V mládí revolucionářem, ve stáří poraženým?

28. 2. 2007 / Daniel Veselý

Domnívám se, že za jeho upřímnou lítostí nad tímto případem ale vězí jeho světonázor, potažmo politické vyznání, které chová důvěru v činnost mezinárodních orgánů. Pan Lánský vychází přirozeně ze své životní zkušenosti, například díky spolupráci s Amnesty International. Psal jsem o odlišném vnímání té které skutečnosti a generačním názorovém rozkolu, které mi pan Lánský v reakci na můj článek potvrdil. Mám mimo jiné na mysli poslední větu psanou kurzívou. Pan Lánský také lamentuje nad tím, že mu podsouvám něco, o čem se vůbec ve svém článku nezmiňuje.

Ano,vyjmenoval jsem pár příkladů, třeba teroristické aktivity kubánského exilu se sídlem v Miami, které jsou na Kubě beztrestně uskutečňovány více než čtyřicet let s pomocí právě těch "mezinárodních orgánů" - ať již mluvíme o financování kubánského exilu vládou Spojených států, trapným mlčením OSN a ignorací tohoto faktu ve zprávě o porušování lidských práv na Kubě, vydané tento rok Amnesty International.

Zdroj: ZDE

Zarážel jsem se nad skutečností, že pan Lánský nehoruje pro propuštění pěti kubánských aktivistů, kteří chtěli získat informace o plánech miamské teroristické buňky, aby tak zabránili destruktivní činnosti ve své zemi, která spolu s extrémním ekonomickým embargem, jež podle renomovaných lékařských časopisů Lancet a British Medical Journal "nedostatkem léků způsobuje největší epidemii neurologických nemocí ve 20. století", přispívá k porušování lidských práv a rovněž opravňuje Castrův režim k důslednějšímu pronásledování politických oponentů. Tito političtí aktivisté byli v roce 2001 odsouzeni k vysokým trestům odnětí svobody americkou jurisdikcí při vykonstruovaném procesu.

Zdroj: ZDE

Mluvím vpravdě jen o kapce v moři utrpení, páchaném jménem mezinárodních orgánů, o kterém se pan Lánský ve svých článcích (alespoň pokud je mi známo) nezmiňuje. Zde tedy vidím odlišné vnímání skutečnosti i názorový rozštěp alespoň do té doby, kdy se dozvím o postoji pana Lánského k těmto a dalším na výsost dramatickým událostem a rád svou domněnku zreviduji. Proto jsem ve své reakci uvedl tento příklad porušování lidských práv jen coby příměr, o kterém pan Lánský ve svém článku o libyjských uvězněných nepsal.

Dále jsem ve svém článku uvedl, že Amnesty International považuji za vysoce konzervativní zdroj, na jehož popud bývají někdy "cíleně publikovány mylné zprávy", a zmínil jsem tragické dění na Haiti. Své tvrzení jsem opatřil odkazem na zdroj, který považuji za věrohodný.

Zdroj: ZDE

Uvedl jsem i výroční zprávy Amnesty International za rok 2003 o porušování lidských práv v darebáckých státech (Libye, Bělorusko, Írán a Sýrie), na které má spousta západních publicistů a intelektuálů pořádnou pifku. Záměrně jsem použil informace o v současnosti zveličovaných a démonizovaných totalitních režimech, jež poskytla AI, produkt západní provenience, aby vynikla "alarmující nebezpečnost" těchto civilizaci nebezpečných států.

Mocenské elity nás musí udržovat v neustálém strachu před zákeřným nepřítelem, abychom se náhodou nezačínali zajímat o zvěrstva páchaná naším jménem prostřednictvím západních vlád a daňových úliteb. Domnívám se, že nejdříve je třeba začít s kritikou u nás samotných, musíme být k sobě nanejvýše tvrdí. Teprve pak můžeme posuzovat zločiny stávajících nepřátel, které jsme sami nejednou zkonstruovali.

Publicisté a intelektuálové by podle mého názoru neměli sloužit establishmentu, vytvářet okolo něj neprostupné fluidum, ale naopak by měli neustále zpochybňovat, odsuzovat, avšak i nabízet alternativy vůči současnému dění, ne však tak, jak činili kupříkladu "hlídací psi demokracie" Čapek a Peroutka. Po akci musí nevyhnutelně následovat reakce, protikladná, jak je naprosto přirozené. Není nic zavádějícího než posilování systému, byť by se jednalo o utopický stát Thomase Moora; jedině protikladné jednání dosahuje kýžené rovnováhy, byť neustále vratké.

Rád bych znal názor pana Lánského na masové porušování a likvidaci lidských práv, páchaných prostřednictvím peněz daňových poplatníků západních států. Zaslouží si případ nespravedlivě odsouzených v Libyi snad větší pozornost, než cílená fyzická likvidace chudiny v Haiti, spáchaná modrými přilbami, tedy těmi, kteří mají za cíl přinášet vysvobození trpícím?

Vytisknout