Nehájil jsem ani nehájím činy Kainara nebo Floriana ale ani si je neopovážím soudit. To však neznamená hanebnosti nepojmenovat, vědět o nich a mít je na paměti. Nevím a ani nejsem schopen určit, co je dobře a co špatně, samozřejmě vyjma zřetelně krajních poloh (rasismus, vědomé konání špatností atd.). Ale to jsou všechno obecnosti. Během svého života jsem se dopustil řady nedobrých skutků. A je to jen mezi mnou a těmi, kterým jsem ublížil. Hanebné činy mi už nelze odestát a ponesu je v sobě po zbytek života. A nic na tom nemění skutečnost, že mi i nakrásně bylo odpuštěno.

Pokud by dnes nějaký takový Kainar či Florian poslal své básně do Psího vína (časopisu pro současnou poezii) a posoudil-li bych je jako dobré, bez problémů bych je otiskl. Na pivo (čaj) bych však s pány autory nezašel.

V mé knihovně stojí vedle sebe Florian, Kainar i Král a pokud jde o jejich básně, je mi jedno, kdo a kam psal, nebo píše své agitky. A na pivo vlastně vůbec nechodím.

Petr Král si potrpí na dobré víno, já na dobrý čaj. Nápoje notně odlišného charakteru, nebo mohou mít naopak dosti společného?