Pročpak řeší české sdělovací prostředky jen případ Stanislava Grosse? Neměly by se zabývat i případem Miroslava Kalouska? Není to záhada, vzhledem k tomu, že všechny zde dnes uvedené informace o něm už byly publikovány? (Dvě citace, viz výše, jsou z časopisu Respekt a z vysílání Českého rozhlasu 6.)

Přinášíme, bez komentáře, několik citací ze starších rozhlasových pořadů a ze staršího tisku...

Viz ZDE

Titulek pod oficiální fotografií na stránkách amerického Bílého domu zní:

"Prezident George W. Bush hovoří se slovenským prezidentem Ivanem Gašparovičem, když se vedoucí představitelé NATO připravují na oficiální fotografování v ústředí NATO v Bruselu v úterý 22. února 2005. Fotograf Bílého domu Eric Draper."

Pozn. red. čtvrtek 19.30: Nedlouho po zveřejnění této drobnůstky na Britských listech Bílý dům chybu opravil.

Kvůli bordelu v Československu ztratili komunisté v r. listopadu 89, co mohli. V únoru 2005 kvůli bordelu v Nuslích opět získávají.

čtvrtek 13.00: Papež Jan Pavel II. má znovu potíže s dýcháním a vrací se do nemocnice, kde byl před nedávnem léčen. Příznakyu chřipky se mu vrátily. Čtyřiaosmdesátiletý papež strávil začátkem února 10 dní v římské nemocnici Gemelli, protože začal trpět křečemi hrtanu, způsobenými chřipkou. Z nemocnice byl propuštěn 10. února.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Předpisem - ať etickým kodexem, zákonem, Biblí, dopravní značkou - se ovlivňuje jednání lidí mnohem méně než tím, jakým procesem člověk došel k poznání, k uznání a k dodržování kodexu, pravidel, desater, zákonů.

V nedávné době českými médii opět několikrát po sobě proletělo slovo školné. V prvé řadě to bylo v souvislosti s pokusem ministra Martina Fronce zavést školné na Slovensku (do parlamentu má Froncův návrh přijít v březnu), v druhé řadě připustil řeč na toto téma český premiér Gross. O školném se vede diskuse řadu let, často ale sklouzává spíše na rovinu populismu. V extremním případě je debata redukována na pravicové ano a levicové ne. Oprostíme-li se však od politicky zabarvených diskusí, můžeme dnes skutečně vidět pádné důvody k zcela zásadnímu zásahu do samotné podstaty vzdělávacího systému? Připomeňme, co mohl znamenat pro české studenty poslední pokus o zavedení školného u nás, který dokonce prošel senátem.

So závisťou sledujem diskusiu o narúšaní pravidiel českého jazyka nevedomosťami nových generácií a o importovaní cudzích slov do češtiny. K importovaniu slov by som rád dodal dávnejšie započutý "stesk" jednej ženy v nejakej relácii (parafrázujem): "Teraz máme len samý sekáč a second hand, ale kto si už spomenie na staré krásne české vetešnictví."

Slovensku je diskusia o správnosti väzieb v jazyku na hony vzdialené. Tak ďaleko sa chápanie, zrozumiteľnosť a láska k jazyku u nás vo všeobecnosti nedostali.

Milan Nápravník, "O úpadku jazyka"ZDE

Grossova aféra přišla v pro něj nejméně vhodnou dobu. Znechucení politiky dosahuje v České republice zatím nebývalých hodnot a do této atmosféry přicházejí odhalení o podezřelých půjčkách a kontaktech pana premiéra a jeho manželky. Celé akce nemohla mít lepší načasování. Hněv veřejnosti si našel svůj konkrétní cíl a zdatně přiživován prakticky jednotnou frontou sdělovacích prostředků dále roste.

Je však odstranění Grosse a svatozář pro M. Kalouska skutečně tím, co si přejeme?

