Ač se to zřejmě mnohým nezdá, doléhá ona zvyšující se náročnost i do těch životních oblastí či vrstev obyvatelstva, které se zdají být na periferii dění, pokud nejde přímo o "losers"... Jejich zhoršující se sociální postavení nepožívá ani chabé útěchy "být za větrem" ve věci určitých forem společenského provozu: naopak - právě zde lze výborně měřit tlak "struktur" či "systému"...

Navrhuji tímto Britským listům, aby se na své spoluatory/-ky a čtenáře/-ky obrátily s otevřenou anketou, jejímž cílem je sběr a sdílení těch našich zkušeností, které dosvědčují onen zvyšující se "tlak struktur či systému..." v každodenním životě, vůči "obyčejným lidem".

Pro inspiraci uvádím dva příklady. Myslím, že by se autoři mohli alespoň někdy před svým minipříběhem či glosou pokusit jako já níže o určitý úvod - přítomnost Facetiae populi ("lidového humoru") v dané historce samozřejmě není podmínkou. Anketa by se vlastně neměla omezit jen na "problémy nižších společenských vrstev": sociologové přece přesvědčivě dokládají "pád střední třídy".

Vzpomeňme si jen na atak, kterému je naše sebevědomí vystaveno při tak všedních úkonech, jako jsou např. cesta tramvají středem Prahy nebo jiného velkého města (má podle jízdního řádu trvat třeba jen 5 minut, ale kvůli systému preferujícímu osobní automobilovou dopravu trvá pokaždé třikrát déle..., ze stejných důvodů si své vozy ale často neužijí ani ti automobilisté, popojíždějící v nekonečných zácpách) - nebo snaha konečně někde sehnat obyčejné, obvyklý účel alespoň trochu plnící ponožky nebo ručník... (ne že by nebyly, ale první ani druhé bez ohledu na cenu většinou neplní kýžený účel - nesají, byť na etiketě stojí "100% bavlna"). Avšak nemá zde jít o "koutek pro stížnosti spotřebitelů", přečtěte si ostatně první dva "případy"...

Tvé jméno jako rukojmí

Jedna ze základních pouček aplikované psychologie coby "psychologie pro potřeby personalistů, resp. zaměstnavatelů", mocného nástroje mnoha praktik, jimž se dnes už nesmí říkat "vykořisťování", uvádí, že se lidé "více snaží", nevystupují-li anonymně, ale pod svým vlastním jménem. Tato součást účinné strategie, jak z lidí na pracovištích "dostat to nejlepší, ovšem pokud možno úplně všechno", se už dávno netýká jen např. bankovních úřednic: také nesmírně špatně placené pokladní nejrůznějších samoobsluh a především super-, hyper- a mega-marketů dnes musejí nosit štítky se svým jménem.

V jednom z takových obchodů jsem si přednedávnem všiml prodavačky středního věku, která na své jmenovce použila formulku, s níž se její firma prezentuje zákazníkům: "J. Vítámvásová". Jak skvělé, jak vtipné! - jak smutné: o týden později už na jmenovce měla své skutečné jméno. Přesto Vám děkuji a přeji vám hodně štěstí, paní Nováková!

"Myjte si ruce" a tři křížky

V nejmenovaném papírenském podniku byli jeho dělníci při jednom školení důrazně vyzváni, aby si po návštěvě toalety myli ruce. Při obvyklém stvrzení takových školení autogramem se v daném případě jeden z předních kvalifikovaných dělníků továrny na znamení protestu proti směšnosti a především urážlivosti oné poučky podepsal "třemi křížky". Zaměstnavateli ovšem smysl pro humor chyběl: lidový "Enšpígl" dostal důtku a srážku z platu...

Těším se na Vaše podobné zážitky, postřehy, glosy...