Společnost na začátku 21. století, která vyrůstá z kořenů některé ze západních kultur, je velmi často vnímána jako individualistická, v pokročilé míře ateistická, silně materiálně orientovaná, ideologicky diverzifikovaná nebo neukotvená, medializovaná ve smyslu přenosu velké části společenské komunikace na úroveň mediální virtuality. Těmito charakteristikami je definována jako potenciálně nenáboženská, demokratizovaně politická (ve smyslu zastupitelské demokracie) a pokročile občanská ( s vědomím proměňujícího se občanství). Tradiční náboženství je v této společnosti znakem historie, přičemž právě potřeba generační sounáležitosti a zakořeněnosti stále poskytuje náboženství dostatečnou oporu pro vybudování společenské konstrukce zachycující právě tuto část společnosti. Jeho role se změnila, je volně směnováno na trhu, stal se z něj výrobek, popový hit, politický program, lobbyistická dimenze, sexuální komunita a v určitém procentu zůstal také intelektuálním východiskem, díky bohu už ve velmi omezené míře.

Tak už jsem je zase slyšel, dvě štěbetavé sousedky: "To by se za komunistů stát nemohlo!" V Praze se houfují bezvlasí kluci s tyčemi a já si shodou okolností čtu román Egona Hostovského Sedmkrát v hlavní úloze. Neznám v literatuře podobné dílo, které by na mě dýchlo děsem nacismu. Mlhavě vznášivé ideály bloudivých kavárenských intelektuálů, včele s obdivovaným a společensky uznávaným "ideovým" vůdcem spisovatelem Kavalským a přízemní každodennost ušmudlané pitoreskní postavy z "podsvětí", záchodového dědka, pozorně naslouchajícího a spřádajícího své vize mimo ruch velkých myšlenek.

< Jan Paul: Na námět Hostovského románu

Jeden až dva tisíce lidí pozvaných Židovskou liberální unií , dva tisíce lidí pozvaných anarchisty. Zaplněné Staroměstské náměstí. Zaplněná Meiselova ulice. Poslanci, senátoři, zastupitelé, primátor, kandidáti na prezidenta - ti všichni vyšli na ulici nejen říci svůj nesouhlas, když to dlouho vypadalo, že díky hlouposti magistrátních úřednic ohlášený pochod neonacistů se bude konat a policie jej bude chránit tak, jako tou bylo v minulých letech, ale vyšli společně bránit vlastními těly neonacistům ve vstupu.

Vedoucí magistrátního oddělení, Mgr. Odarčenková, která má ohlašování demonstrací v referátu, selhávala při správním řízení opakovaně už v minulosti. A sedí na své židli stále. Takovou ukázku názorové jednoty ale Praha doposud nezažila od roku 1989. Politici se snažili nezískávat politické body pobíháním před kamerou, ale byli na místě. I když nevěděli, jestli policie odvede dobrou práci a ochrání je před násilnými neonacistickými radikály. Politické názorové rozdíly zde jakoby nebyly. Občanští demokraté se zdravili se socialisty, komunisty i zastánci "nepolitické politiky". Jediným označením mnoha lidí byly žlutočerné židovské hvězdy s nápisem Jude - jako připomínka nacisty uložené povinnosti všem židům. Nyní to bylo dobrovolné rozhodnutí lidí. Ukázka solidarity. Policie až na několik ojedinělých excesů tentokrát situaci zvládla. Nechovala se agresivně a arogantně, tak jako v minulosti. Neprovokovala. Jeden policista bez identifikace (a tudíž v konfliktu se zákonem o policii) byl jen minoritní ukázkou "starých pořádků". Policie nenechala autobusy neonacistů dojet do Prahy včas, mnoho z nich perlustrovala a zadržela. Nenechala pražské neonacisty dojít včas z Vysočan do centra města. Vyklidila ale prostor ve chvíli, kdy večer probíhalo shromáždění anarchistů na Staroměstském náměstí. V tu chvíli policisté nikde nebyli . Jelikož neonacisté byli rozprášeni, anarchisté se je vydali tmavými uličkami v malých hloučcích hledat do centra města. Což je taktika, která byla předvídatelná. Podstatné je to, že i anarchisté a radikální antifašisté se ukázali jako legitimní součást občanské společnosti, když přijali výzvu a na legálně ohlášeném pochodu podpořili ostatní.

