Šiitský duchovní Muqtada al-Sadr přijal mírový plán, vypracovaný iráckou národní konferencí, jehož součástí má být odzbrojení jeho armády a odchod ze svatyně ve svatém městě Nadžaf, řekla jedna delegátka na této konferenci ve středu, informuje televize al-Jazeera podle tiskové kanceláře AP. Vyskytly se však pochybnosti, zda to není pouze al-Sadrův taktický manévr, jehož cílem má být odvrátit bezprostředně připravovaný útok irácké armády na svatyni, v níž se se svými stoupenci skrývá.

Nový ministr spravedlnosti Pavel Němec v úterý vyslechl verzi nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové, jejíž úřad minulý týden obvinil z úniku informací v případu vydání Viktora Koženého Bahamským společenstvím do ČR. Marie Benešová k tomu po jednání řekla, že "bude napříště o podobných informacích rozhodovat sama". Nepřímo tak vlastně naznačila, že došlo k jistému pochybení, ačkoli to doposud novinářům sveřepě popírala s tím, že jde o příliš složitý případ, o kterém ani nový ministr spravedlnosti nemá ještě dostatek informací. Pokusím se tedy tento "zapeklitý" oříšek ještě více rozlousknout, přestože si myslím, že problém je úplně jinde.

Historické poučení z první a z druhé světové války je bohužel přesně opačné. První světová válka nás učí, že územní kompromis je lepší než válka a že splnění "čestně uzavřených" závazků mocností malým zemím je recept na masové vraždění a že je šílené dovolit slepému mechanismu armád a aliancí, aby jednal proti zdravému rozumu.

Druhá světová válka nás učí, že snaha o dohodu s tyranií zradou malých národů tyrana jen povzbuzuje, že odmítání jít do války hned vede k horší válce později a že pouze tvrdé odmítnutí kompromisu zabrání uzavření špatného míru s ještě horšími muži. První světová válka nás učí, abychom nikdy nespěchali do boje, druhá, abychom nikdy neustoupili násilníku.

Mick Hume protestoval skoro proti všem moderním válkám, od války na Falklandských ostrovech v roce 1982 přes první válku v Perském zálivu až po válku v Kosovu. Nyní však protestuje proti požadavkům stáhnout britská vojska z Iráku. Sdílím všechna znepokojení ohledně toho, co se v Iráku děje, napsal autor v deníku Times.

Kuvajt Moorův film zakázal. Jordánsko se ho pokusilo přestříhat. Saúdští komentátoři na něj útočí. Sýrie neví, co si má s Moorovým filmem počít, informují stránky televize Al Jazeera.

Delegaci čelných Iráčanů, která se vydala z Bagdádu do Nadžafu, se nepodařilo ukončit konflikt mezi šiitskými ozbrojenci a americkými jednotkami v tomto městě.

Analýza od našeho zpravodaje na Blízkém východě.

Snahy o politické řešení krize ve svatém městě Nadžaf, která ohrožuje tamější posvátná místa šíitské větve islámu a jejíž řešení, ať už jakéhokoliv druhu, by se mohlo stát se precedentem pro postup proti ozbrojeným povstalcům v jiných iráckých městech, v úterý pokračovaly.

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Předchozí zpravodajství iráckého odboje > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > > >> >

Václav Havel a Václav Malý podepsali protestní dopis bývalých disidentů ze sovětského bloku (mezi dalšími signatáři jsou Jelena Bonnerová, Adam Michnik, Philip Dimitrov, Mart Laar), adresovaný Mezinárodní federaci asociací knihoven, v němž protestují proti útlaku knihovníků na Kubě.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Přečetl jsem si se zájmem Vaší kritiku Schulzova fejetonu o vystěhování komunistů na Kubu. Samozřejmě, že s Vámi souhlasím, i když je jasné (což potvrzuje i Radko Kubičko), že se jednalo o ne příliš vážně míněny fejeton, píše Jiří Pehe a pokračuje:

Když jste se ale tohoto tématu se vší vážnosti ujal, bylo by docela zajímavé, kdybyste to zařadil do širšího českého kontextu a porovnal s vyhnáním 3 milionů českých Němců (nebo německých Čechů) z Československa, které podle průzkumu veřejného mínění schvaluje i nyní až 70 procent Čechů. Píšu to proto, že BL se svého času - alespoň se mi zdálo - stavěly na stranu advokátů vyhnání.

