Bushova vláda opustila svou dosavadní politiku vůči Blízkému východu, totiž úsilí izolovat Sýrii a Írán, a pozvala oba státy k jednání o tom, jak stabilizovat Irák.

Tuto iniciativu zveřejnila v úterý ministryně zahraničí Condoleezza Ricova při svědectví před senátním výborem. Amerika a Británie se budou podílet na vyjednávání s Irákem a jeho sousedy o tom, jak ukončit sektářské násilí v Iráku.

Bushova vláda je pod rostoucím tlakem, aby začala vyjednávat se Sýrií a Íránem od prosince loňského roku, kdy to doporučily závěry analytické skupiny Iraq Study Group.

Zdá se, že se jednání budou konat během několika týdnů.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Heslem dne některých českých médií je primitivní antikomunismus. Argumenty tohoto typu antikomunismu končí u hesel jako komunismus je zločin či tričkem proti komunismu a přesvědčení, že jako pádný argument proti komunismu stačí vlastní vztek. V horším případě nahrazuje diskusi vskutku bezduché emocionální třeštění či podlé politické zneužití.

Přesto je, podle mého názoru, komunismus jako takový a český komunismus zvlášť, duchovní a také morální mrtvolou, u které takřka nelze doufat v znovuoživení, o kterém sní Vojtěch Filip či Miloslav Ransdorf. V následujícím eseji bych se rád pokusil diskutovat argumenty podporující takto silné a příkré hodnocení. Jsou-li dostatečně silné, nechť posoudí laskavý čtenář sám.

V neděli, 25.února jsme se v Hudlicích na Berounsku zúčastnili veřejného setkání s poslancem Janem Schwippelem a senátorem Jiřím Oberfalzerem, oba za ODS. Pozvání hudlického starosty Hubeného, přijala také iniciativa Ne základnám a jinecký starosta Hála.

Sestava hostů, zejména pak těch za ODS, dávala solidní naději, že se dozvíme něco o radarové stanici, co jsme doposud nevěděli. Zvlášť, když poslanec Schwippel hned na úvod svého vystoupení přítomné upozornil, že v případě americké základny je třeba důrazně odmítnout jakékoli fámy a neověřená tvrzení, že i on tak činí, a drží se jen prokázaných fakt (připustil ovšem, že oproti "obyčejným" občanům má on, jako člen zahraničního výboru PS k dispozici těch závažných informací mnohem víc). I díky těmto svým zásadním informacím také vybudování základny podporuje, neb je to v nejvlastnějším zájmu ČR, nepředstavuje to žádné ohrožení ani z hlediska zahraničněpolitického, ani vojenského, ba dokonce ani zdravotního.

Vzniká trochu zmatek kolem největší nosokomiální epidemie (nákazy získané v nemocnici nebo zdravotnickém zařízení) která se stala v dětské nemocnici v El-Fathu v roce 1998.

V naší zemi se rozhořívá boj za referendum o americké protiraketové základně. Šokujícím na této události je především to, že iniciativa vychází z řad běžných občanů, kteří nejsou a mnozí z nich ani nechtějí být spojeni s žádnou politickou stranou.

Jev, který je znám např. z Argentiny roku 2001, dorazil nyní i do České republiky. Občané zklamaní stranickou politikou, frustrovaní přehlížením jejich zájmů a jejich vůle politiky, se rozhodli, že již toho bylo dost. Mají dost jen trpného přihlížení a očekávání, co o nich a bez nich ti nahoře zase rozhodnou. Tento proces občanské neposlušnosti je celosvětový a i když jeho česká podoba dosud nemá rozměr argentinského masového hnutí, také zde nemáme hloubku argentinské krize, začíná se mu v mnohém podobat.

V neděli 25. 2. 2007 jsem zhlédl v rámci pořadu Střepiny reportáž nazvanou Americký radar. Tato reportáž nebyla pouze nevyvážená nebo tendenční. Byla totiž zcela jednostranná. Ze zmíněné reportáže, ve které Staninislav Brunclík původně sliboval komentovat postoj Ruska k výstavbě základny, se stává jednostranná prezentace jeho osobního názoru na celou problematiku, který podpírá vyjádřením dvou akademických pracovníků z Fakulty sociálních věd a Filosofické fakulty UK, píše čtenář Jan Škorvánek:

Na internetu se šíří další spiklenecká teorie o podivných okolnostech pádu budovy WTC 7. Kritikové poukazují na to, že prý o tom, že budova spadla, informovalo vysílání televize BBC World asi půl hodiny předtím, přesto, že v televizním záběru za zády reportérky budova na horizontu New Yorku stále ještě stála. Tutéž "chybu" prý udělalo i vysílání CNN.

