Připustil ovšem, že i on by uvítal více dalších informací a že si dokáže představit, že by v něčem ještě mohl své stanovisko k základně -- a zejména k otázce referenda -- upravit. V současné době ovšem považuje referendum za úplný nesmysl -- občané přeci nejsou schopni se ve věci tak dokonale orientovat, jako hlavy otevřené v Parlamentu a ve vládě této republiky.

Pan senátor pojal své vystoupení stručněji, zbytečně nezabíhal do nějakých podrobností, pokud jde o hloubku jeho informací a omezil se na konstatování, že referendum k základně ne, základnu však ano -- a že on je o tom přesvědčen (a basta fidli).

Konečně byli panem poslancem přítomní občané upozorněni, že pokud snad i oni dají "k dobru" nějaké informace, je třeba, aby současně také sdělili jejich zdroj. Oba pánové si připravili na poznámky papírek o velikosti vizitky -- zřejmě si o možných informacích a otázkách z pléna myslili svoje. A napjatě očekávaná panelová diskuse mohla začít. Ostatní hosté vyjádřili s úmyslem vybudovat základnu nesouhlas a dali najevo, že naopak oni považují celonárodní referendum o téhle otázce za nutné. V té souvislosti připomněli, že žádná z parlamentních stran neměla otázku vybudování americké základny na našem území ve svém volebním programu a že tak poslanci, ani vláda nemají dostatečný mandát, aby o této věci rozhodli dříve, než jej dostanou od svých voličů.

Nutno konstatovat, že poslanec Schwippel skutečně odvážně čelil řadě otázek a diskusních příspěvků, z nichž snad žádný nevyjádřil se základnou souhlas a naopak z nich zaznívaly nemalé obavy jak z extrémního ohrožení ČR, které by snad základna znamenala z hlediska možných teroristických útoků, případně i ruského preventivního jaderného úderu, ale i z obavy o zdraví občanů nucených žít v blízkosti tohoto zařízení atd.

Všichni čekali, kdy obhájci základny konečně sdělí takové zásadní informace, kterými vezmou vítr z plachet všem pochybovačům a uklidní tak rozjitřené veřejné mínění.

Oba pánové nás také neustále překvapovali řadou zajímavých sdělení. Tak například pan senátor zmínil (hned v úvodu), že když už jsme se jednou konečně zařadili k demokratickému světu, například i svým členstvím v NATO, měli bychom respektovat i závazky, které z něj vyplývají. Do podrobností nešel -- snad považoval za zbytečné tvrdit, že nás naše účast v NATO snad zavazuje souhlasit se zřízením americké základny (když ty USA jsou koneckonců také členy stejné organizace).

Škoda, že patrně už zapomněl, jak v době, kdy jsme do NATO vstupovali, bylo dohodnuto, že na území zemí z bývalého sovětského bloku, které se k Severoatlantické smlouvě připojují, nebudou umísťovány vojenské jednotky a zařízení původních členů paktu. Pan senátor vůbec hovořil spíše rozšafně, věci především naznačoval a ponechával na publiku, aby se s nimi vypořádalo po svém. Tak se také dělo, leč publikum zřejmě pana senátora správně nepochopilo a své odmítavé stanovisko k základně až do samého konce nezměnilo.

To pan poslanec nikterak neváhal zabíhat do podrobností. Mezi jiným nás poučil, že existují rakety středního a dlouhého doletu a že radar, který by měl být umístěn v Brdech, by měl být typu GBR-P. Podobně překvapivých informací měl pan poslanec v zásobě celou řadu. Sice se tu a tam "sekl" v některých technických detailech, ale ocenil, že zástupce iniciativy Ne základnám, pan ing. Převrátil některé jeho nepřesnosti a omyly uvedl na pravou míru.

Několik jeho výroků však skutečně stojí za zaznamenání. Když odmítal referendum, zdůvodnil to tím, že ani v jiných evropských zemích, kde jsou americké základny, referendum neproběhlo. Nějak se již nezmínil, zda se umístění těchto základen nestalo součástí volebních programů politických stran, které tak měly jednoznačný mandát k jednání.

Neopomněl připomenout, že doposud nebyl na žádnou americkou základnu v Evropě podniknut teroristický nebo jiný útok. Je dobře, že hovořil pouze o Evropě.... Toto sdělení všechny účastníky diskuse rozveselilo -- a nepochybně je též uklidnilo.

Přítomné účastníky diskuse z Pobrdí a Podbrdí pak uklidnil sdělením, že se velmi mýlí, že by radar mohl být cílem útoku, že právě on a jeho okolí je mimořádně bezpečným místem na planetě Zemi -- a že si tedy nemusí dělat o svoji budoucnost starost, protože, podle jeho slov, kdyby už k nějakému, třeba atomovému útoku, došlo, bude veden na Prahu. Několik přítomných Pražáků jeho informace určitě potěšila.

Osobně jsem jako vrchol páně poslancova vystoupení vnímal, když vysvětloval, proč je třeba, aby byla základna u nás vybudována. Patrně z titulu dobře informovaného člena Zahraničního výboru Poslanecké sněmovny totiž prohlásil, že je třeba základnu u nás vybudovat mimo jiné i proto, že "se to nelíbí Putinovi -- a proto je to tak dobře"(!).

To mi otevřelo oči a konečně snad začínám chápat naši zahraniční politiku, kterou tento sněmovní výbor pomáhá realizovat. Rychle jsem zaplašil hloupé myšlenky na Radu NATO-Rusko, podle níž jsme s Ruskou federací něco jako spojenci. Tady jsem si uvědomil svoji nedostačivost vůči našim politickým veličinám. Nepochybuji, že náš pan ministr zahraničí obdobným způsobem chlácholí ruského velvyslance, když se i takto veřejně vyjadřuje člen Zahraničního výboru PS.

Po řadě originálních, překvapivých a zasvěcených informací, jichž se nám od pana poslance Schwippela dostalo, jsme se i my zeptali, jaké jsou jeho zdroje. I tady nás pan poslanec překvapil -- jeden by čekal, že pohovoří něco o zdrojích důvěrných o nichž nelze hovořit ze státněbezpečnostních důvodů, o zdrojích v americkém Kongresu, Velvyslanectví USA, jejich armádě a pod. Pan poslanec nám však oznámil, že tyto informace má z veřejných sdělovacích prostředků. To nám tedy vypálil rybník a brady nám poklesly.

Do svých domovů jsme se tak rozcházeli s povznášejícím pocitem, že osud této země je skutečně v rukou nanejvýš zodpovědných a hluboce informovaných odborníků, kteří -- na rozdíl od nás vědí dobře, co činí. Nezbavují se alibisticky své odpovědnosti za tuto zemi tím, že by o ní nechali raději rozhodovat emocemi zmítané lidi druhé kategorie -- její občany -- v referendu.....

Na závěr jen musím ocenit stranickou disciplínu ODS a osobní statečnost pana poslance i pana senátora, kteří bez bázně vstoupili na půdu, z níž nemohli odejít jinak, než poraženi. Protože pro politika je porážkou jednoznačná nedůvěra voličů. A té se v Hudlicích oběma pánům dostalo vrchovatě -- dokonce i od voličů pravicových.