Poznámky k příspěvkům Jána Beňaka a Eduarda Vacka.

Nevím už, jak to mám říct jasněji. Souhlasím s Jánem Beňakem, že demokracie, pokud je to ještě demokracie, musí umožnit právo vyjádřit názor a být souzen objektivním, nestranným soudem i osobám, které jsou úhlavními nepřáteli demokracie. Vždyť jsem to opakovaně napsal ZDE a ZDE. Znovu však zdůrazňuji, že pokud se Karel Hoffmann nyní hájí demokratickými argumenty, popírá tím celou svou životní historii, kdy proti demokracii bojoval. Tím mu prosím z hlediska demokracie neupírám právo se tak hájit, zdůrazňuji však, že tím, že nyní opustil své celoživotní principy, ztratil sám před sebou svou tvář.

Nemá pravdu ani Eduard Vacek. I kdyby byl Karel Hoffmann ztělesněný ďábel (což je možné), i ztělesněný ďábel má v demokracii právo na spravedlivý a nestranný soud. Toho se Hoffmannovi zjevně v České republice nedostalo.

V tomto smyslu nesouhlasím ani s Alexandrem Mitrofanovem, který vlastně argumentuje v Právu, podobně jako Eduard Vacek, než ve svém článku začne psát o čemsi jiném, že to odsouzení Hoffmannovi patří. Není tomu tak. Divím se, že se Mitrofanov argumentací Hoffmannových právníků, kteří poukazují na vážné zpotvoření zákona, vůbec nezabývá. Mitrofanov by se měl seznámit s Hoffmanovým právním podáním, publikovaným v Britských listech, a měly by ho vydat i každé slušné české noviny. Demokratovi nemůže být lhostejné, pokud je pravda, jak argumentuje Hoffmann, že byl odsouzen jako jediný pro poškozování Československé socialistické republiky v době, kdy všechna ostatní taková stíhání byla z důvodů zrušení ČSSR a příslušných zákonů už zastavena. Pokud z ideologických důvodů přijmeme zpotvoření práva, můžeme se nadít situace, kdy zpotvořeného práva může být použito i proti nám, tedy zrovna třeba proti Mitrofanovi.

PS. Rádi zveřejníme právní rozbor Hoffmannových žalobců, proč je jeho obhajoba nepřesvědčivá.