Společně proti neonacismu I. FOTOGALERIE BL

Les groupes se réclamant du nazisme en République Tchèque ont décidé de "célébrer", le 10 novembre, dans les rues de Prague, l'anniversaire de la `Nuit de cristal'. Cette provocation, sans précédent dans l'histoire de ce pays, se déroulera au quartier historique juif, situé au centre de la capitale tchèque. Le cortège néonazi passera, et c'est le clou du spectacle, à côté de la vieille synagogue, dont les murs sont couverts des noms de 77 000 juifs morts dans les camps d'extermination pendant l'occupation nazie.

tisková zpráva Federace židovských obcí a Židovské obce v Praze

Židovská obec v Praze a Federace židovský obcí v ČR od prvního dopisu, v němž jsme na hrozící pochod neonacistů upozornili pana primátora, důvěřovaly v ústavní instituce. Věřili jsme, že soudní systém dokáže najít právo a spravedlnost. S pocitem bezpečí jsme pak četli pasáže z usnesení Nejvyššího správního soudu, že "mezi elementární hodnoty demokratické společnosti patří respekt k právům druhých při výkonu vlastních práv" a že tento princip je součástí právních principů, které české soudnictví aplikuje v praxi. S důvěrou i s pochopením pro těžký úkol jsme sledovali přípravy magistrátu i policie na zakázaný pochod. Odměnou za tuto důvěru pak bylo to, že tyto instituce společně dokázaly řešit komplikovanou situaci a zabránit nezákonné akci neonacistů.

Britské listy zveřejnily tiskovou zprávu Federace židovských obcí a Židovské obce Praha k akci na výročí Křišťálové noci, která nesla původně název "Společně proti neonacismu". Poděkování FŽO a ŽOP neopomnělo vyjádřit dík magistrátu, soudu a policii, opomnělo ale vyjádřit díky všem, bez nichž by nebyla aktivita institucí státu ani zdaleka tak koordinovaná, vstřícná a masivní. Když ještě nebylo jasné, jaký charakter bude mít účast policie (mnohokrát v minulosti totiž policie pochody neonacistů chránila, neonacisty omlouvala a nebyla schopna proti nim účinně zasáhnout pod falešnými záminkami, že k tomu nemá zákonné zmocnění), předseda ŽLU svolával občany k solidární akci a avizoval i možnost užití síly občanů k zastavení neonacistů. Přál si účast zejména mladých mužů s fyzickou přípravou, vojáků ap. Teď obec děkuje magistrátu, bez jehož prvopočátečního pochybení by situace nemusela eskalovat. Úředníci přitom konali pouze svou povinnost. A to ještě pouze pod tlakem.

Pro mnohé "slušné" občany Prahy to byla první zkušenost s agresivitou pravicových extremistů, pro mnohé z nich to byla první demonstrace v jejich životě. Překonali strach a přišli. Bez účasti těchto lidí v Maiselově ulici a na Staroměstském náměstí by nikdy policie nenasadila na 1400 lidí do ulic. Bez intenzivní kampaně médií by se lidé nikdy neodhodlali jít tam, kde hrozilo reálné nebezpečí. Bez účasti médií i občanů by to byl - tak jako v minulosti - "střet pravicových a levicových extremistů". Slyšíte dobře. Antifašisty ještě donedávna mainstreamová média nazývala "extremisty". Těm všem židovská obec nepoděkovala. A to je chucpe.