Dobrý den pane Čulíku,

Reaguji na Váš dnešní sloupek v BL. A na Vaši otázku odpovídám: Protože ještě nikdo z politiků z nás nedělal takové voly jako pan Gross. Zcela úmyslně volím tak silné slovo, protože nic kultivovanějšího dost nevystihuje skutečnost, píše Radomír Zábojník

Navíc se to evidentně snoubí u pana Grosse naivita, arogance moci a hlavně hloupost a tím se pro novináře možná jeví jako snadná kořist.

Jan Čulík nemá pravdu, když píše, že se zahraniční média o Grossovu aféru příliš nezajímají.

Vážený pane Čulíku,

především Vám děkuji za Váš seriozní přístup k mému sdělení, byť jsem použil poněkud zlehčujícího tónu, píše Jaroslav Doležal: Nemohu si však pomoci, mám značnou obavu, že v současnosti se v přestřelkách zcela vytratila podstata problému, tj. nevyjasněné majetkové poměry premiéra, resp. finanční krytí, a dále pak jeho arogantní přístup při jejich objasňování.

Apatie občanů k věcem veřejným, vyjádřená i jejich přístupem k volbám, je jasnou ukázkou jejich nedůvěry k politickým stranám a jejich představitelům. A Stanislav Gross bohužel jejich představu o zkorumpovaných politicích beze zbytku naplnil.

Nevěřícně jsem četl ony absurdní věty, kterými Václav Havel hledal ospravedlnění pro, jeho slovy řečeno, "do kotníku kopnutého Stanislava Grosse". Snad by ani nemělo cenu zabývat se těmi "podivnými" a "groteskními" argumenty, kdyby nezazněly z úst člověka, který několik let byl pro mnohé jakýmsi neformálním vzorem politické kultury a morálky. Proč najednou takový pardon? Máme tím snad omlouvat sami sebe, že jsme dopustili, že v čele vlády máme nedospělého, nezkušeného mladíka, který je tak čitelný, že se stačí jen podívat, aby člověk věděl na čem je?

To, že se honba na Grosse tak pěkně rozjela, je do jistě míry také díky neobratnosti/neschopnosti, ale myslím, že "velká ryba" předseda vlády ve skutečnosti je, i když nejspíše pouze svoji pozicí. Obvyklá metoda mrtvého brouka mu nyní nevyšla a během dvou týdnů vyšlo najevo dost materiálu, takže je možno udržovat běh aféry. Je možné, že je to uměle iniciované, o Barkové se ví už z odposlechu Grosse a Tvrdíka, o podnikání Grossové také delší čas ("manželka vydělává více než já"), ale teprve spojením se dosáhlo určitě kritické úrovně poslední kapky,píše Václav Sklenář.

Otevřeností ve stylu "neuhnu před vámi pohledem" či ještě lépe "myslím to upřímně" se Gross dostal do víru události mnohem lépe než např. Tlustý, který obdobný problém zametl jednoduše s tím, že nemá povolení zveřejňovat poskytovatele půjčky.

Je zajímavé také to, s jakou vehemencí bojuje ODS za skrývání platů manažerů ve stylu "veřejnost na to není připravena" a zároveň mluví o transparentnosti.

Transparentnost, resp. veřejná/internetová dostupnost katastru nemovitostí, obchodního rejstříku a dalších věci daly dohromady dostatek materiálu efektivním způsobem, viz podobné kauzy jako objekty BIS v katastru nemovitostí.

Vážený pane Čulíku,

že se kriticky díváte i na mediální kampaň proti Grossovi, by nemělo překvapovat a moc nechápu námitky proti tomu, ale budiž. Co se dá dělat. Taky by mě spíš zajímalo, co je za tím, píše Vojtěch Polák a pokračuje:

Jen poznámku k té větě "V člověku se normálně proti manipulaci vzbudí odpor" a ke slovu "využívají" ve větě následující. Tam bych směle psal "zneužívají", což je podstatou manipulace. Pokud člověk manipulován být nechce, tak se ani tím nejobratnějším zmanipulovat nedá. Stačí být si aspoň vědom své slabiny, kterou se manipulátor chystá zneužít a už má smůlu. Nemluvě o případů, kdy taková slabina neexistuje a "skenování" osobnostních slabin vyjde naprázdno ...

