21. září oslavila pražská folková skupina Neřež nedávné vydání svého čtvrtého alba Jednou měř, 2x neřež, tím, že k tomu uspořádala akci v Malostranské besedě v Praze, na tradičním místě, kde se konají folkové a rockové koncerty. Malostranská beseda je útulné a příjemně staromódní místo, plné historie, jak o tom svědčí fotografie na jejích zdech. Nejnovější album skupiny Neřež vychází poprvé v české společnosti Indies Records, jejíž majitel vhodně pomohl novou desku "pokřtít". Skupina Neřež připravila zábavný večer pro své příbuzné, pro fanoušky a pro novináře. K dispozici byly visačky z umělé hmoty s nápisy "Neruš, poslouchám Neřež" s fotografií skupiny a podrobnostmi, jak ji zkontaktovat, a také logo společnosti Indies Records na každém stole. Tyto visačky, jak vysvětlil vedoucí skupiny Zdeněk Vřešťál, se mají používat, když je člověk na určitém místě -- buď venku nebo vevnitř -- v případě, pokud by se člověk chtěl dívat na tuto skupinu, zatímco provádí nezbytné tělesné funkce. Toto humorné vysvětlení určilo tón celého večera: atmosféra byla velmi uvolněná a neformální.

Klub nebyl zrovna přeplněný, ale těm, kdo přítomni byli, se podařilo vytvořit vynikající atmosféru, v níž hudebníci hráli. Koncert začal kolem 20.30 Vřešťálovým úvodem o albu a o plánovaném živém přenosu. Pak skupina zahrála pár písní, aby se rozehrála pro pozdější, "skutečný" koncert. Vřešťál -- překvapivě, vzhledem k jeho rozsáhlým zkušenostem -- vypadal dost nervózní, to ale trvalo jen několik krátkých okamžiků. Byli přivítáni první hosté -- ukázalo se, že je to duo akustických kytaristů Kohouta a Linharta, přátelů skupiny, kteří zahráli několik vlastních skladeb a dvě písně od Simona a Garfunkela.

Pak následovala asi třicetiminutová přestávka a po ní přišlo živé vysílání na stanici Český rozhlas Radiožurnál. Začalo ve 22 hodin. Těsně před tím zahrál Vřešťál pár starých písní se svým dlouholetým partnerem Sázavským. Bezpochyby to byl jeden z vrcholů večera. Během humorné "Do you speak English" Vřešťál téměř úplně vypadl z rovnováhy, smál se, namísto, aby zpíval. V Klubu začalo být slyšet rozhlasové vysílání a k všeobecnému pobavení informovalo o stavu světa a o počasí na druhý den. Neřež pak zahráli směs starých a několik nových písní. Před písní "Amarcord" se Vřešťál zeptal, kolik lidi v sále ten film vidělo, a když zvedlo ruku asi pět osob, prohlásil, že je publikum nesmírně vzdělané -- normálně prý zná toto Felliniho mistrovské dílo ještě daleko méně lidí. Další nová píseň, kterou zahráli, se jmenovala "Nad tebe není", podle Vřešťála "ty" byli jednotlivě všichni členové publika. Pak následovaly písně "Dnes anebo nikdy" a "Admirál Babočka", další milostná píseň, kterou hrál Sázavský za pomoci Ravena, hrajícího na klavír. Raven, vynikající klavírista a autor písní, pomáhal s nahráváním alba.

Byl to zase Vřešťál, kdo uváděl "křticí" ceremoniál. Hovořil o společnosti Indies Records jako o jediné české nahrávací společnosti a jemně se posmíval velkým firmám tím, že vytvářel absurdní jména. Také poděkoval všem, kdo se podíleli na vzniku alba. Album bylo pokřtěno šumivým vínem, které se pak Vřešťál z cédéčka pokusil olízat. Koncert skončil někdy po jedenácté hodině. Hrály se další humorné písně, jako například ta, kterou zpívá vánoční dárek od babičky, starší písně jako beatlesovské "Ne!", hit "Já s tebou žít nebudu" a "Honza", parodující známého českého folkaře.

