V britských médiích stále probíhá pozoruhodně ostrá debata k problematice Iráku. Citujeme z pořadu Any questions, který se vysílal v britském rozhlase o víkendu.

První otázka v pořadu, v souvislosti s uneseným britským rukojmím Kennethem Bigleym, zněla:

Odmítáme vyjednávat s teroristy v Iráku. Avšak vždyť vyjednáváme s teroristy po celém světě, mimo jiné i s IRA. Můžete to prosím vysvětlit?

V předvečer výročního sjezdu vládnoucí britské Labouristické strany vyjádřil premiér Tony Blair podporu "důstojně se chovající" rodině rukojmího Kennethe Bigleyho a varoval před manipulací sdělovacích prostředků, jíž se dopouštějí extremisté. Přirovnal boj s povstáním v Iráku s "nejbezvýchodnějšími dny druhé světové války".

Stanislav Komárek, Černý domeček. Brno, nakladatelství Petrov, 2004. 238 stran. ISBN 80-7227-186-5

Zvláštním hybridem mezi politologicko-vědeckopopulárním esejem a nepříliš životným pokusem o prózu je "román" Stanislava Komárka, který nedávno vydalo brněnské nakladatelství Petrov.

Kanadská vláda se bude muset rozhodnout, zdali se zúčastní na vývoji americké raketové obrany severní Ameriky. Znamenalo by to tučné vojenské zakázky pro kanadské firmy i kdyby obranný štít nefungoval. Je ale možné, aby při tom nebyly do vesmíru umisťovány zbraně? A je nutné, aby Kanada podporovala kosmické militaristické ambice amerického prezidenta?

Je logické, že původní zakladatelé církví se museli nějak distancovat od starého běžného učení, museli se od něj nějak odlišit, aby byl zřejmý důvod, proč mluvit o nové církvi. Často jejich cílem nebylo způsobit rozkol, vyvolat napětí, odcizit celé skupiny lidí jedny druhým, naopak: tradiční a většinový, zaběhlý způsob víry považovali za překonaný, hlásali obnovu, potřebu autonomního, autentického postoje. Paradoxně se však jejich osudem stalo vytvoření nových nedotknutelných tradic, proti nimž bojovali jejich nástupci v jejich údělu.

Autor se zabývá vážnými problémy současného českého školství.

Dědeček George W. Bushe, senátor Prescott Bush, byl ředitelem a akcionářem firem, které profitovaly z obchodování s německými firmami, které pomohly nacistickému režimu k moci. Potomci přirozeně nejsou odpovědni za "vinu" svých předků, podnikatelská činnost Prescotta Bushe je však přesto zajímavá. Informace o ní vyšla najevo z nově objevených dokumentů v amerických státních archívech.

Prescott Bush spolupracoval s německými firmami až do roku 1942, kdy byla jeho firma americkým státem zkonfiskována podle zákona, zakazujícího obchod s nepřítelem. Zdá se, že měl přímé styky s firmami, působícími ve Slezsku, které využívaly otrocké práce z koncentračních táborů. Více než o šedesát let později vedly tyto skutečnosti k žalobě o odškodné, kterou podaly na Bushovu rodinu dvě osoby, které přežily Osvětim.

Oznámení od Radka Sárköziho

Společnost středoškolských pedagogů a vzdělávací portál Elektronické učebnice vyhlašují soutěž literárních sborníků českých škol BRUDLÝ KRAMPOBLOUCH. Zúčastnit se mohou v samostatných kategoriích základní i střední školy a tištěné i internetové sborníky. Školy mohou posílat sborníky, které vyšly v uplynulém školním roce 2003/04, do 31.12.2004 na adresu eucebnice@volny.cz.

Přihláška je k dispozici na adrese www.eucebnice.cz.

neděle 17.30: Na londýnském letišti Stanstead bezpečně přistálo řecké letadlo, které letělo z Athén do New Yorku, poté, co kdosi telefonicky anonymně upozornil jedny řecké noviny, že je údajně na palubě letadla bomba. Nepoužil při tom žádného známého hesla. Při přistání doprovázely letadlo britské vojenské stihačky. Řecké letadlo přistálo bez problémů v 15.29 světového času.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Já jsem si myslel, že to už je smeteno ze stolu, že ti, kdo trapně naletěli pohádce o detektoru lži a o zázračných českých vyšetřovacích metodách, které jsme převzali poté, co byly ve zbytku Evropy pro svou nespolehlivost a celkovou nesmyslnost vyřazeny, již z té pohádky procitli. Lidové noviny mne však vyvedly z omylu, když v pátek 24.září publikovali hlavní zprávu dne pod titulkem: ,,Kořistka uspěl na detektoru lži.''