Srdečně zdravím, Jiří Pehe

Jan Čulík k tomu poznamenává:

Dovolil bych si opravit některé nepřesnosti v komentáři pana Jiřího Pehe. Hovoří o jakémsi "vyhnání vlastních občanů". Pokud je seznámen s textem Postupimské dohody, pak nešlo o jakési vyhnání, ale o odsun (anglicky transfer). Rovněž nešlo o vlastní občany, ale o občany Německé Říše. Odsun nebyl z rozhodnutí české vlády, ale vlád vítězných mocností. Majetek, který takto odsunutým německým občanům propadl, měl částečně odškodnit české občany za škody jim způsobené možná jinými německými občany, a bylo odpovědností vítězných mocností a posléze německých vlád tyto německé občany kompenzovat, pokud se domnívaly, že byli tito němečtí občané ztrátou majetku poškozeni více, než ostatní německé obyvatelstvo. Pokud je mi známo, tak západoněmecká vláda takovou kompenzaci svých občanů udělala. Avšak čeští občané ještě zdaleka nebyli odškodněni a o zbylých reparacích se Jiří Pehe nezmiňuje. Znamená to, že se domnívá, že by je čeští občané neměli dostat? Jedná se o velmi vysokou sumu.

Německým skupinám, které se neustále snaží o anulování Benešových dekretům nejde o princip, ale o majetek, jak už to v tomto světě chodí. Principy a morálka zůstávají nějak stranou. Jedním z kritizovaných bodů v asi 15 dekretech, které se týkaly odsunu německých (a maďarských) občanů z východních oblastí Československa, Polska a Maďarska, je to, že tito občané si mohli vzít sebou pouze to, co unesli, ostatní majetek propadl státu. Kolik si toho mohli vzít sebou na cestu do Dachau, Treblinky, Auschwitzu a jiných vyhlazovacích koncentračních táborů občané židovského nebo romského původu z nejrůznějších zemí Evropy? Odsunutí Němci si směli ponechat to, co bylo milionům Židů a zástupcům jiných etnických skupin odebráno: život.

Zaujala mě výměna názorů mezi Janem Čulíkem a Jiřím Pehe, píše José Provazník. Jen nevím, kde se vzal fakt, že 70% Čechů schvaluje Benešovy dekrety. Celý tento údajný průzkum je absolutně zcestný, protože se vsadím, že nikdo z těch dotázaných tyto dekrety nestudoval, ale jen o nich slyšel v televizi, takže sama otázka by se jim vůbec neměla pokládat.

Dále nechápu co vlastně myslí pan Pehe těmi "stalinskými metodami". Jde prostě jen o to, že pomsta (bohužel) patří od nedávna mezi základní lidské vlastnosti a tento odsun se jistě dá považovat za jistý druh pomsty i když ho původně (jak jste správně poznamenal) iniciovali Spojenci a ne sám Beneš.

Tak se zdá, že jedině ten německý zákon - který, jak píše pan Válek, "jediný míru viny a riziko neloajality individualizuje" - je skutečným zákonem o skutečných lustracích, nijak nepostižený kontinuitou komunistického bezpráví. Jak jinak, NDR zanikla a z ní vzešlé nové země SRN převzaly skutečnou legislativu.

Jan Sýkora mi v "Dodatku" ke svému článku "Karel Hoffmann a jeho právo "vyjadřovat se nehorázně" vytýká, že místo "prostých fakt" uvádím "sprosté odsudky". Nevím, nedá mi to ale, abych nezareagoval na jeho "opravy".