Zastavit neonacisty přišlo na tisíc radikálních antifašistů - AFA a anarchistů z ČSAF. Poděkujme jim. Přišli mladí i starší občané z celé Prahy. Bez rozdílu politického názoru či náboženského vyznání. Poděkujme jim. Bránit Židovské město osobně přišli i poslanci a zastupitelé - ač nevěděli, co se bude dít a jestli náhodou nebudou stát "v první linii". Poděkujme jim. Poděkujeme si všichni - sami. Za to, že mnozí našli občanskou odvahu přijít. Za to, že antifašističtí anarchisté našli odvahu zastavit neonacisty i tehdy, když se k tomu ještě magistrát neměl a udrželi až nebývalou pozornost všem skupinkám neonacistů - přitom bez smrtelného úrazu. Za to, že přišli, poděkujme i mladým levičákům a všem těm skupinkám neziskových organizací a kulturním spolkům, bez jejichž spontánní solidarity by Staroměstské náměstí nebylo plné. Poděkujme i politikům, kteří měli strach, i těm, kteří ho překonali a přišli - ať z vládní koalice či opozice. Poděkujme všem novinářům, bez jejichž informací by strach politiků ani odvaha občanů postavit se neonacistům nebyly. A poděkujme i všem těm neonacistům, bez jejichž tuposti bychom mnozí nevěděli, proč jsme riskovali, že dostaneme dlažební kostkou přes hlavu kdesi v Maiselově ulici. Poděkujme všem, neboť se poprvé po dlouhé době veřejně projevilo reálné nebezpečí, které krajně pravicové ideje - fašismus a neonacismus spolu s extrémním rasově motivovaným nacionalismem - představují pro liberální svobody, pro systém, který (možná neprávem) nazýváme demokracií - vládou lidu. Podstatné je, že přišli všichni, kteří chtěli přijít a přišli společně, i když každý odjinud.

Pověst židovských věrchušek napravil alespoň předseda Židovské liberální unie František Fendrych v deníku Právo, kde na provokativní redaktorovu otázku "Jak vnímáte sobotní akce demonstrantů z řad Antify?" odpověděl jednoznačně a vůči antifašistům pochvalně. ŽLU totiž předala legálně zamluvený prostor Pařížské třídy a Staroměstského náměstí pro večerní demonstraci Antifě. Po vzájemné dohodě a s úklonami na obou stranách. Přítomen na místě nebyly jen Britské listy, ale i soudní znalec extremismu , sociolog Zdeněk Zbořil. Militantní úředníci magistrátu ostrouhali kolečka a policie také. Antifu s neonacisty nelze srovnávat.

František Fendrych: "Toto je můj osobní názor, nehovořím tedy za Židovskou liberální unii. Když mě policie a magistrát požádaly o vyjádření k případnému zákroku proti Antifě, jednoznačně jsem to odmítl. Byl jsem přímo na místě a šlo o pokojnou akci, byli jednoznačně na naší straně. Rozhodně bych si nevzal na svědomí v tomto policii podpořit i přes to, že později mimo oblast Starého města došlo ze strany Antify k excesům. Nemohu souhlasit s tvrzením politiků, že jsou radikálové jako radikálové, podle mě nelze takto srovnávat Antifu a neonacisty."

Tak jsme si mysleli, že se něco konečně změní. Že nám policie konečně ukáže, jak zatočí s náckama. Ta vlastní příhoda s policajtama, kterou vám chci vyprávět, přijde až později. Doufám, že se kvůli tomu na mne nebudete zlobit, píše Václav Dvořák.

Co s těmi chlapci? Děda by řekl: Fotodokumentace,odvod, 3 měsíce výcvik, Afganistán, 1. linie. A skutečně takto si po staletí muži procházeli iniciací, uzavírali své dětsví třeba bez otců a rodin či sourozenců. Tak si mohli kompenzovat ztráty, poznat své možnosti a ve stmeleném týmu řešit frustraci ze samoty a zbytečnosti na světě. Ještě jim kynula kořist či vyznamenání za odvahu. Konečně obě násilně soupeřící skupiny si lze představit mrznoucí u Stalingradu pod knutou jimi obdivovaných diktátorů, píše Pavel Michal.

Sobotní pochod neonacistů Židovským městem nakonec místo veřejné prezentace české Hitlerjugend ukázal soudržnost většiny společnosti proti ultrapravicovému radikalismu, bohužel však odhalil i pár zásadních paradoxů.