P.S.: Oni ti manipulátoři jsou prachmizerní psychologové a nic o duši nevědí, jen mechanicky "skenují" tři nejčastější slabiny: ješitnost, pudy a pocity viny (ve sféře osobních vztahů). Který znalec by taky na sebe manipulací prozrazoval vztahovou impotenci jako důsledek komplexu méněcennosti?

Záměrně provokativně, jako metaforu, volím slavnou Fučíkovu výzvu, protože ji lze interpretovat i jinak. Avšak nad čím mají ještě dnešní normální lidé bdít, když zprávu jejich věcí za ně vykonávají jiní, menší či větší zloději, jemněji řečeno, menší či větší prospěcháři? A co jsou to dnes ti tzv.normální lidé, malí či větší zlodějíčkové?

Vážený pane Čulíku, Váš článek "Co je příčinou honu na Stanislava Grosse" v sobě skrývá jedno, bezesporu hodnotné prohlášení, totiž, že se můžete mýlit. Nevím, co jste svojí úvahou chtěl komu říci, možná uklidnit Stanislava Grosse, že příčinou opovržení, které k němu chová veřejnost, nejsou jeho grázloviny, ale pouze jeho chlapecká nešikovnost a naivita, stejně tak i jeho manželky. Pak by možná vhodnou tečkou za celou, nezodpovědnými médii nafouklou kauzou, mohlo být Vaše otcovské pokárání poněkud neohrabaného Stanislava, k čemuž by Vám možná rád asistoval Václav Havel, zvláštní klenot tohoto Česka, jehož pokusem o myšlenku jste vyztužil svůj produkt, míní čtenář Jaroslav Doležal a pokračuje:

Reakce na čtenářský dopis od Jaroslava Doležala

Vážený pane Doležale,

víte, mně už z dob komunismu vadí kampaně, kdy všichni najednou začnou hovořit jednotným hlasem. "Psovi psí smrt." Prostě mně připadá, že život takhle jednoduchý není. V normálním člověku se musí něco vzpříčit, protože má nutně z toho "jednotného honu na čarodějnice" pocit, že ho kdosi vodí za nos. Zajímavé je, že sugestivnosti českých médií tak podléháte. V člověku se normálně proti manipulaci vzbudí odpor.

Média tady velmi umně využívají všeobecného - a oprávněného - odporu českých občanů proti nízké kvalitě jejich politiků k cílenému zničení jednoho svého politického protivníka, který jim ovšem k tomu zničení dal svým nekompetentním a nepřijatelným jednáním munici.

Svým způsobem ta kampaň připomíná rebelii v České televizi na rozhraní let 2000 - 2001 (pamatujete, to také tehdy jednotně všechna média charakterizovala jako "boj proti politické manipulaci" a "boj za svobodu slova") . Média i televizní revolucionáři tehdy také velmi umně využili nespokojenosti a frustrace českých voličů s politickou situaci k tomu, aby tuto frustraci zaměřili určitým politickým cílem, ve svůj osobní prospěch.

Předem bych chtěl říci, že nejsem a nebudu levičák, ani levicový volič, navíc jsem moravanista, píše Antonín Žiška z Brna.

Když se Clinton zapletl s Lewinskou, všichni machři křičeli, ať odejde. Amerika vzkvétala. Když Gross nebo Grossová si udělali legálně půjčku, všichni machři chtějí, aby odstoupil. To, že se průmyslová výroba zvedla za minulý rok o 10 procent, žádnýho machra nezajímá. Kdo shrábne úspěchy.Úspěchy shrábne pan Kalousek? Bohužel. Tak už to na světě bývá.