Rád bych upozornil na zcela čerstvý nález Evropského soudu pro lidská práva (ESLP) ve Štrasburku ve věci Sidabras et Džiautas v. Litva ze 27. července 2004, který podle mého soudu naprosto mění pohled na lustrační zákony v zemích bývalého východního bloku.

Nález SIDABRAS AND DZIAUTAS v. LITHUANIA (do formuláře zadejte Sidabras) ZDE DOC

V poslední době se v médiích objevují informace o chystaném sčítání Romů v České republice. Rozvíjí se neadekvátní diskuse, ve kterých se vyjadřují i romští předáci. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) tímto sděluje: žádné sčítání Romů se nechystá. Vláda ČR připravuje sociologické šetření, na základě kterého chce zjistit, v jakých podmínkách žijí příslušníci vyloučených skupin. Na přípravě tohoto výzkumu se bude podílet také MPSV a Český statistický úřad.

Jaksi jsme nikdy neuměli účinně naložit s bohatstvím, které nám pán Bůh naložil. Lehkomyslný vztah k ruskému matu je nesporný důkaz.

"Soldat Ivanov!"

Nenajdete žádného Rusa, dokonce ani žádného rusky hovořícího muže, jenž by nepoznal tuto naši přímo abecední pravdu. Možná, že se dokonce nenajdou ani chlapci starší tří let. Mluvíme a přemýšlíme v našem klejícím nářečí, avšak jaksi se za to stydíme. Pravdaže, se není za co stydět, ale je třeba se jen nadchnout sílou tohoto jazyka a využít jeho síly ve svůj prospěch.

Toto je devátá kapitola kontroverzní knihy ruského autora žijícího v Bratislavě Sergeje Chelemendika s názvem "My objebiem ich", kterou uvádíme na pokračování.

Richard Thomas, britský vládní Informační komisař (Information Commissioner), varoval v pondělí v rozhovoru pro deník Times, že existuje rostoucí nebezpečí špehování občanů tak, jak to dělala v komunistickém NDR tajná policie Stasi, pokud bude státu dovoleno, aby shromažďoval o občanech příliš mnoho informací.

Thomas vyjádřil znepokojení zejména nad třemi projekty britské vlády:

1. Zavedení občanských průkazů
2. samostatný rejstřík obyvatelstva, který plánuje britský statistický úřad
3. návrhy na databázi všech dětí až do věku 18 let.

Včera jsem zaslechl v pořadu rozhlasu BBC You and Yours zajímavý příklad, jak efektivně interviewovat zastánce nepřijatelných názorů. V rozhlase vysílali rozhovor s obhájcem aktivistů za práva zvířat, kteří připravili jednoho hostinského o zaměstnání proto, že odmítl vyhostit ze svého hostince chovatele morčat pro vědecký výzkum. Rozhlas BBC absurdní argumentaci interviewovaného nijak necenzuruje, ale strukturuje rozhovor reakcemi reportéra tak, že je nepřijatelnost jeho názorů zcela zjevná.

Prezidentu Bushovi a Republikánům se - zatím - nepodařilo podřídit americkou ústavu judeokřesťanskému učení. I kdyby by však schválili zákon, zakazující sňatky homosexuálů, byl by to teprve začátek. Leviticus 20:13 a novozákonní Kniha Římanů dokazují, že Bůh nařizuje, aby byli homosexuálové vyvražděni. Bůh nám také nařizuje, abychom vyvraždili lidi, kteří pracují v sobotu, a také cizoložníky a děti, které proklínají své rodiče. A americký Kongres by měl zrušit zákaz otroctví, protože Pán Bůh otroctví schvaluje, s výjimkou případů, kdy pán otroka zbije tak vážně, že otrok přijde o oko či o zub, v kterémžto případě nám Exodus 21 přikazuje, aby byl otrok propuštěn.