Šéf zpravodajství stanice BBC World Richard Porter publikoval v této věci tuto reakci, v níž přiznává, že BBC dostává mnoho dotazů na tuto epizodu. Porter píše, že při vysílání ohledně útoků z 11. září mohlo docházet a docházelo ke značným zmatkům. Odmítá obvinění, že by BBC cokoliv zmanipulovala. Pokud BBC informovala o tom, že zkolabovala budova WTC 7 a dosud k tomu nedošlo, pak je to pouhá chyba. Porter konstatuje, že BBC bohužel nemá inkriminovanou nahrávku, a to nikoliv ze spikleneckých důvodů, ale v důsledku organizační chyby, a pokud ji kritikové BBC poskytnou, bude BBC analyzovat, co se vlastně stalo.

Reakce čtenářů (diskuse je redakčně moderována) jsou VELMI záporné...

Kontroverzní záběry je možno zhlédnout ZDE

Bývalý americký viceprezident Al Gore, dlouholetý aktivista bojující proti globálnímu oteplování a autor a hlavní hrdina ekologického filmu Nepohodlná pravda se stal v USA terčem kritiky, že energetická spotřeba jeho domácnosti je dvacetkrát větší než je průměrná spotřeba americké domácnosti. Gore se hájí, že všechna tato energie pochází z ekologických zdrojů a že vede "uhlíkově neutrální" existenci, protože nahrazuje emise uhlíku, které způsobuje, vysazováním stromů. Podle listu Washington Post je autorita a popularita Ala Gora v USA nyní vysoká (proto tento útok, argumentují jeho stoupenci) - v létě 2007 se bude Gore účastnit série globálních koncertů Live Earth a není vyloučeno, že se v roce 2008 pokusí o kandidaturu na amerického prezidenta.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Přípravy na rozmístění amerických vojenských základen v Česku a Polsku vstupují do závěrečné politické fáze. A ve hře jsou i miliardy dolarů.

Diskuse kolem rozmístění částí amerického systému Národní protiraketové obrany (NMD) se přiostřuje. Na domácí půdě i ve světě. Na diplomatické frontě se množí vystoupení, která do přátelských formulací oblékají zcela protikladné názory. V neděli ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov v americkém deníku Washington Post vyzval Spojené státy „nehledat záminky pro novou studenou válku“. List New York Times zároveň citoval americkou ministryni zahraničí Condoleezzu Riceovou, podle níž „nikdo, kdo o této věci něco ví, nemůže tvrdit, že nějakých deset raketových lapačů dodaných do Polska může ohrozit odstrašující sílu tisíců ruských (jaderných) náloží“.

Nejen v Německu, ale i v Rakousku se diskutuje o tom, kdo má vychovávat děti. Zdá se, že se v obou zemích střetávají odporující názory. Církevní hodnostáři mluví o šťastném dětství v domácí výchově, politikové o nutnosti dalších míst v jeslích. Že by se u toho hádali o vousy nějakého proroka, protože nevědí, nebo nechtějí vědět, že mluví o různých stranách téže mince?

V březnu 2007 slaví Evropské společenství významné 50. výročí od svého založení Římskými smlouvami. Evropská komise chystá velkolepé oslavy, bude se ohlížet zpět a hodnotit přínosy a nedostatky, které evropská integrace přinesla. 50.výročí je také dobrou příležitostí k rozvinutí diskuse o dlouhodobém budoucím směřování EU v globálním kontextu, o jejím vlivu na životní prostředí a roli v mezinárodním vyjednávání v oblasti boje proti změnám klimatu a směřování k udržitelnému rozvoji.

Britská PR firma Edelman zveřejnila v ruském parlamentu výsledky průzkumu veřejného mínění ruských občanů. Ptala se, nakolik Rusové - i občané jiných zemí - důvěřují vládě, podnikatelským firmám, ruským státním institucím a ruských podnikům v zahraničí. Ukazuje se, že Rusové nedůvěřují nikomu. Průzkum se prováděl i v jiných zemích světa. Dotazovaným bylo nad 35 let, měli univerzitní vzdělání a vysoký příjem. Průzkum firma Edelman prováděla v tzv. "rozvinutých" i v tzv. "rozvíjejících se" zemích, mezi ně patřilo Rusko a Polsko.

Naučí se Američané důvěřovat svým spoluobčanům nebo budou pokračovat ve stupidní podpoře politiků, kteří je opakovaně klamou?