Pozoruhodné reakce publikují čtenáři Lidových novin na jejich fórech k článku o romském aktivistovi Ondřeji Giňovi, který v současnosti pobývá služebně ve Štrasburku a jehož odsoudil jakýsi český soud k podmíněnému trestu za údajné finační nesrovnalosti. Václav Klaus Giňu odmítl omilostnit. Státní zástupce se proti podmíněnému trestu na místě odvolal.

Mnohé tyto reakce, které citujeme zcela beze změny, znovu potvrzují, že není zrovna jednoduché pro Romy žít v českém rasistickém prostředí.

Obdobné, i když trochu mírnější, rasistické reakce publikovali čtenáři i na fóru listu Hospodářské noviny.

Britské listy samozřejmě neschvalují šíření rasismu v jakékoliv formě.

Není vyloučeno, že se tisk, který volně umožňuje publikaci rasistických útoků, vystavuje hrozbě trestního stíhání. Vrátíme se k problematice právním rozborem.

Tisková zpráva Iniciativy za sociální fóra

O prodlouženém víkendu 25. až 28. září se v Praze pod heslem "Jiný svět je možný!" uskutečnilo první České sociální fórum. Tato v ČR první vlaštovka vychází z tradice Evropského sociálního fóra (ESF), které se potřetí sejde 15. až 17. října v Londýně. Stejně jako Světové sociální fórum (poprvé 2001 v brazilském Porto Alegre) šlo o veřejnosti otevřenou alternativní konferenci sociálních hnutí.

Druhý den Českého sociálního fóra patřil příspěvkům o právu na důstojné bydlení, ke kterému promluvil poslanec František Beneš a krátce i místopředseda SON František Hanauer, hlavní diskusní odpoledne pak příspěvkům proti válce a hodnocení české levice ve světových souvislostech. O levici promluvil student politologie a redaktor časopisu A-kontra, anarchista Ondřej Slačálek a o jejím mediálním obrazu Matěj Pálka.

České sociální fórum 25. 9. FOTOGALERIE

České sociální fórum 26. 9. FOTOGALERIE

Pondělí - třetí a poslední den diskusí Českého sociálního fóra patřil tématům veřejného prostoru, boje proti rasismu, xenofobii, mezinárodním souvislostem mírového hnutí a činnosti OSN.

České sociální fórum 27. 9. FOTOGALERIE

Vystoupením Jana Kellera začal první den Českého sociálního fóra, které navazuje na tradici Porto Allegre a Bombaje. Téma prvního bloku - sociální solidarita, jiná globalizace a udržitelný rozvoj proti neoliberalismu a privatizaci vytvořilo rámec pro volání sociologa Kellera po jiné modernizaci. Místopředseda poslanecké sněmovny Vojtěch Filip popsal proces překotné privatizace dvadesátých let a připomněl, že manažeři nadnárodních korporací dnes nejsou odpovědni občanům tak, jako zvolení zástupci. Místopředseda ČMKOS Zdeněk Málek zrekapituloval stav občanské společnosti a roli odborů, kerým se pak věnoval v obsáhlém samostaném bloku na téma globalizace a trh práce.

České sociální fórum 25. 9. FOTOGALERIE

Nedělní program zahrnuje zodpovězení otázek práva na bydlení představiteli Sdružení nájemníků, otázky militarizaci EU a existence protiválečného hnutí, skryté aspekty palestinsko-izraelského konfliktu, historické ohlédnutí za českou levicí po roce 1989, viděnou očima anarchistů, perspektivu sociálních fór a jejich přerod v "novou internacionálu", rekapitulaci antiglobalistického protestu proti MMF a SB či otázku propagandy a reality života v osamělém "socialistickém" státě na americkém kontinentu - Kubě.

Časopis A-kontra vychází od roku 1991, ovšem s přestávkou v letech 1996-1998. Snaží se přibližovat a rozvíjet myšlenky anarchismu, mapovat různé společenské fenomény zajímavé z hlediska svobody člověka a zároveň být "zpravodajem alternativních aktivit". Několik minulých čísel mělo různá hlavní témata -- vzdělávání, odbory, boj zapatistů v Mexiku, fotbal a násilí či drogy. Tentokrát je tématem svobodná technokultura.

