Fabiano Golgo v minulých dnech velmi efektivně a názorně vysvětlil svými články (též zde) jak relativní, nepřesvědčivé a sporné jsou pokusy určitého společenství odsuzovat "jiný způsob chování", který nám nevyhovuje a s kterým nesouhlasíme. Kromě řady reakcí, které Golgovu brilantní argumentaci pochopily, přišly i reakce méně chápavé i otevřeně bigotní, jedna z nich dokonce končila výkřikem: "Čechy Čechům!"

Konec konců se defenzivními xenofobními traumaty některých Čechů zabývá i nový Hřebejkův film Horem pádem (recenze ZDE), který je staví do kontrastu s uvolněnou multikulturní australskou společností.

I z článku jinak velmi otevřeného a přemýšlivého autora Milana Valacha Muslimský šátek a přetrvávající otazníky, který dnes v BL zveřejňujeme, čiší nezkušenost a obava, jak se česká a evropská společnost vyrovná s multikulturním světem. Shodou okolností nám ve středu taky kdosi poslal návrh petice, jíž se má protestovat proti výstavbě mešity v Praze. Je to ostře urážlivý, netolerantní, alibistický, xenofobní text. Poznáme, jak nepřijatelné jsou takové akce, když si to přeložíme do trochu jiné situace: představte si (ve středověku to jistě bylo dobře možné) že by občané podepisovali petici proti otevření synagogy v jejich městě! Vždyť židé jsou také cizáci, že? :)

Británie je silně multikulturní společnost a mohu svědčit na základě více než dvacetiletého života v této zemi, že tam, kde skutečně existuje praktické soužití islámců a křesťanů v západních zemích, k žádným náboženským konfliktům nedochází. Muslimové drtivou většinou plně respektují zákony západní demokratické společnosti - která je zároveň tolerantní - například nepovyšuje žádné náboženství nad žádné jiné.

Muslimům se v západních společnostech daří hospodářsky daleko lépe než kdekoliv v Asii či na Blízkém východě. Někteří muslimové patří v Británii k nejbohatším podnikatelům v zemi. Je to, jak to kdysi definoval antropolog Ernest Gellner, "argument ledničky". Muslimové by byli blbí, kdyby se snažil z bigotních důvodů zničit pluralitní západní kulturu, v níž prosperují. Kromě toho jsou jejich dospívající a často už dospělé děti zároveň i Brity a muslimská kultura je rozmělňována v kulturu muslimsko-britskou.

Teoretické uvažování "co by bylo, kdyby" v článcích, jako je ten, který pro dnešní Britské listy napsal Milan Valach, je možná alarmující, ale jen pro toho, kdo žije v homogenní společnosti a zkušenosti z multikulturní společnosti nemá. Já mohu z osobní zkušenosti jen konstatovat, že v Británii muslimskou hrozbu nijak nepociťuji, i když mě v bance obsluhuje muslim s arabským jménem a řidičem autobusu veřejné dopravy je Pákistánec s turbanem. V praxi v západních zemích ta hrozba prostě neexistuje a velmi pochybuji, že kdy vznikne. Vůči tomu arabskému bankéři mám větší důvěru než k mnohým českým úředníkům, protože vím, že si banka dohlédla na to, aby zaměstnala člověka profesionálně po všech stránkách vyškoleného, poctivého a spolehlivého.

Otevřené společnosti nemají potřebu uzavírat se do ideologie jediného názoru. Lidé, kteří zažili svobodu a prosperitu, jí totiž už pak velmi neradi odvykají.

To platí všude na světě. Lidé jsou všude stejní.