Album Jednou měř, 2x neřež (je tam také místo pro druhé cédéčko, které je k dispozici jen na koncertech a to výměnou za visačku, přiloženou k původnímu albu -- je to inteligentní akce proti notorickým vypalovačům cédéček) jasně dokumentuje vývoj skupiny Neřež od jejích začátků v roce 1997 až do současnosti. Je zjevné, že se postupem času písně stávají stále křehčí, tišší a intimnější. Vřešťál jako téměř jediný autor písní (Sázavský a baskytarista Benešovský dělají aranžmá) už nekomponuje jednodušší struktury, který kdysi bývali charakteristické pro jejich předchůdce, skupinu Nerez. Složitější struktura způsobuje, že jsou písně doma méně "zpěvné", ale odškodňují celou řadou zajímavých hudebních nápadů. Jednou měř, 2x neřež je především velmi osobní album. Odhaluje citovou bouři, kterou Vřešťál prožíval v době, kdy své písně psal. Pro Vřešťála je typické, že tvoří nesmírně osobní písně. Nebojí se sdílet své emoce a problémy s širším publikem. Vzhledem k tomu, že jde o intimní a složité písně, nejsou vhodné pro masové publikum ani pro rozhlas. Nicméně Vřešťál trvá na tom, že vůbec neusiluje o to, aby se jeho písně hrály v rozhlase. Ti, kteří jsou schopni ocenit tichou hudbu v hlučné době, naleznou v tomto albu vynikající texty a pozoruhodné melodie, nahrané s potěšením schopnými hudebníky.

Vřešťál také velmi silně vnímá dobu, v níž žijeme: starší píseň "Ohníčky" věnoval notorickým vypalovačům cédéček (přiznal se, že on sám to taky dělá) a pak se zpívala výše zmíněná píseň "Do you speak English?" o nynější módě české populace, která se celá snaží učit anglicky, raně znějící nahrávka jménem "Velký nákup", vydaná dávno před Českým snem, problém Romů v české společnosti a velký počet nadčasových milostných i humorných písní, jako "Faux Pas" z nového alba. Je velmi pravděpodobné, že se od tohoto alba příliš mnoho cédéček neprodá. Avšak dnes slouží album hlavně jako "navštívenka", jejímž účelem je přilákat lidi na koncerty.

Což mě vede k úvaze o koncertu samotném. Podle mého názoru je daleko lepší poslouchat skupinu Neřež na živém koncertě než na cédéčku. Jedním z důvodů pro to může být, že zatímco hudba je logicky sluchová záležitost, je obtížné komunikovat její atmosféru bez vizuální podporu, totiž aniž bychom viděli, jak hudebníci ty písně hrají ve vhodném prostředí. Kromě toho dokáže Vřešťál dobře bavit publikum. Vypráví divákům historky s vtípky a všestranný Sázavský dělá k tomu obličeje. Celá skupina, kterou tvoří dále Benešovský na baskytaře a Uher na bicích, jasně využila s potěšením příležitosti hrát před publikem, které to dovedlo ocenit.

Mou jedinou kritikou je to, že i když byl koncert inzerován jako křest nového alba, skupina zahrála jen 5 z 16 nových písní. Spolehla se raději na svůj starší a pro většinu publika "uživatelsky přítulnější" materiálů. A také, i když charisma a sympatické vystupování obou vedoucích představitelů skupiny jsou mimo pochybnost, zůstává otázka, zda ostatní hudebníci, ať jsou jakkoliv dobří, nefungují jen jako stafáž, která pouze cosi přidává k celkovému zvuku. Čtenář, který viděl, jak Vřešťál a Sázavský vystupují jako autorská dvojice, pochopí mou argumentaci.