J. Kojzar ve svých článcích z Rudého práva na konci 80. let sice vyjadřoval k Havlovi odpor ( tehdy se tomu většina z nás včetně mě bohužel smála), ovšem kritika přítomnosti sovětských vojsk na našem území či tehdejší komunistické vlády se v nich neobjevovala. Něco z jeho tvrzení bylo podobné nebo stejné mým, něco naprosto rozdílné či přímo protikladné -- přesto podle českého novináře jsou obě sdělení totožná!

Pokud se čeští novináři řídí podobnou "logikou", není divu, že české "nezávislé" noviny vypadají tak, jak vypadají.

Možná ale novinář z HN, kterým je J. Šídlo, považoval můj článek za příliš neuctivý k "morální autoritě" Havlovi. Připomeňme tedy, že označení "poskok" v souvislosti s ním bylo použito právě jako "terminus technicus" - k označení jistého druhu počínání a loajality, kterou Havel po celou dobu svého českého (československého) prezidentství i dnes projevoval a projevuje.

Pokud by mi český novinář snad chtěl dávat lekce ze slušného chování, s první lekcí by měl bezesporu zajít za "humanistou" Havlem.

Exprezident totiž svými slovy o tom, že hlasy občanů nesouhlasících s americkou základnou jsou "skrznaskrz nedůvěryhodné a pokrytecké" nebo přímo "smrduté", urazil přinejmenším 70 % českých občanů. Stejně jako svými výroky o "Čecháčkovství". Rozčilovat se tedy nad tím, že by si někdo dovolil "urazit" "morální autoritu", zatímco ta má ve zvyku urážet lidi jaksi en bloc, nemá příliš smysl. Svými výroky o "Čecháčkovství" Havel urážel a uráží řadu lidí, o nichž mu nic není známo, tedy chová se přesně tak, jak je ve slušné společnosti zcela zakázáno se chovat. (Nemluvě již o absurditě, že v čele státu vůbec kdysi mohl být někdo, kdo si dovolil urážet český národ -- to ovšem byla chyba především nás Čechů samotných, že jsme si něco takového nechali líbit).

Jenže Havel nejen s oblibou uráží lidi.

Havel dokonce mnohokrát ve svém životě vyzýval k akcím, jejichž bezprostředním a předvídatelným důsledkem bylo zabíjení mnoha lidí. Zabíjení lidí, kteří Havlovi nic zlého neudělali, o nichž on sám vůbec nic nevěděl a většina z nich ani o něm.

Svým podpisem pod dopis sedmi evropských premiérů v roce 2003, distancujících se od postoje Francie a Německa, které odmítly americkou intervenci, se Havel připojil na stranu těch, co tenkrát tvrdili, že Irák disponuje zbraněmi hromadného ničení, že do Iráku dovezou "demokracii" a že Iráčané budou "šťastní". Nakonec však všechno dopadlo přesně opačně -- ale "humanista" nikdy nepovažoval za potřebné se ani omluvit, ani dát třeba slůvkem najevo svoji lítost.

Netřeba podrobněji připomínat ani nevěřitelnou větu o "humanitárním bombardování", kterou se Havel "proslavil" v případě chystaných útoků NATO na Srby. Ti nakonec vskutku bombardováni byli, vše v zájmu toho zabránit "humanitární katastrofě" v Kosovu. Té se ale stejně nakonec zabránit nepodařilo...

Mohli bychom zavzpomínat i na další Havlovy počiny z minulosti. Třeba když na konci roku 1989 občanům veřejně z TV obrazovek sliboval, že v této zemi nebude nezaměstnanost a že disidenti přece nejsou proti socialismu (komunistická propaganda si přece vymýšlela!). Nebo když se před svým prvním zvolením prezidentem Československa na veřejnosti holedbal, že úřad chce zastávat jen do svobodných voleb. Havlova slova o nutnosti rozpustit jak Varšavskou smlouvu, tak NATO jsou jen další v řadě....

Jaká slova použít pro podobný rozpor slov se skutky?

Anebo, což je ještě těžší kalibr, neboť se jedná o veřejně učiněnou přísahu, když Havel při svém zvolení prezidentem ( hlasy komunistických poslanců ) přísahal věrnost Československé socialistické republice ( Ano, "filosof" tak přísahal i věrnost socialismu!). Nebyl pak věrný ani Československu, ani republice a už vůbec ne socialismu. Jelikož prezident státu byl současně i vrchním velitelem ozbrojených sil, složená přísaha jasně implikovala i povinnost dbát a hájit územní celistvost státu, která je pro každý stát nejposvátnější. Poté se ovšem republika ještě několikrát pod Havlovým prezidentstvím přejmenovala -- a nakonec: rozpadla...A Havel? Z československého prezidenta se stal prezidentem českým a vše pokračovalo postaru....

Jaká nejvhodnější adjektiva by se tedy v souvislosti s výše uvedenými Havlovými činy měla používat?

Nicméně zajímalo by mě, jak se člověk s podobným chováním vnitřně vypořádává. Zda v Havlově případě vskutku funguje něco, jako je svědomí. Nebo jestli Havel sám o "svědomí" radši jenom řeční, a "svědomí" v jeho podání znamená asi tolik, jako "udělám to, co se mi zachce" nebo "udělám to, co po mně moji (zahraniční) přátelé chtějí".

Možná ale Havel s takovým chováním žádný vnitřní problém nemá. Vždyť to přece jsou jen "Čecháčkové", kteří mu naslouchají!

Jak kontrastuje neúcta, se kterou si Havel vždycky dovolil mluvit o Češích, s devótností, se kterou se stavěl k Americe nebo Izraeli. Proti politice těchto států si nikdy nedovolil vyslovit sebemenší slovo kritiky. Natožpak vypustit z úst něco třeba o "žiďáčcích"!

Proč? A tohle je další úkol pro české "nezávislé" a "investigativní" novináře, vyřešit tuhle "záhadu", proč "humanista" Havel vždy tak výběrově přistupoval k jednotlivým národům.

"Morální autorita" nepronesla ani slovo kritiky, když nedávno Izraelci po zajetí dvou svých vojáků palestinským hnutím začali bombardovat sousední Libanon, přičemž pozabíjeli desítky nevinných Libanonců. Tedy chovali se stejně jako nacisti, kteří po atentátu na Heydricha vyvraždili obyvatele Lidic! Nicméně nacisti při své krvavé odvetě aspoň ušetřili ženy a děti, zatímco Izraelci při útocích zabíjeli i malé libanonské holčičky...

Zato při uvěznění či zatčení disidentů na Kubě se Havel angažuje bezprostředně, a hned, nejlíp v OSN, podepisuje prohlášení o lidských právech!

Několikanásobný poradce amerických prezidentů a člen CFR Zbigniev Brzezinski kdysi o politice Američanů vůči východnímu bloku v době studené války prohlásil, že jejich strategie byla "na každou zemi aspoň jeden 'Václav Havel'". Tedy pro insidery US politiky, mezi které Brzezinski bezpochyby patří, samotné slovo "Václav Havel" představuje svého druhu "terminus technicus". Bylo by zajímavé od Brzezinského slyšet, jaké charakteristiky musí jedinec splňovat, aby se takovým "Václavem Havlem" americké zahraniční politiky mohl stát.

Možná další úkol pro české "nezávislé" novináře.

Američané mají v případě svých prezidentů jeden dobrý zvyk. Jakýkoliv dar, který dostanou třeba v zahraničí, musí odevzdat americkému Kongresu, a jeho prostřednictvím tím de facto americkému lidu. USA, světová velmoc i v uplácení "spřátelených států", jistě ví, proč si takto své prezidenty hlídá. A jistě ví, jak snadné je z politika učinit politickou prostitutku. Což je opět další "terminus technicus", bez kterého se neobejdeme: ten či ta, který dělá hodně, ale hodně špinavou práci, zato za hodně, opravdu hodně peněz.

Otvírá se tedy takřka nedozírné pole pro "investigativní" počínání českých novinářů. Až si začnou konečně klást otázky o mýtech dnešní doby a bořit dosud tabuizovaná témata, možná si položí i otázku, jak je možné, že v zemi, kde 70 % občanů jednoznačně odmítá cizí vojenskou základnu na vlastním území, 99 % médií vytrvale bubnuje do uší i očí českých občanů proamerickou propagandu, a kdykoliv se na obzoru objeví české národní zájmy, okamžitě varovně vztyčí prst: "Tak to pozor, 'Čecháčkové'!"