5. 2007 Nejúčinnější strach je malý strach
10. 5. 2007 "Vystavování lidských těl je legální" Radek  Mikula
10. 5. 2007 Proč mladí nechtějí volit konzervativní strany Štěpán  Kotrba
10. 5. 2007 Byli jsme to my? Jan  Čulík
10. 5. 2007 Dny osvobození v jednom podbrdském městečku Petr  Klán
10. 5. 2007 Zabraňme vzniku autoritativního režimu v ČR prostřednictvím prodejných médií Milan  Valach
10. 5. 2007 Ne-profesionální ne-veřejnoprávní Česká ne-televize Jakub  Rolčík
10. 5. 2007 Čím dříve Dům Agapé skončí, tím lépe pro veřejné finance Štěpán  Kotrba
4. 5. 2007 Hospodaření OSBL za duben 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce