Oficiální záminka: protest proti válce a okupaci v Iráku. Takovou demonstraci bych s chutí podpořil: Taky nesouhlasím a nikdy jsme nesouhlasil s válkou v Iráku. Saddám Nesaddám.

Ale ty okolnosti, místo, datum a organizátoři pochodu mne postavily na druhou stranu. Poslouchal jsme řeči politiků na Staroměstském náměstí. U pomníku Jana Husa se předváděli, jak jsou ušlechtilí, velcí humanisté a z hloubi své duše pobouřeni onou provokací.

Bylo to hezké poslouchat. Mluvící politici si samozřejmě ohřívali svoje aktuální polévečky. Ti pravicoví (MUDr. Sobotka a knihkupkyně Němcová) neopomněli dělat rovnítka mezi nacismem a komunismem. Sice hloupost ale od politiků jsme zvyklí na velká zjednodušování. Mluvilo se dál a my mohli slyšet i rovnítko mezi utrpením Źidů za Hitlera a etnickými čistkami na Balkáně. Ještě že mluvili obecně a nejmenovali kdo koho vyháněl, vraždila a etnicky čistil. Na pohádce O zlých Srbech vydělávaly některé PR agentury docela slušně. Po letech se sice ukazuje, že jediná mlutietnická společnost z celé Jugoslávie zbyla v Srbsku ale Srbům se za utrpení vzešlého z "humanitárního bombardování" dosud nikdo neomluvil.

Řečnění u Jana Husa

Zpět ale k naší demonstraci. My Nežidé jsme si připevnili na prsa žluté Davidovy hvězdy jako symbol solidarity s pronásledovanými a vražděnými. Nad hlavami nám vlály modrobílé vlajky židovského státu se stejnou Davidovou hvězdou. To už bylo sice na diskusi ale nešť, přivřeme jedno oko. Pár lidí se ostentativně ukazovalo v uniformách současného židovského státu. Jednoho jsme čirou náhodou znal z dřívějška. Veselý chlapík jen trochu zestárl. V bývalé ČSSR jako mladík měl modrou knížku na ploché nohy a na cosi s páteří. Coby starší si své neduhy v Izraeli asi nějak vyléčil, proto ta uniforma. Všichni vůkol jsme byli vznešeně pobouřeni, co že si to fašíci zase dovolují. Všude vůkol síla policie, státní i městské, obrněná auta. Černí rytíři v plastovém brnění se sem sjeli snad z celých Čech.

To jsme si ještě myslel, že v akci je policie

Naivně jsme se domníval, že demonstruji chráněn policií a že náckové se tentokrát do Židovského města nedostanou. To zase bude stát peněz. Ale asi to jinak nejde, říkal jsme si a nad policejními manévry jsem byl ochoten přivřít své druhé oko. V dálce na konci Pařížské bylo slyšet pískání, skandování, dělbuchy a blikala tam policejní auta.

Z demonstrace jsme odcházel se smíšenými pocity. Nikdo z promlouvajících se ani slovem nezmínil, že my sami, ať chceme či nechceme a s úmysly sebelepšími svou faktickou každodenní politikou extremistům nahráváme, že my sami extremisty tvoříme.

Už slyším, jak se někdo ptá jak to myslím. Tedy myslím to takto: extrémisté se pasou na společenských problémech, které jsou tabu. Vyrůstají na problémech, které reálně jsou a které se neřeší. Extremismus vzniká na problémech, o kterých se nevede žádná férová diskuse.

Kdybyste přeci jenom chtěli o nich jen zkusmo promluvit, hned vás onálepkují, prokádrují, udělají z vás blbce či zlocha. Extrémisté problémy, o kterých se mlčí, "odvážně" otevírají.

Vzpomeňte na Sládka. První ukázal na Václava Havla, že jeho politika není v pořádku. Udělal to hnusně, náckovsky, ale udělal. Běda, kdyby v té době někdo jiný přišel se stejnou.

To by byl tanec, to by ho všichni naši krasoduchové, a že jich jsou plná média a katedry, setřeli a vydesinfikovali. Pak ale přišly ODS a ČSSD a obě velkostrany politiku naší země víceméně potichu změnily. Havlovu idealisticky pravicovou, skrývající se za maskou zlidovělých levicových písniček Voskovce a Wericha, nahradili současnou reálpolitikou. Tu se šlo mírně doprava - viz. Klaus a jeho parta, tu zase mírně doleva - viz. Zeman, jeho parta a pokračovatelé.

Národní majetek se potmě zprivatyzíroval, za vzor se dávali finanční piráti, na lidi se kašlalo jako téměř vždy. Ve společnosti vznikala nová tabu.

Strany, které slibovaly změnu k lepšímu se zmohly jen na předvolební hesla. Rozjela se korupce. V obcích i velkých městech se kolem politických stran vytvořila silná bratrstva umytých rukou.

A máme tu nové problémy a o mnohých se opět nemluví. Že by z ostychu? Například: strany evidentně překračují své oficiální rozpočty, ale nikdo není schopen říct, kde a za co ty černé peníze berou. Politikové a jejich rodiny vytahují milióny jako králíky z klobouku. Podle Parlamentu, Sněmovny, ostatních politických stran, policie a státních zástupců je všechno téměř v pořádku. Nebo další tabu: je to ještě demokracie, když kdejací lobisté mají větší vliv na strany a jejich vedení než vlastní voliči.

