27. 9. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
27. 9. 2004

Proč jsou církve konzervativní -- a proč by být neměly

Je logické, že původní zakladatelé církví se museli nějak distancovat od starého běžného učení, museli se od něj nějak odlišit, aby byl zřejmý důvod, proč mluvit o nové církvi. Často jejich cílem nebylo způsobit rozkol, vyvolat napětí, odcizit celé skupiny lidí jedny druhým, naopak: tradiční a většinový, zaběhlý způsob víry považovali za překonaný, hlásali obnovu, potřebu autonomního, autentického postoje. Paradoxně se však jejich osudem stalo vytvoření nových nedotknutelných tradic, proti nimž bojovali jejich nástupci v jejich údělu.

Tento poněkud romantický pohled, glorifikování reformátorů a hrdinů samostatného úsudku může ovšem sotva vystihnout celou složitost otázky. Konzervatimus není zlo, nýbrž je to fakt, který se pokusím osvětlit v jeho pro et contra. Vzato do důsledku, je v něm skryta rozpornost. Samotné uchovávání něčeho nemůže být programem, protože nutně vystane otázka, proč raději nezachovávat to starší, to, co předcházelo právě zachovávanému. Konzervace je tedy prostředkem. Domnívám se, že kromě mnoha vedlejších cílů, kterým slouží, jsou pouze tři opravdu důležité: a) identita, b) autorita, c) legitimita. To se samozřejmě netýká pouze církví, jimi se však chci zabývat v tomto článku.

Pokud vytvořím nějaký myšlenkový systém a budu ho prezentovat veřejnosti, budou jeho časté revize, zvláště pokud se budou týkat jeho kardinálních partií, vést k tomu, že nikomu nebude jasné, co si má představit, když na něj přijde řeč. Snad podobný zážitek se odehrává v nitru člověka, který se rozhodne velmi podrobně seznámit s věroukou vlastní církve a který bude objevovat její nejrůznější historické subtilní varianty. Bude zjišťovat, že nemálo lidí v minulosti patřilo do jeho církve, avšak vyznávalo odlišnou víru. Jistě, konzervatismus je iluzorní, ve skutečnosti se za ním skrývá jednoduchá převaha toho typu věrouky, který na scéně dějin (prozatím) vyhrál a přežil. Čím větší roli však v církvi hraje záměr zvýraznit svou vlastní identitu, tím je konzervativnější, tím méně je ochotna připustit aberace ve svých dogmatech. Zdálo by se, že křesťanské církve jsou přímo povolány k tomuto postoji, jejich vyznání víry totiž mluví o jedné svaté církvi. Nestačí přitom vyhlásit, že naše církev je ta pravá, ta jedna, ta svatá, je téměř nutné ještě dodat, že takovou byla vždy. Panický strach ze změny čehokoli podstatného je potom nasnadě; změna představuje riziko, že církev přestane být tou, kterou byla kdysi, že ztratí svou identitu -- že se bude říkat, že je už církví zcela jinou. Tato úzkost, nezřídka vedoucí k agresivitě a xenofobii, je v pozoruhodném protikladu se situací v prvotní církvi, která 300 let neměla potřebu svolávat koncily a schvalovat dogmata. Evangelium samo je výrazně novátorské vůči etablované judaistické tradici, jak platila v Ježíšově době. Domnívám se, že církev, jak nás o ní učí Ježíš, teprve roste ke své vlastní identitě a dosáhne ji až na konci dějin. Měli bychom tedy snad méně lpět na vlastní domnělé identitě, neboť jen tak se lze více otevřít tomu, co s námi zamýšlí Pán.

Autoritu má sotva ten, kdo často mění svá rozhodnutí, kdo není předvídatelný, kdo nemá žádnou kontinuitu, tedy žádnou osobnost. U církví je to ještě markantnější. Opírají se o tvrzení, že jim jejich zakladatelem bylo řečeno to nebo toto, ony pouze zprostředkovávají jeho slova, od kterých nemohou v žádném případě ustoupit. Stojí na principech, které jim byly vytýčeny na začátku, cokoli jiného, pokud si chce činit nárok na autoritu, je svévole. Jak by se tedy církve mohly obejít bez konzervatismu? Vrátím se opět k prvotní církvi. Žádná závazná interpretace Božího slova v prvních staletích církve neexistovala, dokonce i kanonické knihy se v různých obcích od sebe lišily. Autorita byla spojena s konkrétním člověkem, s jeho charismatem a s tím, jak dovedl oslovit lidi, ne s konzervováním nějakého oficiálního, rigidního výkladu. Tedy pokud budeme uvažovat autoritu spočívající v apelu na svobodný úsudek věřícího, nemusíme dát, zdá se, přílišný prostor konzervatismu. Nechci předstírat, že v takovém přístupu není obsaženo jisté riziko populismu či odcizení se evangelním kořenům, avšak církvím se podařilo přežít jakž takž i doby, kdy konzervativní princip autority byl zneužit a výklad Písma byl dán spíše světskými ambicemi jeho strážců -- proč by měly bez konzervatismu ztrácet více?