Národní studentská koordinace (Coordination nationale étudiante) na svém celostátním setkání v Rennes oznamuje, že se „připojuje ke stávce železničářů“ v úterý 13 listopadu. „Vyzýváme všechny studenty, aby okamžitě vstoupili do stávky, aby společně s železničáři organizovali demonstrace, blokování vlaků, obsazování nádraží, stávkové hlídky (piquets de grève), aby pomocí diskusí a přesvědčování pomohli vytvořit v zemi masové sociální hnutí (mouvement social de masse). Vyzýváme všechny zaměstnance universit, aby se k nám připojili.“ Ústředním heslem studentské koordinace na tento týden je : „Proti privatizacím universit, proti privatizacím železnic“.

Vážený pane, před nedávnem jste v časopise "Květy", který se v době svého zakladatele Josefa Kajetána Tyla jmenoval "Květy české", na otázku, zda se bojíte umístění amerických protiraketových základen v České republice, sdělil národu následující:

"Celkem vzato,
když jsme v NATO,
sluší se dát něco za to
i našemu spojenci!
Rachejtlí se nebojím
a věřím v jejich potenci!"

Jelikož jste svůj názor vyslovil veřejně, dovolím si na něj svůj ohlas vyjádřit také veřejně, otevřeným dopisem. Omlouvám se, že nebudu tak zábavný jako Vy, nicméně budu se snažit být velmi přesný. Avšak, přeci jen si ze začátku trochu zavtipkuji: Můj spolužák z gymnázia napsal před lety také jednu "pokrokovou" báseň.

Mám pro vás zajímavou otázku.

Kdysi koncem sedmdesátých let, v období tuhé normalizace, vysílala jednoho dne televize, tehdy jedna jediná, další díl britského seriálu Profesionálové. Na ten seriál jsme se dívali všichni, patřil k tomu málu, které, kromě slovenských pondělků a tu a tam nějakým dokumentům či pořadům ze Semaforu, stálo za to. Tento díl byl ale jakýsi podivný. Doyle, Bodie a Cowley (doufám, že se tak psali) skončili svou práci jaksi nedotaženě, nikoho nezatkli a nedostavilo se ani obvyklé finále s nějakým vtipem. Zírali jsme na obrazovku a hádali, jak to vlastně bylo.

O několik měsíců později jsem týž díl zahlédl na německé televizi ZDF a hle, vysvětlení, proč byl seriál tak zmrzačen, se dostavilo. Československá televize totiž pokračování ukončila, řečeno s Aristotelem, nikoliv až v katastrofě, ale již po peripetii, v okamžiku, kdy se trojice mohla domnívat, že pachatele má, ale zjistí, že se ještě mýlí. Ustřihli je právě před tím, než svůj omyl zjistili.

A důvod byl prostý: skutečnými pachateli byli členové černošského gangu -- a naše socialistická televize nechtěla, aby taková hana padla na pronásledovanou menšinu, na spojence světového pokroku v jejich očích, na lidi stejné barvy pleti jako Angela Davisová.

Více než 1700 britských státních zaměstnanců bylo za poslední tři roky propuštěno anebo bylo s nimi zahájeno disciplinární řízení za to, že "zneužívali" v zaměstnání přístupu k internetu či k emailu. Zaměstnavatelé nyní velmi tvrdě zasahují proti zaměstnancům, kteří tráví čas v zaměstnání na internetových stránkách, věnovaných navazování osobních kontaktů, jako jsou Facebook, MySpace a Bebo.

Největší banky v ČR vyhrávají jednu soutěž za druhou. Tak aktuálně zvítězila Komerční banka v soutěži o "Banka roku". Kdo tušíte, že na druhém místě se musela umístit další velká banka Česká spořitelna, máte pravdu. Je zajímavé, že tisíce klientů mají poznatky zcela odlišné. V deseti kategoriích se o titul MasterCard Banka roku 2007 utkalo celkem 17 bank zaměřených na tzv. drobnou klientelu. O vítězích osmi kategorií rozhodla odborná porota, o deváté veřejnost.

Z rozhodnutí odborné poroty, se na prvních místech opět jako v minulých letech objevily největší banky. Jsou to právě ty banky u nichž mají klienti největší problémy s individuálním přístupem, s kvalitní komunikací jejich zaměstnanců. Navíc v těchto bankách často přežívají úřednické manýry a tedy i svázanost zaměstnanců banky a viditelná nepružnost.

