Bylo to v diskusi o radaru v Brdech a o strachu lidí před zářením. Může se málem říci, že šlo o vyloženě boží inspiraci, i když možná v menších nesnázích. Topolánek přišel na to, že lidé neumírají jen v Brdech, ale všude, někteří ve válkách, někteří při autonehodách, někteří jen tak. Že mu lidé tento objev budou věřit, to si asi myslel, že to ale pro ně zřejmě nebyla a nebude rozhodná odpověď, na jejímž základě se lidé konečně začnou z radaru radovat, to mu asi nedošlo.

Že se Topolánek ale zmínil o smrti, o něčem, o čem George Bush nechce mluvit, přestože se rozhodl, že pošle do Iráku dalších 35 000 vojáků, to mu nemůžeme mít za zlé. Topolánek aspoň dal najevo, že ví, že lidé ve válkách umírají. Bush na to snad taky myslel, ale radši o tom nemluvil. Možná s tím dokonce nemá větší problém, protože sám v Iráku asi bojovat nebude a jeho dcery taky ne. Je to nějak tak, jako s Topolánkem, který sám taky v Brdech nebude bydlet, alespoň ne, pokud by tam bylo instalováno to podle něho jen málo radiace vyzařující radarové zařízení.

Tak Topolánek mluvil o smrti, Bush asi už radši ne, což se dá pochopit, a co měl co dělat se smrtí Markus Söder, a kdo je vlastně Söder? Söder je generálním tajemníkem bavorské křesťanské sociálni unie CSU. Připomněl smrt Siegfrieda Bubacka, nejvyššího spolkového německého prokurátora, kterého v dubnu 1977 v Karlsruhe zavraždil člen německé teroristické Frakce Rudé armády. To ale nebylo všechno, Söder to nejen připomněl, pokusil se také donutit německého spolkového presidenta Horsta Köhlera, aby neamnestoval zatím ještě oficiálního pachatele atentátu Christian Klara. Pohrozil, že by CSU mohla při příštích volbách pro prezidenta nehlasovat, pokud by Klara nyní amnestoval. Klár je vězněn už skoro 25 let. Köhler po dlouhém prostudování případu a osobním rozhovoru s Klarem amnestii odmítl, ačkoli si hodně lidí myslelo, že rozhodne opačně. V Německu si lidé myslí, že rozhodl nezávisle na Söderově výhrůžce, což pro něho jako prezidenta bylo správné. Tím se ale ještě více ozřejmilo, že Söder svou výhrůžkou poškodil úřad a úctu německého prezidenta.

Život bez smrti neexistuje. Lidé to vědí, ale normálně se o tom moc nemluví. Já si myslím, že je to vlastně škoda, protože jinak než někteří filosofové se domnívám, že povědomí o smrti může mít pro člověka osvobozující účinek. Ale také je jasné, že nejen politikové by si měli rozmyslet, kdy by měli na smrt jen myslet, kdy by a jak měli o ní mluvit a jak by měli s vědomím smrtelnosti lidí jednat...