Na závěr bych se chtěl zmínit o složitém problému legitimity. Jak víme, právní kontinuita je v dostatečně velkých historických měřítcích iluze. To, co bylo ve středověké Francii vnímáno jako naprosto spravedlivé a legální, to už v dnešní Francii může být trestné -- a vice versa. Církve se však pohybují v mnohem hlubší dimenzi, než je světské právo. Často hovoří o tom, že dostaly na začátku určité pověření a že toto pověření zakládá nárok na vykonávání konkrétních pravomocí. Představa, že to, co církev takto konala v minulosti, nutně muselo být legitimní, ztěžuje změnu pojetí těchto úkonů v budoucnosti. Kdyby totiž konala nyní něco jiného, což by se nezpronevěřila svému pověření, neztratila by legitimitu? Jenže zdrojem legitimity by asi neměl být ten, kdo je pověřen, nýbrž pověření samo. Církve neříkají, že své pověření znají jen ony, naopak na jeho text stále poukazují a dokonce se ho snaží hlásat i nevěřícím. Rozpor s Písmem proto zásadně ohrožuje vnitřní legitimitu církví a jejich konání. Nový zákon však není kodex, k němuž se lze vracet a vytvářet nějaké soudní instance, které rozhodnou, kdo jej kdy porušil nebo neporušil -- a co je tedy vskutku legitimní. Z hlediska Nového zákona může dát opravdové pověření jen Duch svatý a v Duchu svatém, ne však bez něj, lze Písmu teprve porozumět. Církve si nárokují, že jím jsou vedeny a že svá rozhodnutí dělají pod jeho vlivem. Duch svatý je však vždy před námi, nemůžeme se k němu vracet jako k nějaké hotové pravdě -- musíme jít za ním na své eschatologické pouti vpřed a je to právě eschaton, jenž je zdrojem budoucí, té pravé legitimity, která rozhodne a která vůbec nemusí být na straně církví.

                 
Obsah vydání       27. 9. 2004
28. 9. 2004 Jimmy Carter varoval před volebními problémy na Floridě
27. 9. 2004 "Tony Blair to myslí upřímně"
26. 9. 2004 "Lítostivý" Blair požaduje jednotu tváří v tvář irácké teroristické hrozbě
27. 9. 2004 Stanislav Komárek se asi tvůrčím prozaikem nestane Jan  Čulík
27. 9. 2004 Přikloní se Kanada k americké raketové obraně kontinentu? Miloš  Kaláb
27. 9. 2004 Proč jsou církve konzervativní -- a proč by být neměly Boris  Cvek
27. 9. 2004 Proč v českém školství už deset let selhává management jakosti? Ivo V. Fencl
25. 9. 2004 Dědeček George W. Bushe měl podnikatelské styky s firmami v nacistickém Německu
26. 9. 2004 Brudlý krampoblouch - soutěž literárních sborníků českých škol
26. 9. 2004 V Londýně nouzově přistálo řecké letadlo
27. 9. 2004 Lidové noviny dál šíří bludy o detektoru lži Hynek  Hanke
24. 9. 2004 Rasismus v České republice
28. 9. 2004 V Praze se konalo České sociální fórum
28. 9. 2004 Sociální spravedlnost "není sen, ale možnost" Štěpán  Kotrba
26. 9. 2004 České sociální fórum začalo skromně, ale zřetelně - požadavkem na "jiný svět, který je možný" Štěpán  Kotrba
27. 9. 2004 Nové číslo časopisu A-kontra je věnované především freetekno kultuře
28. 9. 2004 Zpravodajství iráckého odboje za dny 13. - 17. září 2004
27. 9. 2004 Smrkovského argumenty a pseudoproblémy zamindrákovaných "strážců veřejného blaha" jsou opět na stole Karel  Kobosil
27. 9. 2004 Soužití kultur bez předsudků Milan  Valach
27. 9. 2004 Rovné příležitosti a vlamování se do otevřených dveří Jan  Čulík
27. 9. 2004 Dostávají podporu jen romské rodiny?
25. 9. 2004 Britská vláda se obává, že dojde k útokům proti muslimům
25. 9. 2004 Patron české země, nebo servilní kolaborant? Zdeněk  Bárta
24. 9. 2004 Nádraží u Svratky aneb Utopené miliardy Josef  Ludvík
24. 9. 2004 Incident na letišti Jan  Čulík, Jan  Sýkora
24. 9. 2004 Pan Zavřel má možnost domoci se práva Ivan  Válek
24. 9. 2004 "Osa BBC-Guardian zosobňuje vážné nebezpečí zájmům Spojených států"
24. 9. 2004 Jeďte studovat do Oxfordu! Jan  Čulík
23. 9. 2004 Miloš Zeman: "ČSSD bude úspěšná jen tehdy, bude-li vedena úspěšnými"
24. 9. 2004 Jednou měř, 2x neřež Claudia  Just
24. 9. 2004 Jednou měř, 2x neřež Claudia  Just
24. 9. 2004 Attila the Stockbroker Stanislav  Holubec
1. 9. 2004 Hospodaření OSBL za srpen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů