26. 2. 2007
Díky novinářům a politikům je v ČR možné prosadit cokoliv
Dokážu si představit, že televize veřejné služby bude ironicky komentovat názory, které jsou založeny na rasové nesnášenlivosti, náboženské intoleranci, na antidemokratických tezích apod. Je pro mě ale záhadou, proč nepoučený redaktor České televize, který je podle Alexandra Vondry stejně hloupý a k rozhodování nezpůsobilý jako každý jiný člověk mimo legislativu a exekutivu, kritizuje názory, které jsou naprosto legitimní a oprávněné. Místo aby zkoumal jejich podstatu, přiblble se jim bez jakéhokoliv argumentu vysmívá. Spojené státy americké nejednají hloupě, ačkoliv nám to tak mnohdy připadá. Ovšem to co z našeho pohledu často považujeme za hloupost, může být z jiného pohledu bráno jako genialita. Národ vojáka Švejka, jehož vlastnosti jsou českému národu mnohdy připisovány, by to věděl, což jen dokazuje, že nejsme národem vojáka Švejka. Nejsme jím, protože kromě záměny hlouposti a geniality jsme stvořeni k tomu, abychom za submisivitou, omezeností a neschopností sebevědomí, jedním slovem za zbabělostí, viděli naprosto rozlišnou realitu. Pokud by USA požádaly o možnost postavit některou ze součástí protiraketového deštníku na území Velké Británie, musely by počítat s velmi silným odporem občanských iniciativ stavějících se tvrdě proti. |
Politická situace ve Velké Británii je paradoxně taková, že by vláda pravděpodobně neměla problém domluvit se s opozicí na souhlasném stanovisku, ale USA mají z občanského sektoru takové obavy, že snahu prosadit základnu na území svého největšího spojence považuje za plýtvání energií. Bylo by to skutečně bláhové, když se nabízejí možnosti nejen daleko méně nákladné, ale navíc skýtající veškerý komfort služeb, jaký jen může poskytnout politicko -- mediální suita České republiky (nebo Polska) v roli PR oddělení "projektu". Prosadit v ČR projekt těžko prosaditelný ve Velké Británii je vcelku snadné. Většina politiků míní, že k takovému rozhodnutí není potřeba znát názor veřejnosti, což "diskvalifikuje" Velkou Británii, a novináři jsou schopni tvrdit, že kdo je proti základně, ten je hloupý, zbabělý, zpátečnický buran, který odmítá vzít na sebe odpovědnost za světové dění a stát se tak dospělým a plnoprávným členem mezinárodního společenství. Je důležité upozornit, že zrcadlo veřejnosti takto nastavuje televize, která jí má sloužit:) Na prvním místě mají USA velkou oporu ve vládě. Alexandr Vondra, vedle ministra Schwarzenberga nejčastěji se k základně vyjadřující vládní politik, prezentuje svoje názory v médiích srozumitelně a jeho názory jsou koherentní. Opakovaně se ve zpravodajství ČT vyjádřil v tom smyslu, že o výstavbě části amerického (proti)raketové obrany by měla nekompromisně rozhodnout vláda. Vyjadřuje se velmi roztomile v tom smyslu, že se přeci jedná o vážnou věc a že tedy je to "odpovědnost státu". Nevím, proti čemu Alexandr Vondra jako disident bojoval, ale měl jsem za to, že to byla právě bezejmennost jakéhosi "státu", který si osoboval pod různými jmény činit rozhodnutí za jiné a ignorovat nebo zlehčovat názory těch, kteří "stát" formálně tvoří. Tohle vidím jako smysl jakéhokoliv politického disentu a v tomto ohledu není Vondra koherentní vůbec. Jestli kdy byl, to může zodpovědně říct jenom sám sobě. Alexandra Vondru jsem takto slyšel mluvit vícekrát a vždycky mě jeho slova zarazila. Totéž se ale nedá říct o redaktorech, kterým odpovídal na otázky. Shodou okolností to bylo vždy v České televizi. Redaktoři ČT naopak berou tato slova za dostatečné vysvětlení toho, proč není dobré znát kvalifikovaný názor veřejnosti. Je to velmi směšné, protože podobná situace by mohla nastat v jakékoliv jiné situaci, kdy by politik prohlásil, že se jedná o "vážnou věc" a že její řešení je "odpovědností státu". A novinářům, hlídacím psům demokracie, by to pravděpodobně stačilo:) Někdo by se měl dotázat Alexandra Vondry, kdo je podle něj vlastně odpovědný, když je odpovědný "stát". Někdo by se ho měl zeptat, zda tedy "stát" považuje za něco odděleného od veřejnosti, která jej tvoří, a pokud ano, jak si představuje fungování "státu"a odkud na sebe bere právo vykonávat veřejnou moc. Možná bychom se dozvěděli mnoho zajímavého o tom, jak chápe Alexandr Vondra demokratický politický systém, když by pan ministr tuto myšlenku hlouběji rozvinul. Bohužel se to pravděpodobně nedozvíme, protože novináře to nezajímá. Takže i kdyby si snad politická reprezentace nakonec uvědomila svou povinnost vůči veřejnosti a doplnila ústavu do ústavního stavu, tedy o článek o referendu, a umožnila jí tak rozhodnout o raketové základně, je zde ještě záruka v podobě mediálních služeb, které jsou v tomto případě k mání na základě podivných vztahů mezi "dobrými přáteli" USA a mediální klikou. Jak se dělá angažovaná žurnalistika, předvedla Česká televize v pořadu 168 hodin. Tento infoteimentový pořad, který balancuje na hraně zpravodajství a publicistiky, obsahuje také komentář. Neplánovaně jsem včerejší komentář viděl. Redaktor ČT (opět jiný) v něm "humorně" zpochybňoval smysluplnost názorů lidí, kteří nechtějí cizí vojenskou základnu na českém území. To všechno s hňupským sarkasmem (tito lidé prý nechtějí, aby se šlapalo v lese po houbách, aby američtí vojáci zbytečně nakupovali v obchodech atd.), který se měl vysmívat maloměšťáctví, zbabělosti a hlouposti těch, kdo si nepřejí na českém území vojenskou základnu Spojených států. Stejným způsobem se vysmívají propagandisté v totalitních strukturách názorům, které odporují jejich doktríně. Dokážu si představit, že televize veřejné služby bude ironicky komentovat názory, které jsou založeny na rasové nesnášenlivosti, náboženské intoleranci, na antidemokratických tezích apod. Je pro mě ale záhadou, proč nepoučený redaktor České televize, který je podle Alexandra Vondry stejně hloupý a k rozhodování nezpůsobilý jako každý jiný člověk mimo legislativu a exekutivu, kritizuje názory, které jsou naprosto legitimní a oprávněné. Místo aby zkoumal jejich podstatu, přiblble se jim bez jakéhokoliv argumentu vysmívá. Zajímavé je také to, že tento "komentář" názorově na chlup odpovídal tomu, jak se k tomuto tématu vyjadřuje Václav Havel. To je skutečně Havel tak inspirativní myslitel, aby po něm novináři papouškovali jeho názory? Nebo je snad potřeba takové názory šířit, kdyby se náhodou -- nedej státe -- uskutečnilo referendum? |