Vážený pane Kartousi, reaguji na Váš článek uveřejněný 26. července 2007 v Britských listech, bohužel jsem jej četl až nyní, píše Miroslav Pácl, manažer konceptu Paneria, Eureca shops, s.r.o. Prosím Vás o zaslání informace ve které Panerii jste získal zkušenost s tím, že Vás vyhodili, když jste ze sítě napájel Váš notebook. Informaci bych rád využil k upozornění personálu na přívětivější chování vůči zákazníkům s notebookem, neboť neexistuje žádné interní nařízení, které by jim nařizovalo postupovat tak jak se stalo ve vašem případě. Pohled vedení společnosti na napájení notebooků v našich obchodech se neliší od vašeho a dosud nás ani nenapadlo řešit něco takového interní směrnicí. Bohužel, ve vašem případě došlo k nedorozumění, neboť při svých návštěvách obchodů potkávám zákazníky kteří jsou se svým notebookem na síť připojeni a personál to jako problém neřeší.

Závěrem bych se Vám rád dodatečně omluvil za negativní zkušenost, kterou jste na našem obchodě měl.

Se zájmem i s obavami jsem četl v Britských listech několik článků o chystané americké radarové základně v České republice, která by měla stát poměrně nedaleko hlavního města. Američané pochopitelně ujišťují Čechy, že nikomu nehrozí žádné zdravotní nebezpečí, přece by si nedovolili vystavit svého věrného spojence nějakým nesnázím. Radarová základna v Brdech má mít vysoce výkonný radar a při tom má být umístěna na okraji poměrně hustě zalidněného území. Bez ohledu na to, jak naruší svrchovanost republiky, hledím na všechna další ujišťování velice skepticky, asi proto, že jsem hodně zažil a hodně četl, viděl i slyšel.

10. 11. 2007 Aktuálně.cz│ Studie vojenských hygieniků, která skončila závěrem, že radar v Brdech nemůže ohrozit zdraví obyvatel, byla poprvé zpochybněna na akademické půdě.

"Práci odvedenou při zpracování studie lze považovat za nízkou až povrchní. Nelze ji považovat za věrohodnou," stojí v posudku, který připravili Jiří Šebesta a Zbyněk Raida z Ústavu radioelektroniky na Vysokém učení technickém v Brně. Profesor Raida je ředitelem ústavu. Oba experti dokonce dodávají: "Kdyby podobné dílo obhajoval student vysoké školy v oboru radiotechniky jako svou závěrečnou práci, s téměř stoprocentní jistotou by neuspěl."

Aktuálně.cz: Vědci poprvé zpochybnili studii o radaru. Je povrchní ZDE

Vládní studii týmu pod vedením hlavního hygienika a hlavního armádního hygienika „Předběžné posouzení vlivu radiolokační stanice EBR na zdravotní stav populace v okolí Vojenského újezdu Brdy“ , kterou zpracoval Doc. RNDr. Luděk Pekárek, DrSc. jako první odborně zpochybnil kolektiv armádních odborníků na radiolokaci a své závěry publikovali v odborném měsíčníku ATM a Britských listech pod pseudonymy NERAD a BRDSKÝ. Nicméně odborníků, kteří se vládní studii vysmáli, bylo daleko víc.

Perikopou na dnešní neděli je veleslavný Ježíšův výrok „Co je císařovo, dejte císaři, co je Božího Bohu“. Je to jedno z nejdůležitějších míst Nového zákona, které formovalo naší západní, euroatlantickou společnost. Sice po dlouhých bojích, avšak přeci, křesťanská civilizace dospěla ke koncesu, že člověk není ve svém svědomí vázán jednat podle nařízení politické moci, když směřují tyto příkazy proti základním lidským právům.

V tomto týdnu jsem měl možnost se seznámit s provozem jaderné elektrárny Dukovany a diskutovat zde o perspektivách jaderné energetiky v ČR. Tato elektrárna je bezproblémovým a spolehlivým zdrojem elektřiny. Vítám proto projekt její modernizace, který zvýší roční výrobu elektřiny o 13 %. Za velmi důležité považuji také to, že současný stav reaktorů zřejmě umožní prodloužení životnosti elektrárny až do roku 2045. Delší doba provozu Dukovan je totiž faktorem, který významně ovlivní probíhající diskusi o potřebě nových zdrojů energie a především o době, kdy tyto zdroje budou potřeba.