Americké bombardéry F-16 a F-18 spolu s vrtulníky Apache od 3:30 do 5:00 nepřetržitě bombardovaly okrsek Ridwáníjat Zawbí' ve vesnici Zajdán 20 km jižně od Fallúdže, kde žije kmen Zawbí', jehož příslušníci tvoří 80-85 % obyvatelstva oblasti jižně od Fallúdže. Okupanti svrhli na tuto zemědělskou obec více než 14 masivních kontejnerových bomb a napalm. Každá kontejnerová bomba obsahovala asi 2000 menších bomb, které těsně nad zemí vybuchují a zabíjejí všechno živé. Odhad mrtvých činí 44, z toho 15 dětí, 10 žen a 9 starých lidí, ale jejich počet zřejmě ještě vzroste. Sedm dětí je v kritickém stavu, zraněno je také osm žen a pět mužů. Mezi mrtvými je i správní ředitel fallúdžské hlavní nemocnice 'Ádil Alí Hamdán, jeho žena a dvě z jeho dětí, další dvě děti byly dopraveny k ošetření do nemocnice. Vesničané začali pohřbívat své mrtvé ve vesnici, protože se s nimi nemohli dostat na hřbitovy ve Fallúdže.

"Nebojím se referenda občanů, protože věřím v jejich soudnost"

Jde do tuhého. Za několik dní Brno zažije velký happening v podobě prvního městského referenda. Ať žije přímá demokracie! řekne si jistě mnoho lidí. Odborný problém se politikařením posunul do polohy, kterou mají vyřešit občané - laici. A na ně je útočeno všemi dostupnými, ale i nevkusnými prostředky. Některé e-maily, které jsem dostal já nebo mí kolegové, lze snad považovat i za šíření poplašné zprávy. Praví se v nich, že přesun nádraží potrvá více jak dvacet let, úplně vysaje městský rozpočet, nakonec nezbude ani na údržbu chodníků, odsun vyvolá zmatek ve veřejné dopravě, chaos vznikne i pro řidiče osobáků atd. Vše končí výzvou podle vzoru "obejděte všechny své známé, překonejte ostych a navštivte všechny lidi ve své ulici, vchodu a přesvědčujte je o variantě nádraží v centru". Proč?

Britské listy vždy byly místem, kde bylo možné diskutovat i zamlčovaná témata. Tedy vše to, o čem se v českém tisku nemluví. Také to mnohé pohoršuje a již jsme i mohli číst věty typu: "Jak můžete publikovat toto...". Věřím, že existují lidé, kteří by dali mnoho za to, kdyby takto otevřený prostor pro diskuse v ČR vůbec neexistoval.

Ve své polemice s mou kritikou jeho článku o muslimských šátcích apeluje Milan Valach, aby v Evropě byla společnost založena na rovných zásadách, právech i povinnostech, které by byly platné pro všechny občany. Myslím si, že se vlamuje do otevřených dveří, protože v zavedených zemích Evropské unie tomu tak skutečně je.

Je nutno si uvědomit, že např. ve Velké Británii vláda a státní správa usiluje velmi intenzivně o rovné příležitosti pro všechny složky obyvatelstva, a to nejen podle etnického hlediska (komunální úřady vydávají své informace nejen v angličtině, ale i v nejrůznějších přistěhovaleckých jazycích) , ale i jinak. V současnosti se například vysílá v rádiu (státní) reklama, podle níž mají od 1. října 2004 povinnost všechny veřejné instituce i podniky zpřístupnit je i invalidům nebo osobám v kolečkovém křesle, ZDE. Studium na vysoké škole je pro studenty, jejichž rodiče vydělávají méně než 85 000 Kč měsíčně, zdarma. Inkluzivita muslimské společnosti funguje - projevuje se to například tím, že Muslimská rada Velké Británie vyslala do Iráku delegaci usilující o propuštění britského rukojmího Bigleyho a spolupracuje s ostatními církvemi.

Co se týče Francie, souhlasím s rozhodnutím zakázat nošení jakýchkoliv náboženských symbolů ve školách, vzhledem k tomu, že je tradice francouzských škol světská. Příslušníci jiných etnik a náboženství zůstávají v západních zemích menšinou a i ta se přizpůsobuje demokratickému provozu, protože příslušníci jiných etnik zjišťují, že je to pro ně výhodné. Vlády rovnost občanů ještě potvrzují vydáváním nejrůznějších směrnic v této věci.

O rasismu v ČR ve vztahu k romskému etniku již bylo napsáno dost. Proč se však BL nezbývají i odvrácenou stranou tohoto problému? Začal školní rok, jak bílé, tak romské děti začaly chodit do školy. Pro rodiny většinového i menšinového etnika tato skutečnost znamená zvýšenou zátěž rodinného rozpočtu. Romská rodina doloží nákup potřeb pro školáka složenkami, zajde za romským poradcem, ten položku schválí a sociálka vyplatí romské rodině do 10 000.- Kč za školní rok, rozdělených na dvě splátky, vždy za každé pololetí jednu. Má tuto vymoženost ze zákona i druhá strana? ptá se Josef Schmidt.