Díval jsem se na filmy ze 40. a 50. let o 2. světové válce. Bylo dobře známo, že Adolf Hitler trpěl velkým sebeklamem. Jeho sebeklamné halucince mu nedovolily přijmout rady a fakta od zkušených důstojníků a jiných rádců, což způsobilo utrpení a smrt miliónů lidí. George W. Bush se psychologicky nepochybně podobá Hitlerovi. Jeho utkvělé delirantní představy o jím vedené irácké válce také působí neuvěřitelné utrpení a smrt a promrhávají bohatství naší země.

Pan Lánský ve svém článku "Libye: Odlišné vnímání a odlišné skutečnosti" shrnuje teze, podle kterých žádné politické stanovisko vůči dění okolo sebe nevyjadřuje. Vyjadřuje lítost, že české a mezinárodní orgány nevyvíjejí tlak na libyjskou vládu, aby propustila nezákonně odsouzené bulharské zdravotní sestry a jednoho Palestince. Má reakce na jeho článek nebyla prvoplánově polemická, šlo spíš místy o impulzivní povzdech nad opomíjením daleko závažnějších problémů, které jsou nezřídka cíleně způsobovány právě oněmi mezinárodními orgány, nad jejichž nečinností vůči bezpráví se pan Lánský pozastavuje.

Ptáte se, proč se článek Štěpána Kotrby "Člen hnutí hippies obviněn kvůli událostem v Berouně" ohání slovem neonacismus? Proto.

"KSČM by měla prosazovat přímou demokracii, silnou parlamentní politiku a aktivizaci společenských sil včetně politiky v ulicích."

"Reálný socialismus nebyl v Evropě poražen, protože byl špatný, ale protože byl slabý."

"Proč politiku přepadávání slabých států?"

"Poučme se u takových politických stran, jako je KS Číny."

S pozoruhodnou směsicí přesných dílčích postřehů o současné vnitropolitické české situaci, bigotností, předsudků, omylů a naivity přišel v sobotu, den před výročím komunistického převratu z února 1948 předseda KSČM Vojtěch Filip. Požaduje razantní proměnu KSČM ve stranu, která by oslovovala širokou českou veřejnost a "aktivizovala by své stoupence i pro politiku v ulicích".

Filipova směsice racionální analýzy s předsudky je však zřejmě dost blízko názorům, které dost značná část polarizované české veřejnosti skutečně zastává. Zřejmě se ještě v ČR dožijeme lecčehos.

Z Filipova projevu jsem vyjmul pasáže, které mě zaujaly, ne nutně všechny jako rozumné... Filipův kompletní projev publikujeme níže ZDE (Jan Čulík)

Soudce JUDr. J.V.  bydlí v Havlíčkově ulici v Mělníce v bytě, který pro něj pilným snažením obstarali jeho rodiče. Zda se ovšem takovéto snažení nedotýká nejen ctihodnosti, ale bezpochyby i nezávislosti toho, kdo je povolán nestranně prosazovat zákon a hájit práva jiných, stojí bezpochyby za pozornost.

Když se totiž matka soudce dr. J.V. stala někdy v polovině devadesátých let vlastnicí domu v Havlíčkově ulici v Mělníce, bylo o osudu manželů N., nájemců bytu v domě, rozhodnuto. Byt se v krátké době stal neobyvatelný. Bylo zastaveno vytápění bytu tím, že majitelka nechala odvézt (!) uhlí nájemců a další ukládání paliva v domě znemožnila, byl přerušen přívod vody do bytu, přerušen odpad, odpojena elektřina a dokonce zazděno okno v kuchyni bytu.

Spojené státy americké nejednají hloupě, ačkoliv nám to tak mnohdy připadá. Ovšem to co z našeho pohledu často považujeme za hloupost, může být z jiného pohledu bráno jako genialita. Národ vojáka Švejka, jehož vlastnosti jsou českému národu mnohdy připisovány, by to věděl, což jen dokazuje, že nejsme národem vojáka Švejka. Nejsme jím, protože kromě záměny hlouposti a geniality jsme stvořeni k tomu, abychom za submisivitou, omezeností a neschopností sebevědomí, jedním slovem za zbabělostí, viděli naprosto rozlišnou realitu.

Pokud by USA požádaly o možnost postavit některou ze součástí protiraketového deštníku na území Velké Británie, musely by počítat s velmi silným odporem občanských iniciativ stavějících se tvrdě proti.

V lednu 2007 přispělo celkem 120 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 29 331 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 1. 2007 částku 195 485.62 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raffeisen Bance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raffeisen Banky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.