Ropa, peak oil a energetická bezpečnost TÉMA BRITSKÝCH LISTŮ

Odvolání ředitele sekce vyzbrojování vnímá ČSSD jako další kamínek do mozaiky v chaotickém řízení resortu ministryně obrany Vlasty Parkanové. Ta zcela evidentně nezvládá personální řízení svého ministerstva. Po svém nástupu do úřadu totiž bez udání důvodů odvolala například náměstkyni pro personalistiku Přibylovou a na její místo dosadila náměstka Maška, který byl ani ne po půl roce taktéž odvolán. Pod taktovkou ministryně Parkanové rovněž odešel - po mediální štvanici - i ředitel Vojenského zpravodajství Krejčík. Paní ministryně ve všech případech opomněla udat důvody, proč tak činila. Tyto své kroky navíc - v duchu své tradice – odmítla jakkoliv komentovat.

Základný, ničím nepodmieňovaný príjem pre každého ako istá forma ľudského práva, pretože nárok naň by mal každý občan. A k tomu radikálna reforma daňového systému, ktorá by odstránila všetky formy zdanenia s výnimkou dane z pridanej hodnoty (DPH). To sú základné myšlienky širokej iniciatívy združujúcej vedcov, podnikateľov, politikov a aktivistov, ktorá vznikla v po nemecky hovoriacich krajinách.

Jedným z nich je aj Ulrich Rösch, ktorý nedávno navštívil Slovensko. Študoval filozofiu, pedagogiku, germanistiku a sociálne vedy na niekoľkých univerzitách v Nemecku a vo Švajčiarsku. Pracoval v rôznych inštitútoch a založil vlastnú textilnú firmu. Od roku 1999 pracuje v sekcii pre sociálne vedy antropozofickej spoločnosti v Goetheanum/Dornach vo Švajčiarsku. Už niekoľko rokov je aktívnym členom Svetového sociálneho fóra.

Dobrý den,dovolte jen krátkou poznámku k vážné otázce KOLABORACE pana herce Lábuse. Nic lepšího než účast národního komika se propagaci RADARU jistě stát nemohlo. Vizionář Nietzsche již v předminulém století shledal, že HEREC je v Nové době ústředním protagonistou, ba ideálem veřejného zájmu a dění. Co je měřítkem kvality HERCE? Asi to, že zahraje všechno, kohokoli, cokoli, no ne?

Může Evropská unie hrát roli třetí světové mocnosti, jaká by vyrovnávala vojenskou a strategickou bipolaritu mezi Spojenými státy a Ruskem? Občas takové přání zazní z úst některého politologa, novináře či politika. Je to však jen přání, které se při bližším pohledu rozplyne jako pára nad hrncem.

V Britských listech se zhruba obden projeví názor typu O tomhle nepište či tohle neuveřejňujte. Tyto „knížecí rady“ Britské listy publikují bez toho, že by redakce přitom modrala či rudla, a včetně doprovodného textu. Deník zřejmě nemá, podle mého názoru odůvodněně, obavy, že bude „nachytán na švestkách“ při nějaké vědomé nekorektnosti.

Zato autorům těchto apelů se nějak se nedaří, protože zanedlouho za sebou práskají dveřmi, nervózní z toho, že poplivávací taktika neuspěla. Novinář Šídlo se tento již omšelý pouťový popěvek snažil trošku docizelovat. Nositel Peroutkovy ceny zkusil sofistikovanější metodu - tak nějak ovlivňovat BL potajmu: O tomhle nepište či tohle neuveřejňujte a navíc ani neříkejte, že jsem to Britským listům napsal a doporučoval.

Jan Čulík konečně dopsal svou 650 stránkovou knihu o českém hraném filmu posledních osmnácti let (vyjde před Vánocemi v brněnském nakladatelství Host) a mohl se tedy znovu začít systematičtěji věnovat účetnictví Britských listů.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá pravidelně méně než 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V září 2007 přispělo celkem 86 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 13659.99 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.9. 2007 částku 143 461.71 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

srpen 2007červenec 2007červen 2007květen 2007