Cobra, krizový štáb britské vlády, sleduje míru napětí v Británii ve snaze předejít útokům pravicových extremistů na britské muslimy v souvislosti s únosem rukojmího Kennethe Bigleyho.

V úterý budeme počtvrté slavit státní svátek, který se jmenuje "Den české státnosti". Je to svátek Svatého Václava, který 28. září 935 zemřel mučednickou smrtí. Svatý Václav je zakladatelem českého státu. A to navíc zakladatelem ušlechtilým, zbožným. Pravý vzorový státník. Proto ten svátek české státnosti. Tak praví tradiční verze. Jenže: nebyl zabit náhodou již roku 929, jak říkají někteří historici? A byl vůbec takový, jakým jej líčí legendy, zejména ta Kristiánova? A není ostatně tato legenda jen pozdější falzum? A nebyl vlastně zakladatelem státu jeho bratrovrah Boleslav Ukrutný?

Byl Václav servilní kolaborant Němců, jak v ve sněmovní debatě o svátku prohlásil Miloš Zeman, nebo měl Václav jen jiný názor než jeho bratr na to, s kým uzavřít mírovou smlouvu? Boleslav vsadil na bavorského Arnaulfa, zatímco Václav vsadil na spojenectví se saským vévodou Jindřichem Ptáčníkem. A kardinální otázka: žil vůbec Svatý Václav, není to jen vymyšlená postava, jakési Boleslavovo zbožnější já? Není to jen dávno vyčpělý mýtus?

Zarážející je, že velmi velká část území, které chce brněnský magistrách zastavět, se nachází v záplavovém území. O tom se lze přesvědčit v pojišťovnách na programu Aquarius. V době klimatických změn a rostoucího rizika záplavových dešťů a následných povodní je podobné jednání "zodpovědných" otců města zcela nepochopitelné.

Stav brněnského železničního uzlu je po stránce technické špatný a i v souvislostí se vstupem České republiky do EU a převzetím evropských norem bude nutná celková rekonstrukce. Na tom se shodují všichni. Ti, kteří chtějí nové nádraží v centru, i ti, kteří chtějí nádraží odsunout ke Svratce.

Poškozený zákazník, anebo útok na státní orgán? Pan Petr Zavřel, Čech a Kanaďan, se nedávno vracel z Prahy do Toronta. Na ruzyňském letišti zažil něco, na co bude zřejmě dlouho vzpomínat. Vypovídá o tom jeho svědectví a zároveň i odpověď z Celní správy. Celou řadu skutečností bohužel nelze dokázat, avšak jak vyplývá z právního názoru Jana Sýkory, Celní správa se sama v této věci usvědčila z nepřijatelné podjatosti.

A aniž bych chtěl pracovníky Celní správy z čehokoliv bez důkazů obviňovat, na základě široké zkušenosti se zaměstanci českých úřadů si dovolím zaspekulovat, že při níže popisované scéně došlo k archetypálnímu střetu mezi zákazníkem, zvyklým ze Západu na podstatně jiné chování úředníků, než na jaké jsou zvyklí občané České republiky. (Už přijeli do Glasgow studenti z ČR a jako první překvapení sdělovali, že se na ně při matrikulaci zdejší úřednice usmívaly.) Úředníci Celní správy zjevně nemohli pochopit, co se panu Zavřelovi na jejich přístupu může nelíbit, a tak se ho rozhodli (úředník může všechno? ) potrestat...

Reakce na článek Incident na letišti.

K případu pana Zavřela poslal svůj právní názor Ivan Válek.

Filmový festival American Film Renaissance, který se nedávno konal v Dallasu, argumentuje, že je Hollywood obětí protináboženských, homosexuály prosazujících, zbraně nenávidějících, cizincům ustupujících levicových zvrhlíků, kteří záměrně a pošetile ignorují většinové mínění americké společnosti.

Reportér listu Guardian James Meek navštívil první světový pravicový filmový festival.

Nevzali vás v České republice na vysokou školu? Naučte se anglicky a jeďte studovat do Velké Británie. Přístup k univerzitnímu vzdělání je tam daleko širší než v Česku: v Británii nyní studuje v terciárním školství více než 30 procent mladé populace a britská vláda hodlá vysoké školy zpřístupnit celé polovině mladých lidí. Po vstupu Česka do Evropské unie je nyní přitom pro většinu českých studentů studium na britských vysokých školách zdarma.