Co z toho vyplývá? Že ať už lidé berou svou náboženskou víru jakkoliv vážně, starobylé náboženské texty nemohou tvořit základ sociální politiky v jednadvacátém století, argumentuje v listě Los Angeles Times Sam Harris.

Je dobré číst Haló noviny. Paměť je krátká a mohli bychom zapomenout... Mohli bychom podlehnout iluzím, že termín radikální levice obsahuje implicitně i inteligenci a gramotnost. Kvalifikovanost. Řemeslnou poctivost. Kritičnost. Rozum. Komentář sám je jasným signálem toho, kam dnes směřují Haló noviny. Místo levicového tisku kráčí pod praporem Miroslavy Moučkové... Kam vlastně? Věrtelář nezklamal. Po vzoru předchůdců si vyřizuje účty tak, jak bylo po léta i jeho zvykem.

Irena Ryšánková na serveru Česká média odvedla dobrou práci. Polemika "Soudruh Věrtelář nic neví nebo nic nechce vědět?" s komentářem Václava Věrteláře "Mění KSČM svůj program?" vznikla na základě nepravdivé a neinformované Věrtelářovy kritiky reportáže z tiskové konference "KSČM prosazuje rudozelený program". Věrtelář ukazuje to nejhorší ze žurnalistiky, to, co se bohužel v deníku Haló noviny vyskytuje častěji, než si je schopna sama redakce připustit. Je věcí novinářů, aby šéfredaktorce tohoto listu řekli, co nechtějí a co si pod pojmem žurnalistika nepředstavují, i kdyby to napsal sám Václav Věrtelář... Ten totiž sám ví nejlépe jen jedno: "co vlastně chtějí a co si pod socialismem představují" ti staří a nepoučitelní komunisté, kteří jsou mu podobní. Konjukturalismus ve vztahu ke čtenáři se tomu říká...

Žijeme ve velice náročném, stále náročnějším světě: musíme ze sebe vydávat více a více, je stále těžší "být sám sebou", nenechat se rozptylovat: nenechat se svést k usilování o věci, vztahy, hodnoty, o něž vlastně nestojíme, které nám navíc v konečném důsledku škodí; jsme stále intenzivněji, nenápadněji manipulováni a kontrolováni, stále naléhavěji je nám vnucováno, že "není alternativ", že "kritika nemá smysl"...

Musím se zde zastat J. Čulíka proti nařčením, že porušuje své vlastní zásady a principy právního demokratického státu. Pochopil jsem jeho komentář od začátku tak, že jde o znechucení naprostou polymorfní amorálností sebeobhajoby Karla Hoffmanna a nikoliv o zpochybňování jeho zákonného práva na vlastní hájení.

Zároveň se ale chci vyjádřit k právně postaveným argumentům, určeným pro jednotlivé soudní instance v rámci obhajoby. Na jejich formulaci se totiž podle slov Vojtěcha Filipa z KSČM ochotně na základě žádosti K.H. podílela stranická "odborná skupina pro legislativu a lidská práva". Můžeme si tedy udělat obrázek nejen o hodnotové stabilitě jednoho postaršího expohlavára minulého režimu, ale zároveň i o hodnotách, za které se staví současná, údajně reformovaná KSČM. To je ostatně důvodem, proč se ke kauze ještě vracím; senilní projevy jednoho starce by mne samy o sobě k takové aktivitě rozhodně nevyburcovaly.

Nejprve bych se chtěl vyjádřit k vybraným, čistě právním argumentům, které použil K.H. ve své poslední a neúspěšné obhajobě. Vzhledem ke svému věku a apolitičnosti nemám důvod k nijaké podjatosti, která by každý argument nutně převrátila ve prospěch mého přesvědčení; pokusím se pouze nalézt věcné chyby.

V červenci 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 5750,00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc.

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, za pomoc sponzora Globe.cz i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Dominik Joe Pantůček stále ještě (zadarmo) postupně zprovozňuje četné dosud nefunkční části časopisu, po lednové havárii serveru.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.