Pozn. red: Pan Kalousek je asi neshrábne...

Děkuji za tip, půjdu si hned do Tesca ukradnout žvýkačku...

Pokud se mi v tom pokusí zabránit, řeknu jim, že jsem charakteristickým nositelem zvyklostí příslušníků české kulturní reality - prostě jsem přijal praxi, která je mezi českými občany zavedená. Je velmi nepravděpodobné, že bych byl mistrem korupčníkem na české scéně (jestliže jsem natolik neschopný, že jsem od sebe nedokázal odstínit ani relativně malou krádež za pár korun, aby to ochranka hned nepoznala a nechytila mě...)

O těch našich českých krizích by se daly psát seriály. Příměrů k názvům pro jednotlivé epizody nám přitom skýtá lidové mudrosloví bezpočet. Skoro vždy na počátku se hledá nějaká testovací holubička; málem jako ji prý vypouštěl Noe, aby věděl, zda už je po potopě. U nás, na rozdíl od Bible, jde ale spíše o to, aby někdo zavětřil, je-li nějaký fakt, anebo aspoň faktík, zralý na příští potopu nebo aspoň povodeň. A nemusí přitom ani přímo jít (či "běžet") o fakta. A nemuseli to vůbec spískat jen novináři.

Minulý rok uplynulo deset let od smrti Karla R. Poppera, genálního polyhistora, jehož étos je dost možná to nejinspirativnější, co dvacáté století dalo dějinám lidstva. Ve svém pojetí vědy, avšak i demokracie, kladl Popper důraz na poctivost, otevřenost a kritičnost. Pokusím se nyní stručně přiblížit jeho teorii liberální společnosti, jež je zachycena v přelomové knize Otevřená společnost a její nepřátelé. Domnívám se, že je v ní možné najít ideály, které potřebujeme pro dobré fungování multikulturní Evropy.

Nedávno zde vyšla má hravá analýza pohádky o Červené Karkulce. Reagoval na ni Bohumil Kartous v článku "Červená Karkulka na tisíc způsobů" tím, že připomněl alternativní výklad této pohádky z pera Ericha Fromma. Svým poukazem na střízlivost Frommova výkladu mne ohromil i pobavil. A inspiroval k neagresivní odpovědi.

Rád bych reagoval na článek pana Sklenáře "Českým učitelům chybí osobnost, ne etický kodex".

Souhlasím s jeho tvrzením, že učitelé by měli začít u sebe a podrobit se bolestné sebekritice. Snáze se to řekne, než učiní. Mezi jiným snad proto, že mnozí z nich totiž ještě zažili dobu, kdy byli - mezi jinými -- majiteli neměnných pravd a moc se jim ta role líbila.

Čtenáři stěžují na "nefundované" články Ivana Breziny o ekologii, jeden z nich publikovaný minulých dnech v Lidových novinách a druhý v Britských listech. Proč tisk zveřejňuje Brezinu, když jde o nevěcné texty? Na Brezinův článek, zpochybňující v Lidových novinách Kjótský protokol reaguje Karel Vaníček.

Odpověď na tuto otázku zůstane ještě nějaký čas nejasná. Evropští politici si zřejmě zůstávají vědomi toho, že USA chtějí naprosto bezohledným způsobem ovládnout svět, a proto nepřistoupili na požadavek USA, aby nerušili embargo na dodávky zbraní Číně. Stejně tak nepodpořili americké plány na obsazení Íránu, které by USA umožnilo získat přístup k dalšímu ze středovýchodních zdrojů ropy (ty se, podle současných odhadů, podílejí na celkových světových zásobách 67 procenty) a tak postupně odřezávat zbytek světa od tržního přístupu ke zdrojům energie.

V lednu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 11 000 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.