Tyto informace zveřejnil Trita Parsi, bývalý poradce republikánského kongresmana Boba Neye. Toho si zvolil švýcarský velvyslanec v Teheránu, aby odvezl íránský návrh na vyjednávání do Bílého domu, protože tento poslanec byl jediným poslancem v americkém Kongresu, který umí persky a má zvláštní zájem o Írán.

Trita Parsi je předseda Národní íránsko-americké rady, největší íránsko-americké organizace v USA. Připravuje k vydání knihu Zrádný trojúhelník: Tajná vyjednávání Íránu, Izraele a Spojených států.

Trita Parsi: Stalo se to v květnu 2003. Spojené státy porazily Saddáma Husajna za méně než tři týdny a íránská vláda měla pocit, že musí Spojeným státům nabídnout vyjednávání. Přišli s návrhem toho, o čem už předtím mluvili s USA asi dva roky. V podstatě zdůraznili, že USA mají nějaké cíle, Írán má nějaké cíle a mělo by se navzájem vyjednávat.

Írán souhlasil, že by se mělo začít vyjednávat o tom, jak odzbrojit Hizbollah, jak přestat podporovat Hamas a islámský džihád, jak otevřít jaderný program, jak pomoci Spojeným státům stabilizovat Irák a jak podepsat bejrútskou deklaraci, což bylo už dřívější uznání existence dvou států. Írán by býval souhlasil se všemi těmito významnými kompromisy, avšak USA se rozhodly na nabídku nereagovat.

Spojené státy zařídily v roce 1991 v Teheránu švýcarské velvyslanectví jako prostředníka mezi USA a Íránem. Tento kanál vzájemných styků byl k tomu, aby ve válce proti Iráku v roce 1991 nedošlo k žádnému nedorozumění s Íránem. Švýcarský velvyslanec v Íránu cestuje každého půl roku do USA a přednáší tam svou zprávu o Íránu na ministerstvu zahraničí, někdy v Kongresu.

V roce 2003 dali Íránci švýcarskému velvyslanci návrh, který byl nejprve odeslán na švýcarské ministerstvo zahraničí v Bernu a to ho odfaxovalo na americké ministerstvo zahraničí, ale švýcarský velvyslanec Tim Guldimann osobně podnikl cestu do Washingtonu, kde o věci osobně informovat americké ministerstvo zahraničí a také se setkal s kongresmanem Neyem, dlouholetým zastáncem jednání a dialogu mezi Íránem a USA, a dal mu také tento návrh.

Kongresman Bob Ney nechal ten íránský návrh ručně doručit do Bílého domu Karlu Rovovi, Rove za dvě hodin zatelefonoval a krátce o tom spolu hovořili. Rove říkal, že je to pozoruhodný návrh, a ptal se, jestli je autentický. Kongresman Ney ho ujistil, že švýcarský velvyslanec by nepřivezl od Íránců nějaký podvrh, že švýcarský velvyslanec pracuje na žádost USA, nikoliv Íránců, plní misi, kterou mu daly Spojené státy.

Rove a Bush o tom návrhu prý potom jednali a v podstatě tvrdá linie Dicka Cheneyho a Donalda Rumsfelda způsobila, že návrh na vyjednávání byl odmítnut. Oni dokonce kritizovali toho švýcarského velvyslance, že tento dokument vůbec do Ameriky přivezl.

Jestřábové ve Washingtonu argumentovali, že je Írán slabý a nabízí vyjednávání proto, že se Spojených států bojů a že Spojené státy mohou dosáhnout lepších výsledků tím, že na íránský režim zaútočí a zlikviduje ho a nikoliv vyjednáváním. Takže Bushova vláda rozhodla, že je silná a že vyjednávat nebude.

Teď je tomu zase obráceně. Teď tvrdí Bushova vláda, že nemůže vyjednávat, protože je slabá. Ale jestliže nemůžete vyjednávat, když jste silní, protože jste silní, a nemůžete vyjednávat, když jste slabí, protože jste slabí, tak to znamená, že se o vyjednávání nezajímáte.

Řeknu vám, jaký dopad mělo toto odmítnutí v Íránu. Když Írán předložil USA v roce 2003 svůj návrh na vyjednávání, doufal, že vznikne nová kapitola ve vztazích mezi USA a Íránem, ale když USA na ten návrh nereagovaly, v Teheránu vznikl dojem, že USA nemá problém se současnou íránskou politikou. A pak: jestliže íránská vláda nemůže změnit postoj americké vlády vůči sobě nějakými ústupky vůči USA, proč se tedy snažit? To je důvodem, proč za poslední dva roky zaujímá íránská vláda vůči USA tak tvrdý postoj. Když nemůže dosáhnout porozumění s USA vyjednáváním, snaží se nyní dosáhnout téhož tvrdým postojem.

Spojené státy se zcela zjevně nyní na Blízkém východě stavějí na stranu sunnitských zemí a dokonce ignorují skutečnost, že sunnité rozsáhlým způsobem podporují al Kajdu a džihádistické organizace, že sunnité v Iráku vraždí Američany daleko častěji než šiité, a dělají to proto nikoliv, aby stabilizovaly Irák, ale aby oslabily Írán a vytvořily na Blízkém východě rovnováhu, výhodnou pro USA, jenže je to rovnováha, v jejímž důsledku tam každých pět deset let za posledních padesát let vznikla válka.

Seymour Hersh píše v časopisu New Yorker, že Bushova vláda a Saúdská Arábie financují tajné operace na mnoha místech na Blízkém východě, včetně Libanonu, Sýrie a Íránu, snaží se posílit sunnitské muslimy ze Saúdské Arábie a oslabit íránské šiity. Takže tyto tajné peníze plynou džihadistickým organizacím v Libanonu s vazbami na al Kajdu.

Z toho vyplývá, že Spojené státy se nesnaží urovnat občanskou válku v Iráku. Podporují v této občanské válce jednu ze stran. A je ironické, že totéž dělá i al Kajda.

John Negroponte, píše Seymour Hersh, rezignoval na svou funkci předsedy šéfa americké rozvědky, protože byl zděšen tím, že to, co dnešní americká vláda dělá na Blízkém východě, je velmi podobné tomu, co dělala v rámci skandálu Írán-kontra v osmdesátých letech.

Spojené státy oprávněně kritizují Írán a jeho politiku. Avšak způsob, jímž nyní jedná Bushova vláda, Blízký východ jen dále destabilizuje. Jediným řešením je vyjednávat. A to se netýká jen Íránců, ale samozřejmě i Saúdské Arábie.

Země jako Saúdská Arábie a Izrael se obávají, že pokud se Spojené státy s Íránem dohodnou, bude to na jejich úkor. Snaží se tomu tedy zabránit. Ale to jen posiluje na Blízkém východě napětí. Proto je správné, co doporučovala Iraq Study Group, že by všechny zúčastněné strany na Blízkém východě měly vyjednávat.

Podrobnosti v angličtině ZDE