(Zde bych rád udělal odbočku a dal vám typ na výlet: projděte se někdy Sněmovní ulicí a uličkami Malé Starny okolo Senátu a Sněmovny. Lidi tu bydlet neuvidíte, zato cedulky lobistických společností a vlivových agentur jako když naseje).

Financování demokratických stran je jedno tabu a vliv nikým nevolených struktur na moc je další tabu. A můžeme pokračovat.

Do NATO jsme byli vstoupeni jako do obraného společenství kulturních a civilizovaných států. Tak se to tehdy říkalo, ale to se také změnilo. Členské státy NATO už podruhé od našeho vstupu do tohoto společenství rozpoutaly agresivní válku. Proti vůli mezinárodního společenství, proti vůli OSN.

Na tomhle místě si nedopustím připomenutí: Češi kdysi vystoupili ze svazku Rakousko-Uherska také proto, že se nechtěli podílet na imperiální kořistnické válce proti Srbsku a Rusku.

A ejhle jakou moc mají lobbisté a mediální agentury dnes. Oběť etnických čistek je opět předváděna jako útočník a etnický čistič je bojovník za svobodu. A Češi k tomu zblble mlčeli a mlčí.

Touha po moci a světovládě je opět, pokolikáté už, vydávána za ohromné humanitární gesto a celá česká demokratická politika se lísá k agresorovi. Česká společnost je k těmto skutečnostem netečná. To celé téma je další tabu.

A pojďme dál: Izraelský stát je sice jediná demokracie v širém arabském a islámském okolí, ale bohužel u jeho kolébky stál také terorismus a etnické čistky a mnohé dnešní činy izraelské exekutivy a armády si nezaslouží naši podpory. Ale to je také tabu.

Kdo kritizuje Izrael, je hozen do pytle s teroristy a antisemity. Takže o tom se v Česku zase nemluví. A tak nastupují holohlavci a tato témata "odvážně" otevírají. Mají i svá řešení. Docela jednoduchá řešení ale nic pro nás co jsme chodili na dějepis a nezapomněli.

A teď k těm policajtům. Omlouvám se, že nepíši v tomto případě o policistech. Pro mne je totiž policista člověk, které pečuje o mé bezpečí, je odvážný, ohleduplný, znalý zákonů, k veřejnosti vlídný a ve svém konání vždy profesionální. Policista ve službě i mimo ni nikomu nezadává záminku k podezření, že by jeho činy byly řízeny něčím nebo někým jiným. Na rozdíl o policisty je policajt nekorektní blb, od kterého můžete čekat téměř cokoli. Ten v žádném případě není oporou našeho bezpečí.

Na frontové linii

Z demonstrace mne zvědavost hnala na konec Pařížské, do frontové linie. Tam se chystali maskovaní anarchisté si to s náckama rozdat ručně. Nemám rvačky rád, ale ta maskovaná cháska s černorudými vlajkami, mi byla docela sympatická. Chvilku jsem s anarchisty pobyl, ale jsem o něco starší a moje parta už tihle nejsou. Tak jsme se vydal k domovu se skupinou mně věkově srovnatelných demonstrantů.

A hle. Vedle kordonu městské policie co hlídala parčík u synagogy se srotila kohorta holohlavců. Věkový průměr 20. Mladíci bez vlasů sveřepě pózovali 25 metrů do místa, kde se formovaly transporty do plynu. Zaburalá tupost rozkročená proti nám ostatním. Lidé se začali zastavovat. Někteří viděli nácky na vlastní oči poprvé. Chtěli jsme jim něco říct, možná by si někdo rád dal i facku. Dva tři anarchisté se začali za mými zády domlouvat: Tak co, vlítnem na ně, rozdáme s to s nima a pak zmizíme tamhletudy? - pravil jeden pod černou škraboškou dost odhodlaně. Dalším se do toho zjevně moc nechtělo. Policie byla velmi blízko a oni asi měli svoje zkušenosti.

Fašíci u synagogy - za nimi kordon městské policie, který jim pomohl zmizet.

Po chodníku si to k nám namířilo několik státních uniforem. Pán vedle mne k procházejícím policistům pravil: fašisti jsou nalevo, ne abyste to zase spletli. Měl také svoji zkušenost. Policisté se sešikovali tak, aby nácky měli za svými zády a obořili se na nás nefašisty.

Aha, řekl jsme si, to budou policajti a ne policisté. A taky jo. Náckové se potichu vypařili kordonem městské policie směrem do parčíku u synagogy. My jsme jen zkoprněle zírali, co že to zase policie vyvedla. Že se nestydíte, řekla paní vedle mne veliteli policistů, vy jim pomáháte. Dyť voni náckům fanděj - poučil paní jeden z anarchistů.

Velitel zásahu, který říkal že není velitel zásahu

Tak tady nakonec mohu jen konstatovat: 10.listopadu se náckům v Praze na Židovském městě zase nic nestalo. Díky policajtům a poskytnuté ochraně fašíci prošli k synagoze, jak byli slíbili. Příště přijdou určitě zas. Proč by si někdy v blízké budoucnosti svůj sraz nezopakovali, pěkně nezahajlovali, nezaprovokovali a i jinak si neužili tepla své vlčí smečky.

Vždyť policajti bdí nad jejich bezpečností. V naší společnosti se mezitím vrší jedno tabu na druhé (jistě k nim přibude i Radar pod heslem "o obraně spojenců se nediskutuje" stejně jako seškrtání sociálního státu pod heslem "reforem je nám třeba"). S naším hospodářstvím to donekonečna nebude tak slušné jako teď. Zkrátka soudím, že se máme na co těšit.