Článek vyšel v pátečním vydání Lidových novin ZDE

Místní organizace ČSSD v Praze 2, kde byl dlouhá léta členem bývalý předseda vlády Miloš Zeman, zveřejnila jeho "politický testament" - návrh na úpravu stanov a objektivní určení úspěšnosti sociálně demokratických politiků. Bývalý premiér v něm rozpracovává kariérní řád, který odvozoval úspěšnost politika od kvality práce na místní úrovni - v obci a na okrese. Zemanem se zaštiťuje i platforma "pro renesanci strany", která vznikla ze členů, dlouhodobě nespokojených manipulacemi a potlačováním demokracie v ČSSD. Miloš Zeman se tak znovu pokouší ovlivnit názory členů sociální demokracie. Prosazuje mimo jiné, aby nového předsedu strany nevolil sjezd, ale všichni členové ČSSD.

"Nechceme, aby sekretariáty a funkcionáři rozhodovali bez členů. Nechceme přijmout argument, že jiní by to dělali ještě hůř a nechceme být stranou elitářů. Nechceme, aby slovo "přítel" znělo falešně. Nechceme se v hospodě stydět za to, že jsme sociální demokraté. Proto si nepřejeme, aby Českou stranu sociálně demokratickou i nadále zastupovalo její současné vedení" říkají někteří členové strany. Většina stávajících vysokých funkcionářů ČSSD odmítá rozšíření vnistrostranické demokracie a přímou volbu předsedy strany na sjezdu v příštím roce. Mají strach...

Plné znění "politické závěti" Miloše Zemana ARCHIV BL

Léto skončilo a s ním i prázdniny. To ale není důvod k depresi, spíš k radosti. Alespoň v tom případě, chodíte-li rádi na koncerty do malých klubů či kaváren a jestliže čekáte na vydání nového alba vaší oblíbené skupiny. Podzim je považován za komerčně nevýhodnější doba pro vydání nového alba. Proto čeká většina umělců na konec léta, než vydají to, co nového složili a natočili. Počasí je takové, že je člověk raději někde v budově, často na kulturních akcích, v divadle, v opeře nebo na koncertě. A kromě toho, blíží se Vánoce a jaký je lepší dárek než dobré cédéčko?

Summer has come to and end and with it the holidays. This is, however, no reason to be depressed but something to be happy about. At least, if you are a fan of concerts in small clubs and cafés, and if you are waiting for your favourite band's new album. Autumn has come to be seen as the commercially most favourable time for releasing a new album. Therefore most artists wait for the end of the summer holidays to release their new creations. The weather is such that one prefers spending time indoors, often at cultural events such as the theatre, opera or at concerts. Moreover, Christmas is approaching and what better present is there than a good CD?

V květnu 2004 se konala v pražské Stromovka Music Garden (Praha - Výstaviště) koncert Attily the Stockbrokera z Velké Británie. Hrát začal v roce 1982 v Cabaret Marquee v Glastonbury. Jeho témata jsou aktuální, jeho slova efektní, jeho politika nestydatě radikální, Attila vás bude nutit válet se smíchy stejně jako vřít hněvem... Inspiroval se duchem 'Do It Yourself' punkrockového hnutí, začal svou dráhu v roce 1980. Dnes má vlastní, nezávislé hudební vydavatelství , publikuje v britských novinách The Guardian, Time Out, NME, Sounds Magazine, The Independent..., v rádiu a televizi. Se doprovodnou kapelou Barnstormer spojil své dvě velké hudební lásky - středověkou hudbu a punk. Debutoval albem 'Obležení Shorehamu' v roce 1996. Barnstormer pokračoval albem 'Jen jeden život' v říjnu 2000, 'Nulová tolerance' v březnu 2004. Poslední Attilovo CD básní a písní 'Žiju v Belfastu' vyšlo v březnu 2003. V Praze hrál široké spektrum hudebních stylů, od punku a ska až po "baroque'n'roll".

Britský punker, kterému čeští normalizační komunisté zakázali vystoupení na Festivalu politické písně v Sokolově přesto, že jeho radikalismus má k radikální levici blízko a dnes má vlastní label Cherry Red Records, tvrdí, že česká vláda v devadesátých letech lízala prdel pravicovým filozofům a ekonomům, náckové přicházejí jako "komunální politici" do oblastí, kde lidi podrazili socialisté, Labour Party zcela zklamala lidi a většina lidí v Labour party nenávidí Blaira. Tvrdí, že je škoda, že v Británii 23% lidí nevolí komunisty jako v Česku...

V srpnu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 6350,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.